Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 4. kapitola

13.11.2010 (10:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3320×

Pohled Alice

Emmett musel akutně do práce, takže se stihl jen s Cassie rozloučit a už pádil. Já měla na starost vypravit sebe a malou do školky. Sebe jsem oblékla do elegantního oblečení a Cass jsem donutila vzít šaty. Sice se snažila vzpírat, ale nakonec mě poslechla. Někdy si myslím, že je spíš kluk než holka. Dole v kuchyni už byl Edward, divila jsem se, že dnes vyšel ze svého pokoje dřív, dělal Cassie snídani. Většinou tam je do té doby, než ho Jasper vytáhne do školy.

(...)

Plná vzrušení a nadšení jsem vešla do školky. Věděla jsem, že tu bude. Žena, která se mi objevovala v mých vizích. Žena, kterou jsem viděla po boku mého švagra. Vždy se mi objevila ve svatebních šatech, jak se na mě usmívá a míří k oltáři k Emmettovi. Je to znamení, důkaz, že může Emmett znovu žít plnohodnotný život a být šťastný. Já jsem jen prostředník, který jim ukáže cestu. 

Cassie si oblíbily všechny učitelky, hned jak vkročila do dveří. Její nadšená tvářička mě hřála na srdci. Její čokoládové oči se rozzářily radostí. V kolektivu zapadla okamžitě. Pozorovala jsem ji, jak si hraje s ostatními. Vedle mě seděla druhá učitelka, jmenovala se Illin, neobvyklé jméno. Měla kolem třiceti let, manžela a dvě děti. Dvojčátka, která byly zde také. Illin je velice příjemná žena, myslím, že s ní budu vycházet. Jediné, co mě zaráželo, byla nepřítomnost té ženy z mých vizí. Kde je? Illin mi tvrdila, že přijali společně se mnou i druhou ženu.

Mé myšlenkové pochody přerušilo prudké otevření dveří. V nich se objevila žena, na kterou jsem právě myslela. Lehce jsem se usmála, konečně je tady!

„Je mi to líto. Měla jsem tu být už před hodinou, ale zaspala jsem," omlouvala se, když k nám došla. Je to blbost, upíři nespí a ona byla upírka stejně jako já.

Illin se ujala slova: „To je v pořádku, nemusíte se trápit. Každému se to někdy stane. Jsem ráda, že tu jste. Jmenuji se Illin a toto je Alice, je tu taky nová, přesně jako vy."

„Těší mě, jmenuji se Alice Whitlocková," představila jsem se jí ještě sama. Udiveně na mě hleděla. Není těžké poznat dalšího upíra.

„Taky mě těší, jmenuji se Rose Hale."

„Doufám, holky, že se seznámíte a budete spolu vycházet. Už musím jít, musím k doktorovi,'" oznámila nám Illin a nechala nás tam o samotě. Rose si sedla vedle mě a podezřívavě se na mě podívala.

„Proč chceš pracovat ve školce?" zeptala se mě.

„Mám tu svou neteř. Je jedináček a potřebuje společnost dětí. Myslím, že v domě plných dospělých si neužije to pravé dětství se vším všudy a děti mám ráda, tak proč ne?" sdělila jsem jí s úsměvem.

„Neteř? Ona je člověk?"

„Ne, není. Je to poloupírka, její otec je upír."

„A její matka?"

„Umřela při porodu. Byla člověk, když byla těhotná."

„Netušila jsem, že upíři mohou mít děti. Její matky je mi líto, i tvého bratra."

„Ano, mohou a Emmett není můj bratr. Je to bratr mého manžela."

„Aha," řekla a nesměle se usmála, jako by se styděla.

„A jaký máš důvod ty?"

„Miluji děti, jsem jimi doslova posedlá," zasmála se a já s ní. Myslím, že spolu bude výborně vycházet.

Pohled Jaspera

Nikdy jsem si nemyslel, že mě bude opravování písemek tolik bavit. Vytáhl jsem si s pouzdra červenou, růžovou a černou propisku. Písemky od studentek jsem opravoval růžově. Kluky červeně a černou jsem si dělal poznámky. Zapnul sem si mp3 a poslouchal Metallicu. Broukal jsem si vesele do rytmu hudby a opravoval a opravoval…

„Jazzi?" vzhlédl jsem od písemek. Přede mnou stála má kolegyně Patricia. Sundal jsem si sluchátka a usmál jsem se na ni.

„Promiň, když opravuji, tak jedině s hudbou v uších. Co potřebuješ?"

„Nic, jen jsem se za tebou stavila," pronesla koketně a sedla si do křesla.

„Aha." Nic jiného mě nenapadlo.

„Budeš mít po práci čas? Potřebovala bych pomoci s projektem pro studenty a ty jsi jediný, kdo mi s tím může pomoci."

„Já?"

„Ano, ty jsi ten pravý. Nikdo nezná tak dokonale dějiny naší země, jako právě ty."

„Já nevím..."

„Prosím, opravdu mě tím zachráníš," prosila mě a snažila se vypadat nešťastně.

„Měl jsem se po práci stavit pro mou ženu. Je první den v nové práci."

„Ona to zvládne a jak to, že jsem ji ještě neviděla? To je tak krásná, že ji nikomu neukazuješ?"

„Možná by pro ni mohl přijet můj bratr."

„Opravdu?"

„Ano, pomůžu ti s tím projektem."

„Děkuji, jsi ten nejlepší chlap pod sluncem," pronesla, prudce vstala a dala mi pusu. Odtáhl jsem se od ní s omluvným úsměvem a ukázal na svůj prstýnek.

Pohled Edwarda

Blížil se ples a to znamenalo jediné. Každá holka chtěla jít se mnou. Samozřejmě, že mi to lichotilo a šimralo mé ego, ale nějak jsem neměl náladu se přetvařovat na stupidním plese. Proto jsem se snažil, všem nabídkám vyhnout, nedařilo se mi to. Těsně před učebnou jsem narazil na tu dívku, na Isabellu. Přišla mi tolik nevinná a plachá. Otloukánek společnosti, kterého si nikdo nevšímá. Když jsem ji tak pozoroval, napadla mě myšlenka. Udělám dobrý skutek a pozvu ji. Došel jsem k ní a za mnou se táhlo minimálně deset dalších holek.

„Ahoj, Isabella, že?“ zeptal jsem se radši.

Udiveně se na mě podívala. „Ano, to jsem já. Co potřebuješ?“

„Příští týden je tady ples. Určitě o tom víš. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou na něj nešla,“ řekl jsem a snažil se přitom tvářit jak neviňátko. K tomu jsem přidal svůj neodolatelný úsměv, na který letí každá.

„Ou, ples. Na to já nejsem, určitě tu máš hodně zájemkyň. Takže se ti moc omlouvám, děkuji za pozvání, ale ne,“ pronesla klidně. Otočila se na podpatku a odešla.

Kdybych mohl, tak mi vypadnou oči z důlků. Holka, která mi dala kopačky? Taková i existuje? Ano, existuje a zase se musí jmenovat Isabella. Otočil jsem se k davu holek, prodral jsem se jím a zamířil do učebny na přednášku.

Pohled Alice

To si s ním ještě vyřídím. Sice mi to hraje do karet, že pro nás přijede Emmett, ale i tak. Jak se na mě mohl vykašlat? Samozřejmě, že potřebuje jeho kolegyně pomoci, když je to nádherná, prsatá blondýnka.

V náručí jsem držela malou Cassie. Došla jsem až k Rose, která tu s námi ještě byla. Jak jsem zjistila během naší dnešní konverzace, bydlí sama. Nemá kam spěchat. Oblíbila jsem si ji a Cassie také. Dokonce jsem byla dneska natolik upovídaná, že jsem jí řekla skoro vše o naší rodině. Rose to nevadilo, přišlo mi, že je ráda. Nikdy prý nezažila teplo rodinného krbu, po kterém tolik touží.

„Myslím, že se budeš Emmettovi líbit. Byly byste pěkný pár,“ rozplývala jsem se nahlas. Rose po mně hodila zaraženým pohledem.

„Pár? Alice, nemyslíš, že trošku předbíháš? Vždyť nevím ani, jak vypadá. A k tomu jsi mi tvrdila, že pořád miluje svou ženu.“

„Nemůže žít věčně ze vzpomínek a ty jsi naprosto ideální žena pro něj,“ přesvědčovala jsem ji.

„Mně bylo hned jasné, že v tom bude nějaký háček! O to ti teda šlo? Chtěla jsi mi dohodit první upírku, na kterou narazíš? Alice, sakra, přestaň se mi plést do mého života. Je jen můj a nikoho jiného. To, že řídíš život Jaspera, je jeho věc, ale mě vynechej!“ křikl na mě Emmett. Vůbec jsem si nevšimla, že by sem přišel! Sakra! Vzal mi Cassie z náruče a odešel k autu.

„Emmette, stůj!“ zakřičela jsem na něj. Zastavil se před autem a naznačil mi, abych sebou mrskla. V mžiku jsem seděla na sedadle spolujezdce. Předtím jsem se omluvila Rose, která ještě vyjeveně koukala na Emmetta.

Tak tohle jsem asi nevychytala. Emmett na mě nepromluvil během cesty. Mlčel, jak zařezaný. Jediné, co narušovalo ticho, bylo lehké chrápání Cassie.

Před domem jsem mlčky vystoupila a zamířila do domu. Uvnitř už seděl Edward, díval se na televizi. Emmett šel uložit malou. Jakmile se vrátil, začala jsem s omluvou.

„Emme, já se ti omlouvám, nechtěla jsem…“

„Ale chtěla! Jenže já nechci, miluji Scarlett! Žádná žena ji nikdy nenahradí a už vůbec ne taková blondýnka.“

Edward si přečetl v našich myslích vzpomínku na Rose.

„Ty vole, taková kost a ty toho nevyužiješ? Proč? Náhodou, Alice ti vybrala dobře,“ pochválil mě uznale Edward. Emmett stočil pohled na něj a začal křičet pro změnu na něj.

„Ty bys mohl dospět! Můžeš někdy přestat myslet na sex? Možná kdybys jednou na něj nemyslel, mohl jsi teď žít s Bellou šťastný život.“

„Isabellu do toho nepleť, s tou to nemá nic společného!“ štěkl po něm Edward.

„Nemá? Fajn, takže ty si stěžuješ, fňukáš, jak se máš špatně, ale za vše si můžeš ty sám. Nedivím se Belle, že tě opustila.“

„To neříkej! Nikdy jsem si nestěžoval! Ona mě opustila, snažil jsem se ze všech sil napravit své chyby, ale ona mi už nedala další šanci. Ztratil jsem ji nadobro, jsem z toho na dně. Jsi rád? Nesnáším se každý den své nesmrtelnosti. Udělal jsem chybu, za kterou teď pikám. Zradil jsem její důvěru a to hned dvakrát, ale i tak se snažím žít dál a to vše jen kvůli vám.“

„Promiň, nechtěl jsem to říct. Byl jsem naštvaný, hlavně sám na sebe,“ omluvil se Edwardovi Emmett. Otočil se na mě a omluvil se mi také:

„Al, je mi to líto. Vím, že jsi to myslela dobře, svým způsobem, ale já nechci žádnou upíří seznamku. Nechtěl jsem na tebe tak vyjet, promiň mi to, prosím.“

Došla jsem až k němu a objala ho. „Neomlouvej se, mrzí mě, že jsem to tak pokazila. Nechtěla jsem tě rozčílit.“

„Už se nebudeme omlouvat,“ pronesl Edward.

„Ty ses neomluval,“ podotkl Emmett se smíchem.

„Ne, nemám za co. Ta Rose je fakt kus,“ řekl pro změnu se smíchem Edward. Jen jsem zakroutila pobaveně hlavou a odešla do svého pokoje. Neměla jsem už náladu na další hádky.

Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Emmett sice vyšiloval, ale to bylo tím, že nebyl připravený. Určitě budu mít další možnost ho dát dohromady s Rose. Zdola se ozval Edwardův smích.

„Nevím, co se směješ. Jestli si myslíš, že jsem neviděla tvůj dnešní trapas ve škole, tak to se pleteš,“ pomyslela jsem si škodolibě. Doslova jsem uslyšela, jak zavřel pusu. Tomu jsem se od srdce zasmála já.

Mrkla jsem na hodiny, na nočním stolku. Jasper by tu už měl být. Co tam dělá s tou jednou fuchtlí? Čekala jsem další tři hodiny, než se uráčil přijít domů za svou ženou. Jakmile se za ním zavřely dveře ložnice, podrobila jsem ho důkladnému výslechu.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 4. kapitola: