Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zákazy pro Emmetta - 9. - Guitar Heroes

02.10.2010 (08:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2523×

Než přejdu k povídce, nechám tu jeden odkaz pro ty, kteří tuhle hru neznají. Mrkněte na to, aspoň zároveň uslyšíte písničku, na kterou kluci hrají v první chvíli souboj (Through the Fire and Flames od skupiny Dragon Force).

Alice si přitiskla ruce na uši. Domem se neslo zuřivé mačkání tlačítek a divoká metalová melodie. Po chvíli se ozval vítězný výkřik: „Jo, dostal jsem tě, Jaspere. Jsem vítěz! Už zase!!!“

Vzápětí vyběhl zpoza rohu Jasper a vyčerpaně se zhroutil na sedačku: „Který sadista dal Emmettovi Guitar Heroes? Donutil mě hrát 15 soubojů po sobě. To udolá i upíra.“

Alice na něj škodolibě mrkla: „Jared. Vsadili se a on prohrál.“ Jasper zasyčel nepublikovatelnou nadávku na Jaredovu adresu.

„Začínám mít pocit, že skamarádit Emmetta s vlkodlaky nebyl zas tak dobrý nápad.“ Alice rozhodně přikývla.

„Souhlasím, ale na druhou stranu neznám člověka, který by ve spojení Emmettem nebyl nebezpečný!“

Usmáli se na sebe a zahleděli se do očí, jako by sdíleli své myšlenky beze slov. V tom se zpoza rohu vyloupnul i Emmett. Tvář mu zářila uspokojením. Laškovně si protáhl ruce a zakřupal prsty. Plácnul sebou na gauč mezi ty dva.j

„Jsem prostě geniální.“ Alice nakrčila nos  a Jasper protočil oči. Emmett se uculil a se škádlivým výrazem se otočil k Alici. „Hele, Al, nechceš…“

„Na to rychle zapomeň. Nebudu ztrácet čas hraním nějaké hloupé hry,“ utnula ho Alice dřív, než stihl pokračovat. Emmett si dramaticky povzdechl a pak se znovu uculil.

„Bojíš se, že bych tě porazil, že jo? Nebo jsi to už viděla?“ Alice na něj vyplázla jazyk a zvedla se.

„Půjdu trochu uklidit – náš pokoj přímo volá po prachovce.“ Významně se zadívala na Jaspera a ten okamžitě vyskočil:

„Myslím, že ti pomůžu, miláčku.“ Emmett se zachmuřil a jeho náladu nezlepšila ani Jasperova škádlivá poznámka: „To víš, musím sbírat body navíc.“

V mžiku v pokoji osaměl. Přemýšlel, koho by ještě mohl donutit ke hře. Rosalie byla právě na lovu, Esmé upravovala zahradu, Carlisle byl jako obvykle v práci, Edward se pro změnu někde toulal s Bellou… Zamračeně znovu přešel k počítači a začal trochu surfovat po internetu. Brzy narazil na komentáře podobných nadšenců jako on. Zaujala ho diskuze o tom, zda (a o kolik) je těžší hrát na elektrickou kytaru, když už umí díky té počítačové mačkat tóny.

Emmett se zamyslel. Hbité prsty, smysl pro rytmus a hudební sluch. Je potřeba něco víc? Dobře, možná ještě trocha tréninku, ale na to by mu mělo stačit pár dnů, ne? Dokonalý způsob, jak zabít čas.

Když si Emmett vzal něco do hlavy, nic ho od jeho rozhodnutí neodvrátilo. Zvlášť, když zjistil, že se v Seattlu chystá bitva metalových mágů. To byla rozhodně výzva, kterou si nemohl nechat ujít. Dostat se tam a dokázat, co v něm je… Budou před ním v pláči klečet na kolenou, až s nimi skončí!

Alice zvedla hlavu, když uslyšela Emmettův křik: „Jdu nakupovat…“ a následované prásknutím dveřmi. Tázavě se podívala na Jaspera pod sebou.

„Vážně jsem slyšela to, co si myslím? Emmett jde nakupovat?“ Jasper si ji přitáhl blíž a nehodlal se nechat vyrušit.

„Neboj, lásko. Je zažraný do té hry. Co by se mohlo stát?“

O několik hodin později už se Jasper dožadoval stejných špuntů do uší, které odněkud prozíravě vytáhla Alice. Ta se na něj zaškaredila: „Neříkal jsi, že nic nehrozí?“ Jasper pokrčil rameny.

„Kdo mohl tušit, že se vypraví pro skutečnou kytaru? Ta elektrika je vážně hlasitá.“

Kde se vzala, tu se vzala Rosalie krčící nos - nevinně prohlásila: „Nepřemýšleli jste nad tím, že bychom mu ukradli kombo? Aspoň by nebyl slyšet až do Forks.“

Jasper káravě podotkl: „Bez něj to není slyšet skoro vůbec.“

Rosalie sladce pokrčila rameny: „No a? Zatím jen trénuje, ne?“

Do dveří vstupující Carlisle: „Já jsem rozhodně pro. Jestli se toho neujmete vy, já se toho zhostím rád. Takový rámus tady poslouchat nebudu.“

A aniž by čekal na reakci svých dětí, vyrazil do obýváku, kde se Emmett učil vyluzovat z kytary aspoň trochu harmonické a pořádně hlasité zvuky. Jediným pohybem vypnul kombo a hluk konečně ustal.

Emmett se překvapeně otočil od zrcadla, které používal pro hodnocení svých póz, a když zjistil, že původcem ticha nejsou jeho poťouchlí sourozenci ale Carlisle, trochu dotčeně se zeptal: „Co je?“ Vzápětí se opět rozzářil. „To je zvuk, co? Koupil jsem to nejlepší, co bylo k dostání.“

Carlisle přikývl a zatvářil se neoblomně: „Takovéhle zvuky v mém domě vyluzovat nebudeš. Minimálně ne, pokud jsem v něm a jeho okolí. A pokud ano, tak určitě ne v takové intenzitě. Slyšel jsem tě od prvních domů Forks. Charlie se ptal, jestli máme povolení na metalový koncert, a tak jsem ho ujistil, že za to může jen jeden šílený puberťák, a že zjednám pořádek, sotva dorazím domů.“

Emmett pohrdavě ohrnul ret: „Vy jste všichni sto let za opicema. Nemáte vůbec smysl pro křehkou duši, která se touží vyjádřit hudbou.“

Carlisle znovu nesmlouvavě kývl: „Hudbou se vyjadřuj podle libosti, ale ne touhle a ne tak hlasitě.“

Spokojen, že syna ztlumil, vyrazil ven najít svou manželku. Za ním se ještě neslo Emmettovo mumlání o tom, že je starý dědek bez vkusu. Jelikož by to ale vyústilo v novou hádku, dělal raději, že nic neslyšel. Rosalie, Alice a Jasper si vyměnili spiklenecké pohledy a rozešli se do svých pokojů s myšlenkou „konečně trocha klidu“.

Emmett se ale jen tak nevzdal. Takové slovo prakticky neměl ve slovníku a nehodlal ho tam zařadit ani teď. Chvíli zkoušel trénovat bez komba, ale jelikož kytara na takový způsob nebyla stavěná, musel špicovat dokonce i svůj dokonalý upíří sluch, aby slyšel, co vlastně hraje. Brzy ho to přestalo bavit, ale nebyl by to Emmett, aby nepřišel na řešení. Přehodil si kytaru přes rameno, kombo popadl do jedné ruky a vyrazil ven. Cestou ještě sebral z garáže malý generátor a kanystr s benzínem, aby měl do čeho kombo zapojit a vyběhl.

Zastavil se teprve, když si byl jist, že je dost daleko na území nikoho, aby měl soukromí. Nestál o žádné další poznámky. Chtěl sobě i ostatním dokázat, že to jde. Že se na kytaru naučí tak, aby se mohl za pár dní, které zbývaly do show, postavit jiným kytarovým mágům. Uprostřed lesa se konečně mohl soustředit jen na hraní.

* * * * *

Kdyby byl člověk, byly by jeho prsty rozedřené do krve. Trénoval ve dne v noci. Využíval toho, že škola skončila a rozhodl se tentokrát Rosalii vytrestat za její poznámky. Chtěl, aby litovala, že ho nepodpořila. Vlastní vzrušení a energii, kterou normálně vybíjel v posteli, věnoval hraní… a podle toho to vypadalo. Zlepšoval se každou hodinou.

V den, kdy měla metalová bitva začít, rozrazil dopoledne Emmett dveře a vešel do domu stylem pistolníka. Rodina byla tak různě rozprostřená po obýváku, a tak postavil kombo a zapojil kabel kytary rychleji, než kdo stačil zareagovat. S kytarou v ruce přezíravě zkontroloval, že jsou tu všichni a hrábnul do strun. Zvuky, které zazněly, přiměly všechny zůstat s otevřenou pusou. On to vážně dokázal. Hrál. A vůbec ne špatně.

Emmett se tím pohledem kochal. S posledním tónem, který z kytary vyloudil, prohodil: „Tak to by bylo. Až se vrátím, očekávám vás v hlubokém předklonu, jak si sypete popel na hlavu, že jste mě donutili zkoušet venku. A teď mě omluvte. Mám práci. Musím se dostat na tu bitvu.“

Otočil se, aby vyšel a Edward se za ním vrhnul. Chytil ho za rameno: „Počkej, Emme. Jak se tam chceš dostat?“

Emmett se usmál, až se mu slunce odrazilo od zubů: „Neboj, mám to vymyšlený.“

Cullenovi si vyměnili pohled a ve chvíli, kdy Emmett se skřípěním kamínků na příjezdové cestě odhrábl, se jako jeden vřítili do garáže. Nesmí zůstat bez dozoru. Tohle by mohl být vážně průšvih.

Dostat se do areálu, nebyl pro Emmetta problém. Tak nepatrná překážka jako, že nemá vstupenku, které byly už kolik měsíců vyprodané, ho nemohla zastavit. Celkem snadno se dostal až k jevišti. Teď jen, jak se dostat do zákulisí?

Rozhlédl se kolem, a když usoudil, že jsou všichni dost zaujatí tím, co se bude dít už za pár minut, proklouzl svou upíří rychlostí pod šňůrou, která oddělovala místa pro účinkující, a vnikl za černý závěs. Ocitl se v úzké uličce. Kam teď?

Potřeboval najít někoho, kdo by ho mohl nacpat do programu. Nepochyboval, že ho tam zařadí, sotva mu předvede své představení. V tom se proti němu, jako na zavolanou, objevila známá postava. Metaloví kytaristi mají jako ochranku upíra? No, ale proč se divit? Jako ochranka byl určitě nepřekonatelný. Tedy pokud se nerozhodl, že je lepší vzít do zaječích.

Alistair. Nevypadal dvakrát nadšeně, že ho vidí. Emmett se však nedal. Jako Carlisleův známý by přece mohl jeho synovi prokázat nepatrnou laskavost, ne? Usmál se na něj tím nejoslnivějším úsměvem a mávnul na pozdrav rukou, kterou držel za krk kytaru.

Alistair protočil oči: „Emmette, co tady děláš? Pokud vím, nejsi na seznamu účinkujících.“

Emmett podlézavě: „No, a to bych právě rád změnil. Jen se potřebuju předvést někomu, kdo by mě tam mohl zařadit.“

Upřel na něj své oči, ale Alistair rozhodně zavrtěl hlavou: „Zapomeň na to. Jsem rád, že mám tuhle práci. Nehodlám se nechat vyhodit. Je to dokonalá skrýš. Pořád v pohybu a navíc uprostřed lidí. Ani mě nehne, sypej odtud!!!“

Emmett se zamračil, ale to už ho Alistair odstrčil, aby kolem něj na jeviště mohl projít první účinkující – menší dlouhovlasý chlapík s asijskými rysy. Zvědavě na Emmetta mrkl, když procházel kolem a usmál se, když viděl jeho kytaru.

O pár vteřin později už se ozval hlasitý jásot, doplňující melodii, která ještě před pár dny drtila uši všech doma. Herman Lee z Dragon Force.

Emmett se začal drát k průzoru. Jestli ho nenechají vystoupit, musí se aspoň podívat. S tímhle chlapem si chce rozhodně podat ruku.

Nenápadně vykouknul, když v tom ho někdo stáhl zpátky. Emmett vycenil zuby a výhružně zavrčel. Tak tohle Alistair přehnal, tohle mu jen tak neprojde, ať je starý, jak chce...

Když však viděl, kdo ho stáhl, okamžitě svůj vztek zpacifikoval a nasadil zkroušený výraz: „Carlisle, já jenom chtěl… Já trénoval. Chtěl jsem se taky předvést.“

Alistair zamračeně prohlásil: „Odveďte si ho. Akorát mě přivedete do problémů. Ať už ho tu nevidím, nebo bude zle!!!“

Carlisle přikývl, popadl Emmetta pod ramenem a spolu s pochechtávajícím se Edwardem ho vyvedli ven, kde čekali ostatní. Emmett se poctivě snažil tvářit jako chclíplé kuře, ale nikdo mu to nevěřil. Když si byli jisti, že je nikdo jiný neuslyší, Carlisle konečně popustil uzdu svému zoufalství a zaúpěl: „Emmette, ty nejsi můj syn – ty jsi diagnóza!!!“

8. - Policie 10. - Poslední zvonění

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 9. - Guitar Heroes :