Už se dostáváme do bodu, kdy El zjišťuje, že Edward je vlastně taky upír. Teď už jen zbývá, aby to samé zjistil taky Ed. Doufám, že se bude dílek líbit a omlouvám se za delší pauzičku.
03.07.2010 (09:45) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 953×
Elie:
Sedím v jídelně a dívám se na něj jako omámená. Když mi Jane začne mávat pizzou před obličejem, abych se vrátila zpátky do reality, popadnu svojí kabelku a rychlým krokem odcházím z jídelny. Doufám, že se nepodívá mým směrem. Jakmile jsem za dveřmi jídelny, dám se do běhu, musím odsud pryč. Vyběhnu ze školy a zamířím si to k jejímu rohu, v tuhle hodinu tam nikdo nechodí. Po školní zdi se svezu na zem, opřu se o zeď a zvednu hlavu. Tohle není možné. 100 let jsem ho měla za mrtvého a teď zjistím, že žije. Tak moc bych se z toho teď chtěla vyplakat, tak moc jsem se snažila, ale slzy mi netekly. Když se trochu uklidním, zhluboka se nadechnu a prudce se zvednu. Těkám očima mezi školou a lesem, nakonec se vydám ke škole. Těžko bych Alovi a Jane vysvětlovala, proč jsem odešla ze školy. Na lovu jsem byla včera. Takhle můžu říct, že jsme si zapomněla něco v autě, třeba. Chyba, stáli před školou a nechápavě se na mě dívali. Jen kolem nich projdu, nemám náladu se o tom bavit. Další hodina je španělština, ta snad bude bez upírů.
Alice:
Na tý holce mi něco nesedí, není špatná jen, řekla bych, že je v ní něco zvláštního, něco povědomého. Eleana Santini. U oběda jsem se na ní musela pořád dívat, proč tolik mých myšlenek směřuje právě k ní a jejímu stolu? Ti dva, co jsou s ní, tuším její mladší sourozenci, připomínají mi někoho, tak moc.
„Alice, vnímáš mě?“ mává mi Emmett rukou před očima.
„Já... Jo, jasně, že vnímám, jenom...“ Otočím se k jejich stolu, ale už tam nikdo nesedí. Asi už blouzním. Musím zjistit, co s těma třemi cizákami je.
Emmett:
Blbá španělština, měl jsem radši jít na fráninu. Znuděně vejdu do třídy, už je hodina.
„Omlouvám se, paní profesorko, v jídelně byla fronta na tácy.“ Ježíš, větší kravina mě napadnout nemohla, profesora Fernandézová zakroutí hlavou a dál vykládá o maturitních tématech.
„Tak kdo nám poví o svých nejlepších prázdninách? Přestaňte si hrát s tím telefonem a odpovězte na otázku, slečno...?“ Moc ji nevnímám, španělštinu mám stejně na háku.
„Santini, Eleana Santini. Ehm, mis mejores vacaciones fueron un viaje a Brasil. Fuimos allí porque el Carnaval de Brasil. Fue increíble. Todos tuvimos un hermoso vestuario y máscaras. Nos encontramos con la reina carnaval también. Yo estaba en este desfile también. Era como si el tiempo se detuvo. Definitivamente fue la mejor experiencia que tengo. si puedo me gustaría volver allí ahora.“
Co to sakra je? Všichni se udiveně otočí na holku sedící v předposlední lavici. Krásná jako obrázek, dlouhé vlnité blond vlasy jí splývají po zádech a její modré oči zářily jako dvě obrovské hvězdy a ten její rozpačitý úsměv. Pane jo, až ji uvidí Rose, ty oči jí vyškrábe. Pousměju se a otočím se zpátky dopředu, co s takovou španělštinou dělá tady? Po zazvonění se zvednu a vydám se ke vchodu, ještě naposledy se na tu novou holku podívám... mohla by snad být? Podívám se jí znovu do očí, ale ty jsou pořád studánkově modré. Stejně, něco tu nehraje.
Elie:
Sakra, co to do tebe vjelo El? Všichni na mě zírají, sesunu se na židli o něco níž a koukám do sešitu. Tohle jsem malinko přepískla. Po zazvonění se zvednu a ještě naposled kouknu na jednoho z Cullenů, zkoumavě se mi podívá do očí, ale pak se jen otočí a odejde. Sednu si do auta a čekám, až přijde Al a Jane a předáme si informace o Cullenovejch.
Lehnu si ve svém pokoji na postel a dívám se do stropu. Proboha, on žije… vážně žije.
„El? Co to dneska bylo v tý jídelně?“ slyším Jane ode dveří.
„Jane, nic to nebylo, jen jsem si myslela, že někoho vidím.“ Pousměju se směrem k ní.
„No... dobře, hele vlastně jsem přišla abych ti řekla, že jsem našla jejich největší slabinu. Ten Edward,“ při jeho jméně mě zamrazí a malinko sebou cuknu. „chodí s tou lidskou holkou, takže když budeme nuceni útočit, musíme útočit na ní.“
Cože? Jak chodí... Začnou se mi dělat mžitky před očima. Okamžitě se vydám k oknu a vběhnu do lesa, kde pustím svoje už tak dost nekontrolovatelné emoce na povrch. Když už jsem hodně daleko, pořádně se nakrmím. Domů se vracím stejnou cestou, no, nadělala jsem pěknou paseku. Vylámané stromy, rozlámané skoro na polínka k ohni. Proč je to tak těžké? Schoulím se na zemi a jen koukám před sebe. Isabella Swanová, nenávidím ji!
Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Which one? - 5. Zjištění:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!