Vím, že v Americe se tenhle zvyk nedrží, ale přesto jsem neodolala a zapojila Emmetta do klasicky českého posledního zvonění. Doufám, že vás pobaví tak, jako mě bavilo to psát.
Předem díky za komentáře - myslím, že tahle kapitolka o Emmettově řádění je poslední, kterou napíšu.
12.11.2010 (14:00) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 4050×
Emmett:
Souběžně s tím, jak se blížil konec školy, rostla nervozita všech. Já se však nemohl dočkat. Spolu se zkouškami dospělosti (které jsem už skládal tolikrát, že jsem to přestal počítat) se totiž blížilo i poslední zvonění. Příležitost legálně provádět naprosté šílenosti. To jsem si nemohl nechat ujít. A zvlášť tady na malém městě. Všichni se tu tváří tak přeslušněle, že si přímo říkají o to, aby je někdo šokoval. A čím by to šlo líp, než nějakým dobrým převlekem? Nechci se chlubit, ale na převleky jsem mistr.
Horší bylo, že jsem si nemohl vybrat. Bylo tu tolik možností… Batman, Robin Hood, Tarzan, Santa Claus, zajíček ušáček, Bořek Stavitel… Nakonec jsem přišel na tak revoluční myšlenku, že mě posadila na zadek. Proč si vybírat, když jsem mohl jít za všechny? S použitím mé rychlosti, jsem se přece mohl převléct třeba desetkrát za minutu. Budu vypadat, jako bych se naklonoval. No řekněte sami, byl tu někdy lepší fór?
Pravda, Edward se na mě díval dost podezřívavě, když jsem si rozzářeně opakoval recept na vietnamskou polévku v originále, ale nemohl s tím nic dělat. Alice mi dělala větší starosti, ale nakonec mi nahrál Edward, když požádal Bellu o ruku. Večírek k ukončení školy a zároveň svatba, to bylo dost i na Alici, a tak neměla příliš času, aby kontrolovala i nepodstatné věci, jako například mě. Ten čas, který jí zbýval, si totiž pro sebe nárokoval Jasper… a já se mu ani nedivil.
Můj plán ale znamenal nákupy. Hodně nákupů. Štěstí, že mám velké auto, jinak bych je dovnitř neposkládal.
Rose se na mě dívala nechápavě, když jsem ji nechal v oddělení prádla samotnou. Obvykle se totiž peru o to, abych mohl být přítomen i zkoušení… Nepopírám, že obvykle kabinku využijeme i jinak než jen ke zkoušení. Rose totiž vypadá dokonale, ať na sebe navlékne jakékoli prádlo… a nejvíc se mi líbí bez něj.
Tentokrát jsem ale poprvé chápal Alici. Shánět jednotlivé části kostýmů byla vážně zábava. Možná na tom nakupování přece jen něco je.
V den D, jak jsem si poslední den školy před svaťákem sám pro sebe nazval, jsem byl dokonale připraven. Zabavil jsem Alici největší kufr, který měla a nacpal tam své kostýmy plus stříkací pistolku a pár dalších věcí, aby ze mě měly nižší ročníky i jiný zážitek než jen vizuální.
Využil jsem toho, že většina mé rodiny se rozhodla tenhle (pro mě) geniální zvyk přejít a dneska se ulít. Naložil jsem kufr ještě před tím, než se ke mně připojil Jasper. Nebyl jsem si tak úplně jist, jestli se mě rozhodl hlídat, nebo jestli dal přednost škole před Alicinými nápady. Ta totiž dnešek pojala jako plánovací den, spojený s nákupy všeho nezbytného na obě slávy. Docela jsem ho chápal – v takových chvílích měla Alice zvláštní lesk v očích. Vážně jsem se jí bál a snažil jsem se zmizet jí z cesty. Jasper na tom byl zřejmě podobně.
Sotva jsme vyrazili, mrknul jsem na Jaspera a začal vyzvídat. „A co tvůj převlek? Za co půjdeš?“
Zřejmě jsem ho vytrhl z myšlenek, protože se na mě roztržitě podíval a rychle zapátral po vnitřku auta, jako by na dnešní školní program úplně zapomněl. „Nevím. Co takhle sám za sebe?“
Pokrčil jsem rameny a kývl ke kufru auta, kde jsem kromě svého loďáku s převleky před chvílí objevil i převlečení na baseball od minula. „Třeba nebudeš muset. Konečně se jednou vyplatí, že flákám vybalování.“
Ušklíbli jsme se na sebe ve vzájemném souzenění. Holky z toho vždycky šílely, ale já si nemohl pomoct. Tyhle věci jsem prostě vypouštěl. My upíři se přece nepotíme a s trochou bláta na šatech (zvlášť těch baseballových) jsem si na rozdíl od nich hlavu nedělal. Jasper na tom byl podobně. Naposledy dostal „držkovou“ předevčírem, když Alice zjistila, že v kufru zapomněl věci na tělocvik.
Byli jsme ve škole první. Předem jsme se totiž dohodli, že všichni maturanti dorazí o hodinu dřív, aby se stihli připravit. Nechal jsem Jaspera s jeho baseballovým převlekem a sám jsem se vloupal do školníkova příručního skládku. Potřeboval jsem nějakou převlékárnu. Ne, že bych se styděl (nemám ostatně za co), ale přece nenechám svoje geniální převleky na záchodech? Budu je potřebovat rychle měnit a k tomu opravdu nepatřilo jejich větrání proto, že natáhly nepříjemné pachy místnosti.
Jako první jsem si zvolil převlek zajíčka ušáčka. Zkuste se taky navléknout do něčeho, co vypadá jako malý klokan a zip se tomu táhne nezapnutelně přes celá záda až na zadek. Na oblíkání super, ale na zapínání abyste si pořídili ruku jak Saxana. Jediné plus, který tenhle kostým měl, byl košíček s vajíčky, mezi kterými se bez problémů schovala má vodní pistolka a další propriety, které jsem si připravil. No… Jasper prohlásil, že ji tím názvem urážím. Je to spíš pěkné vodní dělo. Uculil jsem se - bylo mi fuk, jak to nazvou. Hlavně, když poslouží svému účelu. Bylo výjimečně teplo, jako by mi fandila i příroda. Nejspíš se těšila na trochu zábavy stejně jako já.
I zbytek mého kostýmu sklidil zaslouženou pozornost. Mikovi Newtonovi málem vypadly oči a Jessica s Lauren si musely jít upravit make-up, jak jim tekly slzy z očí. Byly u toho celé rudé… nejspíš litovaly, že mě nemají doma.
Ostatní kostýmy byly v porovnání s těmi mými trapně usedlé. Vždyť to říkám pořád. Neumí se bavit. Ještě, že mě mají. Já to tu trochu rozsvítím. Pohledem jsem popoháněl ručičku velkých školních hodin a nakonec začali přijíždět i ostatní. Zdálo se mi to, nebo vypadali nervózně? Každý se pokradmu rozhlížel, jako by čekal, odkud vyskočí masový vrah s kalašnikovem. Pcha… jen počkejte, srabíci!
Jasper:
Byl jsem rád, že jsem se dostal z domu. Alice vypadala, že se bude celý den zabývat přípravami a u toho jsem vážně být nemusel. Naštěstí mě napadla ta spásná myšlenka, že někdo musí dávat pozor na Emmetta. Už dlouho nic neprovedl a dnešek se dal vzít jako skvělá šance – zvlášť proto, že mu za jakoukoli vylomeninu nemohl nikdo vynadat.
Docela rád jsem využil Emmettova návrhu a převlékl se do baseballového dresu. Ujistil jsem se, že nikde není příliš velká skvrna - přece jen jsem nechtěl udělat Alici ostudu.
Delegace maturantů se usídlila před vchodem, aby se nenašel nikdo, kdo by kolem nich neprošel. Většina studentů se takové přesily zalekla a platila jak mourovatá. Rozhlédl jsem se, abych našel Emmetta, ale nikde jsem ho neviděl. Začal jsem mít divný pocit. Ne tak, jako obvykle – tohle byla předtucha. Jako bych se nakazil od Alice. Neměl jsem radost už z toho, že si chtěl najít tiché místo, kde se převlékne, ale když jsem ho pak viděl v kostýmu zajíčka ušáčka, chechtal jsem se stejně jako ostatní. Vypadal neškodně, i když jeho zbraň rozhodně ne. No… konec konců vodou nikomu nic udělat nemůže, tak ať se pobaví.
Jeho zmizení mě ale donutilo začít ho hledat. Soustředil jsem se na pocity všech kolem. Jestli něco chystal, upozornilo by mě na to nejspíš něčí zděšení. Venku to na něj nevypadalo, a tak jsem vešel do školy. Možná se rozhodl dělat zadní voj.
Netrvalo dlouho a spatřil jsem prchající, od hlavy k patě zlitou, druhačku, která se snažila zapadnout na dámy. Cestou jen křikla na udiveně si ji prohlížející spolužačku, aby nechodila na angličtinu. Prý ji tam přepadl ušáček.
Usmál jsem se a vyrazil tam. Chtěl jsem mít Emmetta na očích a zároveň mu trochu domluvit, aby upravil proud vody. Takhle by mohl školu brzy vytopit.
Před učebnou angličtiny jsem ale zklamaně zjistil, že Emmett se nejspíš přesunul, protože až na pár studentů, kteří se snažili vytřít menší jezero, dokazující, že tu Emm byl, tu bylo prázdno. Nasál jsem vzduch, abych se pokusil jít po jeho vůni, ale při množství lidí, kteří tu byli, jsem si jen způsobil obrovský požár v krku. Rozhodl jsem se tedy jít nazdařbůh s tím, že časem znovu narazím na někoho, kdo Emma potkal.
Moje přání se splnilo, sotva jsem zahnul k laborkám. Zlitý kluk se zelenými vlasy mě s vytřeštěným zrakem chytil za triko a posunul mě tak, abych byl mezi ním a potenciálním nebezpečím. Zaječel na mě: „Tarzan z rodu opic se mě snažil nakrmit banánem!“
Když viděl můj pohled, pustil mě a upaloval do bezpečí. Znejistěl jsem. Tarzan? Emmett byl přece zajíček ušáček. Že by si těch kostýmů vzal víc? To krmení by tomu odpovídalo. Tím se mi jeho hledání ale ztížilo. Už jsem se nemohl poptávat po zajíčkovi, protože Emmett mohl být převlečený za cokoli.
A pak mé hledání nabralo takový spád, že jsem uvažoval, že si začnu ty změny psát. Za rohem do mě vrazila holka ze třeťáku, se kterou jsem měl kdysi španělštinu. Bořek Stavitel prý spraví všechno, ale na to potrubí se jde podívat přednostně. I ona byla od hlavy k patě turch.
Než jsem se stihl otočit, zahlédl jsem v jedněch dveřích mizet černý stín. Následoval jsem ho, ale díky své lidské rychlosti jsem ve třídě, do které zapadl, už viděl jen vyděšené a navlhlé studenty, kteří ukazovali na okno a podle svého založení mumlali nebo ječeli něco o Batmanovi, který se chystal na Jokera.
Co vám budu povídat. Po hodině jsem jeho hledání vzdal a rozhodl se vrátit zpátky k ostatním. Štěstí mi ale přálo. Cestou jsem potkal ředitele, který právě vyslýchal Robina Hooda s Emmettovým nejnevinnějším výrazem ve tváři. Prý se mu z pracovny ztratila pravá kopie originálu slavné Guerniky od Picassa. Robin Hood se mu snažil vysvětlit, že – pokud myslí tu hrůzu s vyděšenými zvířaty a divnými lidmi, měl by být zloději vlastně vděčný, protože všem ušetřil spoustu utrpení při jeho shlédnutí.
Ředitel zrudl a já se rozhodl vložit se do jejich rozhovoru dřív, než se propracuje k infarktu. S úsměvem jsem pozdravil ředitele, chytil jsem Emmetta pod ramenem a otoči ho stranou. Pak jsem mu vztekle přikázal, aby obraz koukal navalit, než ředitel zavolá Charlieho Swana. Emmett se rozzářil a prohlásil, že už ho dlouho neviděl a moc rád si s ním popovídá. Střelil jsem mu pohlavek tak rychle, že ředitel nemohl nic vidět a Emmett konečně souhlasil.
Otočil jsem se zpátky k řediteli, který mezitím dostal svou normální, trochu nezdravou barvu a usmál jsem se: „Hned se vám vrátí, pane Goodchilde.“
Viděli jsme, jak Emmett zapadl do kumbálu a v zápětí se z něj vyloupl i s obrazem. Když ho s neodolatelným úsměvem (který však na ředitele v téhle chvíli příliš nepůsobil) vracel, zasyčel pan Goodchild: „Štěstí, že už končíte, pane Cullene. Vy odmaturujete, i kdybych to měl dát svým profesorům příkazem!“ a s obrazem v ruce odrázoval k ředitelně.
Emmett se na mě otočil a v očích mu hrála čertovina. Bavil se tak, jako už dlouho ne. Jeho nálada mě proti mé vůli nakazila, a tak jsme se oba rozchechtali.
Emmett pobaveně: „Dobrý ne? Projdu a ani se nemusím snažit. Myslíš, že by to uhrál, i kdybych se k té maturitě vůbec nedostavil?“
Chytil jsem ho kolem ramen a protočil oči: „Nepokoušej osud, Emme. Je čas se převlíct. Jestli to Alice viděla, čeká nás doma blázinec.“
Emmett si spokojeně zamnul ruce: „Určitě jsem zařídil nejlepší poslední zvonění v dějinách téhle sucharské školy. Vlastně mi je docela líto, že už končíme. Propadnutí mi teď už zřejmě neprojde, ale… No co. Tahle střední není jediná na světě. Nemůžu se dočkat, až se zase přestěhujeme!!!“
No, s Emmettovým přístupem to bude brzo. A jsem si jist, že si pak oddechne každý v okruhu dvaceti mil.
♦ THE END ♦
Díky všem za přečtení. Snad vás aspoň některé díly pobavily. Myslím, že Emmett řádil už dost, a tak jeho vylomeniny nechám zase na jiných. Budu ráda za komentáře a nashle třeba zase u další povídky.
Aalex
Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 10. - Poslední zvonění:
Milá Alex,
tohle jsem nečekala!!!!
To je moc pěkné a vtipné
hodně jsem se nasmála. 
Jaj tak to bylo božský! Já se nasmála, až to není možný :D 
Tyhle povídky jsou opravdu skvělé.
Opravdu máš talent, tohle vymyslet by se mi nikdy nepodařilo Všechny díly jsou opravdu úžasné a jedinečné, myslím, že tomuhle se budu smát asi ještě dlouoho 
super...tak jsem se dlouho nezasmála....zajíček ušáček.....no já se řežu smíchy
No to byla teda paráda!!! Pořádně jsem se u toho nasmála, škoda že je konec 
skvělé kéž by Emmet byl na naší škole je tam nuda
Milá Aalex,
za sérii parodií o Emmettovi a jeho vtípcích si zasloužíš můj obdiv.
Nikdy bych nic takového nevymyslela a musím říct, že je mi upřímně líto, že jsi skončila desátým dílem. Přesto jsi to vychytala naprosto přesně. Konec desátého dílu - konec školy - stěhování. Lepší načasování nemohlo být.
Velmi se mi líbilo střídání pohledů, protože to bylo neobvyklé a opravdu vtipné.
Několikrát jsem (v různých pohledech) narazila na zmínku o tom, že Edward tráví noci u Belly a u toho jsem se vážně smála.
Četla jsem všechny díly a tímto komentářem bych se Ti chtěla omluvit za to, že jsem u prvních žádný nepřidala, ale jaksi jsem nebyla schopná dělat nic jiného, než přeskakovat na další. Tak doufám, že Ti to delší komentář na konci vynahradí.
Pokud nebudeš pokračovat, nevadí. Naprosto to chápu a jsem si jistá, že určitě vymyslíš něco jiného. 
V sedmém díle - Tetování jsem téměř nemohla popadnout dech, když Edward řekl, že Rose bude mít nejspíš taky svůj seznam zákazů. To bylo geniální.
Celkově jsem se opravdu bavila. Všechny díly byly slušné a přitom opravdu vtipné. Frisbee mi přišlo jako druhé nejvtipnější.
A nejvíc mě pobavily Emmettovy převleky a Jasper, jak chodil v jeho stopách a hledal ho. Emm to měl opravdu geniálně vymyšlené s tím převlékáním. A korunu tomu nasadilo jeho přemýšlení, jestli by odmaturoval, i kdyby se nedostavil ke zkoušce. To už jsem slzela a pomalu se vezla pod stůl.
Vážně úžasné, skvělé, brilantní, vtipné, slušné a hlavně originální.
Skládám Ti hlubokou poklonu za Tvůj talent.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!