Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When you love her - 2. Kapitola

30.12.2009 (16:15) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1322×

When you love her - 2. Kapitola

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=ysSxxIqKNN0

Pohled Isabella Marie Swan:

Jakmile jsem se ráno vzbudila, uvědomila jsem si spoustu věcí. První, že můj život nemá žádný smysl, přestože žiju okamžikem. Chce to změnu. Druhou, že se mi začíná pomalu, ale jistě vzdalovat má nejlepší kamarádka. A poslední, že dneska je ten DEN! Den, kdy konečně uvidím všechny White Mist!

Prudce jsem vyskočila z postele, až se mi zamotala hlava. Musela jsem se chytit okraje stolu, abych neupadla. Rychle jsem na sebe naházela oblečení. Tentokrát jsem si dala záležet, aby to byly fanouškovské věci. Vzala jsem si bílé uplé tričko s potiskem Edwardovy kytary a nápisem *White Mist Rockband*. Kalhoty jsem nějak moc neřešila, oblékla jsem si stejné džíny, jako včera. Ještě jsem se lehce nalíčila a natočila vlasy. Do batohu jsem naskládala pár nejnutnějších věcí, a byla jsem připravena vyrazit. Vlastně nebyla. Ještě jsem se musela vrátit do pokoje pro lístky.

Jakmile jsem stála před domem, vyťukala jsem na mobilu Angelino číslo. Nikdo to nezvedal, byla jsem už pěkně nervózní. Po několikátém zazvonění jsem to vzdala. Asi po pěti minutách mého čekání jsem slyšela na příjezdové cestě Mikovo auto. Ten škobrtavý, hlasitý zvuk starého Chevroletu bych poznala všude. Jakmile auto vyrazilo ze zatáčky, všimla jsem si, že vedle Mika sedí Angela. Poraženě jsem se svalila na zadní sedadlo.

,,Ahoj, Miku, ahoj, Angelo!" Pozdravila jsem je, a políbila Mika na tvář. Když se auto rozjelo směrem ke sportovnímu stadionu, dala jsem si do uší sluchátka a na chvíli se ponořila zase do mých snů.

***

Jakmile jsme s drcnutím zastavili u stadionu, otevřela jsem dveře, abych mohla vystoupit. Hudba se rozléhala areálem v dunivých decibelech. Byla jsem v sedmém nebi. Zatím nehráli White Mist, jen nějaké jejich nahrávky. Koncert měl začít za hodinu. Odběhla jsem si tedy ještě pro popcorn a za chvíli už jsem stála v první řadě. Byla jsem šťastná, že jsme tu přišli včas. Sice budu muset dlouho čekat, ale to se vyplatí. Za NĚ mi stojí čekat klidně celý týden!

Hodina se zdála v tomto dění krátký čas. Za chvíli se začaly ozývat písklavé zvuky ze všech stran. I já jsem nadšeně zavýskala. White Mist přicházeli na scénu. Mohla jsem se přetrhnout, abych je jen zahlédla, a teď přede mnou budou stát hodinu a půl! Přestala jsem vnímat okolí, a zaměřila se jen na ně. Vůbec mě nezajímalo, že Mike s Angelou se někam vypařili. Můj svět byl teď Tady a Teď. Vypadali jako andělé...

,,Ahoj, jsem strašně rád, že tady máme tak skvělé publikum! Jak jistě víte, říkáme si  White Mist! Tohle je Rosalie, naše zpěvačka!" Dořekl Emmet a Rosalie se přišla představit divákům, kteří nadšeně výskali a tleskali. Hlavně muži.

,,Edward Cullen, náš kytarista a zpěvák!" Pokynul na Edwarda rukou. Holky se mohly přetrhnout. Samozřejmě, patřila jsem mezi ně. Já na něm visela pohledem neustále, a najednou se to stalo. Pohlédl na mě. Vpíjeli jsme se do sebe pohledy, dokud jsem nesklopila zrak. Edward jako by právě zapomněl, co měl v plánu. Naštěstí se brzo vzpamatoval a věnoval se dál ladění kytary. To jsem vážně tak odpudivá, že se takhle zarazil? Pomyslela jsem si zdrceně. To už Emmet představoval dál.

,,Jasper Hale! Náš úžasný, nejlepší, skvělý... No prostě náš bubeník Jasper!" Davy fanynek se daly dojetím do šíleného křiku.

,, A teď naše milá pianistka! Potlesk prosím pro Alici!" Zařval Emmet.

"Eh, no, a teď asi já, že?" Začal potichu s potutleným úsměvem, který děvčata posílal do kolen.

"Jsem Emmet Cullen, baskytarista! Wooooow!!  Začneme trošku oddechově. První písnička se jmenuje I love you babe!!!" Zahalekal, a začaly se ozývat první tóny mé oblíbené skladby.

Jakmile se rozezněl refrén, začala jsem si v duchu zpívat s Edwardem a Rosalie:

Forever, together my love.

I promise, i don´t leave you.

Never, ever. Don´t!

But, I don´t Belive you.. everytime...

I forgot, I… -

Něco mi nesedělo. Edward pokynul omluvné gesto směrem k publiku.

,,Omlouvám se.“ Pronesl zdrceně a odešel spěšně z pódia. Lidé za ním nevěřícně koukali. Členové kapely vypadali, že by ho nejraději roztrhali na tisíce mrňavých kousíčku.

Absolutně jsme netušila, co se to sním stalo. Ano, už na začátku vypadal velice nervózní, ale trému přece nikdy neměl. Muselo v tom být něco jiného, protože tohle už bylo jejich  nejméně padesáté turné.

Najednou mě někdo popadl za rameno. Strašně jsem se vystrašila.

„Miku, tohle už mi víckrát nedělej, jasný?!“ Zakřičela jsem na něj v návalu vzteku.

„A kde jsi vlastně celou dobu byl? A kde je Angela?“ Kroutila sem nevěřícně hlavou.

,,Byli jsme se trochu projít, Angele není dobře.“ Odpověděl mi a políbil mě svými hebkými rty. Ale tentokrát se mi to zdálo jiné. Netoužila jsem po jeho blízkosti a odtáhla se. Už dávno jsem pocítila,že náš vztah není co býval. Ale teď? Je to mnohem horší… Mike mi dokázal během jedné minuty zkazit náladu, která ve mne panovala od doby, kdy jsem si rezervovala lístek.

,,Co je to s tebou sakra?“ Zakřičel na mě Mike. Takovým tónem ke mně nikdy nepromluvil. Do očí mi vtrhly miliony pálících slz.

,,Omlouvám se.“ Pronesl jemně a sklopil zahanbeně zrak. Položila jsem mu ruce na ramena, a přijala jeho omluvu. Poté odešel, potřeboval na vzduch. Nebo mi to alespoň takhle sdělil. Na hádky jsem neměla náladu, takže jsem to nechala být.

Náhle se mě zmocnilo zděšení. Celé naše divadélko neslyšně pozoroval Edward. Seděl schoulený na chodbě, poblíž sálu. Hudba z nahrávky sem stále hlasitě doléhala. Mlčky jsem na něj pohlédla. Vypadal opravdu nešťastně. Nedalo mi to, a musela jsem mu říct pár slov. Navíc to byla jedinečná příležitost být mu nablízku.

„Hráli jste skvěle.“ Řekla jsem a pohledem se zastavila v jeho unavených očích barvy ebenu.

Nevěřícně mě sjel pohledem a nadechl se k odpovědi.

„Hm. Celé jsem to podělal. Nechápu, jak jsem jen mohl. Nikdy se mi to nestalo…“ Začal zoufat a mlátil si dlaní do čela.

Přisedla jsem si k němu a stále udržovala oční kontakt. Něco mě na něj neodolatelně přitahovalo. Byl jako ten nejsilnější magnet.

„O to důležitější je napravit své chyby. Pojď, vrátíš se na scénu a dokončíte to…“ Dořekla jsem a táhla ho za ruku zpátky na pódium. Když se mi po tisícerém přemlouvání podařilo tam Edwarda dostat, sestoupala jsem prvních pár schodů a chystala se do zase do hlediště. Jenže on mi sevřel zápěstí a prosebně se na mě podíval

„Zůstaň tu, prosím.“

„Zbláznil ses? Co já tady!“

„Pomůžeš mi dozpívat tu píseň? Prosím…“ Žadonil jako malé dítě. Neodolala jsem.

„Dobře. Že seš to ty…“ Pronesla jsem neochotně. Ale uvnitř mě lítali všichni motýlci nadšením. Splnila jsem si svůj nejtajnější sen.

I forgot, who i am, because I love you toooooooo….

Edward zazpíval ještě jednu nebo dvě sloky. Pak do mě jemně drcnul, abych zpívala já. Měla jsem šílenou trému, ale za chvíli znenadání polevila…

Jakmile dozněly poslední akordy, ozval se z publika obrovský potlesk. Měla jsem radost. Lidé pištěli, jásali… Byl to nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy cítila. Člověk najednou zatoužil po tom obdivu, potlesku… Po slávě.

Zatímco lidé stále jásali, Edward mě odtáhl za ruku chodbou do nějaké místnosti.

„Bylo to úžasné. Byla… Byla jsi skvělá! Děkuju“ Zašvitořil a v očích mu plály jiskřičky.

„Smím znát tvé jméno?“ Zvedl ke mně znovu zrak.

„Promiň, zapomněla jsem se ti představit. Jsem Isabella. Ale radši mám Bella.“ Odpověděla jsem Edwardovi a usmála se. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Naše rty se každou chvílí víc a víc přibližovaly… Ale najednou se zarazil:

,,Neřekla jsi mi, žeumíš takhle skvěle zpívat!" Vdechl mi do vlasů...

Tak doufám, že se vám kapitolka líbila. Chtě nechtě, musela jsem ten den rozdělit na dva dílky, tenhle už tak je delší, než obvykle píšu :) A že toho ještě je co napsat... Tak pište komentáře :) Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When you love her - 2. Kapitola: