Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 5. Kapitola

04.06.2010 (19:15) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1439×

5. Kapitola

Bella:

A ten toho taky náležitě využil…

Skočil na mě a povalil mě na zem. Dopad byl tvrdý, popravdě hodně tvrdý. Ale přežila jsem i horší věci. Bolestný sten mi však z úst vyšel. Koutkem oka vidím Cliffa, jak se napřimuje a s děsem v očích se po mně ohlédne. Jenomže v dnešním zápase – zjevně na život a na smrt – je víc vypočítavých hráčů, než je zdrávo. Šedého vlka sice úspěšně odrazil, ale cestu mu kříží další, hnědo-rezavý, který mu jde po krku. Cliff si ho samozřejmě nevšiml… Takže to taky pořádně schytal. K jeho štěstí vyletěl až za hranici, takže by mu teď teoreticky nemělo hrozit žádné nebezpečí. To mě ale nezajímá. Naštvaně ze sebe strhnu Felixe a s vrčením se vrhnu na toho zrzouna…

Jenomže mě snad dneska nebude dopřáno žádné potěšení některého z těch psisek roztrhat.

Už zase do mě uprostřed skoku někdo vrazí. Ten někdo je ten střelený Felix! Já si to s ním vyřídím, zpropadený upír!

Naštvaně se dneska už asi po padesáté zvedám ze země. Otočím se, že to Felixovi pěkně vytmavím, ale ten je právě uprostřed bitvy s tím největším vlkem. Vyhrává, jak to tak vypadá. Jak vlci, tak Felix, jsou sice mými nepřáteli, avšak pokud si můžu vybrat, zabiju radši Felixe. Dneska toho mám až po krk! Navíc, možná si vlky trochu nakloním, když je zbavím upíra, který jednoho z nich poranil. Ano, poranil. Ten rezavý vlk se totiž právě teď s kňučením chvátá schovat za nedaleké keře. Využívám toho a konečně se vrhám na svou oběť…

Felix je překvapený, když mu skočím na záda… Jak taky jinak, vážně nečekal, že se s ním pustím do křížku. Ale pokud jsem ho předtím nedokázala pořádně blokovat, natož zaútočit, teď mám mnohem větší motivaci, než pouhý můj život. Vztekle mu vykloubím ruku dozadu a jeho hlavu si přitisknu na hruď. Jedno jediné trhnutí a hlava se bude válet pár metrů dál od těla. Jen ještě poslední otázka…

„Myslel jsi to s tou svatbou vážně, Felixi? Opravdu jsi mě miloval?“ zavrčím mu do ucha.

„Já tě pořád miluju, Bello!“ vroucně mi zašeptá nazpět. Ano… Tonoucí se stébla chytá. Ušklíbnu se pro sebe a všechen vztek, který se mi za těch pár hodin nahromadil v těle, dám do jednoho jediného slova.

„Lháři!“ vykřiknu, a kdybych mohla, pláču. Už neváhám ani vteřinu. Prostě ho zabiju…

Edward:

S vražedným pohledem se chystám dopadnout na útočícího vlka, ale najednou koutkem oka zahlédnu, jak se Bella stahuje dozadu a na ni si dělá zálusk Felix – jak jsem si přečetl v jeho myšlenkách. Vrhá se na ni a přitlačuje ji k zemi. Dopadnu na zem, vlka odstrčím stranou a s vyděšeným výrazem se otočím čelem k Belle a Felixovi. Nevím, kdo má navrch, ale má nepozornost mi byla osudnou. Najednou ucítím náraz a už letím desítky metrů od všech účastníků boje. Když se zaduněním dopadnu na zem, vyhloubím pěkný příkop, ale nevnímám nic, než myšlenky vlků, které si najednou prorazily cestu skrze můj závoj nepříčetnosti.

Podívejte! Ten už je za hranicí! Myslíte, že si můžeme dovolit překročit náš revír?

Chtěl napadnout Paula, zabijme ho! Bude o pijavici míň.

Hele, Same, já si myslím, že chtěl jenom bránit tu holku. A koukni na to! Ta druhá pijavice se vrhá na Jacoba!

Sethe, ta holka chtěla před vteřinkou taky rozcupovat Jacoba, na to máš taky odpověď?

Leah, ona brání jen toho za hranicí!

Ale jsou to pijavice!

No a co? Ty jsi zase vlkodlačice, pche!

Ale především tvá sestra, tak drž zobák!

Sklapněte!!!

Promiň, Same, ozve se dvojhlasně.

Koukněte, ta holka ho zabila! Páni, super! Upíři se zabíjí navzájem!

Leah!

Sethe!

Sklapněte, povídám.

Jasně…

Hey,! Jacobe, jsi v pohodě?

Uch, v pohodě, Sethe, už se to hojí. Bude to dobrý.

To je dobře. Koukněte na toho upíra za hranicí! Vypadá, jako by mu měly vypadnout oči z důlků, haha!

Lidi, vstoupí do rozhovoru zatím neznámý hlas, všimli jste si těch zlatých očí? Co si o tom myslíš, Same?

No, nevím, Quile, je to zvláštní, to jsem ještě nikdy neviděl. Ale je jasné, že je to upír, to snad cítíme všichni…

Hahaha! smějí se všichni. Usadím tyhle hlasy do pozadí a zaměřím svou pozornost na Bellu. Už zapaluje hranici a háže kousky Felixova těla do oranžového ohně. Hmm, takže takhle se zabíjí upíři. Já jsem teď taky upír. Zajímavé, myslel jsem si, že tohle jsou pouze mýty, ale jak se zdá, nic není takové, jak to vypadá…

Pomalu se přesunu k hranici, kterou teď už rozeznávám, a v hlavě sestavuju plán. Je to asi jediné možné řešení. Polovina vlků je proti nám, ale druhá polovina je vděčná za záchranu Jacoba, pokud se tomu tak vůbec dá říkat. Ale všichni do jednoho jsou hlavně zvědaví, co znamenají ty oči. No, vlastně bych to taky rád věděl. Mé budou asi stejné jako Felixovy. Když hovořily o zlatých očích, mysleli pouze Bellu. Vlastně… Proč se na sebe nepodívat?

Se zájmem začnu prozkoumávat hlasy v mé hlavě a prohledávám zákoutí vlčích myslí. Jen jedna věc mě zaráží. Teď, když už je Felix mrtvý, jeho mysl neslyším, to je jasné. Ale za tu dobu jsem ani jednou neslyšel Bellinu mysl. Snažím se jí dostat do hlavy, ale nejde to. Zmateně se na ni podívám. Naše pohledy se střetnou, v tu chvíli je mi všechno ostatní vážně jedno… Bezmyšlenkovitě překročím hranici a přistoupím k ní…

Jakoby slova neměla žádný význam. Pohled do těch očí mě utvrzuje v tom, že jsem právě našel důvod mého života. Nebo lépe řečeno mé existence. Když začnu prozkoumávat kontury jejího obličeje a snažím se rozpoznat výraz v její tváři, vytrhne mě z mého hlubokého zamyšlení hlasité odkašlání. S neochotou se podívám po zvuku, ale překvapí mě to, co uvidím. Asi 15 metrů od nás stojí čtyři lidé. Vlků je najednou o čtyři míň. Aha, takže žádní vlci, vlkodlaci! No jasně, vždyť to už tu jednou zaznělo…

Všichni jsou vysocí a svalnatí, mají krátké černé vlasy a na sobě jenom šortky. Jsou dost opálení a v žádné z těch tváří nemůžu rozpoznat jediný náznak emocí. To ale nepotřebuju. Docela jasně si můžu přečíst v jejich myslích, na co vlastně myslí. Ale nijak zvlášť po tom netoužím. Teď je ten správný čas zrealizovat můj plán. A jak se tak dívám na jednoho z nich, bude to možná ještě snazší, než jsem původně počítal…

Možná náhlý popud, možná záměr mě přinutil vložit svou ruku do Belliny a pomalým krokem se přiblížit na vzdálenost 5ti metrů k vlkodlakům. Najednou se Bella na mě překvapeně podívá. Údiv na její tváři jí vykouzlil malinké vrásky na čele, ale tak moc jí to sluší!

Radši zatřepu hlavou, než zase odbočím od svého úmyslu. Najednou však v hlavě uslyším ten nejkrásnější hlas, no přece její hlas…

Edwarde? vydechne Bella.

Bello? zkouším to nazpět. Odpovědí mi je ještě překvapenější výraz.

Jak to děláš, Edwarde? zeptá se mě, mé jméno převaluje na jazyku jako tu nejsladší věc na světě. Zatetelím se štěstím.

A co, Bello?

No tohle! Žádný upír neumí komunikovat myšlenkami, ani je číst! Koukni, Edwarde. Zvláštní, myslela jsem si, že budeš Cliff, zachechtá se ten hlas, ale překotně pokračuje, no, to je jedno, já jsem ti chtěla říct, že mě to mrzí! Já jsem ti ani nedala na vybranou! Ale ty jsi umíral, a já to prostě tak nemohla nechat… A… a… Prostě jsem se… Já jsem to prostě udělala a pak jsem debilně utekla, ale pak jsem se vrátila, já jsem tě nechtěla nechat samotného, tak mě to mrzí! Ach Edwarde… Já jsem se zamilovala…. Miluji Tě! vyhrkne nakonec ten hlas. Pohled mi zněžní. Z jejích slov čišelo odhodlání, lítost, láska! A já! Já nemohu uvěřit vlastnímu štěstí! Sice nevím, co obnáší život upíra, ale jedno je jasné, našel jsem díky tomu svou životní lásku, a to tomuhle životu nikdy nezapomenu… Vlastně téhle existenci… Panebože, pořád si to budu plést! Ale ne… Nad čím to tu proboha, přemýšlím?

Znovu se kouknu do její roztomilé tváře a pronesu hlasem nabitým celým tím pocitem, který cítím díky Belle v celém svém srdci…

Já Tě taky miluji, Bello. A děkuji Ti! Stiskne mi ruku.

Ten plán by mohl vyjít. Mám s tím nějaké zkušenosti, jdeme do toho! pošle mi po chvíli v myšlenkách.

Jdeme do toho, lásko…

S odhodláním v očích se obrátím k našim… Cizincům? A pevně doufám, že to vážně vyjde.

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 5. Kapitola: