Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 14. kapitola

20.09.2012 (08:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3485×

14. kapitola

Hned po Edwardově odchodu jsem se vrhla do kuchyně, abych udělala snídani. Nakonec jsem udělala lívance s malinovou marmeládou. Ty mají rády. Taky jsem jich několik zakousla, až moc lákavě voněly.

Nakonec jsem všechno připravila na stůl a přikryla je stříbrnými poklopy, aby jim to nevystydlo. Trochu jsem poklidila v celém domě, aby všude bylo dokonale čisto a já měla aspoň chvíli klid.

Když bylo všechno hotové, snídaně, a uklizeno v domě, zalezla jsem do svého pokoje a zapnula notebook. Musela jsem si pořídit nový, protože ten starý mi rozbila Jessica, když chtěla zjistit mé oblíbené písničky.

Rovnou jsem zapnula Skype a chtěla napsat Alici. Mohla jsem jí i přes Skype zavolat, ale nechtěla jsem, aby mě někdo slyšel. Předběhla mě.

Aliana: Já ti pořád volám a volám. Proč mi nebereš telefon?

Usmála jsem se. Ta její přezdívka je kombinace jmen Alice a Liliana. Tenhle Skype má jenom se mnou.

IsaSbell: Čarodějnice mi ho přece zabavila. Co jsi to za upírku, když zapomínáš? To je jedno. Musím ti sdělit důležitou novinku.

Tuhle přezdívku mám už hodně dlouho. To S uprostřed znamená Swan. Prostě IsaSwanbell. Isabell Swan.

Aliana: Já taky.

IsaSbell: Tak začni.

Aliana: Ne, ty začni.

IsaSbell: Dobře. Dala jsem se dohromady s Edwardem a dneska s ním jdu na lov. Co si mám vzít na sebe?

Aliana: Páni, gratuluju ti. Vem si tu černou teplákovku Adidas a ty černé adidasky. Já se zase dala dohromady s Jasperem. Je naprosto úžasný! Zasněný smajlík. Celou noc byl u mě doma a vyprávěl mi o svém životě. Já mu zase řekla o tom svém a taky jsem mu řekla i něco málo o tobě.

Malinko jsem se vyděsila.

IsaSbell: Doufám, že jsi mu neřekla o mém prokletí?! Jestli ano, tak si už nikdy na sebe nevezmeš jméno Liliana Roxel!

Já vím. Nebylo ode mě hezké vyhrožovat své nejlepší kamarádce, ale to prokletí byla moje osobní věc a já prostě nechci, aby to někdo věděl bez mého svolení. Stydím se za to. Je to ponižující, že je upír otrokem člověka.

Aliana: Uklidni se, dračice. Jasně, že jsem o tom prokletí nic neřekla, ani slovo. Přísahám, jako že se Mary Alice Brandon jmenuju! Jen jsem mu řekla, že jsi moje nejlepší kamarádka, že ráda tancuješ a to je myslím všechno. Tvoje dary jsem mu taky neřekla. To je jen tvoje věc.

Oddychla jsem si. Její skutečné jméno je Mary Alice Brandon, ale používá jen Alice Brandon. Je to jednodušší.

IsaSbell: Promiň, že jsem tak vyjela, a děkuju, že jsi nic neřekla. Přijde mi to ponižující. Upír je otrok člověka. No, řekni sama.

Aliana: Není to tvoje chyba. Tvůj otec byl holt vůl. A stejně jednou zemřou. Dříve či později. A máš mě. A teď i Edwarda. Chci slyšet detaily. Jak ses mu odhalila? Jak zareagoval? Políbil tě?

Sypala jednu otázku za druhou. Někdy je ta její pusa až moc prořízlá, ale já ji mám i tak ráda. Hezky popořadě jsem jí všechno vylíčila, nevynechávala jsem detaily. A ona mi pak popsala celou noc s Jasperem. Dal jí i pusu, a ne jen jednu. Přála jsem jí to. A ona zase mně.

Znám Alici dobře a vím, že si zaslouží někoho, kdo ji bude věrně milovat a bude tu vždycky jen pro ni. Jasper je pro ni ten pravý. Často jsme s Alicí koukaly na Edwardovy koncerty a Jasper se tam taky několikrát objevil a ona se do něj zamilovala, jako já do Edwarda.

Clover chvíli protestovala proti mému přání jít ven a dneska přespat u Alice, ale nakonec povolila, když viděla, že je dům čistý. Měla jsem to naplánované tak, že nejdříve budu s Edwardem někde daleko na lovu a k ránu půjdu k Alici, aby mi pomohla s přípravou do školy. Přece jen budeme s Edwardem oficiálně párem.

V půl třetí jsem se šla vysprchovat a chvíli se hrabala ve skříni, než jsem našla, co jsem hledala. Dala jsem na Alicinu radu a vzala si černou teplákovku Adidas a na nohy Adidas tenisky. Vlasy jsem si jen stáhla černou gumičkou a pak jsem čekala.

Za minutu tři hodiny jsem vyběhla z domu a šla na mýtinu kousek v lese u našeho domu. Edward tam už byl. Stál ke mně otočený zády. Hned se ke mně otočil čelem, jakmile mě zaslechl.

Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Jeho vlasy byly jako vždycky rozcuchané, na sobě měl černou teplákovku Adidas, mikinu měl zapnutou až ke krku, takže jsem neviděla jeho tričko a na nohou měl taky tenisky Adidas. Alice to asi věděla, jinak by mi tohle neporadila.

S úsměvem na tváři jsem přešla k němu a objala ho. Taky mě objal a usmál se. Po přivítání jsem se mu jen podívala do očí a svou přirozenou rychlostí se rozeběhla hlouběji do lesa. Chtěla jsem vědět, jak je rychlý. Já jsem rychlejší než Alice, tak uvidíme.

Během pár minut mě doběhl a srovnal se mnou krok. Běželi jsme vedle sebe a celou dobu jsme si navzájem koukali do tváří. Najednou jsem se odrazila a skákala po stromech jako opice.

Naposledy jsem takhle lezla s Alicí v deštném pralese loni v létě. Jely jsme tam na týden na dovolenou. Edward nezůstával pozadu, vyskočil na první strom a lezl po nich taky. Smála jsem se jako šílená. Tak moc mě to bavilo. „Doma" taková legrace není.

Letěla jsem vzduchem, ale z boku do mě narazil Edward, pevně mě objal a padal se mnou rovnou k zemi. On padal zády dolů a já jakoby na něm ležela. Lekla jsem se, tak jsem i křičela jako pavián. S hlasitou ránou jsme dopadli na zem a Edward se řehtal jako kůň.

Já se chvíli vzpamatovávala z toho šoku. Jsem možná upír, ale tohle by přivodilo mrtvici i upírovi a ten pode mnou se tomu ještě směje. Otočila jsem se na Edwardovi, abych mu viděla do očí. On mě jen s úsměvem pobaveně pozoroval. Jednou malou jsem mu přes ten úsměv pleskla.

„Ty jeden idiote! Málem mi přivodíš infarkt a ještě se tomu směješ?! Tak to si to chození s tebou budu muset ještě rozmyslet!“ křikla jsem uraženě a rozeběhla se tou nejvyšší rychlostí na západ, odkud jsem ucítila lahodnou pumu.

Okamžitě jsem jí skočila po krku a zakousla se do ní. Vypila jsem ji do poslední kapičky té blahodárné tekutiny. Když jsem skončila, chtěla jsem zkusit malý experiment. Soustředila jsem se a z pumy byl najednou malý ptáček, možná sýkorka.

Ta byla mnohem snazší na zakopání. Jen jsem vytrhla kus trávy pod stromem a hodila mrtvolu do díry, která tam vznikla. Díru jsem zase zakopala a ušlapala. Ať ten pumopták odpočívá v pokoji.

Otočila jsem se s úmyslem, že poběžím dál, ale za mnou mě čekalo překvapení. O strom se opíral Edward a zaujatě a fascinovaně mě pozoroval. Založila jsem si ruce na prsou a čekala, co se stane. Jen jsme si navzájem koukali do očí a nic jiného. Přestalo mě to bavit, tak jsem se zase otočila a chtěla běžet dál, ale v tu ránu se objevil za mými zády a objímal mě kolem pasu.

„Bello, promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jen jsem neodolal pokušení. Prosím, odpusť mi to, omlouvám se,“ šeptal mi do ucha a já se z jeho chladného dechu na své pokožce musela zatřást, ale strachy ani zimou to nebylo. Z čeho to tedy bylo? Tenhle pocit taky neznám.

„Dobře, odpouštím ti, ale už to víckrát nedělej. Víš, co by se stalo, kdybych měla zrovna lidskou kůži? Mohla bych být mrtvá.“ Otočila jsem se mu v náručí a řvala mu přímo do obličeje, ale on se ani nepohnul. Byl jako socha.

„Mám ještě velmi důležitou otázku. Chceš se mnou chodit?“ zeptal se mě a moji předešlou poznámku úplně ignoroval. Vyděšeně jsem se na něj podívala.

Jak Bella odpoví? Co si myslíte?

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 14. kapitola: