Pokračování. Přežije Bella vůbec ty dva dny? A jestli ano, přežije i Alicinu přípravu? xDD ...
20.01.2010 (11:00) • Elcheetos • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1239×
Běžela jsem rychle. Věděla jsem, že mě Sam zabije. Ne doslova, samozřejmě. No, to bude zajímavé.…
7. kapitola – Sen?
Když jsem se přiřítila do rezervace, kluci už na mě čekali. Teda, nejenom kluci. Nejdřív jsem se lekla, ale potom jsem se k Stee rozeběhla.
„Stephi, jsem tak ráda, že už před tebou nemusím mít tajemství“ Steph zářila jako vánoční stromeček.
„Proč jsi mi tohle neřekla dřív? Víš, jaká je tohle paráda?“
„No mě to moc jako paráda nepřipadá, ale budiž.“ Obě jsme se zasmály. To nám ale překazil Sam.
„Bello, kde jsi byla?“ rozhodla jsem se mu nelhat. Jenom něco vynechat.
„Na nákupech. Nějak mě to chytlo.“ Sam se na mě nevěřícně podíval, ale už to nekomentoval.
„Začněte třema kolečkama okolo rezervace." Všichni jsme jednohlasně zasténali. Až na Stee. Ta se radostně rozeběhla a už jsme jí po dobu čtvrt hodiny neviděli. Všichni jsme se rozeběhli a za pět minut jsme měli jedno kolečko hotové.
Když jsme se už blížili k cíli, zpomalili jsme. Stee na nás už čekala vedle Sama.
„Ale Same, jakto, že ty s námi neběháš?“ zeptal se naštvaně Seth.
„Já běhám každé ráno půl hodiny.“ Seth se na něj podíval dost nevěřícně. Celé odpoledne jsme zasvěcovali Stee do tajů naší smečky. Když už se zdálo, že to chápe, Sam nám dal rozkaz cvičit stopování. Já si vybrala zajíce. Stopovala jsem ho asi deset kilometrů. Pořád někam skákal. Už mě to začínalo štvát. Snažila jsem se nemyslet na večírek, ( Poznámka: v mé povídce si vlci mezi sebou myšlenky nečtou!) jinak bych zajíce už asi nevystopovala. Bylo už dost pozdě, když jsem se vrátila. Všichni už byli zpátky a čekali na mě.
„Omlouvám se. Můj zajíc byl neposedný.“ řekla jsem a všichni jsme se tomu zasmáli. Potom jsem šla se Stee k nim domů. Povídali jsme si o naší vlčí podstatě. Čas uběhl tak rychle, že když jsem se podívala na hodiny, bylo už jedenáct. Rozloučila jsem se se Stephi a utíkala domů.
Táta už spal. Napsala jsem mu na lednici lístek, aby si nedělal starosti kde jsem byla, protože se ráno neuvidíme.
Osprchovala jsem se, vyčistila zuby a utíkala si lehnout. Spala jsem snad dřív, než jsem si vůbec lehla.
Ráno jsem se probudila a nevěřila jsem tomu, co jsem přdešlý den zažila. To, že pozvánka na večírek od Alice nebyl sen, mě přesvědčili až moje nové, nádherné šaty. V duchu jsem Alici strašně děkovala. Oblékla jsem se a došla si umýt obličej, vyčistit zuby a učesat se.
V koupelně jsem se skoro lekla sama sebe. Vlasy jsem měla rozházené a zapomněla jsem si sundat culík, takže jsme měla na krku červenou otlačeninu. Rychle jsem se upravila a šla se nasnídat. Lísteček na lednici už nebyl. Vzala jsem si müsli tyčku, napila se čaje a pelášila ke svému starému náklaďáčku. Když jsem dojela do školy, bylo už pozdě.
„Nemáš chodit spát tak pozdě“ řekla jsem si a utíkala do třídy. Měli jsme angličtinu a pana učitele Hemlicha.
„Omlouvám se, já jsem zaspala.“ omluvila jsem se s pohledem neviňátka. Pokývla hlavou a ukázal mi, abych si sedla. Zaplula jsem na místo vedle Stephi.
„Ahoj Stee“
„Ahoj Bell“ Víc jsme si nestačili říct, protože nás vyrušil učitel.
„Slečno Swanová, mohla bystě prosím alespoň dávat pozor, když už jste přišla pozdě?“
„Jistě pane učiteli.“ zamumlala jsem a snažila se zakrýt výbuch smíchu. Celé dopoledne ubíhalo jako po másle. Na párty jsem nemyslela. To až u oběda. Stee zase něco žvatlala o klucích a já se zasnila.
„Bells, posloucháš mě? Já ti tady říkám, že chodím s Danielem.“
„Jo promiň Stee. To je skvělé.“ odpověděla jsem jí, a snažila jsem se, aby to znělo alespoň trochu vesele. Po škole byl zase trénink, ale tentokrát jsem ho moc nevnímala. Překvapilo mě, když Sam dal rozchod. Uteklo to rychle a zítra už je sobota. Zachvěla jsem se radostí. Zítra jdu na večírek. Nikdy mě takovéhle akce moc nebavili, ale když tam bude on a Alice, snad se budu i bavit. Doma jsem se natáhla na postel a okamžitě jsem usnula.
Ráno, no ráno, spíš odpoledne, jsem se probudila. Bylo půl jedné. Osprchovala jsem se a šla jsem do kuchyně. Vařila jsem Charliemu večeři a napsala jsem mu, že jdu na večírek ke Cullenům, ale ať to NIKOMU neříká. Snad to pochopil.
Ve tři někdo zaťukal na dveře. Byla to Alice. Vzala mě do koupelny a začala mě různě česat. Když byla spokojená s mými, do loken natočenými, vlasy, vyndala si na mě make-up. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale je tak paličatá…
„Alice. Já nemůžu mít stíny. Vždyť budu vypadat příšerně.“ protestovala jsem.
„Ale nebudeš. Ujistila mě a vzápětí mi na oční víčka napatlala tenkou vrstvu béžového očního stínu. Jen jsem potichu zasténala.
Když byla v koupelně hotová, přešli jsme do pokoje. Oblékla jsem si šaty a obula boty. Alice na mě ještě něco poupravila a mohly jsme vyrazit. Když jsem se podívala na hodiny, bylo už půl šesté.
Aliciným autem jsme byli u domu hned.
„Jdu říct ostatním, že jsi tu.“ zašeptala a utíkala do domu. Pomalu jsem vystoupila a blížila jsem se ke dveřím.
Těsně před nimi jsem se zastavila a zhluboka jsem se nadechla. Vzala jsem za kliku a vešla dovnitř…
Autor: Elcheetos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!