Bella se dostala do docela svízelné situace. Edward jí řekl, že ji nemiluje a že odchází. Všichni víme, jak to bylo, ale co když je Bella nucena tenhle den prožívat pořád dokola? Kdo vlastně za to může? Jak do tohohle děje zapadají Volturiovi? A co vlastně Cullenovi, smíří se Bells s jejich odchodem, nebo bude za svou lásku bojovat?
05.04.2010 (16:15) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1715×
Prolog
Když jsi řekl odjíždíme…
Měl jsem na mysli sebe a svou rodinu.
Můj svět pro tebe není.
Bello, nechci, abys se mnou odešla.
… jsem… unavený z předstírání, že jsem někdo jiný. Já nejsem člověk.
„Bells, na co myslíš?“ ozval se za mnou velmi povědomý hlas.
„Ale znáš to, Alexi…“ usmála jsem se na něj. Když jsem znovu pomyslela na tyhle slova musela jsem se znovu usmát. Jsou tak nepodstatné. Za tu dobu, co jsem je prozkoumala opravdu do hloubky, uplynul velmi dlouhý čas. I když jak pro koho.
Co je vlastně čas pro někoho, kdo jím jen proplouvá? Tak jako já a Alex. Jsme jediní, kteří něco takového dokázali. Tedy nebýt mého podivného daru, nebyla bych tu. Seděla bych doma a utápěla se v té hrozné agonii s obrovskou dírou v hrudi. Dírou, kterou mi tam zasadil někdo, koho miluji a on miluje mě a navždy bude. Tedy pokud se někdy vrátím, zase tak relativní pojem. Já se vrátím! To vím na sto procent, pokud se tahle cesta nepovede, prostě to jen zkusíme znovu a znovu… dokud se to opravdu nepovede. Protože když se to nepovede… tak z toho chaosu opravdu už zešílím. A některých situacích jsem k tomu neměla daleko. Ale nebýt Alexe, ležela bych teď v té odporné bílé místnosti bez oken.
Já se k tobě nehodím, Bello.
Rád bych tě ovšem ještě požádal o jednu laskavost…
Nevyváděj nic nezodpovědného nebo hloupého…
„Máš strach? Přece jenom jsi jen člověk.“ Snažil se mi nahnat strach. On už je takový, ale přátele si holt nevybereš, hlavně v mém případě. Ještě teď mám před sebou ty výrazy celé Cullenovic rodiny, když jsem jim ho představila. Musela jsem se té vzpomínce zasmát. Nejhorší na tom je, že oni si ani jeden den nepamatují, zato já jo. A moc dobře. A pokud jde o to, že jsem zatím jen člověk? Na tom mi už taky nezáleží. To, co se teď chystám udělat ,bude možná poslední věc, co dokážu udělat v tomhle lidském těle. Možná už za pár hodit budu jednou z nich… tedy pokud se něco nepovede, ale i pro tento případ mám záložní plán. Já si vybrala, že chci být jednou z nich a pokud Edward i tak nebude chtít… dokážu si to zařídit jinak…
„Tak ty se ještě směješ, jo? No neboj, to tě brzo přejde, jakmile přistaneme.“ Ale já se opravdu nedokázala přestat chichotat. Už jsem asi zešílela, na můj vkus nějak brzo. S úsměvem na tváři jsem se zadívala z okna. Brzo budeme na místě…
Tak máme tady prolog.
Pokud se Vám líbí stačí napsat komentík a já vložím další kapitolku.
Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Window of Opportunity - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!