Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 9. kapitola

09.01.2011 (16:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4361×

Pohled Edwarda

Isabelle jsem napovídal, že jdeme do obchodu na slevy knih, jinak by nešla, to vím jistě. Když nás spatřila má úžasná švagrová, nadšeně vyjekla a utíkala k nám. Isabella se zarazila a podívala se na mě zabijáckým pohledem.

„Žádné knihy, že?" ujišťovala se. Nevinně jsem se na ni usmál a lehce ji postrčil k Alice, která už u nás byla.

„Máš pravdu, jsi fakt chytrá! Toto je Alice, moje švagrová. Alice, toto je Isabella Riversová." Představil jsem je, jako správný gentleman a schoval se za Alice, čekal jsem totiž útok od Isabelly a od včerejška vím, že není žádná měkota. Squash s ní je brutální.

„Těší mě, Alice. Mohla byste mi říct, jaký důvod teda má naše setkání?" promluvila Isabella k Alice.

„Potěšení na mé straně. Nevykej mi, připadám si staře…“

„Ano, děláš, jako by jí bylo sto padesát šest let," skočil jsem Alice do řeči. Isabell se zasmála,  Alice do mě žďuchla, právě jsem řekl její pravý věk.

„Jsem ráda, že se, švagříčku, bavíš, ale máme toho hodně na práci, večer je ples a my nemáme šaty." To už se otočila na Isabellu a táhla ji do nejbližší butiku.

Bavil jsem se tím, že jsem je pozoroval, jak se převlékají do šatů a zase si je sundávají a oblékají jiné. Pak jsem se začal nudit, tak jsem zašel za prodavačkou a začal s ní flirtovat.

Když mě Alice zavolala, měl jsem už pět čísel od různých prodavaček, to bude zajímavé. Došel jsem k ní a čekal. 

„Edwarde, tak co říkáš?" ozvala se za mnou Isabella. Stála v krásných červených šatech, které na ní vypadaly dokonale. Alice viděla můj pohled a pobaveně do mě strčila. Já se na ni otočil a zavrčel, tak aby to nikdo neslyšel. To ji ještě rozesmálo. Radši jsem se otočil zpátky na Isabellu.

„Vypadáš skvěle, teď jsi rovnocenná soupeřka se mnou. Můžeš jít jako můj doprovod."

„Csss, jsi nějaký vtipný, se mi zdá," odvětila mi se smíchem a odešla do kabinky.

Když za sebou zatáhla závěs, Alice se na mě vrhla: „Běž k té kabince a domluvte se na večeru."

„Proč? Času dost," odpověděl jsem jí.

„Dělej!" houkla na mě a postrkovala mě ke kabince.

Došel jsem až ke kabince a zaklepal na ni, nevěděl jsem, zda by to nebylo moc troufalé strčit tam hlavu.

„Ano?" ozvala se Isabella.

„Potřeboval bych se tě na něco zeptat, Isabello."

„Nejdřív mi ale prokaž prosbu."

„Co to bude?" Už jsem myslel, že bude chtít zapnout podprsenku, ale spletl jsem se.

„Nesnáším, když mi někdo říká Isabella. Jsem, Izzie." Vystrčila ruku a já ji stiskl.

„Fajn, mně můžeš říkat třeba Eddie."

„To se mi k tobě hodí," odpověděla mi. „Takže, co jsi chtěl?"

„V kolik se mám stavit?"

„V šest u nás. A mohl bys mi prokázat ještě jednu laskavost?"

„Podprsenka, podprsenka!" křičelo mé já v duchu.

„Ano?"

„Mohl by ses vypařit i se svou švagrovou? Nahání mi strach." Tomu jsem se zasmál, protože jsem slyšel tiché zavrčení, které vycházelo z další kabinky, kde byla Alice.

„Jo, jasně. Můžeš jít, jsi propuštěna, takže mě čekej v šest u vás doma."

(...)

Doma byl jako obvykle chaos. Alice šílela, Jasper šílel z ní. Cassie z toho usnula u Emmetta a Emmett výjimečně přišel z práce dřív, ale pracoval u sebe a nevnímal svět. Jediný já byl v klidu.

Stál jsem v koupelně a naposledy si upravil vlasy a utáhl rudou kravatu, která bude sedět k šatům, které si vybrala Izzie. Spokojeně jsem vyšel z pokoje a zamířil do garáží. Nečekal jsem na ty dva hádající se upírky, stačí, že s nimi strávím ples.

Ve škole už hrála hudba a já cítil nervozitu, která vycházela z Izzie, na to jsem nepotřeboval ani Jazze.

„Jsi v pohodě?" ptal jsem se jí.

„Vypadám snad na to?" zeptala se mě nevrle.

„Právě, že ne, proto se ptám," odvětil jsem jí se smíchem a zaparkoval jsem.

Všichni nás sledovali a já se málem počůral smíchy z těch jejich keců, hlavně z holek. Všechny záviděly a já věděl, že je to kvůli mně. Samozřejmě, několik kluků nedokázalo uvěřit, že ta dívka se mnou je Izzie a já se jim nedivím. Vypadala opravdu jinak než obvykle. 

Nabídl jsem jí rámě a vedl ji dovnitř. Před knihovnou se mi vyvlékla a couvla zpátky, v její hlavě bylo jen jedno, útěk.

„Tak na to ani nemysli," sykl jsem na ni a popadl ji do náruče a nesl ji do sálu, teda do tělocvičny.

„Hej! Já dokážu chodit!"

„Spíš dokážeš zdrhat, proč se bojíš?"

„Protože tyto akce nemám ráda a nechci tam jít."

„Neboj, budu s tebou a užijeme si srandu, věříš mi?"

„Hmmm."

„To mi stačí."

Pohled Alice

Edward se vypaří a já se tu nervím sama! Samozřejmě, že Jazz se tu nerví taky, ale je dokonalý ve všem, co na sobě má, a to je nefér.

„V těch šatech jsi dokonalá," sdělil mi Jazz, který se na mě díval. Otočila jsem se na něj a usmála se.

„Miláčku, ty mi řekneš, že i v pamperskách s dudlíkem vypadám sexy, potřebuju někoho, kdo mi řekne krutou pravdu, a Edward tu není."

„Ale Emmett tu je," podotkl můj manžel. Chytla jsem okraj šatů a odcupitala jsem si to za Emmettem.

„Potřebuji tvůj názor," řekla jsem, když jsem upoutala jeho pozornost.

„Vypadáš skvěle, ta fialová ti sluší," odpověděl mi a dál se věnoval papírování.

„Dík za ochotu." Podívala jsem se na Cassie, která spokojeně spala na posteli. Někdy jí závidím ten sladký spánek. Někdy závidím Emmettovi, že má dceru, kterou já nikdy mít nebudu. Přestala jsem se zaobírat myšlenkami na mateřství a vrátila se zpátky do ložnice.

Na plese se všichni divili mé kráse. Nikdo ze školy mě ještě neviděl. Neviděla jsem důvod, proč bych měla chodit za Jasperem do školy. 

Ruku v ruce jsme došli na parket a tancovali. Všechny dívky se dívaly na mého manžela a ve mně se znovu začala probouzet žárlivost, ale jen malá.

„Miláčku, zbožňuju, když na mě žárlíš," zašeptal mi Jazz do ucha a políbil mě na krk.

„Promiň, ale nedokážu si pomoci. Všechny na tebe hledí."

„Všichni chlapi, kromě mého bratra, zas čučí na tebe."

„Když to říkáš." Zatočil se mnou a pobaveně se přitom usmál.

„Jak já tě zbožňuji, ty má ženuško žárlivá." Tomu jsem se zasmála já.

Tancovali jsme ještě na několik další písniček, pak se Jasper rozhodl odvést na parket několik svých spolupracovnic. Nebyla mezi nimi Patricie, ta seděla u stolu a za nic na světě nespustila z mého manžela oči. Rozhodla jsem se jednat.

„Ahoj," pozdravila jsem ji. Podívala se na mě povýšeným pohledem.

„Dobrý," odvětila mi.

„Chtěla jsem být milá, ale nejde mi to, omluvám se," sdělila jsem jí s úsměvem. Konečně mi věnovala dostatek pozornosti.

„Vždyť se chováte mile."

„To jen předtím," vysvětlila jsem. Sedla jsem si k ní a podívala se na ni výhružným pohledem. „Ještě jednou se pokusíš nějakým laciným trikem flirtovat nebo jakkoliv jinak svádět mého manžela a přísahám, že tě zabiju. Možná na to nevypadám, ale jsem dost nebezpečná, nechtěj, abys to na vlastní kůži pocítila. Mám kontakty, které ti můžou zničit celý tvůj život, takže neriskuj, potvoro blonďatá." Vstala jsem a upravila si šaty. „Jinak přeji příjemný večer," rozloučila jsem se s ní a vyhledala Jazze, ten to všechno slyšel a jen pobaveně zakroutil hlavou.

No co! Nenechám si líbit, žádné lezení do mého rajonu.

Pohled Emmetta

V klidu, který nastal potom, co moji sourozenci odešli, jsem dodělal svou práci. Chvíli poté se probudila Cassie. Vytáhl jsem jí z postele a převlekl jí, jelikož mi ta malá potvůrka neřekla, že usnula s čokoládou v ruce, kterou si tiskla k tělíčku, takže byla celá od ní. Rychle jsem ji převlékal a přitom ji huboval. Ona se tvářila kajícně, ale nevěřil jsem, že to bere vážně. Potom jsem ji odnesl dolů, slíbil jsem jí večer plný filmů, proto šla spát hned, jak přišla ze školky.

„Co si pustíme, jako první?" zeptal jsem se jí.

„Shreka dvojku!" vykřikla nadšeně a skočila na pohovku.

„Skvělá volba," pochválil jsem jí. Pustil jsem tedy Shreka a odešel udělat popcorn.

Když jsem nesl hotový popcorn do obýváku, někdo zazvonil na dveře. Položil jsem mísu před Cass a šel jsem otevřít. Ve dveřích stála Rosalie. 

„Dobrý večer," pozdravil jsem ji.

„Dobrý, promiňte, že otravuji, ale není tu Alice? Zítra má prý ples a chtěla pomoci s výběrem šatů, proto jsem tady."

„Jste si jistá? Ten ples je totiž dnes a už tam jsou všichni." Rose se na mě chvíli dívala, jak na blázna a pak se tomu zasmála.

„Možná máte pravdu, ale je divné, že bych si popletla datum, moc omlouvám, že jsem vás vyrušovala."

„Teto Rose!" křikla Cassie a skočila ji do náruče. Dělala, jako by ji viděla po dlouhé době, přitom s ní byla dneska.

„Nešla byste dál? Nechci vás nutit, ale máme menší filmové posezení tady s Cass a myslím, že bude hodně ráda, když se přidáte."

„Jo, jo, jo!" pištěla Cassie. Rose jen kývla na souhlas a s Cassie v náručí vešla do domu.

„Této, pojď se podívat na můj pokojík," přemlouvala Cass Rose.

„Myslím, že Rose nezajímá tvůj pokoj," nesouhlasil jsem se svou dcerou.

„Ale jo, zajímá, pane Whitlocku," vyvedla mě z omylu Rose a přitom se na mě mile usmála. Úsměv jsem jí oplatil a následoval je do pokoje Cassie.

„Tak toto je můj pokojík, líbí?" optala se Cassie.

„Máš překrásný pokojík, Cassie," souhlasila Rose.

„Ale stejně tady nespí," práskl jsem na ni.

„Pročpak?" ptala se Rose.

„Já spím u táty, tam je to lepší, vždycky se zavrtám do jeho náruče, tam se nejlíp usíná," přiznala Cassie a lehce se začervenala.

„To potom chápu, kdo by si nepřál usínat vedle takového mužského," připustila Rose a znovu se na mě usmála. Já se jen pousmál a okamžitě uhnul pohledem. Její úsměv je až příliš krásný a úchvatný, neustále mě nutí se na ni dívat.

„A toto je moje skříň s oblečením, není jediná, mám ještě dalších pět." Změnila téma Cass a já jí za to byl vděčný.

„Ty se teda máš," řekla Rose.

„Tak bychom se mohli vrátit zpátky dolů a podívat se na toho Shreka, ne?" připomněl jsem jim. Vzal jsem za ruku Cassie a odvedl jsem je obě dolů.

Cassie doslova hltala každičké slovo, i když to viděla několikrát, nedokáže se toho nabažit. Po očku jsem sledoval Rose. Je opravdu nádherná, Edward má pravdu, neskonale krásná upírka, ale něco s ní není v pořádku, jako by ji něco trápilo, ale snažila se to skrývat. Zřejmě vycítila můj pohled a naše oči se setkaly. Cítil jsem z ní zvláštní propojení, nikdy jsem nic takové necítil z nikoho, kromě mé ženy Scarlett. Prudce jsem vstal a odešel pryč z obýváku. Zavřel jsem se ve svém pokoji a snažil se zjistit, co to se mnou je. Nebo jsem se spíš snažil uklidnit. Vyvedlo mě to z míry a znovu se chovám před ní jak hlupák. Vrátil jsem se zpátky do obýváku a sedl si vedle Cassie. Obě se na mě se zájmem dívaly.

„Omlouvám se, ale nějak jsem si vzpomněl na něco do práce. Šel jsem se ujistit, že je vše v pořádku,“ zalhal jsem. Cassie mě přestala vnímat hned u slova práce. Rose jen kývla a dál se taky věnovala filmu.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 9. kapitola: