Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 11. kapitola

07.02.2010 (18:15) • Elcheetos • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1893×

11 – Smrt?

Edward:

Zrovna jsem byl se svou rodinou na lovu, když v tom uslyšíme smích. Ale tenhle je jiný. Takhle se nemůže smát obyčejný člověk. To je upíří smích.

„Super. Návštěvníci,“ zamumlal Emmet.

Snažil jsem se ten zvuk ignorovat. Ale mezitím jsem slyšel ještě jiný zvuk. Vrčení. Vrčení vlka. Trochu jsem se polekal. Co když je to Sam? Rozhlédl jsem se kolem sebe a zdálo se, že to zavrčení slyšeli i ostatní. Radši jsme se rozeběhli pryč. Sami jsme viděli, co Sam dokáže. Nechtěli jsme, aby obrátil svůj hněv na nás. Běželi jsme pryč od místa, kde jsme slyšeli vrčení.

Náhle ale ticho přeřízl výkřik a potom další upíří smích. Ten hlas, který vydal výkřik, bych poznal všude. To byla má milovaná Bella! Dlouho jsem si nechtěl připustit, že jsem se do ní zamiloval, ale na tom večírku se to ve mně nějak zvrtlo. Tyhle úvahy mi vířily hlavou tak možná dvě setiny. Vzápětí jsem se už hnal lesem k místu, odkud se ozval výkřik. Po chvíli jsem ji ucítil. Byla sama.

Když jsem vběhl na louku, naskytla se mi příšerná podívaná. Bella ležela na zemi, měla pokousané ruce i nohy a silně krvácela z krku. Chvíli po mně dorazili i ostatní. Jasper s Emmetem se vrhli na toho hlavního upíra a Rosalie s Alicí o zrzku. Ten třetí někam utekl. Ale myslím, že se nevrátí. Ale zpět k Belle!

Pokud vím, tak upíří jed je pro vlkodlaky smrtící. Jediné co mě v té chvíli napadlo je, že jí jed z rány vysaji. Podle toho co jsem četl o těchhle bájných tvorech, umírají už při proniknutí upířích zubů skrz jejich kůži. Ale to mohlo být nepravdivé, ostatně jako plno příběhů o upírech. Carlisle mě zadržel.

„To nemá cenu,“ zasyčel jsem.

„Musí to nějak jít.“

„Je jedna možnost. Ale nevím, jestli je má teorie správná.“

„Musíme vyzkoušet vše.“

„No, pokud je pravda to, co si myslím, tak vlkodlaci-ženy jsou více odolné než muži. U nich vyvolá jed záchvat, na který se může umřít. Ale ten se alespoň dá nějak léčit. Je sice mizivá šance, ale šance tu, na rozdíl od mužů-vlkodlaků, je.“

„Takže…“

„Takže vem Bellu. Musíme s ní do bezpečí. Nejblíže je rezervace, tak asi tam. Až bude v klidu a v bezpečí, počkáme na první náznaky záchvatu a potom jí píchnu protilék. Máme asi tři hodiny. Mezi tím, musím vymyslet, co jí mám píchnout.“

„Musíme zkusit všechno.“

Sebral jsem Bellu do náruče a utíkal s ní směr rezervace.

„Edwarde!“ zašeptala tak slabě, že by ji normální člověk neslyšel.

„Ano Bello, jsem u tebe.“

„Tak tu zůstaň, prosím.“

„To víš, že zůstanu.“

„Díky.“ Po tomto slově upadla do bezvědomí.

„Carlisle!“

„Ztrácí moc krve. Musíme jí něčím ovázat ten krk.“

Sundal jsem si triko a pevně ho uvázal okolo rány na jejím krku. Mlčky jsme běželi dál. Jen já a Carlisle. Ostatní museli zůstat na louce, kvůli krvi. Pálilo mě v krku. Ale zároveň mě její krev odpuzovala.  Přeci jen je to vlkodlak.  Asi po minutě jsem si začínal všímat prvních známek osídlení. Osamělé domky se míhaly kolem nás. Měl jsem před Carlislem náskok. Mezi stromy jsem zahlédl kožich.

„Utíkej za Samem a řekni mu, že Bella je zraněná. Ať přijde na pobřeží.“  Ve vteřině jsem už ten ocas neviděl.

Chvíli na to jsem vběhl na pobřeží. Bellu jsem stále držel v náručí. Mé tričko už bylo zcela nasáklé krví. Za mnou se vynořil vlk. Otočil jsem se k němu. Stál s nohama rozkročenýma a cenil na mě zuby. Jakmile ale uviděl Bellu, přeměnil se a utíkal k nám.

„Co se stalo?“ křičel na mě. Tohohle jsem ještě neznal. Vlastně, já znám jen dva. Sama a Bellu.

„Bella byla na procházce a asi narazila na upíry. Proměnila se, nevím proč se nebránila. Pak jsme ji našli takhle.“

„Zatracený Samův trest!“

„Co? Jaký trest?“

„No Sam jí nařídil, že se nemůže proměňovat a když se promění, skácí se na zem a není schopná se pohnout.“

„Aha.“ Lepší odpověď mě nenapadla. V tu chvíli se mezi stromy objevil Carlisle.

„Carlisle, zjistil jsi, jaký lék jí musíš dát?“

„No asi morfium aby nic necítila a potom tady to anti-šokový, tento.“

„Carlisle!“

„Neboj. Vím co dělám.“

„Já vím, že víš, co děláš, ale řekni mi co jí chceš píchnout!“

„Ty to nepotřebuješ vědět.“

„Fajn!“ obrátil jsem se na toho kluka.

„Půjčíš mi prosím triko. Musíme něčím ovázat Belle krk. Silně krvácí a moje tričko je celé nacuclé.“

„Jo, jasně tady máš.“

V tu chvíli se Bella zavrtěla a otevřela oči.

„Edwarde, Jacobe…,“ zašeptala.

Aha. Takže Jacob se jmenuje.

„Bello. Musím ti píchnout anti-šokovou injekci. Nejsi na něco alergická?“ ptal se rychle Carlisle.

„Pokud vím, tak jen na vražedné upíry.“

Super. Takže ona umírá a ještě vtipkuje. No to je skvělé!

„Bello, snaž se nemluvit.“

„Dobře.“

Za sebou jsem uslyšel kroky. Ohlédl jsem se a tam stál Sam. Odstrčil mě a přišel k Belle.

„Bello! Co se stalo?“

„Byl tam upír. Ten vražedný. Žádný vegetarián. Chtěla jsem se bránit. Tak jsem se přeměnila, ale padla jsem na bok a nemohla se zvednout. Tak jsem vás volala, ale nikdo mě neslyšel. Pak si pamatuju, jak se mi zakousl do krku, ale nesál. Jenom mi kus krku utrhl. A…“ začala kašlat.

„Pššt, Bello nemluv,“ nařizoval jí Carlisle.

„No a potom si pamatuju, že mě našel Edward a Carlisle. A pak nic.“ Bože, ta je tvrdohlavá.

„Co se stalo s těma upírama?“ zeptal se mě Sam.

„Dva jsme zničili a jeden utekl. Ale podle mě se nevrátí. Byl s nimi, protože to pro něj bylo výhodné. Není to nějaký lovec. A když jsou ti ostatní zničení, nemá proč se sem vracet.“

„ A jak si můžeš být tak jistý?“

„Já čtu myšlenky. Viděl jsem na co myslí. Myslel jen na to, jak si zachránit krk.“

„Doufej, že máš pravdu. Ale stejně budeme pro jistotu držet hlídku okolo jejího domu.“ Pokrčil jsem rameny. Jak chtějí.

„Co hodláte s Bellou dělat?“

„No já jsem doktor. Takže jí píchnu něco, aby necítila bolest a potom anti-šokovou injekci.“ Viděl jsem, jak Carlislea nudí, že to musí pořád opakovat.

„Jestli se jí něco stane!“

„Klid! Vím co dělám... docela!“

„A to jako léčíte jen pacienty bez krvácení? Nejste jim tam tak trochu k ničemu?“ křičel Sam.

„Já jsem za svých 365 let nezabil ani jednoho člověka. Jsem vůči pachu lidské krve imunní.“

Samovi sklaplo.

„Aha.“ Dostal ze sebe jen. Potom se znovu, starostlivě zadíval na Bellu…

<< - Shrnutí - >>

Autor: Elcheetos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 11. kapitola: