Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 3. kapitola

17.02.2012 (20:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2548×

Edward

Když jsem ji uviděl, jak přichází do jídelny, svět se zastavil. Pozoroval jsem ji, jak se blíží k okýnku a na tác si nabírá misku se zeleninovým salátem, kousek pizzy a láhev vody. Když se otočila, rozhlédla se po jídelně a hledala volné místo. Když se podívala na mě, usmál jsem se a poklepal na místo vedle sebe. Zrudla, pomalu se ke mně vydala a celou cestu hleděla na obsah svého tácu. Když ke mně došla, posadila se vedle mě a pohlédla do mých očí. Položila ruku na stůl a poklepala prsty o desku. Pomalu jsem k její dlani přidal tu svoji a pohladil ji po její jemné ručce. Usmála se a raději ruku schovala pod stůl. Udělal jsem to samé a vyhledal dlaň, kterou skryla. Pevně jsem ji sevřel a hleděl do jejích spokojených očí. Za sebou jsem slyšel hlasité myšlenky dívky, která s Bellou seděla na angličtinu, a musel jsem se zasmát. Toužila po mně od prvního dne, kdy jsem nastoupil na tuto školu, ale nikdy nenašla odvahu mě oslovit. Posílala Bellu do horoucích pekel a mně se z ní udělalo zle.

Dál jsem svíral Bellinu dlaň v té své a pozoroval ji, jak jí. Pomalu si do úst vkládala zeleninu a usmívala se na mě. Malovala mi na ruku uklidňující kolečka a já pod jejími doteky roztával. Znal jsem ji jen pár dní, ale už jsem si život bez ní nedokázal představit. Kdyby mi ji teď někdo vzal, asi bych se neudržel a vypustil to monstrum, které se skrývá v mém těle.

Když dojedla, zvedla se a chtěla odnést tác. Vzal jsem jí ho a spolu s mým ho donesl k okýnku a vyhodil zbytky jídla. Slyšel jsem, jak mě potichu následovala, a když jsem se skláněl k ubrousku, který spadl z pultu, dotkla se mých zad. Zavřel jsem oči a užíval si ten pocit, který se mi rozléval po těle. Hladila má bedra a já nahlas vzdychl. Jediný dotek způsobil, že jsem zapomněl na vše ostatní a vnímal jen ji.

Rozloučil jsem se s ní dotekem na její tváři a pospíchal do třídy, kde jsem měl hodinu společenských věd. Posadil jsem se na své místo, vyndal své věci a nepřítomně kreslil na desky sešitu, který jsem měl před sebou. Nevnímal jsem, co kreslím, ale když jsem se na desky podíval, překvapeně jsem hleděl na její jméno, srdíčko a několik dalších obrázků. Zasmál jsem se sám sobě a opřel se o židli. Prozkoumával jsem mysl každého, kdo s ní přišel do styku, a zůstal jsem u její kamarádky, se kterou seděla na většinu hodin. Bella ležela na lavici a usmívala se. Angela, tak se jmenovala její kamarádka, na ni mluvila, ale ona nevnímala. Jezdila prstem po lavici a byla duchem nepřítomná. Mé mrtvé srdce zaplesalo radostí a já pocítil zvláštní chvění v dutině břišní.

Když škola skončila, rychle jsem vyběhl ze třídy a pospíchal na parkoviště. Podle myšlenek ostatních už většina lidí odjížděla domů, takže jsem se rozeběhl a zklamaně pozoroval prázdné místo, na kterém parkovala. Pomalu jsem se došoural ke svému autu a nasedl do něj. Nastartoval jsem a pustil si rádio. Zrovna hrála píseň, kterou jsem slýchával jako malé dítě v domě, a smutně jsem se usmál. Když jsem míjel zatáčku k řadě domků, kde bydlela, zpomalil jsem. Ostře jsem zabočil a vjel na štěrkovou cestu, která vedla k jejímu domu. Když jsem zastavil, vystoupil jsem dřív, než na mě dolehly myšlenky rozebírající to, co jsem udělal. Zaklepal jsem na dveře a čekal, až otevře. Nemusel jsem čekat dlouho, ani ne za minutu se dveře otevřely a já pohlédl do její překvapené tváře.

Seděl jsem na její posteli, jednou rukou jsem ji objímal kolem pasu a druhou hladil její vlasy. Spokojeně předla a já se bavil jejím výrazem ve tváři.

„Takhle mě hladil John,“ prozradila mi a trochu se v mé náruči otřásla. Chtěl jsem ji pustit, ale pevně sevřela mé ruce v těch svých, takže jsem ji dál držel a čekal, až začne mluvit sama. Nechtěl jsem se jí vyptávat na tak citlivé téma. Podle jejího výrazu jsem pochopil, že se připravuje na to, až mi to řekne. Pevněji mě sevřela a zhluboka se nadechla.

„Byl o pět let starší než já. Když jsem byla malá, moje maminka se kamarádila s jednou ženou, která bydlela vedle nás. Měla také holčičku a chlapečka, takže jsme se měli s kým kamarádit. Anna a Liam byli hodní, ale pořád se pošťuchovali, mlátili a jeden druhého nechránili. To já a John jsme byli úplně jiní. Každý den se budil se mnou a sliboval mi, že se mi nikdy nic nestane. Ochraňoval mě před vším zlem světa a byl zároveň mým nejlepším kamarádem. Svěřovala jsem se mu se vším a on mně také.

Když si našel přítelkyni, myslela jsem si, že na mě zapomene, ale s Rachel u nás začali bydlet, takže jsem ho měla pořád u sebe. Milovala jsem je oba a před nedávnem jsem mu byla za svědka na jeho svatbě,“ řekla a já si vzpomněl na svatbu, která se tu nedávno konala. Nikoho z hostů jsem neznal, ale podle mého otce to byli velmi hodní a milí lidé.

„Když odjeli na svatební cestu, byla jsem z toho smutná. Celé dva týdny jsem ho vyhlížela z okna a modlila se, aby se vrátil. Když se na příjezdové cestě objevilo jeho auto, běžela jsem za ním, ale na místě řidiče neseděl ani on, ani Rachel. Jeho kamarád, který odjel s nimi, nám oznámil, že loď, na které byli, ztroskotala a oba dva zemřeli. Nevěřila jsem mu, ale když k nám přijela policie a otcův přítel ze stanice, uvěřila jsem tomu,“ vydechla a po tváři jí stekla slza. Odtáhl jsem se od ní a přinutil ji tak, aby se posadila. Sevřel jsem ji v náruči a šeptal jí do ucha, že všechno bude dobré. Plakala a třásla se. Snažil jsem se jí nějak pomoct, ale nevěděl jsem jak.

„Jak ti můžu pomoct?“ zeptal jsem se tiše a trochu se od ní odtáhl.

„Drž mě,“ přikázala mi a já její přání splnil. Přitáhl jsem si ji k sobě a děkoval bohu, že démon ve mně dřímal a netoužil po její krvi. Utěšoval jsem ji a snažil se jí nějak pomoct, ale dál smutnila a nic nenasvědčovalo tomu, že by se uklidnila.

„Zemřeli mi rodiče,“ prozradil jsem jí a její vzlyky na chvilku ustaly. Odtáhla se ode mě a z tváří si setřela slzy. Smutně na mě pohlédla a pohladila mě po tváři. Přesně tohle jsem potřeboval.

„Už si je ani nepamatuji, ale taky mi chybí. Víš, co dělám, když se mi zasteskne? Čtu si. Nejraději čtu knížky z dob první a druhé světové války,“ zašeptal jsem a pohlédl do jejích očí. Trochu se pousmála, zvedla se a přešla k vitrínce, ve které měla uloženo několik desítek knih. Vytáhla tu, kterou jsem zrovna četl, a posadila se vedle mě.

„Jestli chceš, můžeme si číst spolu,“ navrhla a já okamžitě souhlasil. Ponořil jsem se do příběhu prosyceného krví, láskou a zoufalstvím a sledoval dívku, která seděla vedle mě. Hltala každé slovo a s očima trochu více rozšířenýma sledovala zažloutlé stránky. Pohladil jsem ji po rameni a sledoval její kůži, která se během okamžiku stala husí. Pootočila hlavu mým směrem a trochu se ke mně naklonila. Cítil jsem na své tváři její dech, ale naši dokonalou chvíli zkazil telefon, který začal zvonit. Bella se zvedla a přeběhla na chodbu, odkud se ozýval pronikavý zvuk přístroje, který jsem teď tak nenáviděl.

„Halo?“ zeptala se rozechvělým hlasem a rukou se opřela o stěnu. Uslyšel jsem hluboký mužský hlas a Bella se usmála.

„Ahoj, Jacobe,“ řekla a ve mně se vzedmula vlna něčeho, co jsem neznal. Měl jsem chuť vzít do ruky sluchátko, do kterého se Bella usmívala, a rozdrtit ho ve své dlani. Toužil jsem rozbít a zničit vše kolem sebe. Překvapeně jsem hleděl na polštář, který se v mé dlani roztrhl, a na prstech jsem uviděl pár peříček. Raději jsem ho položil zpátky na postel a zaposlouchal jsem se do jejich rozhovoru. Netrval dlouho, ale dost na to, aby mě rozzlobil a znervózněl.

Když se Bella vrátila, usmívala se. Posadila se zpátky na své místo a znovu se začetla do knihy. Snažil jsem se potlačit zvědavost a zlost, která se ve mně vařila, ale podlehl jsem.

„Kdo to byl?“ zeptal jsem se.

„Jacob, bratr Rachel,“ prozradila mi nepřítomně a dál si četla. Musel jsem se zhluboka nadechnout, aby mi z úst nevyšlo vrčení, které vibrovalo mou hrudí. Položil jsem ruku na tu Bellinu a všechen vztek byl pryč. Hladil jsem její hebkou pokožku a nasával vůni, které vycházela z jejího těla. Zavřela oči, knihu odsunula o kousek dál a užívala si mého doteku. Natočila se směrem ke mně a čekala, co udělám dál. Sjel jsem dlaní k jejímu koleni a rukou ji pohladil po stehně. Cítil jsem, jak se zachvěla. I mě rozechvívala neviditelná síla, které putovala mým tělem. Ze stehna jsem se vrátil zpátky k její ruce a prsty jí pohladil po celé délce její paže. Chtěl jsem se věnovat její ruce, ale vzala mou ruku do své a vpletla si ji do vlasů. Trochu pootevřela rty a naklonila se ke mně. Udělal jsem to samé a pomalu se přiblížil k její tváři. Vydechla a mou tvář zahalila ta neodolatelná vůně. Překonal jsem několik zbývajících centimetrů a mé rty se setkaly s těmi jejími.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 3. kapitola :