Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 16. kapitola


Nadšená z komentářů u předchozí kapitolky přidávám tedy kapitolku další s číslovkou 16. Vážně netuším, u jakého čísla skončím, ale v hlavě toho mám spoustu a já nemám ponětí, jak to narvat do dvou kapitol, takže očekávejte ještě dlouhou cestu... Tak tedy doufám, že vás moje nápady neomrzí a ani teď vás nezklamu. V téhle kapitolce se Edward konečně všechno dozví... Takže co víc napsat než: Enjoy?

16. kapitola

 

Edward:

 

Nejdřív jsem to nijak neřešil. Ale když jsme se smečkou běželi ze Seattlu do La Push, začalo mi to všechno vrtat hlavou. Alice se chová podivně a Bella je taky nějak podivně tajnůstkářská. Že se jedná o holčičí věci? Můžou mít upírky holčičí věci?

Čím víc se blížíme k rezervaci, tím jsem nervóznější. Nemám sice vize jako Alice, ale něco tady prostě nehraje. Tuším, že se to ale co nevidět dozvím. Tedy doufám.

„Hej, Edwarde! Haló, jsme doma? Týjo, brácho, ty mě vůbec nevnímáš.“ Trhnu sebou při tom známém hlase.

„No, Jacobe! Proč ses ksakru přeměnil? Víš, jak jsi mě vylekal?“ zařvu vylekaně.

„Klid! … To by mě teda fakt zajímalo, nad čím jsi přemýšlel… Jenom jsem ti chtěl říct, že za pár minut budeme doma. Řval jsem to na tebe v myšlenkách, ale ty jsi vůbec nereagoval, tak jsem to zkusil takhle,“ zazubí se na mě. Vážně na mě křičel? Nějak jsem to – nepostřehl…

„Aha, no. Fajn. Fajn…“ V hlavě už si spřádám plány, jak vyzrát na ty dvě, aby mi konečně prozradily, co se tu děje. Najednou už cítím v hlavě přítomnost Belliny i Aliciny mysli. Jenomže Bella už mě zase blokuje. A dokonce pomáhá i Alici, protože je to stejně neprostupná hradba. Naberu ještě větší rychlost. Z ničeho nic dostanu šílený strach. Jenomže ten blbeček Jacob si to vyloží úplně špatně. Taky zrychlí a těsně před koncem lesa mě povalí na zem a s vítězným zavytím dobíhá k domu, kde už na nás čekají Bella s Alicí…

 

Bella:

 

Vyjeveně koukám na vysmátého Jacoba, jak si oprašuje kraťasy od prachu. Ostatní vlci už taky vyšli z lesa, ale Edwarda nikde nevidím. Mohla bych se na něj napojit, ale nechci ho zahltit novými informacemi. Ještě by začal vyvádět hned na místě a to by bylo v háji.

„Kde je Edward?“ zeptám se Jacoba. Kouká na mě a ukazuje do lesa, jakoby se nechumelilo. Podívám se tam tedy a už vidím Edu, jak vychází z lesa a oprašuje si kalhoty, na tváři naštvaný výraz. Předpokládám, že za to může Jacob, ale jestli Edwardovi dojde trpělivost…

„Tak dost! Vy dvě!“ zařve na nás autoritativně a přitom na nás ukazuje rukou. „Půjdete se mnou a vysvětlíte mi, o co se tu vlastně jedná. Okamžitě!“ vyštěkne, až s Alicí nadskočíme. Bojácně se přikrčím, ale svěsím ramena a zamířím za jeho vzdalujícími se zády jako spráskaný pes. Alice je na tom podobně…

Po pár kilometrech, kdy už nehrozí nechtěná vlčí ouška, se Edward prudce otočí a hrozivým výrazem na tváři nám dává znát, že už je ale vážně naštvaný. Prudce vydechnu a pomalu sesunu zábrany ze své mysli, Alici ale pro jistotu nechávám ještě bezpečně za svým štítem. Pozoruju Edwardovu tvář, na které se postupně mění různá řada pocitů. Nerozeznávám je, jsem tak napjatá, že nemůžu přimět mysl, aby se soustředila na tak nepodstatné věci. Najednou se Edwardův výraz přemění na masku andělského klidu.

„Souhlasím s tebou, měli bychom ihned vyrazit… A teď mi konečně přestaň blokovat Alici,“ zakončí. Jen se na něj andělsky usměju, ale už to nechávám být. Zdá se, že je Edward celkem v klidu.

Okamžitě poznám, když si Edward v Alicině mysli prohlédne nejnovější vizi neznámých upírů v naší společnosti. Zamyšleně se zadívá do dálky, jakoby neexistovalo nic než ten fakt, že se snaží na něco usilovně přijít. Zachichotám se. Alice se na mě zvědavě koukne, Edwardova soustředěnost je rázem tatam. V blesku je u mě a už mě svírá v náruči a vdechuje vůni mých vlasů. Jen se na něj usměji.

„Edwarde…“ nedopovím. Hlava se mi i přes skutečnost, že jsem upír, začne trochu točit, když ucítím Edwardovy hebké jemné ruce tam, kde by v tuto chvíli rozhodně být neměly. Alice jen tiše zavrčí, čímž Edwarda dokonale rozptýlí. I když nerada, připouštím si, že to vážně zrovna teď není ideální činnost…

„Fajn,“ řeknu trochu zadýchaněji a zoufaleji, než by bylo příhodné. „Jdeme to oznámit vlkům. Alice, nerada ti to říkám, ale nákupy s Jacobem budeš muset přeložit,“ obrátím se na Alici. Ta se jen smutně koukne do země a s odevzdaným výrazem ve tváři se už šine k rezervaci. Chytnu tedy Edwarda za ruku a s blaženým úsměvem vyrážím za Alicí. Šťastně přemítám, jaká bude asi naše svatba, když si uvědomím ticho v mé hlavě. Zmateně se podívám na Edwarda, potom pohledem sklouznu na naše spojené ruce.

Edwarde, zašeptám v duchu, ale cítím se jako naprostý idiot, protože se nezdá, že by měla přijít nějaká ozvěna.

„Bello? Co se děje? Je ti dobře?“ zadívá se na mě Eda pozorně. Jen posunky naznačím to, co si začínám uvědomovat. Nejdřív ukážu na ruce pak na jeho hlavu, pak na moji hlavu a pak na mé uši… Nic…

„Pohněte kostrou!“ uslyším najednou Alicino zavřísknutí někde zepředu. Znepokojeně se zamračím, Edwardova tvář je přesným odrazem té mé, hádám…

„Vyřešíme to později,“ šeptne mi Edward do ucha a už mě vleče k vlkům. V jeho hlase jsem slyšela stopy obav i strachu. Mohlo by to snad něco znamenat? Ale co?

„Bello! Edwarde!“ uslyším nespokojené zvolání, jen co vyjdeme ruku v ruce z lesa. „To si z nás utahujete? Vždyť u nás nejste ani den a už zase chcete zdrhnout!“ stěžuje si Jacob. Ostatní kluci ze smečky jenom souhlasně přikyvují. Omluvně se na něj kouknu. Jsem vážně ráda, že se protentokrát slova ujímá Edward.

„Je nám to vážně líto, ale na obzoru vyvstalo nové nebezpečí. Nechceme riskovat, musíme zase vyrazit. Čím více budeme v pohybu, tím je snad lepší šance, že se naše budoucnost změní. Navíc Alice nemůže dost dobře předpovídat, když jsme tady u vás…“

„Jak je to možné?“ zareaguje Sam na Edwardovu poslední poznámku.

„Co jsme se dostali do vaší blízkosti, Aliciny vize jednoduše zmizely. Naše teorie je taková, že Alice vlkodlaky vidět nemůže, a když jsme tady s vámi, naše osudy jsou propletené, takže nemůže vidět ani nás,“ vysvětlí pohotově Edward naši domněnku. Což mě zase přivádí k tichu v mé hlavě…

„Zajímavé,“ podrbe se Sam na hlavě, ale dál už to nekomentuje. Zato Jacob komentuje úplně něco jiného.

„Nebezpečí? Jaké nebezpečí? Co vám hrozí? Vždyť my bychom vám mohli pomoct! Je to nějaký upír? To s chutí vyřídíme!“ začne žvatlat a žvatlat, v jeho hlase ale slyším určitý podtón. Má o nás strach. Oči mi zjihnout a přistoupím k Jakovi a obejmu ho. Nejdřív se sice ušklíbne, ale po chvíli mi obětí oplatí.

„Neboj, Jaku, to zvládneme. A rozhodně vás do toho nechceme zatahovat. Ale čím déle tady budeme, tím je pravděpodobnější, že to tak nakonec bude. Už vážně musíme jít…“ Všichni posmutní, ale chápou to.

Opět nastává hromadné loučení. O to smutnější, že ze všech vyzařuje nejistý strach z hrozícího nebezpečí. Nakonec ještě Alice vlkům poradí, že by tady měli co nejvíce pobíhat a – cituji: ehm vykonávat své potřeby – aby překryli náš pach. Pak už jen poslední zamávání, poslední obětí a poslední slíbené nákupy a už se řítím se svou láskou a se svou milovanou sestrou lesem směrem Alicině vizi…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!