V téhle kapitolce se dočtete, odkud se Bella zná se Samem... Je to trošku speciální dílek, hlavně ohlédnutí do minulosti. Tak si to užijte! :)
10.06.2010 (17:15) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1363×
7. Kapitola
Bella:
„Same?!“ zařvu na něj vyjeveně.
„Bello?!“ oplatí mi stejnou mincí…
To není možné! To prostě není možné! Jak? Kdy? Proč?
Celou věčnost stojím, jako zkoprněla a nevím, co říct. Vzpomínky udeří v mé hlavě plnou silou, jsem jako divák v kině, který okouzleně civí na plátno…
xxx
Stojím před kinem. Čekám na Cliffa, který šel kupovat lístky, a přemýšlím nad jeho otcem, Samem. Nedávno jsem byla u Uleyových na večeři. Bylo to velice zvláštní a popravdě, vyděsilo mě to. Cliff nemá mámu, ale Sam mu to perfektně vynahrazuje. Jenomže jsme byli právě uprostřed zatím pohodového večera, když se Sam najednou začal svíjet v křeči. Začal brunátnět a já začala panikařit. Cliffa to však nijak zvlášť nerozhodilo. Chytil mě za zápěstí a otočil si mě čelem k sobě.
„To je v pohodě, slyšíš? Je to v pohodě! Tohle se tátovi jednou za čas stává,“ křičel na mě, protože jsem byla totálně vykolejená a nic jsem nevnímala. Najednou Sam vypadl z domu, utíkal do lesa. Po chvíli jsme uslyšeli vzdálený výkřik následovaný hrozivým zavytím. Tohle bylo na mě trochu moc. Omdlela jsem a skácela se Cliffovi k nohám…
Probrala jsem se v nemocnici. Máma přijela z Philadelphie a spolu s tátou se skláněli nad mou postelí. Viděla jsem Cliffa, jak netrpělivě přechází před dveřmi a… Viděla jsem taky Sama.
„Same!?“ vykřikla jsem zděšeně sotva jsem rozlepila oči. Snažila jsem se vyskočit z postele, ale táta mě zatlačil zpátky.
„Bello! Klid. Sam je v pořádku, nic se nestalo! Měla jsi halucinace,“ vysvětluje mi máma. Nechápala jsem to. To přece nemohl být výplod mé fantazie!
Ale nikdo mě neposlouchal. Dali mi prášky a má slova nebral nikdo vážně. Dopálilo mě, když mi pak Cliff líčil, jak jsem najednou začala vyvádět a nakonec omdlela. Protože já vím, že to není pravda. Vím, co jsem viděla, nejsem blázen. Ale radši jsem už nic nedávala najevo. Stejně by to nikam nevedlo.
Dnes mě Cliff vyzvedl doma a šli jsme do kina. Teď tady stojím a čekám.
Najednou uvidím Cliffa, jak na mě mává dvěma lístky. Nahodím úsměv a vykročím k němu…
Film celou dobu nevnímám. Čas od času se na Cliffa usměju, aby si myslel, že se skvěle bavím. Když konečně rožnou světla, mrkám jak pomatená. Cliff se mi směje, chytne mě za ruku a táhne mě před kino.
„Tak co, Bello, projdeme se po lese?“ laškovně na mě mrkne. Zkřivím obličej, když si vzpomenu na les, ale Cliff se jenom uchechtne a už míří k lesu.
No tak, Bello, nikdo tě nezabije, buď v klidu! přesvědčuju sama sebe. Doženu Cliffa a vložím ruku do té jeho. Jen se usměje.
Celou dobu nepromluvíme. Už jsme asi hodně hluboko, ale když cítím Cliffovu přítomnost, je mi to jedno.
…
Najednou však vzduch pročísne prudký závan větru. Vylekaně se rozhlédnu kolem sebe. Něco mi tu nehraje…
V tu ránu mi to dojde. Cliff je pryč! Ne!
„Cliffe!“ zavřísknu do lesa. Ale odpovědí mi je pouze můj zrychlený dech. Padnu na kolena a začnu vzlykat. „Já jsem to věděla! A vy jste mi nevěřili!“ zakřičím znovu a začnu se pohupovat zepředu dozadu.
…
Další závan vzduchu…
…
Napřímím se. Přede mnou stojí žena, její vlasy jsou rudé a její úsměv potutelný. Zamrazí mě… Je krásná…
Najednou si všimnu těla, které jí leží u nohou. Chvíli mi to nedochází, ale najednou rozpoznávám známou tvář, známé ruce, známou hruď… Rozpoznávám Cliffa…
Já nemám slov. Nemám hlas, který by vykřičel tu zlobu a bolest do světa. Nohy mě už déle neudrží. Znovu klesám k zemi… A žena pouze zvrátí hlavu a začne se smát smíchem tak mrazivým, že mi tuhne krev v žilách. Zvedne bezvládné Cliffovo tělo a přímo před mýma očima jej roztrhá na kousky. Němě otevřu ústa.
V hlavě se mi najednou rozsvítí bílé světlo. Tedy možná… Já nevím… Nevím nic. Všechno, co jsem do teď zažila, co jsem věděla, všechno se mi najednou přehodilo, překroutilo se mi to naopak. Zvrácená mysl – to je přesně ten stav. Zbláznila jsem se. Protože to, čeho jsem byla právě svědkem, nemůže nikoho na světě nechat normálního. Ani následující okamžiky mě nijak nevyvedou z míry. Že existují upíři? A vlkodlaci? No a co. Já stejně budu za pár okamžiků mrtvá…
Nepřekvapí mě, když zahlédnu obrovského vlka, jak se s hrozivým vytím vrhá na tu ženu, co zabila Cliffa.
Nepřekvapí mě, když ho ta žena odhodí o pár set metrů dál a už vůbec mě nepřekvapí, když se na scéně objeví krásný muž se zlatými vlasy a rozhněvaným obličejem.
Nezarazí mě, když se začnou ti dva krásní lidé prát, ani když ten úžasný blonďák roztrhá rudovlásku na cucky.
Ani se nijak nepozastavím nad tím, že se nade mnou ten anděl skloní a zařeže své ostré zuby do mé tepny.
Je mi to jedno.
Protože já nežiju…
xxx
Zmateně se opřu o strom a nic nechápu. Jsem vyděšená, protože mě nikdy nenapadlo, že jsem se upírem mohla stát takhle. Nenapadlo mě, že jsem mohla takhle trpět, vždy jsem považovala za normální, že jsem upír. Teď se mi to znechucuje a sama bych si přála být na hranici upálena stejně, jako byla ona…
Zabořím hlavu do dlaní a začnu vzlykat. V tu ránu je u mě Edward a pevně mě stiskne v náruči. Když se naše kůže spojí, zajiskří to, už zase jsou všechny myšlenky okolo smíchané a propletené. Na Edwardově tváři se objeví zděšený výraz…
Ještě víc si mě přimkne k tělu a v tu chvíli prostě netoužím po ničem jiném, než vdechovat jeho vůni, než být v jeho náruči. Než cítit jeho přítomnost a než se nechat utěšovat od nejúžasnějšího tvora na této planetě…
Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z nuly rodina - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!