S menším zpožděním jsem dopsala druhou kapitolu, ve které se Bella jako vlkodlak seznámí s optimistickou a vždy usměvavou Alicí. Snad se bude líbit. Budu ráda za všechny komentáře. I za kritiku :)
12.01.2010 (12:15) • Elcheetos • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1791×
2. kapitola – Myšlenky nejde uhlídat
Ležím v posteli a přemýšlím. Myslím na toho kluka s bronzovými vlasy. Na Edwarda. Něco mě k němu přitahovalo. Připadala jsem si jako obyčejný člověk. A zrovna teď jsem si jím přála být. Nechtěla jsem žádné vlčí schopnosti. I když, občas to nebylo ke škodě.
Se Samem jsme teď chodili na průzkumy častěji. Ale po těch dvou jako by se slehla zem.
Vstala jsem a sešla do kuchyně.
„Jdu ven.“ zavolala jsem přes rameno na Charlieho, mého otce. Doopravdy jsem šla ven. Ale ne jak si můj otec myslel. Nevím, co si myslel, že dělám. Ale rozhodně to nebylo to, co jsem dělala doopravdy.
Běžela jsem lesem, v podobě velkého vlka s hnědo - béžovou srstí. Cvičila jsem vytrvalost. Byla jsem trochu pozadu. Kluci si ze mě dělají srandu, že je to proto, že jsem holka. Ale já vím, že je to kvůli tomu, že jsem vlkodlak nejkratší čas.
Měnila jsem směr. Pořád. Snažila jsem se zachytit stopu. A to se mi také povedlo. Zachytila jsem ji poblíž městečka. Nevím, co tam dělali. Že by to doopravdy nebyli vegetariáni, jak si myslel Sam? Ale to bych je neviděla se srncem v ruce.
Najednou jsem uslyšela ránu. Znělo to, jako kdyby se k zemi kácel skoro celý les. Rozeběhla jsem se tím směrem. Po pár stech metrech jsem uviděla to, co způsobilo ten hluk. Radši jsem se přeměnila do mě. Do lidské Belly.
Přede mnou stála upírka. To jsem poznala hned. Byla bledá a v obličeji měla zasazené dvě oči karamelové barvy. Okolo obličeje měla sestříhané vlasy. Vypadala jako elf.
„Ahoj, já jsem Alice." představila se mi.
„Já jsem Bella.“ odpověděla jsem jí s klidem.
„Ty tady lovíš?“ zeptala jsem se jí.
„Ano. Lovím. Ale ne, že bych lovila lidi. To ne. Já a moje rodina jsme vegetariáni. Žijeme u městečka Forks támhle tím směrem.“ řekla a ukázala směrem k mému bydlišti.
„Ano. Já vím. Bydlím tam.“
„Opravdu?“ zeptala se s hlasem plným zájmu.
„Ano. Bydlím tam se svým otcem. Ale co ty? Kolik vás tady je? Musím to říct smečce. Aby to věděli.“
„Aha, tak odtud pochází ten hrozný smrad. Ty jsi vlkodlak!“
„Ano. A jestli ti to vadí, odejdi. Tady jsi na našem území. V rezervaci La Push.“
„ Ale jistě, s - samozřejmě,“ zakoktala.
„Jenom mě překvapilo, že existujete, víš?“ zasmála se.
„Jo to mě taky.“ vypadlo ze mě. S ní se opravdu dobře povídalo.
„Nepůjdeme se třeba projít někam a všechno si vysvětlíme?“ napadlo Alici najednou.
„Jo, to by bylo fajn.“ souhlasila jsem zvědavě. Váženě jsem byla zvědavá, co jsou zač.
Došly jsme na pláž. Sedly si na jeden veliký balvan a povídali si. O smečce, o tom jakto, že k ní necítím zášť, jako správný vlkodlak. Na to jsem jí odpověděla, že to sama nevím. Nevím, jak to, že mě celé tři měsíce učili, že upíři jsou zlo, které je nutné zabít.
„Možná proto, že jste vegetariáni.“ napadlo mě.
Potom jsme si povídaly o její rodině. S úžasem jsem zjistila, že její nevlastní “bratr“ je Edward. Ten Edward, na kterého myslím už alespoň dva týdny.
„Tak to jsi ty, ta dívka, o které Edward pořád mluví?“ zeptala se mě Alice.
„Já nevím. Jsem si jistá, že je tady spousta Bell.“
„To sice ano, ale myslím, že jiná Bella, která na sebe bere podobu vlka, už ve Forks nebude.“ řekla a vesele se na mě podívala. Během odpoledne jsem zjistila, že Alice je velmi optimistická. Vždy se smála. A jen málokdy se jí na čele udělala taková hluboká vráska.
„Víš, myslím, že by se Sam hodně naštval, kdyby zjistil, je jsem se bavila s upírkou,“ řekla jsem Alici a zasmála jsem se.
„On je na váš druh opravdu vysazený víš?“
„Jo, Carlisle by také nebyl moc nadšený, že jsem si povídala z vlkodlačicí.“ oplatila mi to a usmála se.
Carlisle je její “adoptivní“ otec, to jsem pochytila z jejího vyprávění.
„Asi budu muset jít.“ řekla s náznakem smutku v hlase.
„Nebo si budou dělat starosti, kde jsem. A musím se osprchovat. Nic proti, ale vážně hrozně smrdíte. Usmála se.
„Jo, mě přijde, že vy docela voníte.“ usmála jsem se.
„Snad se uvidíme zítra.“ zamávala mi.
„Jo, snad jo. Takže jak jsme se domluvily jo? Zítra v osm zase tady?“ Alice pomalu přikývla a pádila pryč. Bylo fajn mít jednu “nevlčí“ kmošku, i když to byl můj nepřítel.
„Jseš v průšvihu mladá dámo." ozvalo se za mnou. Ten hlas bych poznala všude. Sam…
Autor: Elcheetos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!