Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou 4. kapitola

16.07.2010 (09:45) • Belluska • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2480×

„Je mi jedno, co s nimi máš, ale Edward bude můj, jasný?“ zavrčela na mě. Šokovaně jsem na ni zírala. Ať si Edwarda klidně sní, já stejně nemám na vztah náladu. A pochybuju, že on, takový… krasavec, nemá přítelkyni. Hněvivě jsem se na Lauren podívala. Ona však neskončila.

„Prostě tě varuji: Jestli ho nenecháš na pokoji, myslím, že takový Chris, Johnny a Timmy si s tebou rádi pohrají.“ A odešla do učebny. Ztěžka se mi dýchalo a já se sesunula na zem. Opřela jsem si hlavu o zeď. Nejde mi o Edwarda, jen už to nechci znovu zažít. To hluboké ponížení, že si se mnou budou moci “hrát“, budou mě mít v hrsti… Do očí se mi nahrnuly slzy. A v tu ránu musel kolem jít učitel Banner.

„Slečno Swanová, stalo se vám něco?“ Starostlivě se ke mně sklonil. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nic to není, jen se mi udělalo nevolno,“ řekla jsem a pomalu vstala. Učitel si mě podezíravě měřil a já vklouzla do třídy. Vzhlédla jsem a uviděla vítězoslavný Laurenin úsměv a ztrápené obličeje Cullenů. Vklouzla jsem do lavice za Alice. Smutně si povzdechla.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptala se mě.

„Neměla bych být?“ naoko jsem se podivila.

„Bello, ty nejsi dobrá lhářka,“ uzemnila mě. Pokrčila jsem rameny a věnovala se výkladu učitele. Periferním viděním jsem viděla, jak si vyměnila zoufalý pohled se svými sourozenci.

Učitel celou dobu něco mlel a já najednou zjistila, že jsem duchem mimo. A pak nic. Jen černá tma.

Probudila jsem se v jakési bílé místnosti. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem Alici.

„Alice?!“ řekla jsem. Starostlivě si mě prohlížela.

„Bello! Jak se cítíš? Jsi v pořádku? Omdlela jsi v hodině! Měla jsem o tebe hrozný strach,“ vysvětlovala.

„Já jsem omdlela?“ podivila jsem se. Tohle se mi ještě nikdy nestalo.

„No, to jsi tedy omdlela. Jak ti tedy je?“ vyptávala se.

„Je mi fajn, jako bych ani neomdlela. A na ty nákupy pojedeme, je ti to jasný, viď? A kde to vůbec jsem?“ Měla jsem plnou pusu otázek.

„Vážně je ti dobře?“ divila se Alice. Přikývla jsem a Alice se pustila do vysvětlování.

„Tak jo, jsi u nás doma, dole je ještě Emmett, sama bych tě neutáhla.“ A zezdola se ozval smích, asi Emmettův. Alice si povzdychla a pokračovala:

„No a jseš si jistá, že ty nákupy zvládneš? Nerada bych, abys mi tam zkolabovala,“ povídala starostlivě.

„Alice, určitě je zvládnu,“ a podívala jsem se na ni prosebným pohledem.

„Umíš zachovat tajemství?“ ptala jsem se. Alice přikývla.

„Alice, já o ty nákupy stojím proto, že chci Charliemu dokázat, že se umím bavit. Poslední půlrok mi vyčítá, že nikam nechodím, že jsem pořád zavřená doma a já chci, aby mi už s tímhle dal pokoj. Chápeš už, proč je to pro mě tak důležité?“ vychrlila jsem na ni.

Alice se nadechla a pohladila mě po vlasech.

„Úplně tě chápu. Tak jo, když o to tak stojíš, tak na ty nákupy pojedeme. Nemá tě ale ještě předtím Carlisle vyšetřit?“

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou, „prostě jsem omdlela, no, zas tak nic moc strašného se nestalo,“ řekla jsem a usmála se.

„Ty jsi ďábel, Bello,“ povzdechla si. Usmála jsem se. A docela mě to překvapilo. Moje chování se s příjezdem Cullenů změnilo. A to je znám pouhé dva dny. Jasně, nejdřív mi vadilo, že na mě tak blbě čumí, ale… Teď? No problemo. A Alice je fakt opravdová kamarádka. Ale pořád my na nich něco nesedí a já zjistím, co to je. Na to vemte jed.

XXX V Seattlu na nákupech XXX

„Alice, dost. Už chodíme 4 hodiny po obchodech a já už jsem fakt unavená. Ty jsi normální maniak!“ vykřikla jsem zoufale. Rosalie se dala do smíchu. Protočila jsem oči v sloup. A jakoby nestačilo, že mi asi 99% oblečení koupily na vlastní náklady. A víte jak to zdůvodnily?

„Bello, nechtěj vidět sumu, kterou každý z naší rodiny na kartě má. Ne, že bychom se chtěli vychloubat. Takže si to prostě vem a neštvi,“ sjela mě Alice.

Autor: Belluska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou 4. kapitola: