Osmá kapitolka je sice kratší, ale dojde v ní k zásadnímu rozhodnutí... Tak si užijte tento kousek a ještě vám chci poděkovat za vaše komentáře, jsou úžasné, vy jste úžasní, vážně moc díky... :)
16.06.2010 (12:30) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1298×
8. Kapitola
Edward:
Jsem zaskočený. Jsem vyděšený a stále tomu nedokážu uvěřit. Jak se může jednomu člověku najednou stát takováhle hrůza? Existuje vůbec nějaká spravedlnost, že někdo takhle trpí a druhý se směje? Díky našim propojeným myslím jsem dokonale vystřízlivěl. Nejsem novorozený, protože díky Belliným vzpomínkám a myšlenkám mám tohle už dávno za sebou. Díky Samovým myšlenkám jsem zase zasvěcený do odvěkého sporu mezi vlkodlaky a upíry. Mezi světlem a tmou, jak tomu někteří rádi říkají. Já však díky svému daru vidím to, co ostatní prostě nikdy nepochopí…
Každá karta má rub i líc a stejně tak upíři i vlkodlaci mají svá pro a proti.
Proto teď musíme uzavřít mír…
Bella:
Překvapeně zamrkám, když Edward začne promýšlet další náš krok.
Edwarde? Já… Myslím, že je to dobrý nápad… Ale co mám říct Samovi? Já…já- zadrhnu se. Nejde to dál, protože když teď pomyslím na Sama, pomyslím i na Cliffa. Pomyslím na to všechno… A cítím se prázdná, protože ta Bella, která truchlila pro Cliffa – to nejsem já. Je to jako dívat se na svou sestru a prožívat tu bolest, ale nejsem to já. A na Sama se ani podívat nemůžu, protože to byl jeho syn! A já se bůhví proč cítím vinna.
Bello, lásko… Prosím tě, nemuč se tím. Poslechni si to. Poslechni si Samovy myšlenky…
Podívám se na Edwarda, ale věřím mu… Začnu pátrat po mysli alfy…
Sam:
Nikdy jsem si nemyslel, že ji znovu uvidím… Že uvidím tu dívku, která tak očarovala mého jediného milovaného syna.
S jeho smrtí jsem se vypořádával hodně dlouho… Roky plynuly a já jako vlkodlak jsem si dovolil zůstat v mé vlčí podobě, protože to pro mě bylo snazší… Neměl jsem žádnou smečku a už ani žádného jiného člověka, který by mi přikazoval zůstat v La Push. V rezervaci, kde jsem strávil posledních 30 let…
Přestěhovat se do La Push k mým kořenům mě před 30 ti lety přiměl sňatek, který jsem uzavřel s Marií. Její celá rodina tam bydlela, nechtěla se stěhovat jinam. A tak jsem se tam uhnízdil. Miloval jsem ji, když ale zemřela při porodu, snášel jsem to stejně těžce, jako ztrátu Cliffa. A právě kvůli němu jsem se musel vzchopit. Vychoval jsem z něj dobrého kluka…
Byl připraven kráčet v mých stopách a pouze se těšil na den, kdy se poprvé přemění ve vlka. Byl jsem na Cliffa hrdý… Nikdo si nemohl přát lepšího syna…
…
A Bella? Byla to tak hodná dívka… Ale tak ji zasáhlo zjištění, že jsme vlkodlaci, že jsme museli vše zapírat. Měla strach… A nakonec se stala upírkou…
Jiná možnost nebyla, ale tehdy jsem si myslel, že ji nikdy nespatřím, a ani jsem po tom netoužil… Kdo by chtěl potkat svého nepřítele na život a na smrt, který vysává z lidí život? Který zabíjí, jen aby sám zůstal na živu?
A teď… Teď je Bella tady… A i z takového stvoření udělala symbol dobroty a lásky…
Bella:
„Same?“ váhavě se zeptám. Po tom, co jsem si vyslechla jeho myšlenky, už jsem neváhala. Sam je dobrý člověk… Určitě na tu dohodu s námi přistoupí…
„Ano, Bello?“ usměje se na mě váhavě. Snad jenom já, Sam a Edward víme, co se tady vlastně děje. Ostatní vlci jen nechápavě pozorují výjev před sebou.
„Je mi to tak líto. Tak moc mě to mrzí já-…“
Ten večer jsem Samovi a smečce povykládala vše o svém životě – jen jsem pár drobností vynechala, ale to pro ně není důležité. I Edward uchváceně poslouchal, i když nechápu, co je na tom tak zajímavého…
Jacob se uzdravil, všechny kosti srostly správně a už se zase může prohánět po lesích. Když se probral, samou vděčností mě málem umačkal ve svém ocelovém sevření. Stejně jako Edward napjatě poslouchal mé vyprávění a ze všech zúčastněných měl nejvíce otázek. Byl z toho nadšený…
Povídali jsme si až do noci. Světlo jsme nepotřebovali. Všichni v noci perfektně vidíme. Právě jsme se něčemu smáli, když Edward s vážnou tváří navrhl mír mezi Quilety – smečkou z La Push – a námi.
Chvíli bylo ticho. Ale když jsem se porozhlédla po všech těch tvářích, bylo mi jasné, a ani jsem nepotřebovala slyšet jejich myšlenky, že to považují za dobrý nápad.
„Podívejte,“ začal Sam a přitom rozhodil rukama, „podívejte se na nás. Upíři a vlkodlaci si povídají a smějí se. Bello, musím říct, že mě udivuješ a tebe, Edwarde, jsem za tento večer začal mít docela rád. Je velice zajímavé sledovat naše rasy, jak přehlíží to nepřátelství, které mezi námi panuje už tisíce let. Vy nejste pro lidi nebezpeční – proto tento mír přijímám. Jenom mám jednu podmínku…“ dokončil svůj proslov a smečka jenom pochvalně zamručela.
„Jakou, Same?“ zeptala jsem se, ale Edwardovi už začaly oči svítit štěstím, takže je mi hned jasné, že tohle, tohle všechno… Vyjde…
„Půjdete s námi do La Push a tam budete do té doby, než Edwardovy oči naberou stejný odstín, jako tvoje, Bello…“
Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z nuly rodina - 8. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!