Nazdárek mí drazí čtenáři... Přináším opět novou kapitloku, která je sice kratší, ale přinese nám seznámení s tou praštěnou Alicí... :D Sice se musím přiznat, že mě ze začátku mrzel tak nízký počet komentářů u předchozí kapitoly, ale nakonec jsem si řekla, že na tom přece nezáleží... Takže tuhle kapitolku věnuji všem, kteří vydrželi až do tohoto okamžiku... Enjoy! ;)
10.07.2010 (09:45) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1487×
12. Kapitola
Bella:
„Vezmeš si mě?“ pronese Edward do ticha. Ani nedutám. V hlavě si projíždím poslední okamžiky a najednou mi to všechno do sebe zapadne. No, vlastně mi zapadne akorát šílený Edward. Ano, opravdu byl posledních pár dní trochu mimo, začínala jsem mít docela strach. Ale všechno je to jenom kvůli tomuhle okamžiku. A já bych měla odpovědět. Je to zvláštní, protože to, co teď cítím, bych neměla cítit. Protože tyhle pocity jsou vesměs lidské. Vzrušení, rozechvělost, strach, ohromení i nejistota. Ale není snad i láska lidský pocit? Já přece Edwarda miluji, není to pouze lidský pocit. Je to něco, co přesahuje hranice tohoto vesmíru a vede nás tam, kam bychom po svých nikdy nedošli…
„Ano, vezmu si tě, Edwarde…“ pronesu rozechvěle a bojím se, že vzlyky, které palčivě zadržuji v hrdle, pustím…
Najednou nás oslepí bílý blesk. Zmateně se s Edwardem rozhlížíme kolem, když tu vystoupí ze stínu malá postavička, v ruce fotoaparát, a míří k nám. Podívám se na Edwarda, jestli to náhodou není nějaký vtip, ale ten se tváří stejně udiveně.
„Páni, lidi! Já jsem se tak bála, že to nestihnu! Edwarde! Jakto, že jsi svůj plán provedl tak brzo? Víš, jak mi to rozhodilo sandál? Panejo! No, hlavně, že jsem to stihla. A bude svatba! Ach, to bude perfektní… Ano, ano, je potřeba zařídit spousta věcí, šaty, květiny, ubrusy, místo, datum… Ach, ano, omlouvám se, já vím, že jsou mé oči ještě trochu červené, ale vážně, jak už jsem řekla, totálně mě rozhodilo, že se to stalo už dneska. Mělo to být až příští týden! Víte, udivilo mě, když jsem konečně viděla, jak přežíváte, musím vám říct, že zprvu mi zvířecí krev vůbec nechutnala, ale je to tak osvobozující, když nemusím zabíjet lidi!
Takže! Už je ale největší čas zařizovat! Koho si tam chcete pozvat? Máte nějaké přátele? Ale jistěže máte. Těším se na vlkodlaky, bude to paráda… Vyjeveně koukáme na tu osůbku, která před námi kráčí tam a sem a počítá si na prstech, co ještě musí zařídit. Za chvíli už chodí tak rychle, že stačíme vidět pouze její střapaté vlasy. Najednou se zastaví uprostřed pohybu a zděšeně se na nás podívá.
„Panejo, lidičky! Já jsem ale popleta, já se vás úplně zapomněla zeptat! Ale nezapomeňte, vy už jste mi to dovolili, já to viděla! Takže by nebylo fér měnit teď názor, já už se na to tak těším!
Edwarde, Bello, můžu uspořádat vaši svatbu, že ano?“ vychrlí na nás jedním dechem. Svou čelist hledám někde 10 kilometrů pod zemí. Hádám, že bude ležet vedle té Edwardovy. Kouknu se na Edwarda, který není zjevně schopen slova. Jsem tak zaskočená, že ani nevím, co plácám…
„Ale jistě…“ Ani doříct mě nenechala. Vrhla se nám s výskotem kolem krku a zvěčnila nás na další fotografii. Ani nadechnout jsme se nestačili a ta upírka, která nám ani neřekla své jméno, a která o nás toho ví zjevně mnohem víc, než my sami, zase začne žvatlat a žvatlat…
„Edwarde, musím ti narovinu říct, že nemáš vůbec žádný smysl pro módu. Jak jsi jenom mohl chudince Belle dát na tak slavnostní okamžik černé šaty? To je jako na funus! Achjo, spíš by se hodilo třeba něco fialového, nebo oranžového! No, to napravíme, ale dneska už s tím nic nezmůžu…“ Přestanu ji poslouchat a chytnu Edwarda za ruku, ať zjistím, co si myslí on, a hlavně ať se podívám do hlavy naší nečekané návštěvě. Edwardovy myšlenky jsou jako opařené horkou vodou a cizinčina mysl je samá svatba, svatba, svatba…
Promiň… pronesu do ticha našich myšlenek. Trochu zafoukám Edovi v hlavě, ať ho trochu proberu. Edí?
Bells… Myslím, že starosti o svatbu už můžeme hodit za hlavu… Zasměju se a konečně se přiměju uvést situaci na pravou míru.
„Echm. Madam? Já se omlouvám, ale… Kdo jste?“ zeptám se nejistě. Při oslovení madam jsem se cítila hloupě, ale jak jinak jsem ji měla oslovit? Slečno? Paní? Má drahá?
...
„Já jsem se vám ještě nepředstavila, já se tak omlouvám. Jsem Alice,“ hodí na nás ten nejzářivější úsměv.
„Ty… Ty jsi nás sledovala?“ pronesu váhavě. Alice se zachechtá.
„No, jak se to vezme. Stejně jako Edward umí číst myšlenky a ty, Bello, cítíš život, tak já vidím budoucnost, pokud se pro ni někdo rozhodne.“ Udiveně se na ni podívám a jsem ještě zmatenější. Konečně se slova ujme Edward, protože vycítil, že v tom očividně plavu.
„Echmm, Alice, prosím, můžeš nám to trochu vysvětlit? Jsme trochu mimo. Jak tohle všechno víš?“
„No, tak ve zkratce. Lidé jsou fascinující a ze všech věcí, které nesnáším, tak je právě zabíjení lidí úplně na vrcholu. Když jsem spatřila vaši budoucnost, tedy konkrétně tento okamžik, kdy jsi, Edwarde, požádal o ruku Bellu, a kdy jsem viděla vaše oči, začala jsem vás sledovat pozorněji. Postupně jsem se dozvěděla o vašich životech vše potřebné, abych se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla…“
„A jak ses rozhodla?“ zeptá se Edward. Asi zapomněl, že umí číst myšlenky, nebo co.
„No že vám vystrojím krásnou svatbu, že se přizpůsobím vašemu způsobu života a že s vámi budu cestovat, přece!“ zahaleká nadšeně. Znova se zasměje a ještě jednou nás vyfotí. Zaraženě se na ni dívám. A nejsem sama.
„Ale no tak, lidi… Teda, upíři… No tak! Upíři! Prosím! Viděla jsem naši budoucnost, klidně se podívejte!“ Natáhne k nám ruce. Spontánně chytnu jednu a Edward druhou. Najednou se nám v mysli rozprostře obraz, který je sestaven z vláken naší přítomnosti, našich životů a našich rozhodnutí.
Vidíme budoucnost…
Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z nuly rodina - 12. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!