Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Window of Opportunity 2. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Window of Opportunity 2. kapitolaDruhá kapitolka je na světě. Snad se Vám bude líbit. Možná jsou u tohohle příběhu kapitoky kratší, ale snad jich bude hodně. Přeji mc příjemné čtení.

12.04.2010 (16:15) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1991×

2. kapitola – Život je boj - přijmi ho

 

„Bello, zlatíčko ty dneska nejdeš do školy?“ ozvalo se ode dveří.

„Co-cože?“ byla jsem zmatená. To jsem tu seděla tak dlouho? Podívala jsem se zase na hodiny. Bylo skoro osm.

„Bells, jsi v pořádku?“ Jen jsem přikývla a dál se koukla na ubíhající minuty na hodinách.

„Opravdu? Jsi nějak bledá. Nemám zavolat Carlisla?“ Při vylovení jeho jména jsem se na něj tázavě podívala. Takže jsem dostala další šanci? Můžu to znovu odvrátit? Donutit je, aby zůstali?

Vyskočila jsme z postele a proběhla kolem zmateného Charlieho. Popadla jsem klíče od auta a chtěla jsem vyjít ven, když jsem si všimla, že mám na sobě pořád pyžamo. Naštvaně jsem vletěla zpět do pokoje v rychlosti jsem se převlékla a vyrazila ven. Ani jsem nevnímala co na mě Charlie volá, jen jsem nastartovala a vydala se ne do školy, ale ke Cullenům domů. Znovu jsem se snažila jet rychle, chudák náklaďáček. Ale Edward říkal, že ostatní jeli dříve než on, takže teď by měli být ještě doma. Srdce mi splašeně bušilo. Byla jsem nervózní. Ale co když už tam nejsou a je tam jen Edward? Co když mě vidí Alice přicházet a odejdou? Ale proč jsem dostala tuhle další šanci?

Zastavila jsem na příjezdové cestě. Malou chvíli jsem zůstala sedět a snažila jsem to vše vydýchat. Tuhle podivnou skutečnost. Pomalu jsem vylezla z auta a vydala se k hlavnímu vchodu. Ruku jsem chvíli držela na klice a nevěděla jsem jestli vstoupit. Začínala jsem panikařit. Ale co když tohle všechno je jen sen? Jen obrovská noční můra?

Vešla jsem a hned jsem si to zamířila do obýváku. Byli tam všichni. A když jsem vešla otočili se na mě a smutně si mě prohlíželi.

„Bello ,co tu děláš?“ zeptal se mě můj anděl, který se zrovna chystal i s rodinu na cestu. Na cestu beze mě. Přece říkal, že to dělá pro mé dobro.

 

„Bello, odjíždíme.“

 

„Měl jsem na mysli sebe a svou rodinu.“

 

„Já se k tobě nehodím, Bello.“

 

„Můj svět pro tebe není,“

 

Najednou jsem si vzpomněla na všechny tyhle slova. Přeskakovali v mé mysli jako splašená. Musela jsem se chytnout za hlavu, abych se uklidnila.

„Bello, jsi v pořádku?“ promluvil na mě Carlisle. Ano doktor se v něm nezapře. Ale i tak jsem nedokázala odpovědět. Pořád jsem tam stála a snažila se uspořádat myšlenky. Vždyť to co říkal se opravdu stalo… tak jak je možné, že tu stojím a dívám se do jejich tváři? Jak je možné, že ještě neodjeli? Ale co když odjeli a jsou to jenom mé halucinace? Co když jen chci, aby tu byli? Otočila jsem se k odchodu. Nemá to cenu! Chtějí odejít tak proč jim v tom bránit.

„Bello?“ To byla Alice. Opravdu tu jsou? Byla to Alice, která na mě promluvila?

„Vy tu nejste, říkal že jste odjeli… sakra co se to děje?“ mluvila jsem pro sebe, ale moc dobře jsem věděla, že mě slyšeli. Dívali se na mě vyděšeně.

„Kdo ti co řekl Bells.“ Edward přišel ke mě a chtěl mě obejmout, ale ustoupila jsem od něj.

„Vy tu nejte, včera jste odjeli… říkal jsi, že mě nemiluješ… chápu to… nebudu vás už obtěžovat…“ Po tvářích mi začali téct slzy. Ještě jednou se ke mě Edward přiblížil, ale zase jsem ho zastavila.

„Ne Edwarde! Vystihl jsi to přesně. Jsem jen člověk.  Jestli pro vás nic neznamenám, na co se trápit loučením? A prosím netvařte se jak na pohřbu, chtěli jste mě opustit… Bez rozloučení… Tak teď nedělejte, že vám to najednou vadí!“ Můj hlas šel do nepřirozených výšin. A když jsem svůj monolog dokončila vyběhla jsem ven a práskla a sebou dveřmi. Nikdo mi nebránil, takže je jisté, že opravdu chtěli odjet. Naskočila jsem do svého auta a vydala se zpět domů.

Když jsem přijela Edward tam stál a díval se mým směrem. Já zaparkovala a bez jediného pohledu jsem prošla kolem něj. Chtěla jsem za sebou zavřít dveře, ale stál v nich on a nedovolil mi to.

„Bello? Co to mělo znamenat? Kdo ti co řekl? Jak je možné, že víš, že jsme chtěli odjet?“ Ignorovala jsem jeho otázky a vydala se do svého pokoje. Šel pořád zamnou. A když chtěl vejít do mého pokoje, práskla jsem mu dveřmi přímo před nosem.

„Bello víš, že dveře mě nezastaví.“ V jeho hlasu jsem slyšela znepokojení.

„Jsi chtěl odjet tak si táhni i s rodinou! Nechápu co tu děláš?“ Pořádně mě vytočil. Práskla jsem sebou do postele a čekala, jestli vejde nebo odejde. Ale když ani po pěti minutách nevešel, pochopila jsem, že je pryč. Zase.

Začala jsem brečet. Slzy byli za poslední dny to jediné čím jsem si mohla být jistá. Kdo si semnou tak hnusně hraje? Sen přece nedokáže být tak živý, tak odporně skutečný. Proč tohle musím prožívat? Kolikrát mě ještě opustí? Kolikrát mi zlomí srdce?

„Bello?“ To byl zase Charlie. Stál ve dveřích a díval se na mě.

„Ano tati?“ Musela jsem znít opravdu strašně. Už podle jeho výrazu.

„Ach zlatíčko je mi to tak líto, nevěděl jsem, že chcou odjet. Držíš se?“ Nechala jsem ho, aby mě objal. Ale já už nebrečela. Už jsem jeho odchod zažila několikrát, tak proč se vzrušovat. Proč to řešit.

„Mám objednat něco k jídlu? Určitě nemáš náladu pobíhat po kuchyni.“ Políbil mě do vlasů.

„Ne to je dobré tati, ráda udělám večeři.“ Vstala jsem z postele a mířila si to do kuchyně.

„Ale opravdu nemusíš Bells.“ Jen jsem se na něj smutně usmála, ale přesto pokračovala v cestě.

Z ledničky jsem vytáhla maso a naložila ho na chvíli do kořeněné omáčky. Než se maso odleželo usmažila jsem hranolky a nachystala zeleninu na oblohu. Pak jsem osmažila maso a vše hezky upravila na talíř.

„Ty nebudeš?“ zeptal se mě Charlie. Jen jsem zakroutila hlavou.

„Je ti špatně?“ Znovu jsem zakroutila hlavou.

„Jen nemám hlad tati.“ Chabě jsem se na něj usmála.

„Jdu si lehnout,“ řekla jsem a bez toho, abych čekala na odpověď jsem se vydala do svého pokoje. Oblečená jsem si lehla na postel a snažila se urovnat ten zmatek, který jsem měla v hlavě. Ale pořád jsem to nechápala. Kdo proboha dokáže něco takového? To jsem z toho strachu, že tu budu sama, způsobila já? Dostanu další šanci? Nebo už nadobro odjeli? Pomalu se mi začali klížit oči až jsem nakonec odešla do sladkého nevědomí.

No co dodat?

Život je boj... Přijmi ho...

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Window of Opportunity 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře