Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 15. kapitola

Jane


No, co se to vlastně děje? Alice to ví, možná... Ale jak všichni víme, budoucnost je proměnlivá... Uhodnete, kdo se k našim hrdinům přidá jako další? Můžete hádat! Enjoy!

15. Kapitola

 

 

Alice:

 

Hned, co Edward vyslovil návrh kouknout se na nové bouráky v Seattlu, vlci svou pozornost odpoutali ze mě na něj. Všichni do jednoho nadšeně souhlasili a už se hrnuli ke dveřím. Jen Jacob se ke mně otočil a s příslibem dalšího vyptávání, až přijdou, už vybíhal ze dveří.

Zhluboka vydechnu. Snad se mi neuvolnila čelist, jak ze mě pořád něco tahali. Cvaknu zuby. Všechno se zdá v pořádku. Kouknu se po pokoji a s překvapením zjistím, že Bella tu zůstala taky. No jasně, Bella a auťáky. Vtipná představa! Zářivě se na ni usměju a schoulím se vedle ní na pohovce. Začnu si hrát s jejími vlasy a potichu si broukám nějakou písničku, která mi uvízla v hlavě.

„Alice, teď jsme samy a smečka i Edward jsou dost daleko, aby nás neslyšeli. Takže konečně vyklop, co se děje,“ udeří na mě, jen co postřehnu, že už zase vidím záblesky budoucnosti. Edward tu sice není, aby si i Bella mohla přečíst mé myšlenky, ale nechci nic riskovat, takže budoucnost zkontroluji později. Doufám, že se vlci mezitím neobjeví. Jenomže Bella to ze mě všechno stejně za pár vteřin vymáčkne, takže myšlenky, co se týče jí, si hlídat nemusím.

„Myslela jsem si, že sis toho všimla,“ zašeptám a ruce schovám do klína. Bezmocně se kouknu Belle do očí, ve kterých se postupně začínají rozlévat černé skvrnky strachu.

„Alice, prosím tebe, nechoď kolem horké kaše a vyklop to!“

„Dobře. Totiž před pár dny jsem měla vizi. Novou vizi, kde už nebyla svatba ale boj s jinými upíry…“ vyhrknu rychle, abych si to snad nestačila rozmyslet. Upřu na svou sestřičku pátravý pohled. Snažím se zjistit, co se jí honí v hlavě.

„Jiní upíří?“ prohodí po chvíli. „A kdy Alice? To jsi neviděla?“ Bella je až moc klidná. Popravdě jsem si myslela, že začne vyvádět a všechno to hned poví Edwardovi, který by snad šílel ještě více než ona. Ale jak se zdá, ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá…

„Rozhodně to není nijak vzdálená budoucnost,“ odpovím stejně tiše. Teď, když se můžu někomu svěřit, je to lehčí, ale taky mnohem realističtější a hrůzostrašnější.

„Ach, Alice. Proč jsi nám to neřekla? Mohli jsme podniknout nějaká opatření, mohli jsme třeba zjistit, kde se to má stát, a tomu místu se vyhnout!“ zanaříká Bella a já si v tu chvíli uvědomím, že jsem jim to opravdu měla říct. Měla jsem sice strach z jejich reakce a nechtěla jsem jim přidělávat starosti, ale co když nakonec já zaviním to, že se to opravdu stane?

Tiše složím hlavu do dlaní a zadržuju vzlyky, které se mi derou z hrdla. Bella si povzdychne a pohladí mě po paži.

„Alice, promiň. Já jsem to tak nemyslela. Jenom mě to zaskočilo, to je všechno. Snad se dá ještě něco dělat,“ řekne jemně. „Hele, vlci jsou pryč. Co kdybys to zkontrolovala?“ Ano, to bych opravdu měla. Ještě naposled hodím na Bellu omluvný pohled a už stáčím pozornost k tomu, co se má teprve stát.

 

 

 

Bella:

 

 

Upírám svůj pohled na Alici, která se pomalu ponořila do budoucnosti. I když vím, že je jen malá šance, tak doufám, že se její vize změní. Nejedná se ani tak o svatbu. S Edwardem se milujeme, tenhle ceremoniál to pouze tradičně zapečetí. Ale bitva by mohla skončit všelijak a my jsme zatím nijak bojovat nemuseli, takže naše techniky asi nebudou za moc stát. Edward už není novorozený, a ta síla, která nás prve vlastně zachránila, už je taky dávnou minulostí.

Najednou Alice prudce vydechne a já v její tváři můžu spatřit blažený výraz. Ze srdce mi snad spadne ten největší balvan, co existuje…

„Sice netuším, jak se to stalo, Bells. Ale ta bitva zmizela. Svatba se sice nevrátila, ale… Je to zvláštní,“ zamručí nakonec a já mám sto chutí s ní zatřepat. Jsem tak zvyklá, že co chci, tak si prostě přečtu prostřednictvím Edwarda v myšlenkách, že ticho přerušované pouze mými myšlenkami mi jde pěkně na nervy.

„No tak Alice, nedělej mi naschvály!“ houknu nakvašeně.

„Ale Bello, přece se nebudeš rozčilovat. Aspoň víš, jak mi je 90% času s vámi,“ vyplázne na mě jazyk, ta proradná mrška.

„No fajn, už vtipkuješ, takže to nebude nic hrozného. Takže až budeš mít náladu, tak přijď a vyklop to, já jdu…“

„Ne, ne, ne! Bellí! Promiň! Tak, hačni si tady hezky vedle mě. Já ti to povím…“ upře na mě svá psí očka. To je typické.

„Achjo, Alice. To nejde hned nebo co?“ syknu otráveně, ale padám vedle ní jako kámen na pohovku.

„Promiň, Bells. Ale já tomu taky sama moc nerozumím. Tak hele. Viděla jsem, jak jsme v tom domě, který jsem tobě a Edwardovi ukazovala ještě v Paříži, vzpomínáš? No, tak byli jsme tam my tři, ale ještě dva cizí upíři a měli taky zlaté oči jako my! Není to zvláštní? Myslíš, že se k nám ještě někdo přidá?“ vyhrkne nakonec nadšeně. Jako vždy zapomíná na starosti a plně se nechává ovládnout svým nadšením. No, já jí to přeju. Když má radost. Ale stejně by mě zajímalo, co byli zač ti upíři…

„A jak vypadali?“ zeptám se.

„No, tak byl tam takový hromotluk. Delší černé vlasy, na tváři zamyšlený výraz a pak taky taková příjemně vypadající žena. Měla krásné hnědé vlasy. Vypadala starší než my. Ten kluk vypadal v našem věku…“

„No, to může být ještě zajímavé. Ale mám pro tebe špatnou zprávu, vlci se blíží, takže se rozluč se svým darem a pojď je přivítat.“

„To jsou tady tak rychle?“ řekne zklamaně má nejoblíbenější šílená sestřička. „A mě konečně přestala bolet hlava…“

„Alice, ještě slovíčko,“ šeptám už, protože nechci, aby nás výletníci zaslechli. „Já vím, že se ti tady líbí a vlci se ti taky zamlouvají. Ale asi by bylo nejlepší, kdybychom zase vyrazili. Myslím, že je nebezpečné tady zůstávat bez kontroly tvých vizí, když víme, že se může nebezpečí znovu objevit. Celé La Push sice bude zuřit,“ uchechtnu se, „ale myslím, že to přežijou. Stavíme se za nimi někdy jindy. Teď je to prostě moc riskantní…“ Alice kýve hlavou na souhlas.

„Řekneme to Edwardovi?“ zeptá se ještě honem, protože první vlci už vybíhají z lesa pár desítek metrů od domu…

„Ano, ale pro vlky si vymyslíme nějakou výmluvu, měli by zbytečně strach,“ odpovím bleskově a už si s Alicí chystáme na tváři veselé úsměvy a vycházíme před dům, kde právě prudce zabrzdil Jacob…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!