Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 6. kapitolka

A je tu opět naše známá Lilien... Děj těchto dní se vlastně odehrává ve stejném čase jako 5. kapitola, jen ne z pohledu Volturiových. Přeji pěkné počtení!

„Hádejte, co je novýho!" vyhrkla jsem na holky při obědě. (To bylo totiž ve čtvrtek poprvé za den, kdy jsme se viděli, s výjimkou parkoviště, kde ale na drby není čas.)

„Necháme se podat?" odpověděla mi se zájmem Angela.

„Zjistila jsem, že Alec, ten kluk, co se mi líbí -"

„To ví každý, že se ti Alec líbí! Tady po něm jede každá holka," pronesla Angela a laškovně se na něj podívala.

„Ten je můj, " řekla jsem pobaveně, ty máš Erika!"

„No jo, no jo. Tak co je teda novýho?" přerušila naši debatu Jessica.

„Alec hraje rád tenis! Ááá! Jupííí!"

„Proč jásáš? Ty tenis neumíš," setřela mě Jessica.

„Jessico, neodsuzuj mě! Já se ho naučím!"

„To těžko," zasmála se Angela.

„Hele, nesměj se, jo? Šachy jsem se naučila za týden, tancovat za tři dny a vyhrála jsem soutěž ve zpívání! Tohle zvládnu..."

„Cože? Tak hele, kámo! Šachy ses naučila, protože jsi pořád dokola četla návod, a když sis ho přečetla po stopátý, umělas ho nazpaměť, proto umíš šachy," opravila mne hned Angela.

„No jasně! A to tancování jen proto, že to byly čtyři hodiny za den," doplnila ji Jessica.

„To je teda super! Doufám, že máte kritiku i k tomu třetímu!" vyjela jsem na ně.

„To si piš že máme..." zasmály se. Otráveně jsem si podepřela hlavu a vyslechla si jejich další znalosti.

„Takže teď k tomu zpěvu... Byla jsi na třetím místě! A na sporty jsi antitalent, to mi věř! Jo, mimochodem, nenapsala zase Renesmé nějakou písničku?" řekla zas Angela. Protočila jsem panenky. Ale měla pravdu. Vlastně... obě měly pravdu. Sporty mi nikdy nešly. Plavání jsem vzdala po první lekci, protože jsem neuměla kraula. Nelyžuji od té doby, co jsem si na lyžích zlomila nohu, na běžkách jsem se cítila unavená a byla mi zima,  běh to samé, ale bez zimy. Tak proč by mi měl jít tenis? Já vím proč! Protože tohle bude kvůli Alecovi! Jen jestli o mě pak bude stát...




Pohled Rosalie

Leželi jsme na posteli, já si četla a Emmett koukal na televizi. Dnes jsme si oba vzali volno.

„Emmette?"

„Co je zlato?"

„Nevíš, kde pořád lítá Lilien? Mám o ni strach... Už tři dny v kuse chodí pozdě domů a vždycky je zpocená a nese sebou nějakou velkou tašku."

„Vím. Učí se hrát tenis. Myslím, že kvůli nějakýmu klukovi, nedávno se o tom bavila s Nessie v pokoji."

„Ty posloucháš za dveřmi?!?"

„Ne, jen jsem šel do koupelny a zaslech jsem to."

„To máš taky štěstí. Říkals, že kvůli klukovi? No tak to jí hned zatrhnu! Ani mi o tom neřekla!" Byla jsem pořádně naštvaná. Tak ona má idola a ani mi o tom neřekne!

„No tak zadřž, zlato, zadrž..." Teď bych potřebovala někoho, kdo umí číst myšlenky, abych věděla, kam tím míří.

„Proč? Pak ji nechá bejt, pustí ji k vodě jako ty mě na střední a ona mi tu bude plakat na rameni... Navíc je po mně blondýnka a ty nikdo -"

„Tak zaprvé, já se k tobě pak vrátil a tys slíbila, že tohle už nikdy nevytáhneš! A za druhé - nech ji taky jednou žít! Řekla to Esmé, to to bude za týden vědět celej dům. Nech to zakazování, až nám to přijde říct Alice, že má Lili kluka! A s tou blondýnkou, ona není úplně blonďatá. Má krásný zlatavý vlasy na ramena a moc jí to sluší!" Ten se do mě teda pustil!

„Takže matka nemá právo vědět něco o své dceři? Alice to má vědět dřív než já? No to si ze mě snad děláš srandu!"

„Nedělám, zlato, nedělám. Hlavně jí nic neříkej, protože potom to bude na mě a Esmé. Když jí to řekneš, bude to jen na Esmé," řekl úplně klidně.

„Takže ty to prostě hodíš na mou matku?"

„Jasně!" To je teda chlap! Všechno by to hodil na ženskou...

Pohled Mandy

„Ach jo! Ta blbá Liliana Blbiana se učí hrát tenis a mně ani nepučí tu pálku! Teto, řekni jí něco!" stěžovala jsem si tetě Alici, když jsme spolu mazaly marmeládu na cukroví, co jsem jakoby upekla mámě a tátovi, aby mi taky koupili tu pálku a učili mě tenis.

„Lilien nic neřeknu, tu tenisovou raketu si koupila za svoje kapesné. Ale tobě něco řeknu - přestaň svoji sestru nazývat jinak, než se jmenuje, jinak ona tobě začně říkat třeba Mandy Dendy!" řekla teta úplně v klidu. Já myslela, že bude naštvaná. To by bylo super, protože potom křičí takovým hodně pisklavým hláskem a to se mi líbí!

„Mandy Dendy není žádná nadávka, teto. Hele, můžu se začít malovat?"

„No jasně, Mandy! Začnu třeba hned," řekla a namazala mi na nos trochu rybízové marmelády.

„Teto Alice! Já to myslím vážně!" Běžela jsem si umýt nos a dál vyzvídala něco od tety.

„Já ale ne! Ty jsi ještě moc malá, Mandy..."

„Nejsem! Už je mi skoro jako jí! Jsem jenom o polovinu mladší než ona! A proč vždycky Lili, Renesmé, Amélii a strejdovi Jasperovi a prostě všem vybereš nějaké oblečení, protože se ti to, co si oblíkli nelíbí, a mně, Patrikovi, Georgovi a Andrewovi ne? To mi přijde nefér, protože ty máš vkus, teto, víš?"

„Vážně? Díky! Víš proč jim oblečení vyberu a tobě ne? Protože vy prckové -"

„Nejsem prcek!"

„Dobře. Tak vy, pro vás žádné slušné oblečení nevyrábí, tak není co řešit, kdežto ostatní na vkus kašlou!" To se mi líbilo! Naštvala jsem tetu! A ona teď piští! Jupí!

Autor: Stefka22 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 6. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text: