Tady máte začátek slibované povídky. Trochu jsem pozměnila události, ale časem se to vysvětlí ;) (někde kolem 6-7 kapitoly). Cullenovi se z Forks odstěhovali hned po svatbě Belly a Edwarda. Bella se rozhodla, že bude rok studovat na Dartmouthu jako člověk. Ale asi po půl roce zjistila, že je těhotná... Víc nepovim ;) Doufám, že se vám to bude líbit, kdyžtak pište komentíky ;) Děkuju.
02.01.2010 (09:45) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1762×
1.kapitola – Kdo to je? (Clara)
„Claro Rosalie Swanová Cullenová, kam si myslíš, že jdeš?!“ zakřičela na mě matka.
Sakra, myslela jsem, že je zabraná do toho pořadu v televizi. Bohužel. Pořád na mě dohlíží, jako kdybych byla malá holka.
Možná bych se měla představit. Jmenuji se Clara Cullenová a je mi skoro třináct let, ale vypadám na 17. Jsem poloupírka. Moje matka mě donosila jako člověk a potom ji taťka přeměnil. Jmenuje se Isabella a taťka je Edward. Máme velkou rodinu, ale bydlíme odděleně. Aspoň že tak. Mám schopnost sdělovat lidem (i upírům) myšlenky. Ale moc to nepoužívám, většinu času se přetvařuju.
Taťka je dneska u ostatních, tak jsem myslela, že se dostanu ven, aniž bych se pohádala s mamkou.
„Jdu ven!“ zavolala jsem zpátky a obouvala jsem si boty.
„Tak to teda ne,“ zaječela mamka a rázem byla u mě. „Nikam nejdeš. A víš proč? Protože se ani neobtěžuješ něco mi říct. Zůstáváš doma!“
Dotčeně jsem na ni hleděla. Potom se mi podařilo vymáčknout z očí slzy. Dramaticky jsem se otočila zády k mamce, která na mě stále naštvaně koukala. Jakmile však uviděla mé slzy, roztála.
„Claro, nebreč. Přece bych měla vědět, že jdeš ven, no ne?“
„Taťka by mě pustil,“ řekla jsem dotčeně. Tím jsem ji dostala.
„No dobře, tak běž…“ řekla potichu a odešla zpět k televizi.
Vítězoslavně jsem se usmála a vyběhla jsem ven. Za chvíli jsem se měla sejít s mou nejlepší kamarádkou Dášou. Známe se ze školy, chodíme spolu do třídy. Dneska máme v plánu jít na koupaliště. Je tam spousta kluků a mě baví sledovat, jak se vždycky nějaký snaží sbalit mě.
Pozdravila jsem se s Dášou a vyrazili jsme.
Na koupališti bylo, jak jsem očekávala, spousta lidí. Našli jsme si pěkné místo a svlékli jsme se do plavek. Potom Dáša někam zmizela. Nevadilo mi to. Lehla jsem si na sluníčko, jako bych se opalovala. Jako kdybych mohla.
Nakonec mě to přestalo bavit, tak jsem si sedla a sledovala jsem dění kolem mě. Pár kluků po mě pokukovalo, ale byli moc nesmělí, aby mě oslovili. Jeden byl docela hezký. Mrkla jsem na něj a on se usmál.
Rozhlížela jsem se kolem, když jsem narazila na jednoho úplně božího kluka. Byl vysoký, s tmavou kůží, černýma očima a ty svaly… Sledoval mě se zájmem. Usmála jsem se na něj. Odvrátil tvář.
Pak se obrátil vítr proti němu a on se na mě nevěřícně podíval.
Je možné, že by mě cítil? Vždyť to nemůže být poloupír, natož upír!
Sledoval mě s trochu podmračeným výrazem a pak se vydal k lesu. Já se oblékla a šla jsem za ním. Ovšem když jsem došla do lesa, nikde nikdo nebyl a pachovou stopu rozfoukal vítr. Škoda.
Vrátila jsem se na pláž. Dáša na mě čekala. „Kdes byla?“ zeptala se se zájmem. Skoro jsem ji neslyšela, přemýšlela jsem, co to bylo za kluka.
„Jen jsem se šla trochu projít,“ řekla jsem lhostejně. Zakrývat skutečné pocity mi šlo vždycky dobře.
Dáša jenom pokrčila rameny. „Půjdeme?“
„Jo, jasně,“ vykouzlila jsem na tváři úsměv a sbalila jsem si věci. Zakázala jsem si na něj myslet a vydala jsem se domů.
Když jsem přišla před náš dům, začala jsem počítat do milionu. Přece taťka nemusí vědět, kde jsem byla, co jsem dělala a koho jsem potkala. Potom jsem otevřela dveře a vklouzla jsem dovnitř. „Ahoj!“ zavolala jsem a vydala jsem se do pokoje. I když jsem nechtěla, myšlenky mi pořád sklouzávali na toho kluka.
Zaposlouchala jsem se a potom jsem se potichu zasmála. Moji rodiče teď měli jinou zábavu. Vzala jsem sluchátka od discmanu a dala jsem si je do uší, abych neslyšela ty lehko identifikovatelné zvuky ozývající se z obýváku. Potom jsem pustila myšlenky ze řetězu.
Kdo to byl a co tam dělal? Vypadal, jako by věděl, kdo jsem. Ale to není možný. To by přece musel vědět, co jsou mí rodiče. A to neví nikdo, na to by taťka přišel. Takže jsem si asi jenom špatně vyložila jeho pohled.
„Claro!“ ozvalo se.
„No jo, no jo, už jdu…,“ řekla jsem si pro sebe. Oni mě určitě slyšeli. Zase jsem začala počítat do milionu a šla jsem za nima.
„Alice s tebou chce jet na nákupy,“ řekl mi taťka, když jsem seběhla schody.
„Nákupy? Super!“ zaradovala jsem se. Nákupy, na rozdíl od mámy, zbožňuju. Už nutně potřebuju něco novýho na sebe.
„Jedete zítra, místo školy,“ řekl taťka druhou radostnou zprávu.
„Jo!“ vyskočila jsem do vzduchu. „Jdu jí poděkovat!“ křikla jsem přes rameno, když jsem běžela pro boty.
Mojí poloupírskou rychlostí jsem se rozběhla o lesa, kde bydleli ostatní z naší rodiny. Blížila jsem se k domu. Tak trošku jsem doufala, že se zastavím o dveře, protože jsem běžela opravdu rychle a ty upírský manýry jsem nezvládala. No dobře – spoléhala jsem na to. Ale když jsem byla skoro u dveří a připravovala jsem se na náraz, se dveře otevřeli a já vlítla Jasperovi rovnou do náruče. Ten se zapotácel, ale nakonec chytil rovnováhu
„Ježíš, promiň, Jaspere, já nechtěla, to nebylo nic osobního…“ řekla jsem rychle a stoupla jsem si na vlastní nohy.
Emmett vybuchl smíchy a s ním postupně všichni, včetně Carlisla.
„Začínám se bát, abys mi ho nepřebrala,“ řekla se smíchem Alice, která přistoupila blíž a stoupla si mu po boku.
„Klid, Alice, já to fakt takhle nemyslela… Prostě jsem nečekala, že otevře, to je celý,“ začervenala jsem se. Potom jsem se nadechla, abych tu červenou rozehnala a podívala jsem se zpátky na Alici. „Moc se těším na ty nákupy. Děkuju, že mě vezmeš s sebou!“ objala jsem ji.
„A koho jinýho bych měla vzít? Ostatní jdou radši na lov, než se mnou na nákupy,“ podívala se vyčítavě na Jaspera.
„Ty víš, že to není v tom, že tě nemám rád… Ale jestli doufáš, že mě tam takhle dostaneš, tak se mýlíš,“ zasmál se znovu Jasper.
„No jo, chlapi, z toho si nic nedělej. Kam pojedeme?“ pokusila jsem se odvést její pozornost. Fungovalo to dokonale. Začala brebentit, kam všude se podíváme a nebyla k zastavení celý večer.
Domů jsem se dostala až v deset večer, a to jenom díky tomu, že pro mě přišla mamka. Vyčerpaně jsem si lehla do postele a hned jsem usnula.
Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek You are the best of this world - 1.díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!