Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 1. Kapitola - Zamilovaní

07.05.2010 (20:45) • LeahCleerwoter • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1292×

Kapitola 1. - Zamilovaní

Ucítila jsem sametově hebkou ruku na svých zádech. Rozespale jsem otevřela oči a začala se utápět v tmavě hnědých, hlubokých očích svého společníka.

„Promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit,“ omluvil se šeptem.

„V pohodě,“ utišila jsem ho. Momentálně by bylo asi lepší vám teď vysvětlit kdo to je, kdo jsem já, kde jsme, jaká je situace a tak.

Pokusím se to vysvětlit co nejstručněji a nejjednodušeji, ale i tak vám to asi přijde velice složité. Mě to taky přijde složité, ale chápu to. Tak doufám, že Vám to zvládnu vysvětlit tak, abyste to pochopili alespoň z poloviny.

Jmenuji se Mischelle Conntreavu. Je mi sedmnáct, jsem štíhlé postavy. Vlasy mám blonďaté, silně vlnité ale ne úplně kudrnaté a dlouhé pod prsa. Mám mandlově hnědé oči po mámě. Miluju sport, oblečení, módní doplňky, boty, přátele, zábavu, psaní a tak dále do nekonečna. Prostě jsem průměrná puberťačka. Můj otec Michael, po němž jsem zdědila jméno, si vzal moji matku Suzan a měli mě. O dvanáct let později se narodila moje sestra Lucy. Michaelova matka - moje babička - pochází z velmi staré francouzské rodiny Conntreavů.  Já, moje sestra a rodiče žijeme v Paříži. Babička žije také tady v Paříži. Byl jen jeden člověk z naší rodiny, který se odstěhoval z Evropy. Michaelova mladší sestra Emily si vzala mého strýčka Billyho. Billy je původem indián. Emily se za ním ve dvaceti přestěhovala do Washingtonu, do nějaké indiánské rezervace La Push poblíž malého městečka Forks. Když jí bylo dvacet jedna, porodila chlapce. Jacoba. Byl o tři měsíce starší než já. Můj bratranec. Když mu bylo sedm let, jeho matka zemřela při skákání z útesu do moře. Skočila na špatné místo a ostré skály ji roztrhaly před pohledem mnoha lidí. Billy se ji tehdy snažil zachránit a skočil za ní, sice nezemřel ale do smrti bude jezdit na vozíčku. Tuhle neveselou historku zná podrobně celá naše rodina, ale jen Billy doopravdy ví, jaké to bylo.

Tak, a teď jaká je situace. Já a můj společník jsme na dva měsíce u Grandmére (babička), v jejím letním domku kousek od moře, poblíž města Brest ve Francii. Pro větší orientaci je to přímo na špičce Bretaňského poloostrovu. Byl to malý, ale luxusní domek na pláži. Musíme spát v jedné posteli, protože jiné místo tady není.

Dál jsem se utápěla v hlubokých očích Jacoba Blacka. Tak a je to venku. Asi teď hned vypnete tuhle stránku. Ale ano, je to tak. Jsem zamilovaná do svého bratrance a nikdo jiný než vy to neví. Pane jo, ani nevíte, jak moc se mi ulevilo, když teď vím, že se to někdo konečně dozvěděl. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.

„Co se děje?“ zašeptal tím nádherným sametovým hlasem.

„Nic,“ vyhrkla jsem nervózně a vymanila se z jeho pohledu.

„Misho! Já to na tobě poznám. Něco ti je a já chci vědět co,“ šeptal a blížil se ke mně. Neznamenalo to nic než to, že ze mě chtěl vytáhnout, co se děje. Ovšem nevěděl, že to byla obrovská chyba. Poprvé byl tak blízko, a když jsem na tváři ucítila jeho teplý voňavý dech, přestal mi fungovat mozek. V tu chvíli mé tělo vedlo srdce a to chtělo být ještě blíž milované osobě. Díval se mi do očí, když jsem se hladově přisála na jeho rty. Zprvu byl překvapený, ale to co jsem nečekala byla jeho reakce. Když se trochu vzpamatoval, chytil mě obrovskýma rukama kolem pasu. Po chvíli jednu ruku uvolnil a zajel mi s ní do vlasů. Oba jsem přerývaně dýchali ale bylo mi to jedno. Dlouhou chvíli jsme si navzájem pohrávali ústy a potom se odtáhl.

„Wow!“ protáhl.

„Řekla bych… něco víc, než jen wow.“

„Asi máš pravdu,“ přitakal.

Ráno jsem se probudila těsně vedle něj. Zvedla jsem hlavu a rychle se podívala na hodiny. Bylo půl sedmé. Uff. Grandmére vstávala vždy v sedm. Posadila jsem se a přehodila nohy přes okraj postele. Vstala jsem, protáhla se a šla umýt a převléci. Pod vlažnou vodou jsem vydržela dvacet minut. Zapomněla jsem si s sebou do koupelny oblečení a tak mi nezbylo nic jiného než se tiše vrátit do pokoje v ručníku, popadnout oblečení a zase zmizet. Jednou rukou jsem opatrně strčila do dveří tak aby nevydaly žádný zvuk. První krok vydařený. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla Jacoba, pořád nehnutě ležel na posteli, rozvalený jako koberec a tvrdě spal. Po špičkách jsem se vplížila do pokoje. Natáhla jsem se pro oblečení hozené přes opěradlo jedné židle a pádila rychle pryč. Druhý krok vydařený. Opatrně jsem zavřela dveře a pak naslouchala, jestli jsem ho neprobudila. Nic. Třetí krok vydařený. Vrátila jsem se do koupelny spokojená se svým úlovkem a nasoukala se do kraťasů a tílka nad pupík. Mokré vlasy jsem stáhla do ohonu a na nohy si vzala jen žabky. Vyrazila jsem na pláž. Takhle brzy tam nikdo ještě nebyl, měla jsem to už dobře prozkoumané. První lidé sem začali chodit až kolem deváté ráno. Dřív ne. Turisté byli moc líní na to, aby vstávali tak brzy. Posadila jsem se do písku tak blízko moře, že mi při přílivu vlny omývaly nohy.

„Ahoj krásko! Co ty tady tak sama?“ zeptal se hrubý chlapecký hlas. Podívala jsem se na vlastníka toho hlasu a uviděla toho kluka, který mě tady každý den sledoval.

„Co by? Nesmí se sem?“ odsekla jsem.

„To jsem přece neřekl.“

„Hmm.“ Dělala jsem, že nevnímám. Ve skutečnosti se mi srdce rozbušilo strachem a nechutí. Ignoroval moji nepřízeň a posadil se vedle mě.

„Já jsem Igor a ty?“ představil se mi. Igor? Co je to za hrozné jméno?

„Suzan,“ zalhala jsem.

„Hmm. Krásné jméno…Suzan,“ zasnil se. ,Bože, co je to za kreténa?' pomyslela jsem si. V tu samou chvíli jsem ucítila hrubý dotyk na mém stehně. Tak to už je trochu moc.

„Co to děláš?“ vyjekla jsem a vyskočila na nohy.

„Neboj se, já tě neukousnu,“ usmál se sebevědomě.

„To je sice moc milý, ale já… já mám kluka,“ zalhala jsem znovu.

„To vadí?“

„Děláš si srandu?“ Pokrčil rameny.

Už jsem toho měla dost, tak jsem se zvedla na odchod. Samozřejmě šel za mnou.

„Ty už jdeš?“

„Všiml sis?“ odsekla jsem ironicky.

„No tak, počkej přece. To se ani nechceš víc seznámit?“

„Už jsem snad říkala, že mám kluka, ne?“

„Už jsem říkal, že mi to nevadí, ne?“

„Tobě možná ne, ale mě jo.“

„Proč mi nedáš šanci? Třeba jsem lepší než on.“

„To určitě ne.“ Najednou mě popadl za paži.

„Nech mě být!“ vyjela jsem na něj, vytrhla se z jeho sevření a zrychlila. Pořád mi byl v patách. Neustále jsem zrychlovala, až jsem přešla v běh.

„Počkej!“

„Nech mě!“ To je vážně tak blbej, že nechápe, že jsem ho odmítla? Asi jo. Pořád běžel za mnou. Na pláži bohužel nikdo jiný, kromě nás dvou, nebyl. Už jsem se opravdu bála, že to bude nějaký násilník. Běžela jsem k našemu domku, který už byl na dohled. Uviděla jsem Jacoba, jak vychází ze dveří.

„J…“ chtěla jsem na něj zavolat, ale to už mě Igor zase držel. Určitě to byl násilník. A Jacob, něco dělal na telefonu a jak ho znám, měl sluchátka.

Ze všech sil jsem se mu vytrhla a utíkala k Jakeovi co mi síly stačily. Igor samozřejmě běžel za mnou.

„Stůj! Můžeš mě aspoň chvíli poslouchat?!“ křičel za mnou. V plné rychlosti jsem vrazila do duchem nepřítomného Jacoba.

„Co…?“ lekl se a rychle si vyndal sluchátka. No, jako bych to neříkala.

„Nějakej idiot,“ povedlo se mi vyhrknout úsečně, zatímco jsem popadala dech, a ukázala na Igora.

„Suzy, pojď sem. Musíš domů,“ zkusil hrát, že mě zná.

„Asi sis ji s někým spletl. Tahle s tebou rozhodně nebydlí,“ vyjel na něj Jake, a schválně nezmínil žádné podrobnosti.

Igor si ho opatrně prohlížel odshora dolů a pomalu začal couvat.

„Asi jo…,“ vyhrkl nakonec, a obrátil se zpátky.

„Díky,“ vydechla jsem. „Nevím co to bylo za blbce, nejdřív se chtěl seznámit a když jsem ho odmítla, tak…“ Radši jsem to ani nedokončila, bylo mi to trapné.

„Jasně, jasně,“ usmál se Jake. Ani nevím jak, ale seděla jsem na zemi. Vzal mě do náručí a nesl domů.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Nesu tě domů?“

„Nechci domů a… dej mě na zem.“

„Fajn, domů nepůjdeme, ale na zem tě nedám.“

„Jacobe!“ zavrčela jsem.

„Co se děje?“

„Nic, jen chci na zem.“

„Fajn,“ řekl a postavil mě dolů.

„Díky.“

„Jasně, jasně." Vydala jsem se zpátky k moři. Šel za mnou. Sedla jsem si zase do písku a pozorovala vlny. Kecl si vedle mě a nahnul se ke mně.

„Ještě jsme se dneska nepozdravili.“ Chtěl mě políbit, ale já uhnula.

„Co se děje?“

„Nic.“

„Jo jasně, to ti určitě budu věřit,“ řekl sarkasticky. „Miluju tě,“ dodal šeptem.

„Jacobe,“ povzdechla jsem si.

„Co? To včera bylo jen…“

„To včera nebylo nic. Na všechno zapomeneme jo?“ vyhrkla jsem. Trochu ho to zaskočilo.

„Takže…“

„Takže nic.“

„Aha,“ pokýval naštvaně hlavou a zvedl se.

„Jaku, nemáš právo být naštvaný!“ vyjela jsem.

„Ne? A na co mám právo?“

„Jacobe, nechtěj mi říkat, že tobě to přijde normální!“

„Ne to sice ne, ale stalo se! Prostě jsme se zamilovali.“

„Jsem tvoje sestřenice, sakra! Tohle přece nejde! Chápeš? Vyspala jsem se se svým bratrancem! Pochop přece, že…“

„Že co?“ Jen jsem si naštvaně povzdechla.

„Prostě na to chci zapomenout, jasný?!“

„Fajn!“ ukončil naši konverzaci a ráznými kroky se vracel domů.

Prosím o komentáře! :-)

shrnutí

Autor: LeahCleerwoter (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 1. Kapitola - Zamilovaní: