Možná někoho zklamu spádem událostí, protože ani jeden odhad se tomu moc neblíží. Už to mám v hlavě, pár dalších kapitolek už napsaných a měnit je nechci... Snad se vám tedy i tohle podání bude líbit a díky moc za vaše komentáře, jsem nadšená! V této kapitolce se dozvíte, jak se ti tři sžili a jak to každý z nich vnímá. No, přečtěte, okomentujte, jestli vám to za to bude stát, a hlavně... Enjoy!
18.07.2010 (08:30) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1198×
13. kapitola
Edward:
Stále ještě zaskočený, jsem Alici vzal za ruku, stejně jako Bella…
Bylo úžasné sledovat to, co se pravděpodobně stane. Alice nám ukázala obrazy, kde my tři společně žijeme v krásném domě uprostřed lesa. Spokojená rodinka… Přinutím se opět vnímat přítomnost. Zadívám se na Bellu a v její tváři spatřím stejné ohromení. Alice nás poplácá po zádech a prohodí, že si na to určitě časem zvykneme. Myslím, že si časem budeme muset zvykat na mnohem více věcí…
…
Už je to pár týdnů, co jsem Bellu požádal o ruku a co jsme se seznámili s Alicí. Za ty týdny jsme jak já, tak Bella začali mít Alici moc rádi. Je to taková naše střelenka. Pořád něco vymýšlí, a i když je to k nevíře, tak nejradši nakupuje. Opravdu! Teď, když jsou její oči zlaté, už to není takový problém. A tak v každém městě, kterým procházíme, musíme zajít v první řadě do obchodu. Je to prostě maniak! Ale v přítomnosti lidí si všichni tři uvědomujeme stále více a více, že život mezi lidmi by mohl být velice příjemný a pohodlný. Bella a já sice milujeme nomádský život, ale lhali bychom, kdybychom řekli, že nejsme ze všeho toho cestování unavení. Je nám stále více proti srsti se zase vrátit mezi stíny lesů po dni stráveném v civilizaci. A tak mě napadá, že ta Alicina vize nemusí být tak nesmyslná. Možná se opravdu usadíme…
Alice:
S Bellou a Edwardem je mi naprosto báječně! Jsou to skvělí společníci, jejich uvažování není pokroucené, jako u ostatních. Nezabíjí lidi a co víc, mají mě rádi. Nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych se mohla cítit tak volná a tak šťastná…
Ale poslední 2 dny je to pro mě těžké. Když jsem se zrovna procházela Seattlem, kde jsme se zrovna zastavovali, a ty dva nechala chvíli o samotě, měla jsem vizi. A popravdě dost mě vyděsilo to, co jsem viděla. Naše budoucnost se změnila. Svatba zmizela a nahradila ji bitva. Bitva s jinými upíry. Znamená to snad, že někdo z nás zemře? To jsem neviděla, ale proč tedy zmizela svatba? Od té chvíle jsem naši budoucnost začala pozorovat ostražitěji, ale je to složité, protože Edward umí číst myšlenky a Bella je věčně napojená na Edwarda. Ale nechci je děsit. Nechci jim nic říct, protože ti dva spolu jsou tak šťastní… Jenomže obzvlášť Bella už začíná něco tušit. Pořád někam odbíhám, abych si mohla prohlédnout vize. A to jsem nikdy předtím nedělala. A když se vrátím, tak melu o úplných blbostech, aby v mých myšlenkách nic nezahlédli.
Je to tak těžké, ale ta bitva…
Ta bitva se blíží…
Bella:
Za tu dobu jsem začala mít Alici vážně moc ráda, jako svou sestru… Ale něco tady není v pořádku. Alice se pořád tak divně chová. Ona je sama od sebe taková střeštěná a umluvená, ale to, co předvádí za poslední 2 dny, se vymyká už i jejímu normálu. Budu muset Edwarda poslat pryč a s Alicí si promluvit.
Právě sedíme s Edwardem na jedné loučce, kterou jsme objevili náhodou při prozkoumávání místních lesů. Alice šla nakupovat do Seattlu. Jsem zvědavá, s čím zase přijde…
„Bello?“ prohodí Edward.
„Hmm?“ brouknu a namotávám si trávu kolem prstů.
„Dneska jsi nějaká zamyšlená. Není ti něco? Blokuješ mě, takže se musím zeptat.“ No když ho blokuju, tak snad nechci, aby věděl, na co myslím ne? Budu ho muset vystrnadit dřív. Aspoň budu mít chvíli klidu. I když…
„Edo, nechceš mi skočit pro nějakou srnku?“ zeptám se ho nevinně. Zkoumavě se na mě zahledí, ale odběhne. No, tak to určitě nebude pryč dlouho…
„Tady!“ skoro mi zařve do ucha a hodí přede mě srnku. Popravdě, nemám vůbec žízeň. Ale bohužel jsem se do toho uvrtala. Vzdychnu a pomalu se neochotně nakloním ke krční tepně. Najednou mě Edward odstrčí, popadne srnku a odhodí ji pryč a pak si mě přitáhne na klín a zadívá se mi upřeně do očí… Tohle je zlý…
„Bello, co se děje? Vždyť ty tu srnku nechceš, oči máš krásně zlaté. Před pár hodinami jsme byli na lovu! Tak mi, prosím tě, řekni, co se stalo?“ vyhrkne. Provinile po něm hodím očko.
„Edwarde, to není jednoduché. Já… já potřebuju mluvit s Alicí. Mezi čtyřma očima,“ šeptnu nakonec. Edward zvedne obočí a rukou mi něžně zvedne hlavu, abych mu nemohla uhnout očima. V jeho tváři můžu vyčíst zvědavost a obavy. „Edo, možná se nic neděje, ale já budu teda mnohem klidnější, když si s ní promluvím,“ řeknu odhodlaně.
„Proč mi nechceš říct, o co se jedná?“ zeptá se uraženě.
„Ale Edí! To jsou ženské záležitosti, chápeš? No tak, prosím, šmudlí! Usměj se!“ polechtám ho na hrudi. Rozesměje se a povalí mě do trávy. Začne si hrát s mým tričkem, směju se… Když v tom…
„Já nic nevidím! Nic nevidím! Co se děje? Co se ksakru děje? Edwarde! Bello! Já nic nevidím!“
Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z nuly rodina - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!