Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - 15. kapitola (druhá část)

06.05.2010 (09:00) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1423×

15. Svatba – druhá část

Domem se rozezněl drnčivý zvuk zvonku a hned na to dům zaplnily přátelské hlasy vítající mého otce a Grega. Jen já jsem zůstala sedět na posteli v naší ložnici a čekala jsem na okamžik, kdy ke mně přistoupí můj otec, povzbudivě mi stiskne ruku a povede mne uličkou k mému ženichu. Ta představa byla děsivá, ale bohužel reálná. Snažila jsem zachovat chladnou hlavu, nepanikařit a nebýt hysterická, ale příliš dobře mi to nešlo. Můj dech se začal zrychlovat a zadrhávat se, a to nebyl příznak nejklidnější situace.

„Bello!“ ozvalo se přede mnou najednou, a ani nevím jak, jsem se ocitla v náručí Charlieho. Ani on na tom zřejmě nebyl psychicky nejlépe, protože jsem cítila otřesy i jeho těla, to jak se snažil potlačit vzlyky.

„Tati! Tak ráda tě zase vidím!“ zajásala jsem, a to jediné byla pravda. Charlie nebyl ideální otec, ale měla jsem ho moc ráda.

„Bells, zlatíčko, ty pláčeš?“ zeptal se mne táta vyděšeně, když zjistil, že jsem mu za to krátké objetí stihla potřísnit rameno záplavou horkých slz. Sama bych ani nezjistila, že už zase brečím, kdyby mě na to Charlie neupozornil. Slzy byly na denním pořádku a já už jsem je v podstatě vůbec nevnímala.

„To je v pořádku, tati, to je normální,“ co nejveseleji jsem se na něj usmála a rychle si stírala kapičky slané vody z obličeje.  Charlie se na mě podezřívavě zadíval, ale nakonec mi nejspíš uvěřil. „Jak vypadám?“ zeptala jsem se, abych změnila téma a naštěstí to zabralo.

„Vypadáš fantasticky, Bells,“ řekl obdivně. Charlieho slovní zásoba nebyla nijak velká, ale k vyjádření jeho obdivu to stačilo. „Asi bychom už měli jít. Vše už je připraveno.“ Dech se mi zadrhl, a než jsem si to úplně uvědomila, musela jsem si tu větu v hlavě několikrát zopakovat. Čas obřadu nastal. Čas svatby, který byl pro mne spíše pohřbem. Naposled jsem se shlédla v zrcadle, stále udivená nemožnou kráskou, kterou ze mne pro dnešní den dokázala Renné vykouzlit.

Táta mi nabídl rámě a já se do něj váhavě zavěsila. Byl to trochu zvláštní pocit. Najednou mi všechny ty věci začaly docházet. Začala jsem o nich přemýšlet tak, jako nikdy předtím. Nepochybně to bylo tím, že nyní jsem skutečně stála před tímto závažným krokem, a tento problém byl daleko skutečnější než kdy dřív. Začalo se mi dělat špatně, a když jsme sestupovali po schodech dolů k uličce a následně ke Gregovi, bylo mi ještě hůř.

Charlie se mnou zacházel velmi opatrně, jako s porcelánovou panenkou, a byla pravda, že jsem se tak teď i cítila. Křehká, zranitelná,… Když táta podával mou ruku Gregově, bodlo mne u srdce. Gregova ruku byla oproti tátově ruce teplejší, ale zato mou dlaň svírala nepříjemně silně a křečovitě.

Chtěla jsem křičet, ať mě okamžitě pustí, chtěla jsem dupat, prát se a vztekat se, vyřvat do světa, že tohle já nechci, ale nemohla jsem. Ať už jsem chtěla sebevíc, nesměla jsem.

Oddávající začal odříkávat svou část textu a já ho vůbec nevnímala. Koutkem oka jsem zaznamenala, jak se Greg oddaně a důležitě tváří, jako by mu teď patřil celý svět. Kdybych nebyla v hale plné lidí, nejspíš bych se z toho pozvracela. A ač to bylo trochu zvrácené, musela jsem se té představě pousmát. Začínala jsem být trochu šílená…

„Táži se vás, slečno Isabello Swannová, berete si dobrovolně zde přítomného pana Grega Dawsona?“ najednou jsem byla nucena dávat pozor. Tahle otázka mne úplně vykolejila, byť byla naprosto jasná. Nedokázala jsem odpovědět. Slovo dobrovolně, bylo navíc mírně pofiderní. Vzít si tohohle tyrana dobrovolně by bylo čiré bláznovství. Začala jsem rychle přemýšlet o svých možnostech. A právě nejvíce se mi v hlavě objevovala myšlenka na útěk.

Už tolikrát jsem to viděla ve filmech. Sobecká, hloupá a sebestředná nevěsta otekla od oltáře zmatenému ženichovi, který v tu chvíli momentálně nevěděl ani čí je. Jenže žádná z těch nevěst nebyl v podobné situaci jako já. Nemohla jsem utéct už kvůli Gregově pevnému stisku ruky, kterým jakoby mi už předem vyhrožoval, abych se nějakému podobnému divadélku vyvarovala.  A taky tu byla malá chudinka Ellie. Pokud si Grega nevezmu, nikdy se nedozvím, co se jí stalo, a případně bych jí nemohla už nikdy pomoci. A s takovým vědomím bych nemohla dál žít.

„Ehm… hm…“ ozvalo se z přihlížejících a já tím ustrnula ještě víc. Ten hlas bych poznala kdekoli na světě. Srdce se mi na krátký okamžik zastavilo a pak začalo být jako splašená, když jsem si uvědomila, že Edward tu tedy opravdu je. Ale místo toho, aby mne čapl do náručí a utíkal se mnou daleko a pryč odsud, ještě mne pobízel, abych už konečně odpověděla. Zhluboka jsem se nadechla a následně zase vydechla. Zavřela jsem oči a snažila nepředstavovat si Gregův potěšený výraz, až vyslovím ono slovo.

„Ano,“ zněla moje odpověď a já jen doufala, že to znělo co nejvíc odhodlaně. Oddávající pokýval hlavou a svou pozornost nyní věnoval Gregovi.

„Táži se vás, pane Gregu Dawsone, zda si berete dobrovolně zde přítomnou slečnu Isabellu Swannovou.“

„Ano,“ vychrlil ze sebe Greg téměř okamžitě a na krátký okamžik mi ruku stiskl ještě silněji než předtím.

„V tom případě prohlašuji váš sňatek za právoplatný. Vyměňte si prstýnky a vy, Gregu, smíte políbit nevěstu.“ Prstýnky nám donesla má matka, položené na hedvábném malém polštářku. Byly stříbrné a svou září mne na chvíli úplně oslnily. Greg jeden z nich uchopil a bez toho, aby se snažil být jakkoli jemný mi prsten na prsteníček přímo narazil. Já jsem chtěla vypadat co možná nejtypičtěji jako obyčejná, nadšená nevěsta, a tak jsem se přitom na Grega ještě zářivě usmála. Můj úsměv mi neoplatil, očima propaloval mou tvář, a i když by to nejspíš normální přihlížející nepoznal, určitě uvnitř něj probíhal boj mezi jeho násilnickou stránkou, která by mne nejradši na místě udeřila, a jeho slušnější hereckou povahou, která chtěla sehrát před diváky, kteří ani nevěděli, že jsou diváci, parádní show s názvem “Dokonalá malá rodinka“.

Když měl na řadu přijít náš polibek, čekala jsem něco ve stylu vášnivého a dlouhého polibku, ale místo toho mne jen letmo políbil, přičemž se sotva dotkl mých rtů. To bylo nezvyklé a velmi podezřelé.

Potleskl, který následoval, doplněný matčiným a otcovým pláčem, byl ohlušující. Najednou začali všichni brebentit a k nám se hrnuly skupinky gratulantů, mezi nimiž mimochodem nebyl Edward.

Jen, co jsem měla trochu času se vzdálit od Grega, rozhodla jsem se, že se po Edwardovi trochu podívám. V mých svatebních šatech bylo sice hledání mezi davy a davy hostů, které jsem mnohdy ani neznala, sice dosti zdlouhavé a vytěžující, ale musela jsem Edwarda vidět. Musela jsem se mu omluvit a musela jsem vědět, se nezlobí.

Proplouvala jsem mezi hosty, kteří si mě vůbec nevšímali (naštěstí!) a stále jsem Edwarda nemohla nikde spatřit. Byla pravda, že lidí tu byla opravdu spousta, až jsem se divila, jak se k nám do domu všichni vejdou. A když jsem tak přemýšlela a znovu dokola a dokola si v hlavě přehrávala tu chvíli, kdy jsem ho zaslechla, začínalo mi až připadat, jestli jsem si to všechno jenom nevymyslela, jestli to nebyla jen má bujná představivost.

Ale když už jsem se chtěla vzdát a snažit se nějak znovu zapojit do společnosti, najednou jsem ho uviděla stát přímo přede mnou. A nestál tam sám. Po jeho boku se do rytmu hudby vlnila krásná tmavovláska.

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - 15. kapitola (druhá část):