Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Which one? - 7. Sto dlouhých let

upír a člověk by jitule


Which one? - 7. Sto dlouhých letDalší dílek, snad se bude povídka pořád líbit :)

Elie:

Teď už jsem ve škole zase jen já, Alec s Jane už mají padla a tak jeli domů. Mě čeká ještě dvouhodinovka francouzštiny, která bude snad bez upírů už. Poslední, co chci, je aby jsem měla hodinu ještě s Edwardem. Blížím se ke své skříňce, když ho uslyším. Volá moje jméno? Zaseknu se v půlce pohybu a prudce se otočím, chodba je prázdná, ale stejně se rozhlížím kolem dokola. Nakonec se tomu poddám, zavřu oči a vydám se za Edwardovo hlasem. Když ho uvidím stát uprostřed jedné z chodeb, párkrát zamrkám. Sto let jsem si myslela, že je mrtvý. Sto let jsem postrádala tu tvář. Sto let jsem se chtěla jen znovu podívat do těch očí, které i přes změnu barvy vyzařují to samé co tenkrát.

„Eleanor?“ Bože, ten hlas. Neodpovím.

„Myslel jsem-“

„Prosím, neprozraď mě, já vím, že tvoje sestra má dar, ale nemusí se o nás dozvědět. Já vás nijak neohrozím, věř mi.“

„Už tě viděla, kvůli ní jsme tady. Proč jsi tady?“

„Něco hledám a moje ‚rodina‘ si myslí, že vy byste nás k tomu mohli dovést.“

„Co máš na mysli?“

Přeruší nás zvonění.

„Dnes v noci v lese, tam na mýtině. Určitě víš kde, v tom lese je jen jedna louka tohohle typu. Tam ti odpovím na co budeš chtít. Na shledanou.“

Rychlým krokem se vydám ke své třídě podle plánku. Dosednu do prázdné lavice a s oddechnutím si vyndám učebnice na stůl. V tu samou chvíli se objeví Edward. Tohle bude ještě dlouhej den. Sedne si vedle mě, ale sedíme mlčky.

Večer doběhnu na mýtinu. Edward už tam sedí, přímo uprostřed té nádherné louky jako by byl jejím pánem, byl tak krásný ani celá ta louka se mu krásou nemohla vyrovnat.

„Kdo tě poslal?“ zeptá se namísto pozdravu hned.

„Vlastně jsem čekala trochu jinou otázku.“

„Teď je nejdůležitější moje rodina a její ochrana, než důvod proč jsi mi nic neřekla.“

Podívám se do země, zhluboka se nadechnu, i když to vůbec nepotřebuju.

„Žiju teď s Volturiovými. Teď asi přijde otázka proč jsem tady. Odpověď je jednoduchá – novorození v Seattlu. Víte o tom něco?“

„Volturiovy? Proč oni? Ale ne, o novorozených toho moc nevíme. Mysleli jsme si, že jste je poslali vy. Teď to ale vypadá, že za tím stojí někdo úplně jiný.“

„Koho máš na mysli?“

„Upírka, které jsem zabil druha na ochranu Belly, mojí... snoubenky.“

Přísahám, že kdybych mohla plakat, tak po těch sto letech by to bylo právě teď. Chtěla jsem se otočit a s pláčem utéct pryč, ale moje upíří já mi to nedovolilo.

„Snoubenka...“ Myslím, že toho budu litovat. „Novorozených je moc, počítám tak okolo 40, ale nevím to jistě. Viděla jsme jich v Seattlu jen hrstku. Já... pomůžu vám, mylsím, že bych se mohla hodit.“

„Proč by nám Volterra pomáhala?“

„Neříkala jsem nic o Volteře, pomůžu vám já, sama za sebe.“

„Proč?“

„Když už jsem tě po sto letech našla, nehodlám zase truchlit nad tvojí ztrátou, jednou mi to stačilo. Koneckonců, proč bychom nemohli být... přáteli?“

„Jak můžu vědět, že to myslíš vážně, že ti můžu věřit? Neslyším tvoje myšlenky.“

„Ano, tvůj dar. Ten, po kterém Aro tak moc touží. Taky mám jeden. Přezdívají mi Chameleon, umím transformovat svojí podobu do podoby někoho jiného, koho jsem už někdy dřív viděla. To zastiňuje mojí mysl nebo tak něco. Alespoň Aro to tvrdí.“

„Bude lepší, když si o tomhle promluvíme se všemi členy mojí rodiny. I my máme tajné zbraně, o kterých Volterra nemá ani zdání. Ale věřím ti... Ani trochu jsi se nezměnila.“

Vyprávíme si na louce až do svítání. Povím mu mezitím celý svůj příběh od začátku mojí upíří existence.

Když jsem ten den, co jsme se zasnoubili, šla ze statku, kde jsme pracovali, domů, v našem domě někdo byl. Byl neobyčejně krásný jako anděl, ale výraz jeho tváře byl zlý. Můj otec ležel bezvládně na zemi a matka byla otočená k němu, zakousl se jí do krku, pak jí odhodil jako kus hadru. Byli mrtví oba dva, tím jsem si byla jistá. On se otočil na mě, představil se mi jako Rafael. Došel až ke mě, měla jsem strach, bála jsem se co přijde. Dotkl se mojí tváře, jeho dotek byl studený. Podíval se mi do očí a řekl, že takové krásy je škoda. Zakousl se od mě jako do matky, ale nezemřela jsem. Matně si pamatuji, že mě odnesl do lesa, daleko od míst, kam chodí lidé. Na tom samém místě jsem se vzbudila, se zvláštním viděním. Viděla jsem jako ostříž a hald jsem měla jako vlk. Zacítila jsem vůni zvěřiny a slyšela tlukot jejího srdce. Vydala jsem se tím směrem. Když jsem instinktivně zvíře nakonec dostala, jeho krev mi nestačila, vydala jsem se k vesnici. Cestou jsem potkala odjíždějící kejklíře, všechny do jednoho jsem zabila. Když jsem se dostala k městečku, zjistila jsem, že prý je v okolí upír. Nakonec chytili Rafaela, kterého městští buřiči, kteří asi věděli, co udělal mé rodině, roztrhali na kousky a spálily ho. Jeho hlava byla nabodnutá na kůlu, když hořela. Pak už jsme žila jen proto abych Edwarda chránila, dokud ovšem nezemřel.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Which one? - 7. Sto dlouhých let:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!