Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - 7. kapitola

13.04.2009 (03:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2209×

7. kapitola

Z Belina pohledu

Tentokrát byl záchvat kratší. Asi za to mohla Lucasova přítomnost. Celou dobu mě držel v náručí a konejšil. Za chvilku byl záchvat pryč.

I když jsem moc věcí nedělala padla na mě psychická únava. Uvelebila jsem se líp v Lucasově náruči a usnula.

Spaní jsem měla klidnější než předešlou noc žádný velký záchvat se nekonal. Probudila jsem se hodně pozdě. Lucas uviděl, že jsem se probudila a odešel. Vrátil se asi po hodině.

„Můžu se na něco zeptat?"

Přikývla jsem.

„Co jsi odpověděla Edwardovi když tě požádal o ruku?"

Tahle otázka ho zaskočila.

„No..... v první chvíli jsem si myslela, že jde o vtip. Zatím jsem se k tomu nevyjádřila. On mi totiž stanovil podmínku. Dokud si ho nevezmu tak mě nepromění. Nechápu proč si mě chce vzít. Vždyť to není vůbec důležité jestli si mě vezme, stejně mě k tomu připoutá moje upírství."

„Možná" po delší odmlce promluvil „že pro něj je to hodně důležité. Já jsem se narodil koncem osmnáctého století. V té době se každý díval na majetek. Zamiloval jsem se do dcery naší služebné. Moje maminka to špatně nesla a nesouhlasila s naším sňatkem. Elinor byla s jiné společenské vrstvy a takový sňatek nikdo neuznával. Pro mě to ale nebylo důležité, našel jsem dívku svého srdce. Miloval jsem ji a chtěl jsem si ji co nejdřív vzít, aby všichni věděli, že patří ke mě. Kdysi bylo zvykem, že se lidé braly ve dvaceti. Věděl jsem, že nikoho jiného už milovat nebudu a nechtěl jsem zbytečně dlouho čekat. Byli jsme k tomu tak vychovávání a nebylo to nic divného"

Přemýšlela jsem. Proč si vlastně nechci Edwarda vzít? Chci si ho vzít. Ale nechci se vdávat v osmnácti. Proč? Možná za to mohlo manželství René a Charlieho.

„Možná si Edward myslí, že by to bylo hezké rozloučení s tvými rodiči než se staneš upírkou."

„Asi máš pravdu, mohla bych jim tak ukázat to nejlepší a zároveň to jediné co chci. Jednou si ho přece vezmu tak proč ne teď?"

Rozhodla jsem se vezmu si ho.

„Určitě máš pravdu" usmála jsem se. Konečně můžu začít žít můj druhý život.

Z pohledu Alice

S Jacobem jsme se měli sejít asi za hodinu a půl. Konečně se ozval telefon. Edward ho zvednul.

„Haló"

„Ahoj Victorie, samozřejmě že vím že se mi zavoláš, ale to víš jistota." Edwardův hlas byl stále klidný.

Chvilku poslouchal Viktorii  a potom hovor ukončil jedním slovem „dobře"

„Máme všichni přijít zítra v deset hodin večer k lesu na západě města San Fernando. Její pach nás povede." Edward začal tlumočit Victoriin vzkaz. Vyjedeme ještě dnes. S dalším plánováním bychom měli počkat na smečku."

Všichni jsme se rozešli do svých pokojů. Strnula jsem na schodech. Viděla jsem jak Bella říká Edwardovi, že si to vezme a hned na to jsem měla druhou vizi, to stála Bella v šatech které ji šije jeden návrhář ve Francii na moji žádost.

„Jůpíííííííííííííí" Rařvala jsem na celé kolo. Najednou mi došlo, že to musím skrýt před Edwardem a začala jsem myslet na zítřek. Potřebovala jsem ale někoho obejmout. Rozběhla jsem se k Edwardovi. Všichni se na mě dívali, jako bych spadla z Marsu.

„Co se stalo?" Jasper zřejmě pocítil velký nával štěstí.

„Jenom jsem šťastná, že už bude Bella doma a budeme spolu jako jedna velká rodina" trošku jsem jim lhala, ale přece jí nezkazím tu radost.

Měla jsem chuť obejmout je všechny ale měla jsem další vizi. Tentokrát stála Bella u mě a říkala mi, že jí můžu udělat svatbu, ale musím pozvat i některé z La Push.

Počítačové tomhle se moje nálada ještě zlepšila. Začala jsem všechny objímat a potom jsem šla do pokoje sepsat seznam věcí, které musím zařídit.

Ozvalo se tiché zaklepání. Rose.

„Pojď dál"

„ALice, ne že bych ti nevěřila, ale opravdu jsi tak šťastná jenom proto, že se Bella vrátí?" nedůvěřivě si mě měřila.

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. ‚Na kousek papíru jsem napsala: Nemysli na náš rozhovor!!!! Musím to utajit před ním.

Kývla.
Podívala jsem se do budoucnosti. Edward nemá v plánu nás poslouchat.

Pokračovala jsem v psaní. Bella se rozhodla že si ho vezme a já můžu udělat svatbu.
Rose se rozzářila a objala mě.

„To je skvělé už se moc těším a přeju jim to"

Další vize. Tentokrát jsem viděla jak Edward Bellu opouští a ruší svoje zasnoubení chvilku před tím, než mu to oznámí.

„Nééééééééééééééééééééééééééééééééééé" zařvala jsem a rozeběhla jsem se.

Z Edwardova pohledu

Zase jsem přemýšlel o Belle. Skoro se mi vysmála, když jsem ji žádal o ruku. Nechápu proč. Co když mě už nemiluje a celé to jenom hrála abych se zase nerozjel do Voltery?? Tak dobrá herečka zase není. Jenže co když mi to nedokázala odpustit? Miluju ji, ale Co když se zamilovala do Jacoaba? On ji přece dal do hromady stal se její náplastí. Viděl jsem přece v Charlieho mysli jak na tom byla před tím, než ji pomohl. Kvůli němu se zase začala smát a znovu žít. Jsou si přece mnohem bližší. Asi bych měl odejít a nestát jim v cestě. Řeknu jí to hned jak bude příležitost. Nikoho nebudu nutit, aby šel se mnou.

Z přemýšlení mě vyrušil výkřik a následné vykopnutí mých dveří.

Byla to Alice.

Stála těsně u mě a hlasitě vrčela. Šel z ní docela strach.

Už ji ale Jasper s Emmettem táhli pryč ode mě.

Alice nemyslela na nic jiného něž na to jak se ke mně dostat.

Tak takovou touhu po vraždě jsem necítil ani u skupiny novorozených.

„Co si o Sobě myslíš?!! Ty ......" byla tak naštvaná, že ani mluvit nedovedla „Jak jí to můžeš udělat?? Jenom na to pomyslet. Ona se za tebou rozjede do doupěte nejhrůznějších upírů světa, není si jistá jestli to přežije a ty. Co myslíš že by se jí stalo tentokrát. Ty jsi tak sobecký" musela se nadechnout.
Všichni se na nás nechápavě dívali.

„Uvědom si, čeho se byla ochotná vzdát, jen aby byla s tebou navždy. René, Charlieho, své vlastní rodiny, svých dětí, které už nebude moc mít, chození na slunce které má tak ráda. Nevidíš kolik důkazů své lásky ti dala?" zapřemýšlela „ Vím, že za tohle mě Bella nebude mít ráda, ale patří ti to!! Víš jak jsem měla ty záchvaty úzkosti??"

Nechápavě jsem kývl. Všichni byli napjatí.

„Nebyla to moje úzkost kterou jsem cítila. Byla Bellina, jsme teď spolu tak spojené, že vím i to jak se cítí. Nechtěla jsem ti to říkat, protože jsem věděla jak se budeš trápit, ale za to, že jsi ji chtěl zase opustit si to zasloužíš. Ona trpěla mnohem víc než já. Byla sama. Neměla nikoho."
Najednou ke mě přišla Rose a vrazila mi facku. To jsem nečekal. Všichni byli zticha.
„Alice promiň, já jsem nad tím jenom přemýšlel. Ani nevím proč, napadlo mě to jen tak. Nedokázal bych to. Opustit ji. Máš pravdu na to jsem moc sobecký."

Sesunul jsem se na pohovku. Jak jsem mohl dopustit aby tak trpěla?? Nebo zapochybovat o její lásce??? Alice má pravdu jsem ten největší sobec na světě. Možná, možná si mě nechce vzít jenom pro, jak dopadlo manželství jejich rodičů. Zahnal jsem tu chmurnou představu, na kterou jsem myslel ještě před půl hodinou. Zase jsem byl plně přesvědčený o její lásce. A odhodlaný pro ni udělat cokoliv.

Alice ztuhla zase měla vidění.

Podíval jsem se zase celá zářila. Přišla ke mně. Povzbudivě se na mě usmála a objala mě. „Zase to vidím a ještě něco lepšího." prohodila směrem k Rose. Chytla Jaspera a šla do pokoje zase něco plánovat.
Nic jsem nechápal.

Rose taky zazářila a šla s Emmettem za nimi.

„Rose nedělej to!"

„Promiň Alice, ale já musím jinak mi to neodpustí."

„Tak přijďte ke mně."

Zůstal jsem sám a nic nechápal.

Mohl poslouchat, ale to se mi nechtělo. Raději jsem přemýšlel nad tím, jak Bella chudák trpěla, když jsem ji opustil. Trpěla mnohem víc než jsem si myslel.

Z Alicina pohledu

Zase jsem zkontrolovala Edwarda, neposlouchal a ani se nechystal. Zavřela jsem dveře a začala šeptem vysvětlovat.

„Dneska se Bella rozhodla, že si vezme Edwarda. Viděla jsem ji jak mu to říká. Potom jsem viděla jak si skouší šaty a najednou to zmizelo a viděla jsem Edwarda jak ji opouští." všichni se nechápavě dívali, „Teď je mi ho ale trochu líto, možná jsem nemusela říkat o těch záchvatech, ale byla jsem na něj hrozně naštvaná."

Všichni zase začali dýchat a zaplavila mě nesnesitelná vlna štěstí.

„Ale pšt, nesmíme mu nic říct, protože Bella by  nebyla ráda, že jsem mu to řekla. Takže na to nemyslete!!"

„Pojďte dál" Esme ještě nestihla zaklepat.

„Alice co měl znamenat ten tvůj hysterické záchvat??" Esme se na naštvaně dívala.

„No potom všem co si kvůli němu vytrpěla, ji chtěl zase opustit. To nedopustím. Zrovna když," zarazila jsem se. Už to ví skoro všichni a oni dva mu to neřeknou. „slibte že mu to neřeknete a ani na to nebudete myslet, mu chce oznámit, že si ho vezme"

Zase propuklo hromadné veselí a ještě silnější pocit štěstí. Jasper to asi nedokázal vydržet a působil i na ostatní. No jo no je to ten nejcitlivější upír na světě.

„Carlisle, Esme, Jaspere, Alice, Emmette, Rose, měli bychom jít smečka bude čekat."

Všichni jsme se vydali k louce, kde jsme hrávali baseball.

Z Edwardova pohledu

Rozhodl jsem se začít.

„Dobrý večer, jsme rádi, že jste přišli"

„Dobrý večer, rádi vám pomůžeme"

„Ceníme si toho. Dneska mi volala Victoria, to je ta zrzavá upírka, co drží Bellu. Máme se s ní sejít zítra v deset hodin večer k lesu na západě města San Fernando. Její pach nás prý povede. Taky Bella nám poslala zprávu. Nic moc neví, ale žádala nás, abychom nezabíjeli upíra jménem Lucas. Hodně jí prý pomáhá. Má světle dlouhé vlasy, poznáme ho na první pohled. Kromě něj tam budou ještě čtyři upíři a Victorie. Jediný o kom víme, že má schopnost je Paris. Dokáže maskovat pach i Alicinu schopnost vidět budoucnost."

„Máme velkou Vindu v tom, že oni neví, že o nich víme tolik věcí a navíc máme přesilu. Moment překvapení bude důležitý"

„A správný" přerušila Alice Carlisla „Viděla jsem Bellinu budoucnost, od té doby co jsme začali uvažovat o spolupráci s vámi. Určitě to bude fungovat, jenom to musíme pořádně domyslet."

„Určitě vám pomůžeme, navíc teď to vypadá dobře.  Nepůjdeme ale všichni, Leah, Seth, Colin a B,,,,,,,, zůstanou v La Push pro jistotu." Sam byl ochotný nám pomoct. Ostatní sice tolik ochoty neměli, ale museli ho poslechnout.

„Určitě se budou chtít sejít, někde na louce. Vybranou by jste mohli být tak sedm kilometrů od nás. To by vás neměli cítit. Domluvíme se ne nějakém hesle v případě potřeby potom můžete přiběhnout a pomoct nám."

„Souhlasím, je to dobrý nápad. V kolik asi můžeme vyjet?"

„My kdykoliv, záleží to na vás."

„Takže za hodinu??"

„Dobře sejdeme se v autech u školy ve Forks tam teď nikdo nebude."

„Fajn budeme tam. Zatím"

„Zatím"

Z Belina pohledu

Ráno mě probudila Victorie. Stála v pokoji a řvala na mě, ať se probudím.

„Ahoj, něco jsem ti přinesla." usmála se na mě a podala mi malou tabletku „Za chvilku se setkáš tím tvým upírem a jeho rodinou. Počítačové tomhle se ti bude pěkně spát. Neboj o to nejdůležitější nepřijdeš. Chci aby tě viděl trpět. Už se na to těším, teď to spolkni!!"

Pozorně se na m"  dívala, dokud jsem to nespolkla. Pak odkráčela pryč. Zase jsem začala vzlykat. Nejednou jsem ale pocítila hroznou únavu a usla.

Z Edwardova pohledu

Stáli jsme na kraji jakési louky. Skončil tam Viktoriin pach. Bylo asi půl desáté. Se smečkou jsme  se domluvily na znamení, já nebo někdo z rodiny řekneme: Kéž by jsi se propadla do těch nejhorších pekel. A oni nám přijdou na pomoc. Asi za dvacet minut jsme slyšeli někoho přicházet.

Byly to ti stejní upíři jako na kameře. Jeden z nich, myslím že Paris, nesl Bellu. Vadle něj kráčela Victorie. Došli na kraj louky a on hodil Bellu na zem. Jak to mohl udělat?? Vždyť je tak křehká.

„Jsem ráda, že jste přišli všichni." Victoria byla ve svém živlu a dokonale šťastná.

„To nebuď." Musel jsem se hodně ovládat.

„Být tebou tak moc nevyskakuju" máme silnou zbraň, domyslela si.

„A co máš v plánu?? Nás je pře..." nedopověděl jsem, Bella se začala probouzet. Dívala se okolo a potom „Lucasi, Edwarde" zašeptala.

Zmateně jsem se podíval na blonďáka.

„Lež a ani se nehýbej" přikázala ji Victoria.

Usmála se na mě a přešla k ní. Postavila ji a naklonila se ní. „Svaž je!!!!" poručila a podívala se na Lucase.

„Ráda se budu dívat jak trpíš a pak si tě z celou tvojí rodinkou vychutnáme." Naklonila se k Belle a začala ji rty přejíždět po krku.

Než jsem stihl cokoliv udělat svázaly mě provazy. Všiml jsem si, že i ostatní. Jejich myšlenky byly stejné. Chtěl jsem promluvit, varovat smečku, ale nešlo to. Začal jsem sebou škubat. Žádné lana jsem neviděl. Bylo mi hrozně, jak je možné, že Belle nepomůžu. Alice to přese viděla dobře. Já ji miluju, nechci aby kvůli mně trpěla, nebo hůř zemřela.

Victoria se na mě podívala.

„Trp"

Vaše komentáře mě potěšily, ale i tak jsem se rozhodla skončit. Děkuju za vaši podporu.

TO byl vtip. Vaše komettáře k anketě mě potěšili. Vůbec jsem nečekala, že moji povídku čte tolik lidí. Jsem z oho nadšená a určitě budu psát dál. Ještě jednou vám děkuju za podporu a jdu psát dál

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - 7. kapitola: