Trošku odpočinková kapitolka, takové vysvětlení situace z pohledu Edwarda. Samotné mi totiž moc minulá kapitolka nedávala v některých frázích smysl a návaznost. Tak teď aby jste třeba úplně pochopili, proč Edward okamžitě Bellu nepřijel zachránit atak dále... čtěte :)
04.01.2010 (14:00) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1291×
When you love her - 5. kapitola
Písnička:http://www.youtube.com/watch?v=JP3SJjoXAQo
Pohled Edward Cullen:
To co se stalo mezi ní, Mikem a Angelou se jí ze srdce jen tak mávnutím proutku nevymaže. Já to vím, ale i přesto budu trpělivý. Najednou se jí podsekly nohy a ona se sunula k zemi. Na poslední chvíli jsem ji zachytil. Nevím jak dlouho trvalo, než se probrala… Ale měl jsem o ni vážně strach. Za chvíli však začala cukat očními víčky.
„Bello, slyšíš mě?“ Promluvil jsem k ní. Pomalu otevřela oči a střetla se s mým pohledem. Jemně jsem se odtáhl a šeptal k ní.
„Konečně ses probrala. To bude v pořádku, Bell.“ A stále dokola…
„Pojď, odvezu tě domů.“ Nabídl jsem jí. K mému údivu odporovala. Je tak paličatá…
„Ne Edwarde, ne teď. Až po koncertě, chci to ještě zůstat, prosím.“ Prosila mě, neodolal jsem.
Jen velice nerad jsem opouštěl svou lásku, ano tak jsem pociťoval Bellu. Jako dívku mého života, ale zároveň jsem si uvědomil, že jí přece nemůžu vzít život a uvrhnout stejně jako jsem já do zatracení.
Zamířil jsem k podiu, pohled stále přilepený na ni. Začaly se ozývat tóny prvních skladeb. Mě se zdála tato chvíle jako nikdy nekončící, už jsem to nemohl vydržet. Bella se mi začala ztrácet v davu, už jsem ji nenašel. Velmi mě to znervózňovalo…
Ihned po poslední skladbě jsem se vydal hledat Bells. Ale nikde jsem ji nenašel, prohledal jsem celý stadion, každičký kout. Nikde nebyla. Počkal jsem tedy, až se to tu vylidní, abych to měl přehlednější. Ale ani poté nepřišla, neukázala se a nikdo ji neviděl. Rozhodl jsem se zajet k ní domů a ujistit se, zda je v pořádku. Její dům nebylo těžké najít, nacházel se vedle policejní stanice.
Když jsem vystoupil a podle jména na zvonku se ujistil, stiskl jsem ho. Ze dveří vyšla mladá paní, nejspíš Bellina máma.
„Dobrý den, jsem Edward Cullen a hledám mou kamarádku Bellu. Není náhodou doma? Měli jsme se sejít, ale zmizela dřív, tak jsem se jel ujistit, zda došla v pořádku domů.“ Uf, takhle dlouhou větu, kdybych byl člověk, nestačil by mi dech.
„Dobrý den, Bella bohužel doma ještě není. Od rána se tady neukázala.“ Odpověděla mi paní.
Poprosil jsem jí tedy o číslo mobilu Bell, poděkoval a odešel. Jakmile jsem nastoupil do auta, vyťukal jsem její číslo a prozváněl. Nikdo to nezvedal. Ubytoval sjem se v hotelu, zatímco ostatní odjeli zpátky do Hollywoodu.
Večer jsem zkoušel volat znovu. Asi na pátý pokus se mi ´poštěstilo´. Někdo to přece jen zvednul. Ze sluchátka se ozývaly divné zvuky. Nejdřív něco jako bolestné škubnutí, pak šustění a pak zřejmě pád mobilu, protože tam byl hluk. Pak znovu nějaké zajíknutí a nakonec zakletí. Ten hlas patřil Belle, ale zřejmě netušila, že mi zvedla hovor.stále jsem křičel do sluchátka:
„Bello! Bello! No tak odpověz mi! Bello!“ Ale nikdo se neozýval, za chvíli bylo slyšet hluk nákladního auta. Měl jsem na lince druhý hovor, takže chtě, nechtě jsem to musel položit.
***
„Edwarde? Ubytuj se na hotelu, jedu do Phoenixu.“ Volala mi roztřeseným hlasem Alice. Pak zavěsila.
Čekal jsem celou noc, nakonec k ránu přijela.
„Alice! Co se děje?!“ Vyhrkl jsem na ni z plna plic.
„Edwarde, Bella.…“ A vysypala na mě všechno co se stane nebo stalo. Až po nalezení bezmocné Bells jistým Nikem, ale potom už nic nevidí. Nik je nejspíš něco jako vlkodlak nebo tak něco. I podle jeho snědého vzhledu. Pohlédl jsem na Alici.
„Musíme ji najít.“ Objížděli jsme celé město, až jsme dojeli k domu, kde Alice viděla Bellu. Nikoho jsme zde neviděli, avšak Bellina vůně zde stále byla. Alice jela autem, zatímco já jsem sledoval Bellinu vůni. Ušla asi kilometr a pak se svalila pod velkou borovicí u cesty. Pak se její stopa ztratila. Vůně byla stále silná, takže se to muselo stát před pár hodinami. Jsem vůl, proč jen jsem ji poslechl a přitakal, že ji zavezu až po koncertě domů. Kdybych jel hned, nic by se jí nestalo. Pitomec. Pak se mi rozdrnčel telefon.
„Bello?“ Zavolal jsem do sluchátka.
***
Bell! Křičel jsem, zatímco jsem jí běžel naproti. Stála u auta vedle Nika. Vypadala vážně uboze, obvazy měla zakryté celé čelo, nohy, a já nevím co ještě vše a na ruce sádru… Opatrně jsem ji objal a šeptal slova lítosti. Pak jsem se od ní na chviličku odtáhnul abych poděkoval Nikovi. Kupodivu mě překvapilo, že chtěl za záchranu jen cédéčko s autogramem a pro svou přítelkyni fotografii se mnou. Dal jsem mu číslo, aby někdy zavolal. Ještě jsem mu nesčetněkrát poděkoval a pak usedl do Volva a rozjel se s Bell domů. Alice říkala, že tam za chvíli dorazí.
Když jsme přijeli, paní Swanová nám uvařila kávu a následně jsme si s Bell dlouho povídali. O všem možné.
„Bells?“ Začal jsem, když jsme osaměli.
,,Mám v plánu zdržet se pár dní ve Phoenixu, ale Teď budu muset jít na hotel, Alice přijede a potřebuju oznámit její příjezd." Pronesl jsem omluvně.
,,Jestli chcete, můžete být zatím u nás." Odpověděla k mému údivu. Proč bych nepřijal, byl jsem šťastný, že jí můžu být nablízku. Omluvil jsem se kvůli vyzvednutí Alice. Nechala auto u hotelu, bylo to méně nápadné a já pro ni mezitím zajel. Jakmile Edward s Alicí přijeli, bouřlivě jsme se přivítali.
***
Když jsme přijeli k Bellině domu, začali se bouřlivě vítat.
,,Bello! Tak ráda tě vidím! Je mi to strašně líto, já, když jsem viděla, co se stane, ehm... teda když mi Edward volal co se stalo..." Snažila se zamluvit, ale Bell byla všímavá. To nevypadalo vůbec dobře. Zatáhla si ji bokem a na rovinu se zeptala:
,,Alice, ty vidíš budoucnost? Kdo nebo spíš co vlastně jsi? Vlastně bych měla říci jste..." Dořekla, ale já je přerušil. Nesmí se to dozvědět. Ne teď!
Když jsem šel přeparkovat, nakouknul jsem do schránky. Byla tam červená obálka bez adresy.
,,Alice! Bell!" Zakřičel a nesl jsem v ruce obálku. Třesoucíma se rukama jsem vytáhl svitek papíru. Raději jsem zadržel dech, to samé udělala Alice. Bylo na něm totiž krví napsáno:
Přijdu si pro tebe Isabello, tohle je začátek!
,,Edwar-Edwarde!" Vyhrkla Bellinka vystrašeně.
"Nemá být náhodou za... za mřížemi?!" Nervovala se.
„Klid Bell, teď jsi doma, tady ti nic nehrozí.“ Dodal jsem, ale nebyl jsem o tom pevně přesvědčen. Potřebuje jen čas a něčí podporu. Ujišťoval jsem se a v duchu se tetelil, abych jí mohl být já. Když jsme se odebrali nahoru, Bell mi pokynula na svou postel, že bude spát na gauči. To nemyslí doufám vážně! Já, který nespím budu hrát spánek v její posteli, zatímco ona si bude ničit záda na gauči. Nepřipadá v úvahu.
„Tak si pojď lehnout ke mně.“ Zajíkla se a zčervenala. Ale já šel, tahle nabídka se odmítnout nedala. Bella nádherně zčervenala, já ulehl vedle ní a zabalil ji do deky. Ve spánku nevědomky šeptala moje jméno ale taky jednou zvolala jméno Jacob. Zamračil jsem se, že zrovna teď nevím, co se jí honí hlavou.
Doufám, že se vám to i tentokrát líbilo, ale jelikož vím, že to bylo slabší... chystám na zítra další. Brambooorka
Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek When you love her - 5. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!