Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zákazy pro Emmetta - 2. - Drákula

12.08.2010 (18:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3809×

Jasper:

V nás všech zatrnulo, když dneska Emmett oznámil, že zase máme jet domů bez něj. Ještě jsme měli v živé paměti jeho páteční vystoupení s roztleskávačkami a už to vypadalo, že je na obzoru něco dalšího. Tak rychle se snad začít nudit nemůže, ne?

Nejhorší na tom bylo, že se tvářil jako andílek. To věští pořádnou katastrofu. No co, zakázat mu to nemůžeme, když zatím ani nevíme, co. S tím asi taky počítal.

Rose mu pro jistotu připomněla: „Žádné roztleskávačky, je to jasné, zlato?“

Emmett se na ni škádlivě zazubil: „Ale no tak, Rosinko. Sklerózou ještě netrpím.“ Pak se zatvářil hrdě a totálně nás odboural svou další větou: „Navíc mě nejsou hodny!“

Za našeho výbuchu smíchu s úsměvem odešel z jídelny.

Jelikož jsme ale neměli žádné podrobnosti, rozhodli jsme se do večera se jeho novou aktivitou nenervovat.

* * * * *

Emmett zářil jako sluníčko a už od dveří halasně hlásil: „Dámy a pánové, přivítejte vycházející hvězdu světových muzikálů.“ Došel k jídelnímu stolu a plácnul o něj tlustými skripty.

Všichni jsme se na něj překvapeně otočili.

Carlisle se opatrně zeptal: „Chceš se přestěhovat na Broadway?“

U Emmetta je možné všechno. Tentokrát však jen protočil oči: „No tak ne světových, ale aspoň toho školního. Dostal jsem hlavní roli!“

Esmé se natáhla pro scénář a oči jí pobaveně blýskaly, když nahlas přečetla: „Drákula?“

Alice výhružně zavrčela: „Žádné paruky!“

Emmett pohrdavě ohrnul ret: „Neříkám, že hraju hlavní ženskou roli. Budu Drákula, samozřejmě.“ Dotčeně dodal: „A za tu tvoji paruku už jsem se přece omluvil. Musíš to pořád vytahovat, Alice?“

Alice se zatvářila tak, že mi bylo jasné, že mu jen tak neodpustí. Na svoje věci byla citlivá.

Edward tomu evidentně stále nemohl uvěřit: „Ty budeš vážně hrát v muzikálu, Emme?“

Emmett rozzářeně přikývl: „Režisér chce využít mojí současné popularity…“

To byla tedy pravda. Nikdo nebyl momentálně tak populární jako Emmett. Jestli na škole existoval někdo, kdo ho do pátku neznal, pak se to určitě změnilo na tom basketbalovém zápase. A kdo tam nebyl, měl možnost ocenit jeho výkon na školních webových stránkách, kam se nějakým „nedopatřením“ dostalo video z Rosiny kamery.

Když na to Emmett v neděli ráno přišel, strávil zbytek dne využíváním postupů Sherlocka Holmese, kterého četl den před tím a pokoušel se z nás křížovým výslechem dostat, kdo za to může. Cítil jsem, jak se tím baví a bylo mi jasné, že tam to video dal sám. To nám nakonec potvrdil i Edward, sotva se Emmett s Rosalií zavřeli v ložnici.

Emmett pokračoval: „Jsem pro tu roli jako stvořený. Splňuju všechny jejich požadavky.“

Rosalie zvedla oči od Světa motorů a jako by nic prohodila: „Uklidni se, Edwarde. V překladu to znamená, že se nikdo jiný nepřihlásil, nebo-li vzali všechny, kdo přišli.“

Podle Emmettových emocí trefila do černého. Emmett se na nás zaškaredil: „Náhodou… chtěli někoho s perfektní vizáží a zkušenostmi. Hrát přece nemůže být tak těžké, ne? A kdo může být lepší upír než já?“ dodal samolibě.

V tom okamžiku už se Edward neudržel a rozesmál se. Snažil se to sice zamaskovat kašlem, ale moc se mu to nedařilo. Když dokuckal, prohodil: „Emmette, jsem si poměrně jistý, že měli na mysli hudební zkušenosti.“

Emmett vyvalil oči: „Hudební? Proč?“

Edward nevypadal ve stavu, že by to mohl Emmettovi vysvětlit, a tak jsem se rozhodl zasáhnout. Jemně jsem se zeptal: „Emmette, víš, co je muzikál?“

Emmett zašilhal po monitoru počítače a pak pokrčil rameny: „Na Googlu psali, že je to poměrně nová forma divadla.“

Edward se uklidnil dost na to, aby jeho definici upřesnil: „Ano. Divadelní hra, ve které se zpívá. Je to něco jako nástupce operety.“

Emmett zděšeně vyvalil oči: „Operety? Tak proto je půlka scénáře popsaná notama. Bože! Kam jsem to vlez!“

Složil hlavu do dlaní a vypadal vážně nešťastně. Pokusil jsem se ho uklidnit: „Není to opereta. Muzikál je její moderní forma. Hraje tam současná hudba.“

Emmett si viditelně oddechl: „Aspoň že tak. Noty jsem se kdysi učil a hlas mám skvělý,“ pronesl samolibě. Váhavě dodal: „Na operu nebo operetu bych si asi netroufnul, ale moderní hudbu zvládnu.“ Sebejistota z něj opět jen ukapávala.

Edward ho popíchl: „Proč tolik skromnosti, Emme? Podle mě bys měl i na operu.“

Emmettovi zasvítily oči, ale pak rozhodně zavrtěl hlavou: „Jestli něco nesnáším, tak je to opera. Tu zkoušet nebudu. A vůbec. Nezdržujte mě tu. Potřebuju zkoušet.“

Popadl scénář a hlučně vydupal do prvního patra. Za chvíli se z jejich ložnice začaly linout jeho pokusy o zpěv. Jestli noty někdy znal, bylo to už hodně dávno. Když se ale nad ním (a nad našima ušima) Edward nebo Rose smilují, nemusela by to být zas taková katastrofa. Hlas má vážně pěkný. Konec konců  – je upír.

Zkoušet začali už druhý den. Emmett se ze zkoušek vracel nadšený. Všichni ho chválili a možnost předvádět se, to bylo něco pro něj. Po týdnu začali zkoušet na jevišti. Emmett se na to těšil tak, že se ten den ulil z poslední hodiny. Prý aby si mohl užít místo svého triumfu bez otravování ostatních.

Napjatě jsme čekali, s jakou se večer vrátí. Naučit se něco nazpaměť nebyl pro Emmetta s jeho upíří pamětí problém, ale hrát… Na to už bylo potřeba něco víc. I když Emmett je šašek a v předstírání se vyžívá.

Když dorazil, jeho tvář zářila jako obvykle, ale jeho emoce byly trochu zmatené. Ajéje. To věští nějaký průšvih…

Posadil se k nám do obýváku a trochu se zamračil. Tak raději ať to máme za sebou. Jistota bude lepší než tyhle dohady. Ostatní si jeho nálady ještě tak docela nevšimli, a tak jsem se zeptal sám: „Tak co, Emme? Jak šla zkouška?“

Emmett se nadechl a začal se rozplývat: „Bylo to super. Mám žůžovej kostým. Zblázníte se, až ho uvidíte. Ten chlápek – rejža – má sice pořád nějaký kecy, že mám stát o pár centimetrů vedle a že mám to zabíjení jen naznačovat, ale…,“ mávl rukou.

Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo při téhle větě ztuhl. Emmett si však zřejmě ničeho nevšiml a pokračoval: „Jednu stížnost ale mám. Představte si, že místo opravdové krve používají kečup.“

Všichni jsme se začali uculovat – Alice: „A co jsi čekal?“

Emmett dotčeně našpulil pusu: „No jo, ale umíte si představit, jak jsem z toho zapatlanej? Navíc je to pěkně nechutný…“

Nadhodil jsem: „Nikdo tě snad nenutí, abys ho jedl, ne?“

Emmett se na mě zašklebil: „Ne, ale zkus předstírat, že někoho koušeš. To se ti ten kečup na pusu dostane, ať chceš nebo ne. … Tak mě napadlo, že bych ho mohl nahradit medvědí krví.“

Zamyslel se tak vážně, že jsme se zděsili. Střelil jsem pohledem po Rosalii a ta se rychle zapojila: „Miláčku, myslím, že by to těm obětem nebylo právě příjemné. A navíc, jak bys jim vysvětloval, odkud tu krev máš? Těch pár zkoušek a premiéru přece zvládneš.“

Edward pobaveně prohodil: „To víš, pro divadlo se musí trpět.

Emmett nakrčil nos: „Dobře, ale doufám, že to aspoň diváci ocení. Chci závěrečný potlesk ve stoje.“

Zkoušky byly v plném proudu a premiéra se blížila mílovými kroky.

Den před generálkou ale přišel Emmett úplně zdrcený. Všichni jsme se k němu hned seběhli.

Esmé se starostlivě ptala: „Emme, proboha, co se stalo? Vypadáš hrozně.“

Emmett po ní hodil smutným pohledem: „Taky se tak cítím. Víte, byla to nehoda. Trochu jsem se zabral do role a…“

Všichni jsme ztuhli. Emmett někoho doopravdy kousl? Ale vždyť má stejně karamelové oči jako jindy. Stejný strach nám byl zřejmě vidět na tvářích, protože Emmettova nálada se náhle změnilA. Vypěnil: „Ne, nekousl jsem nikoho. Nejsem tak pitomej, jak si myslíte! Ale neodhadl jsem svou sílu a při tanečním čísle jsem strčil do svojí partnerky trochu víc… a…“

Emmett zadrhával. Dál už se mu mluvit nechtělo, a tak to za něj udělal Edward. Plácl si ruku přes oči: „Panebože, Emmette! Nemůžeš dát pozor? Je ta holka v pořádku?“

Emmett pokrčil rameny: „Když jsem ji viděl naposled, nakládali ji do sanitky. Zdravotníci tvrdili, že to bude jen zlomená noha a možná otřes mozku.“

Pořád jsme nic nechápali, a tak nám Edward vysvětlil: „Díky Emmettově postrčení spadla z jeviště.“

Emmett zrudnul: „No co, to by se mohlo stát každému. V zápalu hry se přece můžu zapomenout.“

Rose ho vzala chlácholivě za ruku, ale s pohledem do očí jemně zdůraznila: „Nemůžeš, lásko. Vždyť víš, že lidi jsou křehcí.“

Emmett se jí okamžik zamilovaně vpíjel do očí, a když je odvrátil, zabručel: „No dobře, budu si dávat pozor, ale teď nemáme představitelku hlavní role.“

Zvedl se a začal přecházet po pokoji. Všichni jsme s obavou sledovali, co z něj vypadne.

Než ale stihl něco říct, vyskočila Alice: „Ne, na to ani nemysli, Emmette! Nebudeš hrát trojroli. Svou paruku už ti nepůjčím!!!“

Emmettovi přeběhl přes tvář pobavený výraz a pak otráveně protočil oči: „No jo, to byl jen nápad. To už mi budete cenzurovat i myšlenky? … Myslel jsem, když se na jevišti skoro nepotkáme, bylo by to zajímavé zpestření. Je ale fakt, že by byl oříšek udělat tu scénu z plesu, ale… Moment. Dostal jsem skvělý nápad. Rose? Ariana a Sandra – to by byly role přesně pro tebe… a líbali bychom se tam.“ Šibalsky na ni zamrkal.

Rose se malinko zamyslela a pak se usmála: „Proč ne. Trocha pozornosti nezaškodí.“

Esmé taktně: „A aspoň budeme mít Emmetta pod dohledem.“

Vyměnili si pohled a úsměv s Carlislem. Nikdy jsem si neuvědomil, že se vážně chovají jako naši rodiče – včetně toho, že o nás mají strach. Nebo je to snad strach z toho, že by za nás museli žehlit průšvihy, kdyby se něco stalo?

Po generálce nám Rosalie potvrdila, že muzikál vypadá dobře. Lidi ji sice přijali dost chladně, ale když jim dokázala, že včerejší noc strávená výjimečně studiem hry (místo postelových radovánek) se vyplatila, vzali ji všemi deseti. Emmett správně odhadl, že stejně neměli nikoho jiného, kdo by tu roli převzal a shodli se, že odpískat muzikál po tolika přípravách a tak blízko premiéře by byla škoda.

Samozřejmě, že jsme nemohli odolat, abychom neviděli naše milované sourozence excelovat na prknech, která znamenají svět. Sehnali jsme si lístky do první řady.

Emmett trval na tom, že mu při děkovačce máme přinést kytku a Rose se samozřejmě přidala. Nikdy by nám to neodpustili, a tak než jsme se posadili, nechali jsme v šatně dvě největší kytice, jaké jsme sehnali. Po našem nákupu muselo květinářství zavřít, aby doplnilo zásoby, takže by ti dva měli být spokojeni.

Sotva se ozvalY první tóny, vyměnili jsme si s Alicí pohled. Tak vzhůru do toho.

Docela mile nás překvapilo, že představení mělo spád a na hercích byly ty zkoušky znát. Emmett s Rose zářili a všechno šlo skvěle. Tedy až do chvíle, kdy Emmett opět neodhadl svou sílu a vrazil do obří dekorace, představující laboratoř. Ta to neustála a začala se kácet.

Nastala panika, jak se herci snažili utéct. Dekorace byla však příliš rychlá. Přemýšlel jsem, jak se odtud nenápadně dostat. Jestli někdo z nich začne krvácet, nejspíš to neustojím. Ze všech stran se ozýval křik a jak dekorace padala, zvedl se oblak prachu.

V tom se ozval Emmettův autoritativní hlas: „Klídek, lidi, držím to. Teď hlavně rychle ven.“

Normální lidé v prachu nic moc neviděli, ale nám to problém nedělalo. Rose tedy pomohla ostatním hercům vylézt z pod dekorace, přesvědčila se, že jsou všichni v bezpečí a Emmett pak dekoraci opatrně položil.

Sotva se prach trochu rozptýlil, spatřili jsme, jak se všichni zachránění vzájemně objímají. Kdyby nebylo Emmetta, byli by už na placku. Ale moment… kdyby nebylo Emmetta, ta dekorace by přece nespadla!

To ale zřejmě nikomu nedošlo, a tak byl Emmett za hrdinu a obecenstvo odměnilo potleskem ve stoje i Rosino úsilí.

Emmett zářil jako další reflektor, když přijímal ovace. Držel Rose kolem pasu.

Ta si jeho tvář otočila k sobě a s úsměvem ho políbila: „Pojď sem ty můj hrdino. … Ale doma na ten seznam dopíšu, že další zákaz. Žádné divadlo, muzikál ani reklama – prostě nic, kde jsou dekorace!“

Zákazy pro Emmetta - roztleskávačky

Zákazy pro Emmetta - Harry Potter

Zákazy pro Emmetta - ženské problémy

Zákazy pro Emmetta - Emmett kuchařem

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 2. - Drákula: