Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 1. Kapitola

sdfyfyx

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Přináším první kapitolku. Dočtete se zde, co přiměje Bellu k návratu a jak bude Edward (ano, všichni víme, že je to Edward :D) vnímat svou přeměnu.

29.05.2010 (18:00) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1805×

1. Kapitola

 

Bella:

 

Sedím na kameni a koukám dolů z útesu. Slunce už končí svou pouť a pomalu mizí tam kdesi za horizontem. Jeho poslední paprsky se lámou na mořské hladině. Slaný vítr mi čechrá vlasy a hladí mě po kůži. Po mé mramorové, mrtvolně bílé kůži. Nic z toho však nevnímám, mé myšlenky jsou stovky kilometrů vzdáleny od tohoto místa. Přesně na tom místě mezi stromy, kde jsem ho nechala napospas svému osudu, který jsem mu nastolila.

Byla to chyba?

Bylo to mé selhání?

Možná ne, ale v tom případě byla chyba i selhání zároveň, že jsem ho tam nechala samotného uprostřed neznáma. Dnes je druhý den od počátku přeměny. Ještě zítřek a jeho trápení nahradí trápení další…

Mořské vlnky naráží do skal a poté se tříští do malých kapiček vody. Kdesi v dálce pročísne zpěněnou hladinu hřbet jakéhosi obyvatele mořských hlubin…

Myslím, že to bylo sobecké. Proč jsem to vlastně udělala? Počkat! A proč vlastně sobecké, když jsem mu zachránila život?

Má teď vůbec nějaký život? Zděšeně si prohrábnu rychlým pohybem vlasy. Je to vůbec život? Běhání po lesech a snaha udržet se na živu díky krvi zvířat? Ne, život ne… To je jen má existence. On by však měl mít na výběr…

Avšak i přes jeho nynější situaci, ve které stejně nemá moc na výběr, mu závidím část toho, co má… Nebo tedy měl, dokud jsem mu to nevzala…

Závidím mu jeho život, kterým žil. Ano, je sice pravda, že o něm nic nevím - i když bych mohla a to v pouhé vteřince, ale já tehdy nechtěla - ale svůj život přece žil, ne? Kdežto já si z mého lidského života nepamatuji vůbec nic. A není to tím, že jsem ho žila už pěkně dávno. Je to tím, že vzpomínky na to období v mé hlavě prostě nejsou. Lidské pocity jsou pro mě záhadou, já osobně jsem poznala pouze touhu ukojit svou žízeň, pak možná strach.

Aspoň před pár dny to byly jediné pocity, které jsem byla schopna cítit.

Ale co to ostatní? Co bolest, žárlivost, vztek i ta láska? Do této chvíle jsem spíše šla souběžně s přírodou. Pocity šly stranou, existovala jsem jen já a má kořist. Snad jsem se stala na pár okamžiků zvířetem. Avšak pohled na toho muže mě přivedl zpátky na zem.

Nomádský život jsem si vybrala hned na začátku a to ze dvou prostých důvodů. Prvním z nich byl strach z toho, že bych mohla selhat a tím zmařit život člověka. Druhým důvodem byl můj dar. Dar cítit život. Právě v těch lidech…

V prvních dnech mé existence, kdy jsem byla sama sebou tak zmatená, jsem si svůj dar neuvědomovala. Avšak když jsem se jednou ocitla v blízkosti města, najednou jsem to cítila. Cítila jsem plápolající ohníčky životů na pomyslné mapě v okruhu 2,5 kilometrů. Můj zmatek se ještě zvětšil a já strachem celá bez sebe utíkala dál a dál od toho frustrujícího tlukotu srdcí těch tvorů, kteří mi byli tak vzdálení. Byla jsem upír. Od počátku… A to, čeho byli lidi schopni, ať už to byly pocity, či skutky, jsem neznala. Opovrhovala tím a utíkala před tím…

To proto jsem si zvolila život ve vyhnanství, i když to vlastně díky mé vegetariánské stravě nebylo a ani není nutné…

Nevím, jestli to zapříčinil tok mých myšlenek, černé svědomí, či to pouto, které jsem si k tomu mladému muži vytvořila. Najednou jsem však byla přesvědčená o tom, co musím udělat…

Rychle jsem se vyšvihla na nohy a vydala se tou největší možnou rychlostí napříč státy Ameriky za mým osudem, jenž nebyl pouze jeho…

Byl náš…

 

 

Edward:

 

Jsem zmatený…

V jednu chvíli si vykračuju ulicí, obličej zachmuřený, jelikož počasí je zkrátka na nic. A v druhé chvíli už mě silné mužské ruce drží kolem pasu a přehazují si mě přes rameno jako pytel brambor. No je tohle normální? Ještě k tomu se řítíme neskutečnou rychlostí neznámo kam, a to vše se stane v jedné malilinkaté chviličce, takže nestačím ani protestovat. V dalším úseku času, který jsem snad ani nestačil pořádně zaregistrovat, mi neznámý muž polámal asi všechny kosti v těle. A jak je to možné? Já nevím! V jednu chvíli prostě jdu, v další jsem unášen, pak odhozen, polámán, dolámán…

Auu!

Zatmí se mi před očima… Když se trochu vzpamatuju, uslyším ten nejlíbeznější hlas na celém světě.

„Rafe! Ty zrádce!“ zavrčí ten hlas. Je naštvaný, podle všeho na mého únosce. Může být mým potenciálním přítelem?

„Ale! Kohopak to tady máme? Bello, jak se máš?“ Bella? Bella! Bella… Přemílám to nádherné jméno po jazyku a vychutnávám si ten pocit.

Bella… Bella… Bella…

Opakuji to jméno jako svou mantru. Nic jiného už nevnímám, ani tu bolest. Doprovázen pouze tím libým zvukem odebírám se, ač nerad, do temné říše snů. Nebo taky ne… Možná je to říše beze snů… A bez Belly…

Bella…

…

Najednou ucítím prudkou bolest, která mi vyšlehává z krku do všech zákoutí mého těla. Lze definovat bolest? Je to chlad, který až pálí, nebo oheň, který až mrazí? Je to pocit, iluze, nebo pravda, či realita? Záleží teď vůbec na tom?

Upalují mne na hranici, že se cítím jako v těch nejzuřivějších plamenech?

Nebo mě snad vystřelili do vesmíru, že se nemůžu ani hnout?

Hodili mě snad k tučňákům na Severní pól, že mě tak mrazí?

Umírám?

S hrůzou vnímám tlukot svého srdce. Bije jako splašené, ale myslím, že to není známka života. Spíše jeho konce…

A měl jsem pravdu…

Stravující bolest mi ovládá celé tělo, avšak na tom už nezáleží… Protože mé srdce už jen těžce klopýtá. A teď to přijde…

Miluji tě Bello!

Poslední úder mého srdce je tiché sbohem hlasu mého srdce. Sbohem té slastné melodii toho hlasu. Sbohem mému životu, sbohem všemu, co pro mne mělo nějaký význam…

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 1. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře