Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When you love her - 4. Kapitola

03.01.2010 (21:45) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1324×

When you love her - 4. kapitola

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=XiPP7fA53fM

Pohled Isabella Marie Swanová:

Už jsem to dál neunesla… Mé nohy odmítaly poslouchat, jakoby byly z gumy. Má hlava třeštila, jako by do ní někdo udeřil gongem. Mé srdce pukalo, jako by se do něj zabodávalo tisíce nožů. Najednou se mi zatmělo před očima.

„Bello? Slyšíš mě?“ Promluvil někdo. Pomalu jsem otevřela oči. Víčka se zdála být těžká, jako by mi na ně někdo dal závaží. Když se mi je přece jen podařilo zvednout, setkala jsem se s Edwardovým starostlivým pohledem. Začala jsem se topit v jeho topazových očích a nevěděla, co bude dál. Odtrhnul ode mě pohled a postavil mě jemně na zem.

„Konečně ses probrala…To bude v pořádku Bell.“ Opakoval stále, tisknouc mě v náruči. Která byla samozřejmě víc než příjemná a vtisknul mi polibek na čelo.

„Pojď, odvezu tě domů.“ Nabídl mi. Ale já chtěla zůstat a protestovala jsem. Nakonec svolil, že mě domů hodí po koncertě. Pak se odebral zpátky na pódium.

Zcela jsem se zasnila v jeho hlase. Tak nádherně zpíval, jeho dokonalé rty artikulovaly bezchybnou výslovnost. Svět pro mě znovu přestal existovat.

Edward se začal vzdalovat, točit se dokola, vířit… okolo narůstala černo černá tma… Absolutně jsem nechápala co se to děje… Setmělo se? Proč ho nevidím. Světlý tunel. Bytost v noční košili. Proč mám neodbytný pocit, že tohle není jenom sen?

***

„Au!“ Sykla jsem při sebemenším pohybu. Snažila jsem se zvednout na loktech, ale nešlo to. Pokaždé jsem se o něco udeřila. Plíce mě štípaly, dožadovaly se vzduchu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem. Panebože, panebože! Začala jsem vyděšeně třískat rukama o stěny stísněného prostoru. Slyšela jsem tlumený řev motoru a občas jsem nadskočila. Uvědomila jsem si, že se nacházím v kufru jedoucího auta. Chtěla jsem se pohnout, ale nohy i ruce jsem měla svázané. Chtěla jsem křičet, ale něco mi v tom vehementně bránilo. Pomalu jsem začala propadat hysterii. Začala jsem sebou házet a provazy se mi bolestivě zařezávaly do rukou. Rozplakala jsem se. Už nikdy neuvidím mámu, tátu… Znovu jsem uronila další a další slzu. Edwarda… To už jsem propadla ve vřískot a z očí mi vytékaly oceány slaných vod. Ale zase už mi nikdy na oči nepřijde Mike a Angela!! Usmála jsem se, jak jen mi to bolest na tváři dovolila. Cítila jsem na ní kromě slz ještě něco teplého a lepkavého. Uvědomila jsem si teprve teď krvácející ránu na hlavě. Nepříjemně se mi z pachu krve zvedl žaludek.

Najednou sebou auto prudce škublo. Sotva jsem zaslechla otevírat dveře na straně řidiče. Měla jsem doopravdy nahnáno. Skousla jsem si spodní ret, div jsem se neporanila. Najednou se dveře kufru prudce rozrazily. Můj výraz zmrznul, když spočinul na jeho tváři. Na tváři, kterou jsme milovala a která se mi teď tak hnusí!

„Nečum a pohni skřete!“ Zařval na mě a cítila jsem opět slzy v očích. To mě nemůže nechat na pokoji?! Proč? Proč má tohle všechno zapotřebí a nestačí mu prostě říct že končím? Že se s ním rozcházím? Proč, proboha PROČ? Surově mě porval a já bezmocně vypadla z kufru. Přeříznul mi provaz na nohách a prudce mě postrčil vpřed. Upadla jsem, nebyla jsem s to najít ztracenou rovnováhu, tělo mě neposlouchalo. Ale jemu to bylo fuk. Cítila jsem prudký náraz na můj hrudník a následný křupavý zvuk. Nemohla jsem se nadechnout, to pálení… Nezažila jsem doposud větší bolest. A další tupá bolest na kříži. Začal mě svlékat a křičel:

,,Já ti ukážu pomstu!" A hrubě do mě vniknul. Nenáviděla jsem ho. Nenáviděla z celého srdce! Pak mě tam nechal polonahou ležet jako kus hadru.

„Vstávej, no tak řekl jsem vstaň!“ Křičel kolem sebe jako pomatený idiot. Nejvíce mě ranila Angela, která jen nečinně přihlížela mému utrpení. Po chvíli se přece je zlomeně zmohla na slovo:

„Miku, to stačí. Pojď!“ Zakřičela na něj celá nesvá a odtáhla ho do domu. Začalo se smrákat a já se cítila čím dál více osamělá… Jen já a ta příšerná bolest. Chtělo se mi raději umřít, než tady ležet jako pohozená hračka, neschopná pohybu. Ale počkat – vždyť mi sundal ty provazy na nohou! Pokusila jsem se postavit, ale neúspěšně. Zaťala jsem pěsti. Přece musí existovat nějaký způsob, jak se odtud dostat. V kapse mi zvonil telefon, neohrabaně jsem se snažila svázanýma rukama ho nahmatat. Když už jsem ho měla skoro v ruce, vyklouzl mi zpátky do kapsy. Zvonění přestalo, nejspíš jsem to omylem vypnula. Zaklela jsem a znovu se pokusila zvednout. Z úst i unikl tlumený výkřik, páska mi zmenožnilařvát od plic, ale věděla jsem, že mě může slyšet ten hulvát. Další křik jsem i přes šílenou bolest potlačila.

Nevím jak dlouho mi to trvalo a jak se mi to vůbec podařilo… Ale dokázala jsem to. Vyčerpáním jsem musela zřejmě usnout, protože se mi zdál krásný sen. Dost ironické, v těžkých časech pěkné sny. Zdálo se mi o Edwardovi. Pan dokonalý přišel ke mně a dokola opakoval mé jméno. Pořád a pořád dokola…

Probudil mě šílený hluk. Zamžourala jsem očima do chladného rána. Teprve teď jsem si uvědomila, jak daleko jsem se dostala. Byla jsem pod velkou borovicí u hlavní cesty  asi kilometr od Mikova domu. Znala jsem to tady dokonale. Jenže odtud je to domů daleko. Celé tělo mě bolelo, kolena rozedřená od pádů na asfaltu pekelně bolela.

U cesty zastavilo auto. Ve mě hrklo. Vyplašeně jsem sledovala osobu, která se ke mě přibližovala. Chtěla jsem křičet, ale pořád mi bránila napůl strhnutá páska, takže se mi z úst vydral jen nějaký neurčitý zvuk.

,,Klid, neublížím ti. Kdo tě jen takhle zřídil..." Řekl si spíš pro sebe, ale stejně jsem ho slyšela. Sundal mi z úst pásku a pomalu mi rozvázal ruce.

,,Říkej mi Nik. A ty se jmenuješ jak?" Pokládal mi jednoduché otázky.

,,Bella." Vyhrkla  chraplavým jsem hlasem prosyceným bolestí. Opatrně mě vzal do náruče a já bolestí vykřikla. Neustále mě uklidňoval. Jeho známý je prý dobrý doktor. Nik je moc milý, snaží se mi pomoci a jsem mu za to vděčná. Sehnal mi nějaké oblečení a vyrazili jsme.

,,Niku? Můžeš pro mě něco udělat?" Zeptala jsem se váhavě. Pokývnul hlavou.

,,Víš, potřebuju sehnat jedno telefonní číslo. Musím zavolat Edwardovi." Plácala jsem, zřejmě nepochopil kdo je Edward. Jsem pitomá, jak by taky mohl vyčíst koho myslím.

,,Dobře, Bello. Jaký Edward?" Pokusil se ze mě dostat kloudnou odpověď.

,,Edward Cullen. Ze skupiny White Mist. Včera sme se měli sejít po tom koncertě... a taky musím zavolat mámě." A vysvětlila mu do veškerých podrobností včerejší události, od načapání Mika s Ang až do konce. Zamračeně pokývl. Prý skusí udělat co se dá.

***

Dojeli jsme k Phoenixské nemocnici a Nik zaparkoval těsně u vchodu. Zašel pro invalidní vozík a opatrně mě do něj usadil. Vezl mě chodbou když... Zmocnila se mě hrůza a schovala sem si obličej do dlaní.

,,Isabello! Jak si to představuješ ty malá proradná děvko!" Začal křičet Mike a vrazil mi pěstí do obličeje. Kdyby Nik nezakročil, nevím jak daleko by znovu zašel. Rozplakala sjems e a začala křičet aby vypadnul. Snažil se vyrvat Nikovi vozík z rukou a křičel:

,,Ona patří mě, chápeš to? Dej od ní ruce pryč ty jeden hulváte! A ty! Myslela sis, že mi jen tak utečeš Isabello? Ha ha ha..." Začal posměšným tónem ale viděl, že teď neuspěje.

,,Ještě si pro tebe přijdu a budeš mě prosit, abys tentokrát přežila! Měl jsem tě dorazit už včera a bylo by po starostech!" Křičel stále dál a dál. Nik mě musel neustále bránit před jeho údery. Nakonec někdo zavolal policii a Mika odvedli v poutech. Doufala jsem, že bude sedět,a ž zčerná!

,,Slečna Swanová!" Zavolla sestra. Nik mě odvedl do ordinace a zůstal na chodbě.

,,Dobrý den, slečno Swanová. Jsem doktor Hill a budu vás dnes ošetřovat."

 Rány štípaly a ošetření nebylo zrovna příjemné. Po tom co jsem si vyslechla, že mi všechno je, jsem měla hlavu jako balón. Když byl se vším hotov, měla jsem sádru na ruce a obvazy snad po celém těle mě Nik odvedl k autu a pomohl mi nasednout. Cestou jsme se zastavili do nejbližšího infocentra, abychom zjistili Edwardovo číslo. Jakmile jsme ho měli, okamžitě jsem mu zavolala.

,,Bello!" Ozval se vyděšeně.

,,Jsem u nemocnice na parkovišti, já jen... Vysvětlím ti to později." Položila jsem telefon. Po tvářích mi znovu tekly slzy. Slzy bolesti a smutku a zároveň nové, slzy naděje a štěstí. Přijede za mnou.

Čekali jsme na parkovišti snad celou věčnost, až se objevilo v zatáčce stříbrné Volvo. Edward vyskočil téměř za jízdy a jakmile mě spatřil, opatrně mě vzal do náruče a pořád šeptal:

,,Promiň lásko. Je mi to strašně líto, moc mě to mrzí." A zdálo se mi to, nebo plakal?  Setrvali bychom v objetí snad tisíce let, kdyby se Edward neodtrhnul. Stále mě držel za pas ani jemu nebylo odloučení příjemné. Tak ráda jsem ho zase měla u sebe.

,,Děkuji vám mnohokrát Niku. Jak se vám mám odvděčit?" Promluvil k němu. Nik se nejdříve zdráhal, ale nakonec ze sebe vysoukal, že by chtěl pro přítelkyni cédéčko White Mist a aby se s ním mohla někdy vyfotit. Edward mu řekl, ať kdykoliv zavolá, že se domluví. Ale já je moc nevnímala, bylo mi všechno jedno. Měla jsem u sebe Edwarda a to bylo hlavní. S Nikem jsem se rozloučila a nesčetněkrát mu poděkovala. Pak jsme nastoupili do Edwardova Volva a rozjeli se směrem k mému domu. 

Máma mě přivítala s otevřenou náručí.

,,Bello! Kde ses mi proboha toulala? Měla jsem strach a vůbec! Jak to vypadáš a - "

,,Mami, klid. potom ti to vysvětlím. Tohle je Edward."

"My už se známe, Bell." Pokývnul na mě Ed. Aspoň že tak, nemusím je představovat. Ale odkud se ti dva znají, to by mě zajímalo. Vrhla jsem po něm nehápavý pohled ale následovala oba do domu. Máma uvařila Edwardovi a mě kávu.

,,Koláčky?" Nabídla Edwardovi, ale odmítl. Prý nemá hlad.

,,Bells?" Zeptal se Edward, když jsme na chvíli osaměli.

,,Mám v plánu zdržet se pár dní ve Phoenixu, ale Teď budu muset jít na hotel, Alice přijede a potřebuju oznámit její příjezd." Pronesl omluvně.

,,Jestli chcete, můžete být zatím u nás." Odpověděla jsem a doufala, že přijme nabídku. Pousmál se a přitakal. Byla jsem šťastná jako blecha. Když přišla máma, oznámila jsem jí to a naštěstí nic nenamítala. Edward se omluvil, že musí jet pro sestru.

***

Jakmile Edward s Alicí přijeli, bouřlivě jsme se přivítaly.

,,Bello! Tak ráda tě vidím! Je mi to strašně líto, já, když jsem viděla, co se stane, ehm... teda když mi Edward volal co se stalo..." Snažila se zamluvit, ale já jí na špek neskočila. Zatáhla jsem si ji bokem a na rovinu se zeptala:

,,Alice, ty vidíš budoucnost? Kdo nebo spíš co vlastně jsi? Vlastně bych měla říci jste..." Dořekla jsem ale náš rozhovor přerušil Edward.

,,Alice!Bell!" Zakřičel a nesl v ruce obálku. Třesoucíma se rukama vytáhl svitek papíru. Bylo na něm červeným písmem - panebože, byla to krev - napsáno:

Přijdu si pro tebe Isabello, tohle je začátek!

,,Edwar-Edwarde!" Vyhrkla jsem vystrašeně.

"Nemá být náhodou za... za mřížemi?!"

Tady máte trošku delší kapitolku, doufám že se vám líbí. Už jsem se po silvestru probrala, takže jsem odpoledne jenom četla a psala :) oceňte mou snahu a vrazte mi pod tento článek aspoň komentář... děkuju. Brambooorka 

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When you love her - 4. Kapitola: