Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 14. Kapitola

22.07.2010 (22:00) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1229×

14. Kapitola

Alice:

Hrnu se k Edwardovi a Belle, jako by snad nastal konec světa. No, nenastal, ale i tak… Vtrhnu na louku, je mi jedno, co ti dva zrovna dělají. Zmateně pobíhám po mýtině a rozhazuju rukama…

„Alice! Uklidni se prosím tě, a řekni nám, co se vlastně děje!“ zařve na mě Bella. Zarazím se a se strhaným výrazem se jim sklátím k nohám.

„Nic nevidím!“ úpím. Najednou se z lesa začnou ozývat zvuky a v tu samou chvíli mě do nosu udeří příšerný puch… A v tu chvíli mi to všechno dojde…

„Jupí! Jupí! Vlkodlaci!“ Skáču na nohy a začnu kolem těch dvou právě vyděšených hrdliček tančit něco na způsob indiánského tance Hula hula. „To je paráda! Proč jste mi nic neřekli? To mělo být překvapení?“ vypísknu nadšeně a vrhnu se jim kolem krku. Bella po mně loupne očkem. Edward na mě kouká jak na blázna. Hmm… Tady něco nehraje.

„Ale no tak! Lidi! Já jsem zmatená, jak lesní včela. Co se vlastně děje?“ ptám se poraženeckým hlasem a tvářím se jak schlíplý pes.

„To bys nám mohla říct ty, Alice,“ broukne Edward. To je tak nepříjemné. Vždyť přece umí číst myšlenky ne?

„Samozřejmě, že umím. Ale tvoje myšlenky jsou jak splašené stádo býků…“ uchechtne se.

„Proč jste mi neřekli, že jdeme za vlky? Mrkejte na ně! Jak se tam schovávají!“ vyhrknu nadšeně.

„My je vidíme, Alice… Hmm, je to zvláštní. Vůbec mě nenapadlo, že se vlastně nacházíme poblíž La Push,“ odpoví Bella. Takže nedošlo jo? Takže žádné překvápko? Tedy aspoň žádné plánované.

„No, tak když už jsme tu, můžete mě představit ne?“ dožaduju se hlasitě, protože ti dva, jak se zdá, už si zase povídají beze mě.

„Jasně, jasně, to je typické… Tak my se představíme sami!“ houkne na nás od lesa jeden svalovec. Je docela hezký. Je teda rozhodně tmavší než my. Ale taky než lidé. Má černé vlasy a na rameni má vytetovaný jakýsi obrázek. No, ty svaly jsou stejně nejpozoruhodnější. Hihi…

„Ahoj! Já jsem Alice,“ odpovím mu stále stejně nadšeně. I když musím přiznat, že ta slepota mě rozčiluje…

„Já jsem Jacob, těší mě Alice. Támhle je zbytek smečky. Ale jako vlci, chtěli se ujistit, že nám od tebe nehrozí žádné nebezpečí,“ řekne ten Jacob a zamíří k nám. Znám ho z vyprávění, ale na živo je to mnohem lepší…

„Nebezpečí? Ale prosím tě! Ode mě?“ rozchechtám se na celé kolo. Mají dost, ti vlkodlaci… Mezitím se Bella s Edwardem trochu vzpamatují, protože se už už hrnou k nám a nadšeně zdraví Jacoba i ještě pořád schované vlky. Na řadě je objímačka… Všimnu si dalšího svalnáče, jak vychází z lesa. Za ním se připojují další a další. Nakonec vystoupí dívka. Není moc stará. Mě to ale neudiví. Vím, že je to Leah…

„Takže nový přírůstek do rodiny?“ tlemí se Jacob, když se asi po deseti minutách situace trochu uklidní.

„Ano, to je Alice. Seznámili jsme se s ní v Paříži. Alice! Co tam tak stojíš? Pojď k nám! Tohle je Jacob, tadyhle Sam, Embry, Quil, Seth, támhle stojí Leah a Paul…“ Jop, mám sice vynikající paměť. Ale oni mi připadají všichni stejní. Bezpečně poznám Leah. Zase se rozesměju na celé kolo a Edward s Bellou se ke mně přidávají.

„Uf, tohle je děsný! Vy jste se vůbec nezměnili! Zase jsme jak páté kolo u vozu,“ mručí Seth. Teda myslím, že je to Seth…

„Neboj, Sethe (žádná salva smíchu, takže je to Seth), já se taky často cítím jako třetí kolo u koloběžky!“ odvětím. Zjevně jsem tím prolomila poslední zábrany, které mezi mnou a vlkodlaky snad ještě mohly být. Se smíchem se ke mně hrnou, potřásají mi rukou, vítají mě a pleskají po zádech. Očka mi svítí jako malému dítěti. Je to tak báječné! Doufám, že i těmhle psíkům budu moct za pár chvil říkat rodina…

Bella:

Nevím, jestli jsem se moc zaobírala Edwardem, Alicí nebo sama sebou, že jsem si neuvědomila, kam jsme to zavítali. Alice mě sice strašně vyděsila, když přiběhla a ječela, že nic nevidí. Nedocházelo mi to, ale ve sledu dalších událostí mi došlo (a Edovy myšlenky mi to jen potvrzovaly), že za to můžou vlci z La Push, naši staří známí. Už dlouho jsme k nim nezavítali, vlastně od té doby, co mě Edward požádal o ruku. Popravdě ani jsem si na ně nevzpomněla, hlavu jsem měla plnou jiných starostí. Tím víc mě těší, že jsme na ně takhle náhodou narazili. Navíc Alice je taky strašně chtěla poznat, a jak se zdá, vlci si ji velice rychle oblíbili…

Hned po tom, co se všichni nadšeně pozdravili s naším novým vegetariánským přírůstkem, jsme zamířili do La Push. Celá rezervace jak nás, tak Alici vřele přivítala a všichni nám okamžitě nabízeli svá teplá lůžka a teplé místo u krbu. No, je to všechno moc milé, jen kdybychom to potřebovali… Rozhodli jsme se ale, že se zabydlíme u Billyho a Jacoba. Alice s Jacobem si nepřestávali povídat. Jacob byl jako vždycky hrozně zvědavý a Alice děsně nadšená, což dohromady dávalo neutichající tenis otázek a odpovědí. Emily nám na oko káravě vyčetla, co jsme to přitáhli za tornádo. Ale Alice si prostě všechny – jak ona to krásně umí – omotala kolem prstu. Jacob jí dokonce slíbil, že s ní v nejbližších dnech zajde na nákupy… Tak to hošánek ještě neví, co ho čeká…

La Push má tedy nový objekt svého zájmu, tak jsme si já a Edík popovídali se Samem a uklidili se do kouta. I když už Edwardovi nebráním kouknout se mi do myšlenek, ten je stejně duchem někde jinde a já stejně pořád musím myslet na tu věc s Alicí, takže se pro změnu ani já nepídím po myšlenkách Edwardových…

Jasná je ale ta věc, že si s Alicí stejně musím popovídat, a to co nejdřív. Jenomže jak ji dostat ze spárů těch zvědavých psisek?

„Edwarde?“ brouknu radši nahlas, protože bůh ví, jestli by můj tenký hlásek ve víru vlastních myšlenek uslyšel.

„Ale uslyšel, ty trdlo. Tebe vždycky… Co potřebuješ, lásko?“ šeptne nazpátek.

„Nechceš Quilety na chvíli nějak zabavit? Vážně bych si s tou Alicí potřebovala promluvit…“ nadhodím a začnu si okousávat nehty nervozitou.

„Já vím. Jasně že jo. Myslím, že vím, co je dokonale rozptýlí…“ šibalsky se usměje a už mi jemně odstrkuje ruku, kterou jsem ho svírala, a vstává, aby vlky nalákal na… Na co vlastně?

„Hele, lidi, slyšel jsem, že v Seattlu je nový autosalon, prý tam mají dost nabuchané bouráky. Co vy na to? Neproběhneme se a neokoukneme je?“

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 14. Kapitola: