Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 3. Kapitola

Weitz - A better life

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tahle kapitolka popisuje, jak Edward vnímá svět teď, když už není člověk. Celkem nezajímavá kapitola, ale už co nevidět se schyluje k bitvě... Nebo ne?

01.06.2010 (09:15) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1385×

3. Kapitola

 

Edward:

 

Otevírám oči. Světlo ostré jako břitva mě uhodí do očí. Zmateně zamžourám a podrbu se ve vlasech. Když ale zvednu ruku, strašně se leknu! Zmateně a nevěřícně zároveň hledím na mou pokožku, která je pokryta tisíci třpytivými diamanty. Nebo to tak aspoň vypadá. Sluneční paprsky se od té mrtvolně bledé kůže lámou a zařezávají se mi do očí. Zamrkám a prohlédnu si zbytek svého těla. Najednou je všechno tak ostré a barevné, až se mi z toho točí hlava. Po šrámech, které jsem utržil při té cestě smrti, není ani vidu ani slechu. Snažím se rozpomenout na předchozí události, avšak mé vzpomínky jsou zamlžené a nezřetelné. Jediné, co je teď jasně zřetelné, je palčivá bolest v hrdle. Jsem zmatený. Co se to vlastně stalo? A jak to, že jsem naživu? Já jsem přece umíral, ne?

Najednou si vzpomenu. Ne na všechno. Jen na ten hlas. Na ten líbezný hlas, který mě tak omámil. Chci se postavit – a už stojím! Ta část, kdy se mé svaly napnou, a já se postavím pomocí rukou na nohy, jako by prostě nebyla. Jen jsem pomyslel na to, že se chci postavit a už jsem stál! Panebože! Co se to zatraceně stalo?

„Bello?“ křiknu do okolního lesa. Při zvuku mého hlasu sebou vyděšeně trhnu. Kam se poděl můj starý hlas? Jak to, že teď zní tak… tak krásně? Bezmocně si vjedu rukou do vlasů. Ten pohyb je zase tak rychlý… Radši pevně připoutávám své ruce k tělu a snažím se přijít na něco, co bych teď měl dělat.

Rozhlédnu se po místě, kde jsem se vlastně ocitl. Stále si nemůžu zvyknout na můj ostrý zrak, ale ještě víc mě vytáčí pomyšlení, že jsem 19 let chodil po světě a nikdy jsem neviděl tu krásu, kterou teď z nepochopitelných důvodů vidím…

Stojím na malé mýtince. Vzhledem k tomu, že je konec léta, kytky stále kvetou, ale už to není taková krása, jako by určitě byla, kdyby bylo jaro. Na jedné straně zurčí potůček. Voda vesele poskakuje po kamíncích a slabý vánek ohýbá vysokou trávu, která roste u břehu. Stromy jemně šustí a v jejich korunách prozpěvují ptáci. Slunce je vysoko na obloze a jeho teplé paprsky sahají i do těch nejzazších koutů paloučku. Všechno to zní obyčejně. Ale já mám pocit, že spektrum barev lidi totálně ošálilo. Jelikož to vypadá, že jich není šest, ale sedm.

Stále se kolem sebe omráčeně rozhlížím, když za sebou zaslechnu zvuk.

„Bello?“ křiknu s nadějí v hlase do míst, odkud zvuk přišel. Bleskově se otočím, ale vidím už pouze ocas utíkající lišky. Vzdychnu a svěsím ramena… Teď, když jsem si zase vzpomněl na tu dívku, toužím jen a jen po tom, spatřit její tvář a znovu uslyšet hlas šeptající mé jméno. Tak moc bych si přál, abych ji mohl sevřít v náruči, pohladit po vlasech a… vždyť ani nevím, jak vypadá! Co když mě nechce ani vidět, proto odešla? Vždyť o ní nic nevím. Navíc, jak bych ji mohl najít? Ani nevím, kde jsem! Zoufale se opět rozhlédnu po mýtince. Nejsem ale o nic chytřejší.

Začínám být opravdu zoufalý.

„Bello! Kde jsi?“ vykřiknu z plných plic. Kdybych mohl, rozbrečím se, ale zmateně si uvědomuju, že to nejde. Ne, že bych nechtěl. Myslím, že kdyby to šlo, slzy mi tečou proudem. Zatraceně!

Najednou ucítím neviditelný provázek, pouto, které mě táhne pryč odsud, směrem na severozápad. Jo, provázek, který je silný jako lano. Zůstávat na jednom místě mi snad způsobuje fyzickou bolest a jsem si jistý, že kdybych se pokusil jít na druhou stranu, nešlo by to. Zmateně se podívám tím směrem, ale nic nevidím. Tak proč to zatraceně bolí? Opatrně se pohnu směrem, kterým ta neviditelná síla chce, abych šel. Lanko se na chvíli uvolní, jako by mě za to chválilo, či co, ale po chvíli udeří znovu a mě nezbývá nic, než se prostě vydat cestou necestou.

Kráčím už asi 10 minut. Krajina mě nejdřív uchvacovala tak, že jsem nebyl s to přemýšlet nad něčím jiným. Avšak teď se stává monotónní, až uspávající – i když já necítím pražádné známky únavy – a já začnu přemýšlet nad tou situací, ve které jsem se ocitl.

Nevím, jak jsem došel k tomuhle závěru, ale myslím, že už nejsem člověk, ale ani mrtvý si nepřipadám.

Fajn, takže nejsem člověk. Panebože, čím jsem si tohle ksakru zasloužil? I když… S životem, který jsem žil před tímhle vším, jsem nebyl spokojený. A uvažoval jsem o různých alternativách, jak se z něj vytrhnout. Možná mě tahle změna nemrzí. Sám se ve svých pocitech teď moc nevyznám. Touha spatřit Bellu převládá všechny ostatní…

A tím se dostávám k dalšímu problému, který mi vrtá hlavou. Jak jsem se sakra mohl zakoukat do dívky, kterou jsem slyšel jen jednou promluvit? Jak se to mohlo stát? Jak to, že netoužím po ničem jiném víc, než být jí nablízku a chránit ji? Jak to, že mé srdce je celé rozechvělé, když na ni pomyslím…

Vyděšeně se zastavím. Lanko nespokojeně škubne, ale jinak mě nechává na pokoji.

Stojím s pusou otevřenou dokořán, protože při té poslední myšlence jsem si uvědomil hned 2 věci…

Za prvé. I přes fakt, že se cítím až neskutečně živý, neslyším své srdce. Je to šílené! Já vím! Ale je to pravda… Neslyším žádné šumění v uších, když je vše úplně tiše. Když si ruce přiložím na hruď, nic necítím. Nemám žádný tep, krev, jakoby mi doslova ztuhla v žilách. Panebože, pomyslím si, co je zase tohle?

A za druhé, už je mi naprosto jasné, co má znamenat ta síla, která mě popohání dopředu. Nevím sice, jak je to možné. Ale je víc, než pravděpodobné, že právě kráčím za svým osudem. Za Bellou, protože - je to zvláštní… Ale od té doby, co jsem se probudil, necítím nic jiného, než touhu vidět se s ní. I všechny city, které jsem cítil jako člověk, k mé rodině i přátelům, se jakoby vypařily. Zůstala jen Bella. Takže z toho jasně vyvozuju, že mě má intuice, i když nevím, kde se u mě vzala, táhne za Bellou.

To druhé zjištění jakoby převážilo vše ostatní. I mé mrtvé srdce, bledou a třpytivou pokožku, ostrý zrak, sluch. I fakt, že už nejsem člověk. Prostě že vše, co mě člověkem dělalo, už neexistuje. To vše najednou přestalo být důležité.

Protože pokud mám pravdu – a já jsem si prostě jistý, že ano – tak právě teď mířím k mé lásce.

Kdyby to šlo, tak snad omdlím štěstím. Ale to dost dobře nejde, takže teď udělám jedinou věc, která mi najednou přijde tak samozřejmá.

Rozběhnu se za tou silou, nechám se jí ovládnout, a ani si téměř nevšimnu té rychlosti, kterou je mé tělo schopno vydat. Je mi to jedno. Na všechny podivnosti, které se mi přihodily, už kašlu. O to víc jsem při tomhle zjištění šťastnější.

Už brzy, Bello! Lásko…

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 3. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře