Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - nový začátek 1. kapitola

16.11.2010 (15:45) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1059×

1. kapitola

Poté, co jsem se nadechla a vyšla směrem k hradu, kde na mě bezpochybně čeká nový osud, nová budoucnost, se vedle mě postavil hnědovlasý upír. Jmenuje se Alec, a jak jsem tušila podobnost mezi ním a Jane, jsou sourozenci. Nevím, proč jsou oba dva upíři, protože mi přišlo neslušné se na to ptát.

Usmála jsem se na Aleca a ten mi úsměv opětoval. Prohodili jsme sice spolu jen pár slov během letu, ale hned jsme se skamarádili. Taky mi nic jiného nezbývalo. Pokud budu chtít v tomhle novém světě přežít, budu se muset naučit podřizovat. Stejně ale nechápu, proč je Cullenovi neměli tak rádi. Mně přijdou docela hodní a kamarádští. Byli to přeci také lidé jako jsem já. Nevím ale, na jak dlouho. Jane mi totiž nepatrně naznačila, že se mě Aro, aniž by mě osobně poznal, chystá přeměnit. Proč to chce ale udělat, nevím. Snad mi to řeknou.

Přišli jsme k velké hnědé železné bráně. Měřila několik metrů a tyčila se uprostřed hradby. Co se za hradbami hradu skrývá, mi bude brzy poodkryto. Jako každý, kdo by byl na mém místě, jsem byla napjatá. Zvědavost ve mně každou minutu rostla.

Kolem mě prošel Demetri a přistoupil k bráně. Zavolal něčí jméno, které znělo něco jako Ginny a něco nesrozumitelně potichu promluvil. Podle mého úsudku asi nějaké heslo v italštině. Takže nemělo cenu se snažit rozluštit, co to říkal. Brána se pomalu s vrznutím otevřela. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř. Bylo to něco jako tmavá chodba. Po levé i pravé straně byly rozestavené po několika metrech pravidelně svítilny. Všichni jsme vešli a brána se za námi začala zavírat. Teď už je jasné, že jako člověk odtud nevyjdu. Ale co. Sama jsem to chtěla. Měla jsem možnosti na výběr. Šla jsem po Alecově boku tou černě strašidelnou chodbou, která na mě působila příjemně. Klidně. Všude bylo ticho. Jediné, co jsem slyšela, byly naše kroky. Dlažba byla totiž kamenná.

Po několika metrech, kdy jsem si začínala myslet, že je chodba nekonečná, se před námi objevily schody dolů. Byli asi jen čtyři, ale kdyby mě Alec nechytil včas za ruku, asi bych ležela na zemi. Demetri se potichu zasmál.

„To není vtipný. Aro by ti vynadal, kdyby se mi něco stalo,“ připomenula jsem mu, ale sama jsem se musela zasmát. On se zaraženě přestal smát, protože musel usoudit, že mám pravdu.

Na konci těch pár schodů byly dveře. Alec je otevřel a já uviděla světlo. Byla to osvětlená místnost, která se podobala hale v nějakém hotelu, kde je recepce. Taky tu byl pult. Za ním stála mladá žena. Mohlo jí být asi dvacet pět. Měla krásné hnědé vlasy, které se jí vlnily až do půli zad. Měla na sobě pracovní uniformu, které nosí sekretářky v prestižních firmách. S nějakým upírem, který šel s námi, na sebe kývli a ona nám šla otevřít větší dveře, které musely vést někam na důležité místo, protože byly zdobené zlatem, kterým byly na dveřích namalovány nějaké ornamenty, které jsem neznala. Brzy se to dozvím.

Ta žena z recepce nám otevřela dveře a mile se na mě usmála. Já jí s radostí úsměv oplatila. Jestli se ke mně budou chovat všichni takhle mile, tak jsem se nemohla dostat na lepší místo.

V místnosti, která vypadala jako nějaký taneční sál, bylo shromážděno několik desítek upírů. Sál byl dostatečně velký pro takovéto události. Vypadá to, jako by měl přijet někdo důležitý. Ale jediný, kdo zatím přijel, jsem byla já. Tomu jsem se musela zasmát. Ale bylo to asi moc hlasité, protože najednou promluvil postarší melodický hlas.

„Vidím, že jste ji přivedli v dobré náladě. Jak jste to dokázali?“ pronesl někdo. Podívala jsem se pozorněji po místnosti a všimla si třech trůnů naproti mně. Uprostřed seděl Aro. Určitě to musel být on. Vypadal stejně jako na obrázku, který měl Carlisle vystavený v pracovně. Po jeho levici seděl Marcus, jestli se nemýlím. A po pravici Caius. Všichni měli na tváři vyčkávavý pohled. Udělala jsem krok vpřed a ze slušnosti se jim uklonila. Snad jsem tím nic nezvorala. Když jsem se jim ale podívala do tváří, vypadali spokojeně a jemně se usmívali. To bylo pro mě dobré znamení.

„Vítám tě, Bello, ve Volteře. Doufám, že se ti tu bude líbit,“ pronesl Aro.

„Děkuji za přivítání. Já doufám v totéž. Pokud jsou tu všichni takoví jako Jane, Alec a Demetri. A také vy, můj pane. Tak už teď Vám mohu říci, že se tu budu mít dobře,“ odpověděla jsem. Caius se na mě velmi překvapeně podíval. A nebyl sám.

„To co říkáš. je zajímavé. Víš vůbec proč jsme tě sem nechali přivézt?“ otázal se mě Aro a naklonil svou hlavu na stranu. Ruce spojil, jako by se chtěl modlit a měřil si mě rodičovským pohledem. Takhle vůbec nevypadal nebezpečně.

„To nevím. Tuším ale, že to má něco do činění s Cullenovými?“ odpověděla jsem po pravdě.

„Tušíš správně. Není to ale jediný důvod,“ přikývl Caius. Poprvé za tu dobu promluvil. Měl velmi zajímavý hlas. Jelikož měl šedobílé vlasy, tak vypadal na víc, ale jeho hlas zněl jako by mu bylo dvacet. Hodně mě to fascinovalo.

„Nerozumím. Jaký je další důvod?“ zvědavě jsem se zeptala.

„Díky jednomu upírovi v mé gardě jsme tě dokázali rychle vystopovat,“ ukázal na Demetriho. A já jsem si hned vzpomněla, co mi o něm říkal Edward. Vynikající stopař. „A jeden můj přítel, který s ním byl v té době, řekl, že z tebe cítí velký potenciál. Nějaký velký dar. A já se o dary zajímám. Když ho někdo má, tak proč mu nedat šanci ho rozvíjet?“ usmál se. To, co mi řekl, mě velmi zaskočilo.

„Takže, vy mě chcete proměnit, protože mám nějaký dar?“

„Ano. Nevíme přesně, jak to charakterizovat, ale jedná se o něco jako směsice několika darů dohromady. Byla bys nejmocnější upír na světě. A bude mi velkou ctí, ti poskytnout zázemí,“ dokončil své vysvětlování. Já se na něj zaskočeně dívala. Nejmocnější upír na světě?!

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - nový začátek 1. kapitola: