Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 28. kapitola

31.10.2011 (08:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2933×

Pohled Rose

Jedenáct dopoledne, nejlepší doba na to dát si sprchu, pomyslela jsem si a tak jsem i vykonala. Oblékla jsem se do nového oblečení a zamířila za Alice do ložnice. Nikdy z mužských v domě už není a já bych si s ní ráda promluvila.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji, jakmile jsem vešla. Seděla v křesle a sledovala přírodu z okna.

„Jak se má Cassie?“ narážela na včerejší noc. Cassie měla noční můry a nemohla spát.

„Nad ránem klidně usnula. Jasper ji pak hlídal…“ U vyslovení jeho jména se zajíkla. Kruci! Otočila se na mě celým tělem a nepatrně se usmála.

„Jasper by byl výtečný otec. Vždycky jsem si to myslela,“ promluvila zdrceným hlasem.

„Ano, to by byl, Al,“ přitakala jsem jí. „Nechceš jít se mnou a s Cassie do obchodů? Hromada oblečení a bot,“ lákala jsem ji.

„Ne, děkuji, přečtu si nějakou tragédii, to zvětší můj pocit viny a pak se můžu jít zahrabat pod půdu na zahradě, až bude Halloween, tak mě vyhrabte.“

„Ten už byl.“

„Aha, tak příští rok, myslím, že to přežiju.“

„Alice! Přestaň s tím, prosím. Pojď s námi.“

„Ne, nechci, budu tu, opravdu, děkuji, ale je mi líp tady, zatím.“

„Zatím,“ rozloučila jsem se s ní. Opět se otočila k oknu a pobrukovala si nějakou píseň, vypadala v tu chvíli, jako blázen. Blázen se zlomeným srdcem. Vyšla jsem z jejich ložnice a zamířila za Cassie. Po cestě k ní se mi rozezvonil mobil.

„Ano, Emme?“

„Co Cassie, je už v pohodě?“

„Spala klidně, teď jdu právě za ní, už se probírá,“ řekla jsem mu a vešla do jejího pokojíku. Vystrčila hlavičku zpod peřiny a zakřenila se na mě, v ten moment mi tolik připomínala Emmetta.

„Je v naprostém pořádku,“ ujišťovala jsem Emmetta do telefonu.

„To je táta?“ vyzvídala Cassie, jen jsem přikývla. Vyskočila z postele a já jí podala telefon.

„Tati, dneska je velký den, že? Já budu doma a vy s mámou jdete na bál. Maminka bude muset vypadat, jako princezna,“ žvatlala do telefonu a já ji zatím vybrala nějaké oblečení.

„Ano, tati, budu hodná, budu poslouchat strejdu Jazze,“ mluvila o něco méně vesele Cassie. Nemá ráda, když ji někdo peskuje. Protočila oči v sloup, zřejmě jí Emmett říká, co dělat a nedělat. Podívala se na mě a podala mi telefon.

„Obleč se,“ přikázala jsem jí a se smíchem vzala od ní telefon.

„Miláčku, tvá dcera tě má plné zuby, a to jí jsou pouze čtyři roky,“ zaševelila jsem do telefonu. Emmett jen zamručel, pak se zhluboka nadechl.

„Ten podnikový večírek začíná v sedm hodin, v kolik mám pro tebe přijet?“ změnil téma.

„Jedu s Cassie do obchodů a pak ke kadeřníkovi, co třeba v šest, kdyby byla zácpa, ať to stihneme včas?“

„Dobře, po práci se stavím ještě do hračkářství, zda už jim přivezli tu panenku.“

„Do Vánoc je daleko nemyslíš?“

„Dva měsíce, to se ti zdá daleko, Rosie?“

Mrkla jsem na Cassie, jakmile slyšela slovo Vánoce, zbystřila.

„Asi máš pravdu, budu končit, ať to všechno stihneme.“

„Dobře, v šest doma, už se na tebe těším, pošli pusu té malé rebelce, miluji tě.“

„Taky tě miluji.“

Schovala jsem mobil do tašky a podívala se na tu svou rebelku.

„Jdeme?“ zeptala jsem se. Zapnula si mikinu až ke krku a vyletěla z pokoje dolů ke garážím. Naposled jsem se podívala směrem k Alice. Zavřené dveře ložnice, nevyšla ven, nevychází ven, i když Jasper není. Tímto postojem to nevyřeší, nikdy…

„Mamí!“ křikla Cassie. Nasadila jsem úsměv a vydala se za ní.

…

Šaty, koupené. Boty, koupené. Návštěva kadeřníka, který vám vytvoří dokonalý účes, odškrtnuto taky. Koupě obrovského lízátka, které způsobí totálně zalepený obličej vaší dcery, tuhle chybu už neopakovat. I když její spokojenost je nade všechno.

Zaparkovala jsem před domem. Pustila Cassie z autosedačky a pobrala všechny ty tašky, co jsme dneska shromáždily.

„Otevři mi dveře, zlatíčko,“ poprosila jsem ji. Přiskákala k vstupním dveřím a zmáčkla kliku, byly zamčené. Ohlédla se na mě. „Co to?“ zamračila se. Všechny tašky jsem přehodila na levou ruku a pravou vylovila klíče, ještě, že je nosím po kapsách, odemkla jsem a společně s Cass vešla.

„Do koupelny, než se čehokoliv dotkneš, jsi zalepená a připomeň mi, že mám vydrhnout kliku, nebo se na ni budou lepit Edwardovy fanynky,“ mluvila jsem na Cass, ta utíkala do koupelny a já zatím poskládala všechny tašky na gauč.

Protáhla jsem si záda a vydala se do patra. Alice nebyla v pokoji a Jasper taky ne. Měl tu být, domluvili jsme se, že bude dnes hlídat Cassie, protože ta nějak přestala komunikovat s Alice. Ale! Ona a ani on tu nebyli, třeba… Hned se mi zvýšila nálada, snad se konečně dokopali k něčemu, ať je to cokoliv, je to pokrok. No, sice jim to přeju, ale nemám nikoho na hlídání, ledaže…

„Kde jsi?“

„Znáš vysokoškolské spolky?“

„Jo, znám.“

„Tak si představ, že jsem na jednom z těch večírků, co spolek Gama, Peta, nebo, co to je, pořádá. Luxusní roštěnky, ti povídám.“

„Řekni jim, adios. Potřebuji pohlídat Cass.“

„Co? To má dělat Jazz.“

„Jazz a ani Alice nejsou doma. Jednou můžeš přece abstinovat.“

„Nesnáším tě, Rose. Už se chováš přesně, jako Alice, ještě si okroužkuj Emmetta a hotovo!“

„To přežiješ, Eddie, už se těším, až dojedeš.“

„Co za to?“ nenechal se.

„Představím ti svou sestru.“

„Ty máš sestru?“

„Ne, dělej, dokud to zařizuju já a ne Emmett. Poslední dobou je hodně výbušný.“

„Jo, hned.“

Vrátila jsem se zpátky do obýváku a vzala tašky. Cassie si sedla na pohovku a pustila si nějakou pohádku.

„Ukaž pusu,“ nařídila jsem jí. Zazubila se na mě. „Nádhera,“ pochválila jsem ji a šla se převléct.

…

V šatech, které jsem si koupila a v botách, které mi vybrala Cassie, jsem se otočila kolem dokola před zrcadlem. Vlasy jsem měla vyčesané do drdolu. Připnula jsem si ještě náramek a hodinky. Emmett má nejvyšší čas se tu objevit. Sešla jsem schody a usadila se vedle Cassie.

„Jsi krásná, mami,“ polichotila mi.

„Děkuji, Cass.“ Políbila jsem ji na čelo a usmála se na ni. Utřela si rtěnku ze svého čela a dál se věnovala televizi. Mrkla jsem na hodinky. Kde ten Edward s Emmettem jsou?

„Promiň, zlato, nestíhám!“ vpálil do domu Emmett a hned běžel nahoru. Edward vešel v závěsu za ním. Doslova z něj sálal sex. „Nejdřív se jdi umýt, nechci, abys takhle chodil za Cass. Večeři má v ledničce, stačí to ohřát. Kdyby něco, volej, ano?“

„Tohle dítě jsem hlídal už když byla malé miminko, to přežiju,“ ujišťoval mě Edward a šel nahoru po schodech. Málem se srazil s Emmettem, který si upravoval ještě bílou kravatu, kterou měl k černému obleku.

„Kde je zbytek rodiny?“ ptal se mně Emm.

„To nikdo neví,“ odpověděla jsem mu. Nahnul se přes sedačku a políbil Cassie. Pak se podíval pořádně na mě, uznale hvízdnul, popadl mě za ruku a vlekl do auta. A to, prý ženské mají problémy s nedochvilností.

Pohled Jaspera

Stoupal jsem po schodech nahoru do pracovny. Myslel jsem, že už se s Rose vrátily, ale ještě tu nebyly. Edward tu nebyl, Emmett tu nebyl. Pohledem jsem zavadil na dveře své ložnice. Nic jsem neslyšel, že by Alice? Zastavil jsem se před těmi dveřmi a sáhnul po klice. Trvalo mi několik dalších minut, než jsem se odhodlal zmáčknout ji a vstoupit do ložnice.

Nikdo tam nebyl, jen prázdná místnost. Přešel jsem k šatníku. Nic tam nebylo, kromě pár mých věcích. Rozhlédl jsem se po pokoji, nic jejího tu nebylo. Utekla!

Hledal jsem nějaký dopis, papírek se vzkazem na rozloučenou, ale v pokoji nic nebylo. Seběhl jsem dolů a hledal tam. Na stolku u telefonu byl vzkaz: „Musím jít, Jasper mi nikdy neodpustí. Sbohem, miluji Vás, rodinko moje.“

Zmačkal jsem papírek a mrštil s ním do koše. Zamotala se mi hlava a já si musel sednout.

„Co krucinál, Jaspere, chceš?“ mluvil jsem sám na sebe. Zradila mě, to ano, ale já ji miluji, a proto to tak bolí, protože ji tolik miluji a nedokážu ji nechat jít. Neodejde, nikdy! Zvedl jsem se a vytočil poslední volané číslo. Rezervovala si let. Pokud s ní budu chtít v budoucnu být, musím ji najít.

Vyskočil jsem z auta a běžel k letišti. Musím ji najít, musím!!! Běžel jsem lidskou rychlostí, vrážel do lidí a bylo mi sakra jedno, že někoho sejmu dolů!

Snažil jsem se zachytit její pach, stopoval jsem, strachoval se, že mi odletěla a já už ji nikdy neuvidím. Zastavil jsem se uprostřed velké haly a rozhlédl se kolem dokola.

„Zatraceně!“ zaklel jsem bezradně, když jsem v dálce zahlédl drobnou ženu, jak sebou vláčí velký kufr a vůbec nepotřebovala pomoct. Alice…

Doběhl jsem k ní a dotkl se jejího ramene, ohlédla se a vypadala zaraženě. Pustila kufr a otočila se zpříma na mě.

„Jazzi?“

„Nejdřív mě podvedeš a teď mě chceš i opustit?!“ vyhrkl jsem ze sebe.

„Já… Nemluvil jsi se mnou, nechtěl jsi mě ani vidět. Nedokázala jsem tam dál být, čekala jsem, doufala jsem.“ Pohlédla mi do očí, kdyby mohly, byly by plné slz. Kousek jsem se k ní přiblížil, natáhla ruku, pomalu, opatrně, jako by se bála, že ji odmítnu. Váhal jsem, ale jen chvíli, dotkl jsem se její ruky a stiskl ji. Cítil jsem, jak si oddechla.

„Copak nechápeš, že tě miluju? Miluji náš život, naši rodinu, jenže jsi mi ublížila.“

„Já vím, já vím, odpusť mi, prosím.“

Její stisk zesílil, její pohled mě tolik přesvědčoval o její lásce. Nemohl jsem se udržet, nikdo není perfektní, ani já, ani ona. Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil do vlasů.

Konec se blíží, už jenom čtyři kapitolky a WB je u konce. Snad se vám tento díl líbil, i když nebyl nic moc zajímavý. Komentáře potěší.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 28. kapitola :