Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno může osud - Prolog a 1. kapitola

esmecarlisle


Za všechno může osud - Prolog a 1. kapitolaBella Swanová žila šťastný život plný radostí a všedních starostí, až do té doby, než vykradli její a maminčin dům, zrovna v té chvíli, kdy se vrátili domů. Při tom přepadení jí zastřelili maminku a Bella se vrací do svého rodného městečka Forks ke svému tátovi. Bella však nebude taková jaká bývala. Změní se povahově i vzhledově. Jak bude pokračovat její život? To zjistíte, jestli budete číst tuhle povídku =).Tak doufám, že se tady aspoň trochu chytne =) =D. Jinak Vám přeji pěkné počtení =) IsaBeth

Prolog

Čau já jsme Isabella Swanová. Je mi 17. let.

Před rokem vykradly můj a maminčin dům, ale my jsme s maminkou přišly domů moc brzo. Nachytali jsme zloděje při činu. Jako první do domu vešla maminka. Když si ji všimli ti chlapy co loupili, tak ji zastřelili. Nevěděla jsem co mám dělat. Začali mi proudem téct slzy. Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Utíkej pryč Bello, než si tě všimnou. Zachraň se. Ty nesmíš, nesmíš umřít,“ zašeptala maminka, něž na dobro zavřela oči.

Poslechla jsem ji. Utíkala jsem pryč z domu, ale než jsem stačila utéct, uviděla jsem tváře těch chlapů, co mi zabili maminku a oni uviděli tu mnou.

Dlouhou dobu jsem byla na dně. Nejen, že mi umřela maminka, ale umřela i moje nejlepší kamarádka. Umřela mi na světě milovaná bytost.

Teď bydlím se svým tátou Charliem ve Forks, ale hodně jsem se změnila. Už si od nikoho nenechám oslovovat Bello. Jsem prostě Isabella. Obarvila jsem si vlasy na černo. Maluji se sytě černýma stínama a oblékám se jenom do černého oblečení. Tady, ve Forks jsem se chytla jednoho gangu. Děláme kraviny, rozbíjíme okna cizím lidem, jezdíme na motorkách a nemáme na ně ani řidičák a je toho mnohem, mnohem víc. Tady v tom gangu jsem se naučila kouřit a pít. Zná nás asi každý občan Forks. V partě je Josh, Jenifer, Austin, Brad a já. Když se dozvěděl Charlie, s kým chodím ven, zuřil. Přirozeně, to se dalo čekat. Začal mi dávat domácí vězení, ale já jsem se stejně v noci, až usnul vykradla ven za partou.

Na venek působím tvrdě, ale uvnitř jsem pořád zraněná. Každou noc se mi zdá o vraždě maminky a vidím tváře těch mužů, kteří ji zabili. Noc co noc se budím s křikem. Za začátku mě chodíval Charlie kontrolovat, jestli jsem v pořádku, ale teď už nechodí. Zvyknul si na to. Já ne. A asi ani nikdy nezvyknu. Vždy, když se probudím propuknu v histrerický pláč a jen tak nejde zastavit. Vždy vyplyne na povrch ta stará, dobrá Bella. Ta citlivá, hodná, zodpovědná holka.

Po smrti maminky, je ale všechno jinak. Tuhle starou Bellu vždycky potlačím. Někdy to jde překvapivě snadno, někdy zase těžce, ale vždy se mi to podaří. Naštěstí. Na maminku se snažím myslet co nejméně to jde.

A proč jsem vlastně začala pít a kouřit? Ze začátku to pro mě bylo peklo. V alkoholu a v kouření jsem našla útěchu, kterou jsem potřebovala a pořád potřebuji. Když se opiju nevnímám žádnou bolest, žádnou díru v hrudi, která se mi tam vytesala po maminčině smrti. Natolik jsem té bez bolesti podlehla, že se ze mě stala alkoholička. Ale já to neřeším. Neberu to tak. Charlie to ještě nezjistil, čemuž jsem vděčná. Domů chodím, až v noci i v týdnu, když je škola, tak i o víkendu.

Ve škole mi to moc nejde. Teda vůbec. Jen tak, tak prolézám se čtverkami. Nejmíň mi jde matika a biologie. Prostě mi to nechce lézt do hlavy. Ale nějak extra mi to zase nevadí. Nezáleží mi na tom. Vlastně už mi nezáleží na ničem. Je mi jedno jestli budu žít nebo umřu. Za všechno může osud a já to nechám na něm. Ať už ten můj bude jakýkoliv.

1. kapitola



Bylo ráno. Zazvonil budík. Vzbudila jsem se do deštivého rána a hned jsem ho vypnula, zavrtala jsem se zpátky do peřin a znovu jsem usnula. Znovu jsem se probudila v osm hodin.

„Paráda,“ řekla jsem si, přijdu pozdě do školy. Zase.

Vztala jsem z postele a šla jsem vykonat ranní hygienu. Poté jsem si oblékla tmavé džíny, černé tričko a černou mikinu. Namalovala jsem se černýma stínama, jak je mím zvykem a natřela jsem si rty leskem. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Popadla jsem tašku a utíkala ven k autu. Když jsem utíkala po schodech, tak mi podjela noha a já jsem se skutálela dolů. No jo. Jsem velký nemehlo. Obzvlášť když utíkám po nerovném povrchu, to je pro mě nejnebezpečnější. Rychle jsme vztala ze země a šla ke svému náklaďáčku. Nasedla jsem do něho a vyjela ke škole. Když jsem přijela ke škole a zaparkovala jsem, všimla jsem si, že je na parkovišti zaparkované nádherné auto – Volvo, které jsem tu ještě neviděla. Pak mi došlo, že se už minimálně čtrnáct dní po škole mluvilo o tom, že do naší školy nastoupí nějací nový žáci a zrovna do třídy, kam chodím já. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Po pravdě mi to bylo jedno. Podívala jsem se na hodiny na palubní desce. Bylo 9:45. Povzdechla jsem si. Přišla jsem rovnou na hodinu biologie. Biologii vyloženě nesnáším. Vytáhla jsem si z přihrádky láhev vodky, kterou sebou vozím pořád a napila jsem se na povzbuzení. Pak jsem si dala do pusy žvýkačku s peprmintovou příchutí, aby nebylo cítit, že jsem pila a vystoupila jsem z auta. Zamířila jsem rovnou do učebny biologie, protože byla přestávka. Posadila jsem se na svoje místo - úplně vzadu. Jako jediná jsem seděla sama. Všichni mí spolužáci se mi vyhýbali. Vlastně se mi vyhýbal každý z naší školy. Za to jsem byla vděčná. Nepotřebovala jsem soucit ostatních lidí. Jsem samotářský typ. Nepřítomně jsem se dívala z okna a žvýkala jsem žvýkačku. Najednou, bylo ve třídě hlučněji než obvykle. Rozhlédla jsem se kolem a pak jsem ho spatřila. Anděla. Byl bledý skoro jako já, ale on byl víc. Měl bronzové rozcuchané vlasy. A ty oči! Měly nezvykle zlato - hnědou barvu, která se perfektně hodila k těm jeho bronzovým vlasům. Byl prostě dokonalý, jako ze sna. Pochopila jsem proč holky začaly jančit. Všechny by se s ním chtěly určitě seznámit, nebo s ním alespoň sedět. Počkat, počkat. Jediné volné místo je vedle mě. Ou ne, ne, ne, ne! Já chci sedět sama daleko od všech, aby mi nikdo nemohl narušovat soukromí a teď tohle. To ten den pěkně začíná. Pak si ten nový kluk přišel, sednou na svoje nové místo - vedle mě. Zase jsem se začala dívat z okna, když můj soused promluvil.

„Ahoj. Já jsme Edward Cullen. Asi spolu budeme sedět na této hodině po zbytek roku. Ty jsi Isabella Swanová, je to tak?" jeho hlas byl tak sametově hebký, že se to ani popsat nedá. Takový nádherný hlas jsem ještě v životě neslyšela.

Podívala jsem se na něho. Upíral na mě ty jeho zvláštní oči a vyčkával na mou odpověď. Chvíli jsem se na něho hleděla neschopná slova. Připadala jsem si jako idiot. Po chvíli jsem se sebrala, abych byla ta nepřátelská Isabella, jakou každý zná.

„Jo, jsem Isabella. Proč tě to zajímá?" řekla jsem nepřátelským tónem.

„Jenom mě zajímá jméno mé sousedky. No. Tak nad tím přemýšlím. Bella je vlastně hezké jméno," pousmál se a pak se zatvářil, tak nějak frustrovaně.

Při slově Bella jsem sebou cuknula a pocítila jsem vlnu bolesti, která mě začala pohlcovat. Začala jsem lapat po dechu. Vzpomněla jsem si na maminku...

„Tak už mě nikdy, rozumíš nikdy neoslovuj," zavrčela jsem na něho naštvaně, ale byla mi v hlase cítit i bolest, kterou jsem právě prožívala.

„Proč ne?" podivil se.

„A promiň, jestli ti to oslovení nějak ublížilo," řekl starostlivě, jako kdyby ho zajímalo, co mě bolí.

„To je moje věc!" odsekla jsem.

Pak do třídy vešel učitel a zahájil hodinu. Poprvé jsem tomu byla ráda. Aspoň už dál nemusím vést rozhovor s tím Edwardem Cullem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno může osud - Prolog a 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!