Nevídáno, neslýcháno, nenapsáno... nebo spíše možná napsáno - prolog nové spoluautorské povídky je zde. Představte si, co by se stalo, kdyby byla vynalezena umělá krev... Kdyby se Aro rozhodl (nebo ho k tomu snad někdo donutil?) říct o existenci upírů obyčejným lidem a tím ovlivnit životy i našim upírům?
Spoluatorka: Ishka
Pro naše klidné svědomí, doporučujeme před čtením každého dílu vyprázdnit močový měchýř.
30.09.2010 (15:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1589×
Prolog: Apokalypsa?? Možná? Určitě!!
Pohled Alice:
Zase jeden z těch nudných dní, kdy musím sedět v lavici a hrát hru na člověka. Samozřejmě, že jsem ohromně vděčná za tuto možnost být téměř normální, ale tohle je opravdu nudné. Kdybychom alespoň brali něco, co ještě neznám… Ale to ne, my musím pořád probírat to samé. A pořád dokola, už mě to opravdu nudí.
Položila jsem si ruce na lavici a na ně hlavu. Možná budu první upír, kterému se podaří usnout. Kéž bych to dokázala, byla bych nejšťastnější na světě. Ale nebudu, jelikož usnout nemůžu. Místo toho jsem jen dál zírala na zápis na tabuli a poslouchala výklad učitelky, která byla opravdu příšerně oblečená.
Absolutně nechápu, jak si může vzít na sebe křiklavě růžové baleríny a k tomu příšernou zelenočernou tuniku. Jako by to nebylo málo, ona si ještě na krk a do uší zavěsí podivné stříbrné něco, vypadá jako špatně nazdobený vánoční stromeček… v létě.
Opravdu strašné, ale aspoň, že nenosí ty podivné pruhované trička s krokodýlem - který rozhodně není Lacoste - které si, nechápu proč, oblíbil zbytek učitelského sboru. Brrr, to byla strašná představa… Strašný krokodýl.
A jelikož mi nic lepšího nezbývalo, tak jsem pouze dál poslouchala její nepříjemný, přiškrcený hlas, který žvatlal něco o životě na začátku dvacátého století… Proboha! Já tam tehdy žila, tak proč to musím poslouchat celé od začátku. Co jsem udělala tak strašného, že musím takhle trpět? Už aby bylo odpoledne a já mohla vypadnout z tohohle dobře maskovaného vězení. Možná bych mohla jít na nákupy a přemluvit k nim i Bellu, ale to nebude zrovna dvakrát lehké. Ale pořád mám v záloze Rosalii a když ani ona nebude chtít, jsem si jistá, že přemluvím Jaspera… Možná bychom mohli jet to Port Angels nebo Seatllu.
Už se těším, bude to překrásné odpoledne.
„Nákupy, nákupy, nákupy!“ jásala jsem v duchu, protože já nákupy rozhodně zbožňuji.
„Koupím si nějaké boty, džíny… “ Začala jsem si to vše v myšlenkách plánovat, už jsem se nemohla dočkat, včera jsem ve vizi viděla přímo skvostné lodičky... Už se na ně těším.
A pak… Viděla jsem útržky budoucnosti… Bylo to tak rychlé.
„Upíři existují, není to pouhá báchorka. Jsme skuteční, silní, rychlí, to s krví je taky pravda,“ pronesl nahlas Aro, opět až příliš sladkým hlasem. Před ním sedělo asi padesát novinářů a nevěřícně na něj zírali, pak si všechna jeho slova horlivě zapsali. Za okamžik se v místnosti rozezněl hlasitý šepot.
A následovala další vize…
Viděla jsem stovky titulních stran novin s tučnými titulky.
TISÍCE LET SKRÝVANÁ EXISTENCE JE ODHALENA, MÝTY SE STALY PRAVDOU
UPÍŘI – MÁME SE ZAČÍT BÁT?
CO PŘIJDE PŘÍŠTĚ? VLKODLACI?
SNY VŠECH MILOVNÍKŮ TAJEMNÝCH BYTOSTÍ SE PLNÍ, KRVELAČNÁ STVOŘOŘENÍ NEJSOU POUZE FANTASY ANEB KOUSNI MĚ!!
DNES UPÍŘÍ, ČEHO SE DOČKÁME ZÍTRA?
SVĚT SE ZBLÁZNIL A ČISTÁ PRAVDA VYPLOUVÁ NA POVRCH
… APOKALYPSA? MOŽNÁ? URČITĚ!!
„Bože… “ zašeptala jsem tichounce a jen zírala před sebe. Přestala jsem vnímat okolí.
„Tohle není pravda, není to pravda,“ šeptala jsem dál. Tohle nemohla být pravda. Já věděla, že je Aro šílený, ale ne až tak šílený. Upíři měli jeden jediný zákon a to neprozradit naši existenci. Teď jí prozradí on sám! Pro Krista! Jak jen mohl. Jsme upíři, to nejde jen tak prozradit naši existenci světu…
„Je to v háji, jak to jen může udělat?“ ptala jsem se tiše. Tohle nemůže být pravda…
„Alice? Alice! Mluv se mnou,“ uslyšela jsem z dálky Emmettův hlas a já se snažila vrátit do reality.
„Už pět minut se tě snažím přimět k životu!“ řekl zmateně.
„Promiň,“ zašeptala jsem, ale stále hleděla někam… Někam.
„On se zbláznil, určitě se zbláznil,“ zašeptala jsem.
„Co se s tebou stalo, co jsi viděla?“ zeptal se a upřeně se mi podíval do očí.
„Chce to celé zničit, to, co budoval tak dlouho,“ odpověděla jsem ještě stále roztřeseným hlasem.
„Kdo? Co?“ ptal se opět.
„Aro… On chce prozradit naši existenci. Existenci všech jako my. Lidi se dozvědí o upírech, nenechají to jen tak…“ zašeptala jsem a zděšeně mu pohlédla do očí.
__________________________________________
Inspirací seriál True blood, opakujeme - jen pouhou inspirací. Nekopírujeme.
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek When everything collapses - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!