Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 10. kapitola

28.08.2012 (14:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3670×

10. kapitola

Pohled Belly:

Zdál se mi nádherný sen o mně a Edwardovi, ze kterého mě probudilo velmi hlasité pípnutí nedaleko od mého ucha. Byla to ta otravná vysílačka, pomocí které mi Clover rozkazuje i na dálku.

„Bello, potřebuju, abys dokončila menu na tu párty. A zařiď mi výplav u doktora Woo už na dnešní odpoledne, jsem ucpaná. A objednej i své sestry!“ nakázala mi. Mně se nechtělo vylézt z postele, tak jsem si dala polštáře přes hlavu, ale než stačila domluvit, už jsem stála na nohou.

„Co bych pro vás neudělala,“ řekla jsem do vysílačky sladkým hlasem, ale netvářila jsem se u toho zrovna přátelsky. Ach jo. Dneska je ta oslava mých drahých sestřiček, ale žádné dárky pro ně nemám. Na co taky, že? Ony mi dárky taky nedávají.

„To je přístup, zlato,“ odpověděla taky sladce Clover a típla to úplně. Nesouhlasně jsem se zvedla a šla do koupelny osprchovat se. Dala jsem si jen rychlou sprchu, oblékla se a dala se do práce, ať stihnu ještě zajít za Alicí.

Nejprve jsem zavolala doktorovi Woo, který dneska odpoledne náhodou nikoho objednaného neměl, takže jsem to domluvila těm našim zrůdičkám. Jim vůbec nic nepomůže, ani všechny kůry světa. Snad ani upírství by jim nepomohlo.

Ještě jsem rychle skočila do supermarketu a nakoupila zbývající suroviny. Jako hlavní chod byli opět krabi. Bez nich si Clover snad ani neutře tu svou sádelnatou a velkou prdel. Pak byly různé věci, jako smažená prsíčka, saláty, punč a tak dále. Všechno jsem stihla v rekordním čase.

Dům byl perfektně vyzdoben, jídlo připravené, nápoje taky, hudba, kterou nejspíš obstará Clover, taky. Mám dojem, že si dám špunty do uší, ale mně to k ničemu nebude, stejně bych to její krákání slyšela, i kdybych byla na severním pólu.

Ještě jsem musela připravit Tanyu, Jessicu i Clover. Všechny byly jako fialové přízraky z vraků pirátských lodí. No, Clover vypadala jako fialová zebra, prostě děs. Musela jsem všechny učesat, namalovat i obléct. Jessicu s Tanyou šlo ještě vydržet, ale Clover ne.

Asi hodinu před začátkem celé oslavy přišla Alice, aby mi pomohla s mojí přípravou. Samozřejmě nezapomněla ani na šaty a doplňky. Já byla nakonec do černo-červena a Alice do zeleno-zlata.

Vlasy mi jen jemně natočila, lehce mě namalovala s nádechem červené a to bylo všechno. To samé udělala i sobě. Do vlasů jsem jí přidala pár zelených pramínků a sobě jeden malý červený.

Na minutu přesně přišli první hosté. Byli to všichni lidi z naší školy, takže se tu možná objeví i Edward s Jasperem. Všichni přinesli dárky. Všechno jsem to odnosila do jejich pokoje, aby to tady nepřekáželo.

Mezi posledními přišla Viktorie, zase celá v tmavých barvách. Samozřejmě si nenechala ujít nějakou vtipnou poznámku na mou adresu.

Pohled nikoho:

Párty se rozjela na plné pecky, hrála hudba, kterou Clover doprovázela zpěvem, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Skoro každou minutu někoho okřikla, aby schoval mobil. Bella s Alicí obsluhovaly hosty a snažily se jim plnit každé přání.

Dovnitř vešel Jasper s telefonem u ucha. Mluvil zrovna s Edwardem, který seděl venku ve svém Volvu. Edward by ho sice slyšel i bez toho telefonu, ale v domě byl takový hluk, že by nemusel rozumět všemu. Snažili se najít Edwardovu tajemnou tanečnici, neboť se Edward zamiloval a nikdo to nemohl vědět lépe než Jasper.

„Jo, brácho, je tu celá škola. Dej mi dvacet minut a já ti tu krásku najdu, jo?“ řekl Jasper Edwardovi, když najednou jeho pozornost upoutala drobná dívka v zeleném, která držela tác s jídlem a celým tělem se kroutila do rytmu. Jasperovi v tu chvíli něco došlo.

„Zavolám ti zpátky,“ řekl Edwardovi a zavěsil. Šel pomalu k té holce, která k němu byla zády, takže ho nemohla vidět. Alice se jemně kroutila do rytmu a snažila se nepřivést na sebe pozornost.

„Pěkný taneční kroky,“ ozval se za ní Jasper. Alice se vylekaně otočila a uviděla Jaspera. V tu chvíli se jí oči rozzářily, ale snažila se na sobě nedat nic znát. Jasper se na ni usmíval.

„Ty zelený proužky už jsem ale někde viděl,“ řekl Jasper a ukázal na Aliciny vlasy, kde se vyjímaly zelené proužky. Alice to pochopila, ale snažila se dělat blbou. Slíbila Belle, že to nikomu neřekne. Povytáhla obočí a udělala nechápavý výraz.

„Jsem Jasper,“ snažil se jí osvěžit paměť. Šlo mu to skvěle, ale Alice byla velmi dobrá herečka, takže na ní nepoznal, že to ví. Zatímco si Jasper lámal hlavu nad tím, jak ji donutit se prozradil, Alice se v duchu lámala smíchy.

„Kdo?“ zeptala se ho inteligentně. Jasper začínal být zoufalý. Ale měl ještě jeden trumf v rukávu, o kterém věděl, že zafunguje, i kdyby nechtěl. Zhluboka se nadechl a Alice čekala, co z něj vypadne.

„Jsem bratr Edwarda Masena,“ řekl Jasper a čekal, co na to řekne. Alici to šrotovalo na plné obrátky. Věděla, na co naráží, ale když na to Jasper přijde sám, nemůže na ni Bella křičet, protože to neřekla.

„A to mě má jako oslnit?“ zeptala se zaujatě a v očích jí jiskřilo. Jasperovi už bylo všechno jasné, jen nechápal její bijící srdce, ale byl si jist, že mu to později vysvětlí, hned jak bude Edward se svojí Popelkou.

„Jo, jsi má tajemná dáma. Věděl jsem to. Tušil jsem to už dřív,“ řekl Jasper a byl skoro samým štěstím bez sebe. Konečně měl svou tajemnou dámu u sebe. Ale musel vyřešit ještě jednu věc.

„Máš tu svou kamarádku?“ zeptal se Alice a ukázal na tančící dav na parketu. Alice se ohlédla. Zvažovala, zda to má říct, protože slíbila, že to neřekne, ale bylo to pro její dobro a štěstí.

„Bellu? Jo, je tady,“ řekl jen a pokrčila rameny. Cítila se divně, že dala slib a nedodržela ho. Bella jí to jen tak neodpustí, na to ji znala až moc dobře. Ale věděla, že pokud dá ji a Edwarda dohromady, ani si na to nevzpomene.

„Můžeš ji sem přivést? Já zavolám Edwardovi. Musíme je dát dohromady. Zamiloval se,“ chrlil ze sebe Jasper. Alici se rozsvítily oči radostí. Věděla, že to už nepůjde vrátit, protože upíří láska je věčná.

„Opravdu?“ ujišťovala se Alice, zda dobře slyšela. Jasperovi to připadala směšné, ale věděl, že to byl pro Alici asi šok, tak jen s obrovským zářivým úsměvem přikývl. Alice málem zkolabovala.

„Opravdu?“ ujišťovala se ještě jednou. Nemohla tomu uvěřit. Radovala se i za Bellu. Ta, až to zjistí, nebude moc nadšená, ale co.

„Jo!“ přitakal Jasper s úsměvem.

„Skvělý! Hned jsem tu!“ vykřikla Alice a pustila se do davu lidí. Jasper se za ní ještě jednou podíval, aby se ujistil, že je skutečná, otočil se ke všem zády a vytočil Edwardovo číslo mobilu.

Edward zatím seděl venku před domem ve svém Volvu za volantem a broukal si písničku, kterou zrovna skládal, když ho z toho vytrhl zvuk vibrujícího telefonu a jeho vyzváněcí tón.

„Tak co je?“ zeptal se znuděně, když přijal Jasperův hovor. Už ho to nebavilo. Chtěl s tím skončit, ale v duchu stále doufal, že ji najde a budou spolu. Miloval ji, už to věděl na sto procent.

„Zní to, jako by ses mračil. Ale to bys neměl. Co jsem ti o tom říkal? Jak se jmenuješ?“ ozval se z druhé strany Jasperův trochu rozčílený hlas. Edward znuděně a otráveně protočil oči. Tohle ho už taky nebavilo.

„Nebudeme hrát tu tvoji hru!“ odporoval, ale proti Jasperovi to bylo zbytečné. Za lidského života byl major v armádě, takže si uměl získat respekt, poslušnost i věrnost. To hold uměl.

„Budeme, dokud se nerozveselíš. Tak, jak se jmenuješ, brácho?“ vyhrkl rychle Jasper a tím Edwardovi zabránil v odmlouvání. Edward se jen pobaveně zasmál, ale jinak nic neudělal. Rozhodl se mu vyhovět.

„Edward Masen,“ řekl Edward znuděně a zdlouhavě. Tyhle Jasperovy hry nesnášel už pěknou řádku let. Jasper to vytáhl vždycky, když byl Edward nešťastný, nebo když ho něco mrzelo, ale vždycky to zabralo.

„A kdo, kdo je hvězda?“ zeptal se Jasper znovu. Edward znovu jen protočil oči, ale začínal se mu na tváři tvořit úsměv. Jasper prostě ví, jak na Edwarda, když nemá svůj den. Znají se přes padesát let.

„Edward Masen,“ řekl tentokrát veseleji Edward. Už měl úsměv celkem přes celou tvář. Sice tyhle Jasperovy hry nenáviděl, ale vždycky spolehlivě zabraly a mohlo se na ně spolehnout v takových chvílích.

„Přesně tak. A kdo je nejlepší?“ ptal se Jasper dál. Edwarda to pobavilo. Už měl o dost lepší náladu.

„Edward Masen,“ odpověděl už automaticky. Nechápal, jak ho tohle může přivést do lepší nálady, ale pomáhalo to až velmi dobře. Jasper ho zná lépe než sám sebe.

„Edward Masen je nejlepší. Je to tak? No řekni, je to tak?“ dobíral si Edwarda Jasper přes telefon. Ani ho nepotřeboval, protože ho slyšel až z domu, ale bylo to daleko lidštější.

„Jsi blázen, ale jo, je to tak, brácho,“ odpověděl mu Edward pobaveně se smíchem. Měl chuť zpívat a tančit, jak měl dobrou náladu. Později bude muset Jasperovi poděkovat, jen aby byl důvod k radosti.

„Pořádně to zakřič!“ přikázal mu Jasper opět. Edward se malinko zděsil. Vždyť by ho slyšel každý v okruhu sta mil. Když chtěl, tak uměl být hodně hlučný, ale většinou byl tichý.

„Ne, protože jsem před domem,“ připomněl Edward Jasperovi a mluvil naléhavě. Nechtěl tady křičet. Vždyť by mohl zkazit párty a to nechtěl. Nebyl sice tornádo, ale nebyl ani klidný vánek.

„Vím, že jsi před domem, ale pořádně to zakřič!“ přikazoval pořád Jasper. Edwardovi začala docházet trpělivost, a tak se rozhodl mu vyhovět.

„Edward Masen!“

„Edward Masen, přesně tak!“ vykřikli téměř jednohlasně, ale Jasper o něco tišeji než Edward. Edward se jen pobaveně a uvolněně zasmál. Přišlo mu to legrační, i když mu do smíchu moc nebylo.

„Poslouchej, je téměř jistý, že tvoje Popelka je tady,“ řekl najednou Jasper jako by nic. Edward zpozorněl a na tváři se mu samovolně vytvořil úsměv. Je tam uvnitř a on tvrdne v autě.

„Vážně?“ zeptal se nevěřícně.

„Je vevnitř, tak pojď,“ povzbudil ho Jasper a típl to.

V další kapitole se už objeví mé nápady, ale ještě se to proplétá s filmem. Mé vlastné nápady se objeví sólo až ve dvanácté kapitole, která je už na cestě.

CatherineCullen

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 10. kapitola: