Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záhadná kráska - 11. Volterra

14.05.2010 (20:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6729×

VOLTERRA
(Aro)

Seděl jsem ve své pracovně spolu se svými bratry a čekal, až se všichni vrátí z letiště. Tentokrát jsem svoje nadšení a zapálení pro věc nemusel předstírat, těšil jsem se na Bellu jako otec na své dítě. A já ji za dceru svým způsobem považoval.

Chtěl jsem ji mít u sebe a taky poznat její dar. U lidí se nikdy takhle silně neprojevoval, jako u ní. Je odolná vůči všem našim schopnostem a dokáže nám s nimi manipulovat. Taky štít umí stáhnout a jednou se jí ho povedlo i roztáhnout na další osobu. Jenže ihned potom omdlela, takže jsme to dál raději nezkoušeli.

A pokud byl takový teď, nedovedu si ani představit, jak mocný bude, až se stane jednou z nás. Bude neocenitelným šperkem mé gardy a navíc jistě nádhernou ženou a dcerou. Byla vždycky výjimečná a nesmrtelnost to akorát podtrhne.

Prostě jsem tomu nemohl zabránit a nadšeně jsem si zatleskal. Měl jsem chuť začít tančit kolem psacího stolu a zpívat si u toho, jak strašně nedočkavý jsem byl.

Bratři se na mě jen s nezájmem podívali, protočili oči a pak se dál věnovali tupému zírání na zeď s hodinami… Znudění jako vždy…

Raději jsem se zase ponořil do svých myšlenek a vytvářel plán a strategii do budoucnosti. Přeměnit ji, naučit ji ovládat se, používat štít a taky nějaké znalosti z boje, ty se hodí vždycky. Taky by třeba mohla změnit názor a živit se lidmi, je to tak přirozené a stejně jako novorozená nejspíš neodolá. A když ji ochutná, nebude chtít přestat. S rudýma očima bude úchvatná!

„Aro!“ ozvalo se tiše za dveřmi následované slabým zaklepáním. Byla to Jane. Taky jsem uslyšel lidské srdce a mělký dech. To jsem to vážně přeslechl? Rychle jsem se rozhlédl po místnosti a zjistil, že bratři už stojí nachystaní přede dveřmi a čekají jen na můj signál. Rychle jsem nadšeně přikývl a oni otevřeli masivní dveře mé pracovny.

To, co jsem spatřil záhy, mi vyrazilo dech. Jako první do místnosti vletěla vyděšená Jane a hned za ní vešel Felix s Bellou v náručí. Měla obyčejné šaty kus pod kolena a lehký svetřík. Pod ním se rýsovalo docela velké břicho, ruce a nohy měla jako párátka a krk s obličejem vyhublý a propadlý. Vlasy roztřepené a úplně bez lesku. Byla bledší než obvykle, snad se barvou víc podobala nám než lidem. Spala.

„Co se stalo?“ vyhrkl jsem.
„Co jí je?“ zeptal se zděšeně Marcus.
„Možná jsou to nějaké žaludeční potíže, nadýmání nebo vyhladovění. Četl jsem, že děti v Africe nemají dostatek jídla a břicha se jim tak zvětšují,“ zamyslel se Caius.

„To si nemyslím,“ řekla tiše Jane. „Je cítit jako upír, přesněji jako ten Edward Cullen, jen si čichněte. A když se zaposloucháte, uslyšíte takový tichý šum, jako mávání křídel kolibříka. Nejspíš srdce.“

Zůstal jsem na ni v šoku zírat. Srdce, to jako že je těhotná? A opravdu jsem zaslechl takové tiché třepotání, ale bylo strašně slabé a neuvěřitelně rychlé. Pořádně jsem nasál vzduch a opravdu jsem ucítil typicky nasládlou upíří vůni. Sice slabě, ale přece. Byla i hodně podobná Cullenovi. Ale upíři přece nemohou mít děti, ne? Vždyť to prostě nejde!

„Ona je člověk, její tělo se může těhotenství přizpůsobit a muži jsou v dospělosti, co se rozmnožování týče, pořád stejní. Jestli byl proměněn jako plnohodnotný muž, pak je takový i teď,“ vysvětlila tiše Jane, jakoby mi četla myšlenky.

„Já toho parchanta zabiju! Okamžitě ho přiveďte!“ zavrčel Caius k Jane, Felixovi a Heidy, kteří raději ani nedutali a těkali pohledem mezi námi.

„To ničemu nepomůže,“ řekl tiše Marcus. „Teď  to hlavně musíme dostat ven.“

„Nic se ven dostávat nebude!“ zavrčel jsem. Poloupíří dítě, první svého druhu. Něco nového, neprobádaného. Jaké asi bude? Více jako upír nebo člověk?

„Aro!“ zapištěla Jane. „Může ji to zabít! Už teď vypadá jako mrtvola!“

„Jane!“ zahřměl jsem. „Uvědom si, s kým mluvíš!

„Ona má pravdu,“ přitakal Marcus a Caius jen pokýval hlavou na znamení souhlasu. Mám z nás tří sice největší moc, ale proti dvěma se postavit nemůžu.

„Možná bychom to měli nechat na ní!“ zavrčel jsem a šel si ji přebrat z Felixovi náruče. Nemůžeme o ní rozhodovat bez ní! A ona je silná, přežila by to. Byli bychom s ní ve dne v noci, a kdyby se něco stalo, přeměnili bychom jí. Co je na tom špatného?

Vzal jsem si ji do náruče a zamířil do třetího poschodí hradu v levém křídle. Celé patro jsme měli zvukotěsné a chráněné zdmi, bytelnými dveřmi a upíří ochrankou. Byla tam spousta pokojů, ale jen čtyři obydlené. Můj, pokoje bratrů a Bellin. Byla tam chráněná, jako člověk je to na hradě plném upírů nebezpečné.

Za mnou tiše cupitala Jane, nevypadala, že by se chtěla od Belly vzdálit a já jí za to byl vděčný. Dva jsou vždycky lepší než jeden.

„Dělali jsme si z ní srandu, že ztloustla, abychom ji nijak neděsili. Ale myslím, že o tom ví. Chovala se divně a nervózně,“ řekla tiše. „Podle mě bude potřebovat krev.“

Ano, nejspíš ano. Jak to tak vypadá, lidské jídlo nestačí. „Zařiď to,“ přikázal jsem jí. „A vezmi lidskou, zvířecí stačit nebude.“

Nevypadala nadšeně, ale bylo mi to upřímně jedno. Divil jsem se, že se Bella ještě nevzbudila, ale vypadala vyčerpaně a ospale. To je dobře, jen ať spí, potřebuje nabrat síly.

Položil jsem ji do měkkých peřin a pohladil po čele. Byla ledová jako moje kůže. Raději jsem ji přikryl a pak si šel sednout do křesla na druhé straně pokoje. Sledoval jsem její klidné spaní a doufal, že se toho dítěte nebude chtít zbavit. Vyhověl bych jí, ač nerad. Ale jistě bych to vyzkoušel na jiné ženě…

Díval jsem se na vzdouvající hrbol pod peřinou, na její břicho. Bojoval jsem s touhou jít se na něj podívat blíž a prohrál jsem. Překonal jsem tu vzdálenost během chviličky, odkryl peřinu a vyhrnul jí šaty. Zděšením jsem téměř vykřikl.

Celé břicho měla tmavě modré až do fialova, někde jen pořádně zarudlé. Nejsem odborník na těhotenství, ale takhle by jistě vypadat nemělo. Teď jsem také mnohem lépe slyšel srdce dítěte. Bilo neuvěřitelně rychle, i můj sluch měl problémy poznat, kdy jeden úder skočil a druhý začal. Vnímal jsem to spíš jako nějaké vrnění…

xxx

„Už se probrala?“ nakoukla do pokoje Jane.
„Ne,“ odvětil jsem. „Máš to?“
„Ano, dokonce i něco navíc,“ usmála se a vešla dovnitř.

Přešla až ke mně a nastavila mi svoji ruku. Sáhl jsem po ní a uchopil ji do těch svých. Téměř okamžitě se mi obraz před očima rozplynul a já se objevil v její mysli. Přeskočil jsem její minulost a přešel až k dnešnímu dni.

Nechtěla nikoho zabíjet, Bella by z toho byla nešťastná, tak koupila transfúze v nemocnici. Domlouvala to s ředitelem, když okolo nich prošla nějaká žena a připojila se k jejich debatě. Nechtěla, aby jí tu krev prodal bez povolení. Ředitel ji odpálkoval, ať jde domů a o nic se nestará. Jane pak vysvětlil, že je nejlepší lékařka zaměřená na těhotenství a porod v Evropě, takže si o sobě moc myslí. Téměř okamžitě jí hlavou bleskl nápad a ihned ho zrealizovala.

„Báječně, má drahá!“ pochválil jsem jí. Ona s úsměvem ruku stáhla a culila se na mě.

Získala spoustu krve plus nejlepší evropskou lékařku přes porody a těhotenství! Je neocenitelná, vždycky jsem to říkal. Musel jsem se usmát, tohle mě nenapadlo. Že budeme potřebovat nějakého lékaře, i když by možná byl lepší Carlisle… Má mnohem více zkušeností a navíc upír.

Ale oni se nesmí dozvědět, že Isabella čeká jejich dítě. Navíc si jsem jist, že Caius se svojí horkou hlavou by Edwarda jistě ihned zabil. A jeho daru by byla věčná škoda… Ne, tahle lékařka bude stačit.

„Vysvětli jí vše o nás a donuť, aby spolupracovala,“ rozkázal jsem Jane.
„Marcus to právě zařizuje,“ řekla tiše. „Ta žena vypadá rozumně, myslím, že se podřídí.“
„Výborně,“ odpověděl jsem. „Tak tedy zůstaň u ní.“
„Dobře,“ vyhrkla nadšeně.

Opustil jsem pokoj a rozhodl se zajít do knihovny, jestli někde nenajdu zmínku o upířím dítěti. Bylo by snadnější, kdybychom o nich něco věděli předem. Pak zjistím, jak Marcus dopadl s tou ženou. A k ránu by se měli vrátit Demetri a Alec z Gruzie. Možná mezi upíry, kteří tam dělali nepořádek, byl i nějaký talentovaný a má sbírka se znovu rozroste.

Páni, takhle dobře vše šlo naposledy před sedmi sty lety, kdy jsem objevil Aleca a Jane!