Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 39. kapitola

01.10.2010 (13:00) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1415×

„Musíme ji hlavně dostat pryč od vody,“ naléhal Quil. „Jakmile se dostane k moři, uteče nám.“

„Stejně se zase vrátí, tak o co jde?“ divil se Jared. Možná to byl jen můj pocit, ale poslední dobou se mi zdálo, že ho vůbec nic nezajímá.

„A to jí tady jako chcete nahánět až do Vánoc?“ odsekl Jake. „Quil má pravdu. Chci ji odsud mít pryč, než někomu stačí ublížit.“

„V tom máš pravdu,“ přisadil si Sam. „Musíme ji dostat pryč od vody. Už jednou jsme takhle jednu upírku ztratili.“

„Nerad do toho zasahuju, hádáte se perfektně i beze mě, ale to nebyla naše vina,“ poukázal Quil a několikrát si ostentativně přejel rukama po krku.

„Byla to skupinová práce, neviň z toho Paula,“ zavrčel Sam, kterému narážka pochopitelně došla.

„To on byl na severní hranici, neměl jí k moři vůbec pouštět. Utekla jednou, protože ji nedokázal udržet od vody. A potom znova, protože se on dostal do křížku s Emmettem. To nebude náhoda, nemyslíš?“ vložil se do toho tiše Seth, který až doteď stál stranou a mlčky přihlížel.

„Vždyť jsi u toho ani nebyl,“ obořil se na něj Jared, který bránil kamaráda.

„Jo, jasně, bylo hrozně těžký to vidět ve vaší hlavě,“ zasmál se arogantně Seth a založil si ruce na prsou, přičemž probodl Jareda pohledem.

„Sethe, zmlkni,“ okřikl ho Jacob, než se stihla rozhořet vážnější hádka.

Střetli se pohledem, načež se Jake podíval na mě. Vzpomněla jsem si na náš rozhovor, který proběhl těsně předtím, než jsme se sešli s druhou smečkou. Oba jsem Sethovi důrazně vštěpovali, aby se držel zpátky a nehnal se do průšvihu. Jacob mu dovolil se zúčastnit téhle akce pod podmínkou, že se bude chovat dospěle a nebude se za žádných okolností hádat s členy druhé smečky.

Seth se podíval na mě. Nevím, co mi vyčetl v očích, ale opravdu zmlknul.

„Je nás sedm,“ vložila jsem se do toho. Až doteď jsem sledovala jejich spor, který nevedl absolutně nikam, celkem v klidu, ale přestávalo mě to bavit. „Co se rozdělit na tři skupiny – dvě po dvou a jedné po třech, nahnat ji od domu Cullenových na jih, přičemž ze západu a východu by ji blokovali ostatní. Dostali bychom ji tak pryč od La Push a navíc od vody, kde by nám mohla utéct.“

Jared a Quil na mě zírali s pusou dokořán, kterou nestihli zavřít poté, co se chystali do sebe zase pustit. Sam zamračeně přemýšlel nad mým návrhem, stejně jako Jacob. Podívali se na sebe.

Jacob se zarazil. „Kdybysme ji nahnali na jih...“

„Nedostala by se k oceánu, ale naopak bychom byli schopni ji udržet pryč z našeho území,“ souhlasil Sam zamyšleně.

„A když se budeme stahovat pořád blíž, nebude mít šanci uniknout,“ dodala jsem věcně.

Sam přikývl. „Je nás dost a pokud to někdo nezbabrá, nebudeme mít problém ji chytit.“

„Jo, Carlisle přece říkal, že jí důrazně varovali, aby se sem nevracela,“ řekl Embry. „Ať už má jakýkoli důvod, rozhodně jí kvůli tomu nenechám potulovat se kolem.“

„A nezbývá než doufat, že se Jasper vrátí co nejdřív, aby si ji zpacifikoval,“ dodal Seth.

„Stejně nechápu, proč ji máme chytat my,“ zabručel Jared a otočil se k Samovi. „Proč nemůžeme prostě počkat až se vrátí? Do tý doby ta upírka rozhodně neuteče.“

Jaredův laxní přístup mě začínal opravdu dost štvát. „Víš ty co,“ rozhorlila jsem se, ale než jsem mohla říct víc, přerušily mě hned čtyři hlasy.

„Sklapni, Jarede,“ okřikli ho Sam s Jacobem naráz.

Seth pro změnu oslovil mě. „Uklidni se, Leah. Nevšímej si ho.“

Embry udělal tři kroky směrem ke mně a vzal mě za ruku. Pak se zadíval na Jareda. „Jestli máš problém s chytáním upírů, klidně se někam zdejchni. Lepší teď, než abys to vzdal, až budeme v akci a budeme tě potřebovat.“

Jared střílel pohledem od jednoho k druhému, načež ho zakotvil na mně. „Nemám s tím žádný problém,“ řekl chladně.

„To jsem rád,“ řekl Sam nebezpečným hlasem.

Embry se Sethem se mě dotýkali každý z jedné strany v uklidňujících gestech, Jake stál přede mnou jako štít a Quil byl Embrymu po boku. Sam zpražil Jareda vražedným pohledem.

Všichni mě bránili a mě by to mělo těšit, ale připadala jsem si o to hůř. Tohle totiž nebylo o tom, že Jared odmítal bojovat, ale o tom, že se každý snažil mě nerozhodit a nepřipomínat mi tak moje dítě.

„Přestaňte,“ zašeptala jsem.

„Leah...“

„Ne, Same. Já vím, že to myslíte dobře, ale nechci to rozebírat.“ Bezděčně jsem si položila ruku na břicho, ale když ji Sam doprovázel pohledem, ucukla jsem. Rukou i očima.

Samův pohled se ale od mého břicha neodpoutal. „Embry a Quile, poběžíte ze západu. Sethe, Leah a Jaku, vy ji začnete nahánět ze severu okolo domu Cullenových. Potom se zkoordinujeme a já s Jaredem poběžíme z jihu,“ rozvrhl po chvíli Sam plán a pohlédl na Jacoba.

„Souhlasím. Nedáme jí ani šanci se dostat na východ,“ přikývl Jake, otočil se a položil mi ruku na rameno. „Jdeme.“

Embry se na mě podíval a chvilku mi ještě podržel ruku ve svojí. Naklonil se ke mně a dal mi pusu na tvář. „Hodně štěstí,“ zašeptal mi do ucha.

„I tobě.“ Stiskla jsem mu pevně ruku na oplátku. Potom jsem ji pustila a v těsném závěsu za Sethem a Jacobem jsem odcházela pryč.

Leah se mi zdála celkově rozhozená, ale zároveň i dost koncentrovaná na následující úkol. Obdivoval jsem ji. Stát se mi něco podobného, asi bych to nerozdýchal tak snadno. Jistě, v její mysli byly stíny a temnota, ale přesto jsem tam viděl i naději. Určitě jí pomohlo, že byla blízko Setha. Větší roli v tom všem ale nepochybně sehrál Embry. Vztah, který se teď mezi nimi vyvíjel, byl neuvěřitelný. Ani v nejbujnějších představách by mě nenapadlo, že se Leah znovu takhle k někomu upne, natože že to bude vlk. Byla důvěřivější, než si sama myslela.

Cílevědomě jsem mířil na sever a přemýšlel, jak jí pomoct zapomenout.

Myslím, že nechci zapomenout, pomyslela si o několik vteřin později zamyšleně.

Nechceš?

Ne. Co se stalo, už nezměním. Ale nechci nikdy zapomenout, že ve mně existoval život. Bylo by to sobecký.

Pokračoval jsem v běhu, ale byl jsem tak ponořený do úvah, že jsem nevědomky zpomaloval. Uvědomil jsem si to jen o chvilku později a okamžitě jsem se zase rozběhl naplno. Ta upírka nesmí utéct. Měli jsme jasný plán. Chytit, roztrhat na kusy a zabránit tomu, aby se dala zase dohromady do doby, než se vrátí Jasper Hale. Podle nejnovějších informací, které mi Sam před chvílí předal pomocí komunikace mezi alfa samci, by tu Jasper měl být za pár hodin. Do té doby jsme měli v plánu ji chytit.

Běhali jsme soustředěně a udržovali jsme od sebe rozumný odstup. Nechtěli jsme minout její pachovou stopu. Už jsme to dělali skoro tři hodiny a pořád jsme na ni nenarazili. Ne na čerstvou památku její přítomnosti.

Byla to vteřina. Trhl jsem hlavou směrem, kde se nacházel Seth. Právě přeběhl stopu, která nemohla být starší než půl hodiny. Seth si to taky uvědomil. Beze slov jsme se zkoordinovali, zatímco já jsem obíhal střední oblouk, Leah to vzala úplně okolo a Seth se vydal přímo po stopě.

Same? pomyslel jsem si a dal do té otázky tolik vůle k žádosti mluvy mezi smečkami, kolik jsem dokázal.

Jeho odpověď byla rychlá. Máte ji?

Seth zachytil její stopu, zatím o nás asi neví, pokusíme se ji dostat směrem na jih, ale spíš to bude západněji, upozorni Quila a Embryho, instruoval jsem ho.

Hotovo, pomyslel si po chvíli. Jsou připravení čekat na můj příkaz. Jakmile ji budete mít blízko, okamžitě mi dej vědět a já je tam pošlu. Pak už se uslyšíte.

Dobře, souhlasil jsem a soustředil se na hovor uvnitř smečky.

Leah, poběž blíž, nadběhli zleva. Sethe, zpomal a počkej na nás, sám ji nedostaneš, okřikl jsem příliš rozhorleného člena a ještě zvýšil svoje tempo.

Seth beze slova zpomalil, zatímco Leah ještě zrychlila, aby mohla provést, o co jsem ji žádal. Nebyl čas na dohady, závisel na tom náš život a úspěch lovu. Oba mému úsudku důvěřovali a přestože jsme každý měl v hlavě i další problémy, dokázali jsme se teď zaměřit jen na to, co bylo nejdůležitější.

Vtom jsem ji ucítil osobně. Do téhle chvíle to bylo zprostředkovaně přes Setha, který na její pach narazil první. Teď už jsem ale mohl i vlastním čenichem nasát tu odporně přeslazenou neznámou vůni.

Jaku, za chvíli budu u stanoviště Quila a Embryho, upozornila mě Leah. Ještě víc zabořila tlapy do hlíny, aby upírka neměla šanci nám utéct do oceánu. Leah teď už prakticky běžela po travnatém břehu a měla pravdu – za chvíli bude na místě, kde měli čekat kluci.

Seth dělal pořád menší a menší oblouk, až minul dům Cullenových tak těsně, že v té rychlosti z domu skoro sedřel fasádu.

Hranici mezi námi a upíry, která byla vymezená příměřím, jsme vůbec nebrali na vědomí. Bylo to tak mnohem praktičtější. Až příliš dobře jsem si pamatoval, jak to dopadlo, když jsme pronásledovali Victoriu a ztratili jsme ji právě kvůli sporům o hranice. Tentokrát se nám do toho Cullenovi nepletli a tak jsme měli volné pole působnosti.

Same? Leah se blíží k Embrymu a Quilovi, máme tu pijavici v pasti, nesmíme ji nechat proklouznout ven! Funěl jsem námahou, jak jsem koordinoval útok a ještě pronásledoval tu krvežíznivou mrchu.

Rozumím, přikývl Sam. Quil a Embry vyráží. Už Leah slyší.

Dobře, ať se drží v pravidelném rozestupu tak, aby měli šanci zasáhnout, kdyby se rozhodla vrátit se na sever, přikázal jsem a zase se obrátil k Sethovi. Běž rovnou na jih, hlídej si, ať ji máš pořád napravo, já jdu přímo za ní. Leah, ty to kryj ze severu, Quil a Embry vyráží ze západu, už bys je měla slyšet.

Seth se stočil ještě víc na jih, aby uposlechl rozkaz a Leah vztyčila uši a zaměřila se na zvuky, přicházející ze směru, kde měli být kluci.

Jo, slyším je, potvrdila.

Ani nemusela, jakmile je uslyšela, zaslechl jsem je i já. Teď jsem se ovšem soustředil na pijavici, která už byla méně než půl kilometru přede mnou. Slyšel jsem, jak uhání jako o závod. Neměl jsem ani čas se podivit, proč si prostě nezašla promuvit. O co jí vlastně jde?

Pohybovali jsme se v tak malém okruhu, že jsem už slyšel na vlastní uši jak Embryho, tak Quila. Byli od sebe vzdálení stejně jako já s Leah nebo Sethem, takže celá strana, kde by mohla utéct do oceánu nebo do lesů na pobřeží, byla dokonale chráněná.

Přidal jsem a prakticky dohonil Setha. Občas jsem dokonce viděl mezi stromy probleskovat jeho pískový kožich. Vyměníme se, pomyslel jsem si rázně. Ale rychle. Jdu na kraj, ty to hlídej ze severu za mě.

Proč? zareagoval Seth naštvaně. Zvládnu to krýt z východu!

Bez diskuzí, Sethe!

Zavrčel, ale poslechl. Ještě víc se rozběhl a já jsem naopak maličko zpomalil. Zkřížili jsme si cesty a on proklouzl do středu, zatímco já jsem kryl kraj. Byl jsem tak o něco klidnější. Pokud se bude chtít dostat směrem k Forks, bude muset jít přese mě.

Nebylo třeba žádné další mezismečkové komunikace, jelikož jsem přes Leah slyšel Jareda, který se přidal ke Quilovi jako záloha z jihovýchodu, a vzápětí jsem sám uslyšel Sama, který se hnal přímo z jihu.

Pořád jsme zmenšovali vzdálenost mezi sebou, až jsme se dostali přesně tam, kam jsme chtěli. Na rozlehlou louku, kde jsem konečně uviděl tu, kterou jsme pronásledovali. Úspěšně se vyhýbala tomu, abychom ji viděli. Z myšlenek Setha i Leah jsem také cítil rozhořčení a nepochyboval jsem o tom, že členové druhé smečky jsou na tom dost podobně. Lovit někoho, na koho nevidíte, může brnkat na nervy.

Upírka se prudce zastavila téměř ve středu mýtiny a točila se kolem, jak hledala únik z téhle situace. Už jsme neběželi, jen jsme se krok za krokem přibližovali, takže po pár vteřinách jsme vyšli ze stínu stromů.

Bezchybné plánování, poslušnost a razance nám zaručili úspěch téhle mise. V duchu jsem cítil Sethovo uspokojení, ale věděl jsem, že ještě není po všem.

Žena, stojící uprostřed louky, neměla vyděšený pohled, jak bych čekal. Tvářila se vypočítavě a dokonce trochu spokojeně. Byla černovlasá a vypadala exoticky. Nepůsobila jako klasická představitelka svého druhu, samozřejmě až na rudé oči, dominující překrásné tváři. To bylo u upírů zvykem, přestože tahle působila mnohem víc lidsky, než ostatní upíři, které jsem za svůj život potkal. Na upírku byla prostě moc... tmavá. Byla malá, dokonce ještě menší než Bella.

Ačkoli jsem si podobné myšlenky zakázal, znovu mi sklouzly k Nessie, která teď byla ode mě tak daleko, že mě to neustále bolelo. Zamrkal jsem a zaplašil tyhle rozptylující vzpomínky.

Co to dělá? pomyslel jsem si zmateně směrem k Leah, stojící napravo od Setha, který byl pro změnu po mém pravém boku.

Netuším. Vzdává se? zeptala se Leah nejistě a sledovala, jak upírka zvedá ruce do mírumilovného gesta.

„Nechci bojovat!“ zakřičela. Byli jsme od ní pořád dost daleko, aby si jako neinformovaná osoba mohla myslet, že jí neslyšíme. Ovšem tahle neinformovaná rozhodně být nemohla. Proč by se jinak s obrovskými vlky pokoušela komunikovat? „Chci si promluvit!“

Co to má znamenat? obrátil jsem se k Samovi. Co po nás chce?

Nevím, máme s ní mluvit? Jeden z nás by se musel proměnit do lidský podoby a to není bezpečný, namítl.

Ale jak jinak zjistíme, o co jí jde? To se přece snažíme vypátrat celou dobu, ne?

Není to bezpečný! vyštěkl znovu. Nebudu nikoho vystavovat nebezpečí.

Ty možná ne, ale já klidně můžu! odsekl jsem. Nemyslel jsem to tak, že bych vystavil nebezpečí kohokoli. Jen sebe.

Jacobe, neblbni. Dá se to zjistit i jinak. Například tak, že počkáme, až se tady ukáže Jasper. Za ním přece přišla.

To říkal Carlisle. Ale co když nemá pravdu? Proč jinak by se s námi snažila komunikovat?

Jak to mám sakra vědět? Jde o to, že když se proměníš v člověka, nebudeme moc mluvit ani spolu, ani nebudeš napojenej na Setha a Leah. Co když udělají nějakou blbost? zeptal se bezradně.

Do vnitřních záležitostí smečky ti nic není, zasyčel jsem nebezpečným hlasem. Jak se opovažuje naznačovat, že by Leah nebo Seth... Potlačil jsem vztek, ukončil jsem ten rozhovor, protože evidentně nikam nevedl, a vrátil se do vlastní hlavy. Leah se Sethem byli uprostřed konverzace.

Nemyslím, že by to byl zase až tak šílenej nápad, stála si na svém Leah, zatímco Seth se mračil.

Co se děje? zeptal jsem se opatrně.

Myslím, že bychom se jeden měli proměnit a zjistit, o co jí jde. Nebude čekat věčně. Pak zaútočí a my budeme zase vědět houby, zahučela naštvaně.

A jak bys chtěla komunikovat s námi, když budeš v lidský podobě? obořil se na ní Seth. Žádný sebevražedný mise se tady konat nebudou. Možná jsi měla zůstat v La Push. Nejsi ve stavu, kdy bys mohla uvažovat rozumně

Co to tady se všema dneska je? zavyl jsem v hlavě zoufale. Pořád by se někdo hádal! Buďte chvíli zticha. Sethe, ty do Leah nerejpej. Jeden z nás se musí proměnit.

Skvělé, pomyslela si Leah ulehčeně.

Ty ne, zpražil jsem ji a umlčel tak i Setha, který se snažil něco namítat. Půjdu já. Sethe, posuň se blíž k Samovi, ať zaplníte prázdné díry a nedělej nic unáhleného. Vlastně bude lepší, když ani jeden nebudete nic dělat, dodal jsem. Pak jsem zase promluvil k Samovi. Jdu se proměnit, chci zjistit, o co jí jde. Jdeš se mnou, nebo mám tlumočit za obě smečky?

Nemůžu jít s tebou, někdo rozumnej musí zůstat vlkem. Vzdychl. Posílám Embryho.

Dobře.

Viděl jsem, jak Embry couvá dál do lesa, aby se tam mohl přeměnit a obléct. Zachoval jsem se stejně. Čím víc jsem se vzdaloval, tím horší pocit jsem měl a tím se Seth víc blížil k Samovi, stejně jako se k sobě stahovali Quil s Leah.

O pár vteřin později jsem se přeměnil do lidského těla a vešel na mýtinu, kde se ke mně z jiného směru připojil Embry.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 39. kapitola: