Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 11. kapitola

novorození vystupují z vody

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vím, že moje kapitoly jsou docela krátké a někdy se tam vážně nic neděje, ale doufám, že tohle nebude zas až taková nuda. Naskytne se nám nový pohled, který nám prozradí, kdo další se nám přitoulá ke Cullenovic rodince... Užijte si tenhle dílek, protože Edward chystá překvapení... ;) A ještě velké díky mým věrným čtenářům, jste perfektní!

01.07.2010 (13:30) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1272×

11. Kapitola

 

Alice:

 

Už roky bezcílně bloumám po celé zemi. Je to tak dlouho, co jsem byla člověk, takže moc vzpomínek na toto období nemám. A taky proto se lidem vyhýbám. Cestuju ze státu do státu a poznávám tvory stejné, jako jsem já. Jenomže u nikoho nikdy nevydržím déle, než pár týdnů, a to proto, že všichni do jednoho považují zabíjení lidí za úplně normální. A to já ne. Nesnáším to.

A proto považuju za vysvobození svou vizi. Vizi, kde není vše, jak se zdá být…

 

Edward:

 

Na cestách už jsme více než půl roku. Za tu dobu jsme párkrát navštívili La Push, ale nikdy to nebylo takové, jako na začátku, protože všichni už předem věděli, že zase odejdeme… Našli jsme si taky pár přátel mezi upíry. Bella se zpočátku opravdu divila. Nikdy předtím neměla ráda upíry, kteří dokážou jenom tak zabít člověka. A tak její údiv nebral konce, když jsme potkali opravdu přátelský pár, který v naší společnosti vydržel nějaký ten pátek, a dokonce zkusili zvířecí krev. Tanya a Chris se sice zpočátku ušklíbali, ale naše rozhodnutí tolerovali a dokonce, když už jsme se rozhodli rozdělit, jsem v jejich myšlenkách zaslechl váhavost. Hlavně Tanya nad tím vším hodně přemýšlela. A proto byla Bella následující týdny totálně rozhozená. Vždycky si myslela, že je jiná, že jen ona dokáže odolávat lidské krvi. A když se ukázalo, že to tak nemusí být, byla vykolejená, ale především byla šťastná. A já byl taky šťastný. Konečně jsme byli sami a já jsem konečně mohl propustit uzdu své touze a vášni, která mě už tak dlouhou dobu trýznila a stravovala. O to víc, když se ukázalo, že Bella je na tom stejně…

Byli jsme v jednom z mnoha lesů Jižní Ameriky. S Tanyou a Chrisem jsme nebyli už 10 dní a já jsem už delší dobu pozoroval to napětí. Mezi mnou a Bellou. Nevím, jaký má smysl pokoušet se vyjádřit, co k ní cítím, protože neumím najít ta správná slova. Nic to tak přesně nevystihne a co víc můžu říct, než že ji miluji? Z celého srdce. A já jsem šťastlivec, protože ona mě taky miluje… A toho večera jsme si prostě byli blíž, než bych považoval za možné.

Byli jsme tak hluboko v lese, že ani Bella přes svůj dar necítila jedinou živou duši, kromě lesní zvěře. Ani já jsem neslyšel nevítané myšlenky. Užíval jsem si to ticho a přítomnost ženy, která mi vdechla život, i když ne zrovna v tom pravém smyslu slova. Nebylo potřeba znát myšlenky toho druhého. Oba jsme jasně věděli, co přijde. Protože ta neskutečná přitažlivost a touha už se nedala snést… Rozechvělými pohyby jsme se toho večera poprvé za tu dlouhou dobu stali, nejen obrazně, jednou bytostí…

 

Bella je úžasná. Už pár týdnů musím pořád děkovat Bohu, jestli nějaký existuje, že mi ji poslal jako spásného anděla, který mě vytáhl z neutěšujícího lidského života a přeplul se mnou skrze počáteční strach do mytického světa, kde se nemožné stává možným a kde nacházím sám sebe po jejím boku. Tam patřím a vždy patřit budu. Nepřežiju, jestli se Belle něco stane, tohle nesmím dopustit. Nesnesu jen pomyšlení na chvíli strávenou bez ní. A proto jsem se už rozhodl…

 

*O pár dní později*

 

„Edwarde! Kam mě to vedeš? Můžu už si sundat ten šátek? Achjo, já nic nevidím…“ pronese zklamaně už asi po stopadesátépáté. Jenom se zasměju a stále ji vedu na to tajné místo. Myšlenky držím na uzdě a to Bellu ještě víc dráždí, ale nevšímám si toho. Týdny jsem se připravoval na tenhle okamžik, nezkazím ho jen proto, že Bella nic nevidí. Zase se zasměju…

„Kdybych aspoň mohla vědět, čemu se směješ! Ty mě mučíš, Edwarde, víš to?“ zahučí si pod vousy.

„Ale lásko, to by nebylo překvapení, kdybych ti ukázal své myšlenky,“ pokárám ji tiše.

„Já nesnáším překvapení. Proč vždycky…“ Nechám ji, ať si nadává, a sleduju okolí. Co nevidět bychom už měli dorazit na místo. Koutkem oka sleduju Bellu, jak jistě kráčí na těch obrovských podpatcích, které jsem ji přinutil si obout. Dal jsem jí taky nádherné černé šaty splývající až na zem.

*šaty*

I s těma zavázanýma očima bezchybně našlapuje na kočičí hlavy uliček, kterými ji vedu. Ani jednou nezavrávorá, tak nechápu, proč si tak stěžuje.

„Tak, jsme tady…“ pronesu slavnostním hlasem a zastavím se. Ladným pohybem jí sundám šátek z očí a tiše čekám na Bellinu reakci. Ta se jen mlčky rozhlédne, a když uvidí, kam jsem ji zavedl, silně mi stiskne ruku a nadšeně vykřikne:

„Paříž! Eiffelovka! Jůů! Edwarde! Panebože, kdybych nebyla upír, tak se mi snad zastaví srdce!“ zavýskne a padne mi kolem krku. Zasměju se a zatočím ji kolem dokola.

„Edí! To se mi snad zdá!“ zatetelí se blahem. „A proč jsme vůbec tady?“ Na vteřinu odběhnu, a když se vrátím, prostranstvím se rozlehne hudba a já Bellu láskyplně vezmu do náruče a začnu tančit. Poddává se mým pohybům a oddaně se mi vpíjí do očí. Mlčky kloužeme po náměstí pod tou monumentální stavbou, a když dohrají poslední tóny písničky, kterou jsem pro Bellu sám složil, kleknu si před Bellu na jedno koleno a vážným hlasem, protkaným všemi mými emocemi se zeptám této ženy, kterou miluji, na jedinou věc, která dává v tuto chvíli smysl.

„Bello, má lásko. Jsi jediný důvod, proč mě baví existovat. Zamiloval jsem se do tebe a tohle už nejde vrátit zpět. Ani bych nechtěl… A proto, Bello, se tě ptám…“ nadechnu se, i když to není potřeba. „Vezmeš si mě?“

 

Alice:

 

Přichází stále další a další vize. Mění se, protože vše, co se mělo stát, se děje jaksi dřív. A tak uháním plnou rychlostí napříč státy a jenom se tiše modlím, ať to neprošvihnu…

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře