Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 4. Kapitola

03.06.2010 (21:45) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1434×

4. Kapitola

Edward:

Jsi mrtvá, Bello! slyším uvnitř v hlavě. Ne! Cože? Jak je to možné?

Jak je možné, že slyším v hlavě hlasy? Je to snad další z prokletí mé rasy? Je to další prokletí toho, čím jsem se stal? Nebo si to snad vymýšlím?

A je možné, že by to byla pravda? Že je Bella opravdu mrtvá? Ne, prosím!

Rozběhnu se ještě rychleji, závodím s větrem, možná jsem rychlejší než zvuk, než rychlost světla, ale je mi to jedno. Já ji prostě musím zachránit! Není možné, aby byla… mrtvá!

Vzápětí slyším v hlavě další hlasy. Jako by se hádaly?

Zabijeme ji? No, já osobně si myslím, že to není dobrý nápad.

Samozřejmě! Je to upír! A na našem území! Nemůžeme jí to přece dovolit. Prohánět se po místních lesích, ani náhodou!

Možná má Seth pravdu. Ten druhý upír ji chce zabít, zahnal ji tady…

Ale no tak, kluci! Ona se tu proháněla už i předtím. Nemůžeme tohle přece trpět.

Já souhlasím s Embrym. Pustíme jednu, a máme jich tu stovky! Pojďme! Zabijme je oba!

Leah! Uklidni se laskavě! Uvidíme, jak se situace vyvrbí. Stačí, že se neudržel Paul. Jacobe, máš ho?

Jasně, Same…

Mám ho, Same…

Uff! Není mrtvá… Jen tam asi došlo ke střetu. Už se nezabývám tím, co je to zas za ptákovinu, že slyším ty hlasy. Pomáhá mi to orientovat se. Už vím přesně, kam mířím a co se přesně děje. Když se soustředím, můžu dokonce vidět výjevy těch neznámých tvorů, které vidí oni sami. Ale když běžím, dost dobře to nejde, takže všechno je stejně rozmazané.

Najednou se stromy, které mi celou dobu snad uhýbaly nebo co, rozestoupí a já můžu spatřit hrůzný výjev… A po hodinách mučení mohu konečně spatřit ji. Ji, tak líbeznou, krásnou a andělskou. Miluju ji!

Možná se mi to zdá. Ale snad jakási pomyslná hranice dělí účastníky do dvou prostor. Jeden krásný muž, se stejnou bílou pokožkou jako mám já, stojí na jedné straně a šklebí se. Na druhé straně od něj jsou do těsného půlkruhu semknuti vlci. Celá smečka vlků. Dál od nich na zemi jeden velký rezavý vlk tiskne k zemi jiného menšího. A v tom půlkruhu se na zemi krčí ona. Bella… Je krásná, opravdu nádherná. Malé bílé a hubené tělo je oblečeno do jednoduchého oblečení přírodní barvy. Pokožka je stejná jako ta moje a toho neznámého muže na hranici. Krásné mahagonové vlasy má trochu rozcuchané, ale má je krásně dlouhé. Splývají jí přes ramena a sluneční paprsky, které se prodírají korunami stromů, na nich vytváří nádherné odlesky. Když jsem se prudce zastavil u jednoho stromu nedaleko od dvojice vlků na zemi, všechny oči se ke mně stočily. Je to zvláštní. Neznámý muž se na mě dívá rudýma očima. Všichni vlci mají oči barvy té nejtmavší černi. A Bella? Bella, moje Bella… Má nejkrásnější oči ze všech. Má nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl. Tekuté zlato je protkáno černými vlákýnky. Omámeně se utápím v tom zlatém moři. O to víc mě naštve, když mě smyšlenky jednoho z vlků vyruší z tohoto krásného okamžiku.

Tady se pořádá upíří sněm nebo co? Panejo. No, Same, co teď?

Zaraženě se podívám na šedého vlka stojícího nejdál ode mě.

No, myslím, že teď se nedá nic jiného dělat. Musíme je zneškodnit. Jacobe, pusť Paula… Do formace, hoši…

Najednou se půlkruh vlků roztrhne do úplně jiné formace. Periferně vidím, že se neznámý muž na hranici naklonil do útočné pozice.

V tom se ten šedý vlk vrhne na Bellu, přičemž se pohnou i ostatní, včetně mě.

Náhle vidím rudě. Je mi všechno jedno, je mi jedno, že mě můžou zabít, nedomýšlím důsledky. Jediné, co existuje, je vražedná touha roztrhat všechny ty, co by chtěli ublížit Belle, na malinké kousíčky.

Dlouhým skokem se vrhám na to obludné šedé psisko…

Bella:

A půlkruh vlků se neustále stahuje a nechává mi stále menší a menší naději na útěk…

To snad ne, já snad budu muset bojovat s vlky! Tak to je konec. Jsem oficiálně mrtvá. Právě teď…

Úzkostlivě zavrčím. A přesně v tom okamžiku se na mě vrhne hnědý vlk z kraje půlkruhu. Pro mé štěstí jeden z těch menších. Ale i tak je asi 2x větší než normální vlk. Achjo!

Jen tak tak se stačím stočit do klubíčka, takže do mě jen narazí, ale váhou svého těla mě odhodí o kus dál. K mé smůle jsem ale zůstala stále na tom jejich pošahaném území! Znovu zavrčím a vrhnu se na něj. Když na něj dopadnu, uslyším křupnutí několika kostí… to má za to, blbeček! Ale jeho bráchové si tohle samozřejmě nenechají jen tak líbit. Asi polovina smečky děsivě zavrčí a postoupí kupředu. Naštěstí je – asi jejich alfa – zarazí, ale jeden po mně stejně vyjede. Zrovna ten největší! Bezmocně zaúpím, ale chystám se bránit. Vlk mě ale pouze odkopne stranou a zatáhne svého bráchu za půlkruh, kde ho tiskne k zemi. Třemi skoky se dostávám do středu půlkruhu tak, abych na všechny hezky viděla. Když se zhoupnu na patách, abych si srovnala polohu, jeden z vlků na mě znova zavrčí. Stáhnu se zpátky a pro jistotu se přikrčím.

Najednou však vzduch pročísne rychlý pohyb. Snad rychlejší než samo světlo! Rychle stočím pohled doleva a spatřím ho. Cliffa! Panebože! Je tak krásný! Žádná krev už na něm skoro není. Upírská krása ho snad učinila tím nejkrásnějším upírem na celém světě! Sice mě mrzí pohled do jeho krvavých očí, ale pro něj svědčí to, že nešel hned na lov… Vydal se… za mnou? Asi ano, je to jediné možné vysvětlení! Panebože, on je tak milý. Já ho miluju…

Ovšem asi by se hodilo dostat se z této dost prekérní situace.

A rozuzlení se nám dostane, jak to tak vypadá, za chvíli.

Smečka se najednou zformuje do útočné pozice. Tohle není dobrý.

Zvláště, když se jeden šedý na mě vrhne a Cliff jej následuje, zřejmě s rozhodnutím zatrhnout mu jeho plán roztrhat mě na cucky. Výraz v jeho obličeji je děsivý. Pro můj upíří zrak se nezdá žádná akce moc rychlá, ale tohle je na mě moc. Uskočím dozadu a jen s hrůzou v očích sleduju scenérii před sebou.

Ale k mé smůle si nevšimnu toho zavšiveného Felixe…

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 4. Kapitola: