Alec s Lilien si konečně uvědomí, že jeden bez druhého nedokáží žít. A o čem je dnešní kapitola? O čem jiném, než o vášni tety Alice. Nákupy.
05.02.2011 (07:30) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1275×
10. kapitola - Nákupy
Alec:
„Vážně tam musím?"
„Jasně! Ta - jak se jmenuje - Lilien? Té se moc líbíš. A vidím, že ona se líbí tobě! Nemůžeš se dál skrývat. A musíš vypadat hezky, takže nám nic jiného nezbývá," povzdychla si Jane. Poslední dva týdny se mě snaží dát dohromady s tou vílou, Lilien. Moc rád bych ji někam pozval jako normální kluk, ale nemůžu. Vzal bych ji k nám domů, ale nemůžu. Rád bych vedle ní seděl na obědě, ale - chvíle napětí - nemůžu! Chtěl bych ji brát za ruku a vodit po parku, lízat zmrzlinu nebo jíst hot dogy, vyprávět jí různé historky a poslouchat jak se směje. Ale nemůžu.
Aro nechce mít v rodině člověka. Spíše nechce, abych s tím člověkem byl já. Kdyby tohle - zamilování se do člověka - udělala Jane, Chelsea nebo třeba Afton, nevadilo by mu to. Ale zrovna já, to nemůže vystát. Jane se ho snažila už mnohokrát obměkčit, ale nevyšlo to. Proto mě dneska bere do obchodního domu, na nákupy. Ani jednomu z nás se tam nechce, ale prý musím vypadat hezky! Jako by nestačilo, že upíři jsou vždy hezcí!
Jane nesnáší nákupy stejně jako já. Naštěstí mám pořád stejnou velikost, takže tímhle se moc nezdržujeme. Ale jediná věc, jediný důvod, proč nesnášíme nákupy, je pomalé tempo. Jistě, lidem to přijde normální. Ale my jsme zvyklí na jinou rychlost.
Oddychl jsem si ještě otráveněji než Jane a vyrazili jsme. V malém krámečku s pánským textilem jsem našel pár košilí, které se mi opravdu líbily. Jednu kostkovanou - modrozelenou a bílou. V dalším regálu byly džínsy. Také jsem si vybral hned. Když jsem měl vybranou i koženou bundu, Jane mě poslala do kabinky. Kupodivu - hned na poprvé správná velikost.
Zaplatili jsme (protože sestřička souhlasila s mým oblečením) a hned vyrazili do dalšího krámečku, tentokráte s obuví. Jak jsem čekal - Jane hned vyrazila k regálu s balerínkami a sandály na klínech. Když jsem si konečně vybral boty, které mi seděly a také slušely, zašel jsem za Jane. Ale ta se ještě pořád rozhodovala, jestli si vezme bílé baleríny k těm smetanovým šatům, nebo černé sandálky k tmavé bundě. Ukázal jsem na hodiny a ona - bez dlouhého rozmýšlení - popadla oba páry bot, zaplatili jsme a potom jsem jen zahlédl Jane v nějakém obchůdku s dámským oblečením. Po dalších deseti minutách vyběhla s plnou taškou
Nechtěl jsem vidět, co tam je, ale nebylo mi to nic platné. Stejně mi to ukázala. Námořnické pruhované šaty ke kolenům - ale bez rukávů, s kapucou a tkaničkami na utažení v pase. Růžové tričko s motivem upířích tesáků (jestli tohle uvidí Aro, tak ji určitě roztrhne - doslova!) a modrá sukně s barevným páskem. Nechal jsem ji být, když jsem viděl, jak zářila.
Druhý den jsem si ráno oblékl svou novou barevnou košili, džíny, botky i bundu. Zkrátka mi to slušelo - a jak! Dokonce i Chelsea se po mně otočila. Afton ji sice zpražil pohledem a ona hned uhnula, ale podívala se. To se počítá.
Rozhodl jsem se. Já bez ní nemůžu žít, takže to prostě risknu. Jak se říká - risk je zisk. Takže jí prostě dnes na obědě někam pozvu. Ale to bude moc nápadné. Ach jo, kdybych alespoň vydržel nedívat se na ni celou dobu oběda. Jenže to nedokážu. Budu muset něco vymyslet...
Lilien:
S Ness jsme se radovaly, že holky (a Lewis) nakonec pozvání nepřijaly. Jely do Port Angels nakupovat. Když jsem přišla domů, převlékla se, najedla, udělala si úkoly, zavolala Ang a taky Jessice, chystala jsem se tetě udělat radost.
„Alice? Mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu," křičela jsem z pokoje, kde jsem se převlékala z domácích tepláků a mikiny zpět do světle modrých džínů a bílého trička.
Alice vtrhla do dveří rychlostí blesku, oči jí žhnuly nedočkavostí. Věděla, že určitě někam pojedeme. Ale netušila, co schovávám za špatnou zprávu a že jí ani špatná nepřijde. Rozzářila se ještě víc, když jsem pomyslela na poslední větu, jako by mi dokázala číst myšlenky.
„Nejdřív tu špatnou," řekla, ale oči jí stále zářily.
„Ne, nejdříve tu dobrou."
„Tak dobře..."
„Jedeme nakupovat."
„Já to věděla! A teď tu špatnou..?"
„Nechci s sebou mamku, Ness, Bellu, Amelii a ani jednu babičku. Kluky už vůbec ne. Jen ty a já. A budem vybírat věci jen pro mě. Platí?"
Ještě než jsem to dořekla, teta byla v tahu. Postavila jsem se před dveře jejího pokoje, už s bundou, kabelkou a peněženkou v ruce. Mamka, když šla do svého pokoje, si mě nevšímala. Věděla, kam se asi chystám, když stojím na tomhle místě. Ale taky věděla stejně jako já, že to bude ještě nejméně na čtvrt hodiny. Přátelsky se na mě usmála a zabouchla za sebou dveře.
Když konečně vylezla Alice, byla jsem překvapena. Ne že by jí to třeba neslušelo, nebo zkazila make-up. Ale proto, že mi pochválila vzhled. Obyčejně mě hned sjede, že tahle barva se k téhle nehodí a tak. I Renesmé tohle vždycky udělá. Dokonce i Amelii - a to je její dcera! Napadlo mě, že jsem asi jediná v rodině, koho kdy pochválila. Zamyslela jsem se a hned usoudila, že to není pravda. Sebe chválí pořád a Jasperovi (který se mimochodem už stihl něco naučit) taky párkrát složila poklonu.
...
„Modré nebo zelené?"
„Vezmi si to zelené, jde ti k očím."
„No, já nevím, možná že to modré bude lepší..."
„Dej na mě, Lily, věř mi. Zelená je lepší!" Dohadovaly jsme se tam o tom, jaké tričko si mám koupit. Jestli zelené s nějakými žlutými čáranci, nebo tričko v barvě pařížská modř beze vzoru. Ale jak jsem znala moji drahou tetičku, vezmu si nakonec obě.
Alice doslova létala po obchodě, hledala oblečení a házela mi ho do kabinky. Jediný důvod, proč jsem tohle absolvovala, byl Alec.
Najednou jsem v ruce držela krásné, námořnické proužkované šaty ke kolenům, bez rukávů, s bílou kapucí a tkaničkami na utažení v pase. Padly mi jako ulité. Na židli už jsem měla spoustu věcí, které jsem byla rozhodnuta si koupit - fialové a bílé džíny, hnědou bundu, džínovou vestičku, fialový svetr a horu triček (od žluté po modrou), ale tyhle šaty jsem byla schopna koupit za každou cenu. Teď už mi chybí jen boty.
Zaplatila jsem (řeknu vám, že to byla pořádná suma, ale Alice mi pak před obchodem vyplatila polovinu ceny, prý že musím šetřit na dárek pro ni, asi k narozeninám) a vyrazily jsme do obchůdku s obuví. Vybrala jsem si hned a Alice souhlasila. Mám tedy bílé balerínky k těm pruhovaným šatům a pohodlné proužkované botasky, Čím víc proužků, tím víc adidas, ne? Ale Alice i přes naší úmluvu neodolala a koupila si kozačky. No, vlastně nic neporušila. Řekla jsem, že budeme vybírat věci jen pro mě. Ale boty asi nebere jako věc na sebe. Jinak to nechápu. Když jsme konečně měly všechno, co jsme potřebovaly, vyrazily jsme k domovu.
Druhý den jsem si oblékla nové bílé džíny a modré tričko. K tomu botasky (nejlepší obuv na světě) a svou starou bundu. Myslím, že mi to slušelo. Moc jsem se těšila, až uvidím Aleca. Kdybych alespoň vydržela nedívat se na něj celou dobu v jídelně...
Prosím alespoň o pět komentářů, prosím :)
Autor: Stefka22 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 10. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!