Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou - 3.kapitola

75


Vzpomínky zůstanou - 3.kapitolaOmlouvám se, že přidávám další kapitolu až takhle pozdě... Ale chybí mi šťáva, no... Jinak děkuju věrným čtenářům a omlouvám se za krátkost. Dozvíte se další zajímavé informace, ale teprve se to začně rozjíždět. Děkuju moc za všechny komentáře k minulému dílečku.

Pohled Alice

 

„Bello?“ zaklepala jsem na dveře a otevřela je. Bella se na mě nejistě podívala. Byla vystrašená. Popošla jsem k ní.

„Ahoj, Bello, já jsem Alice Cullenová. Naši otcové jsou přátelé.“ Pomalu jsem na ni  mluvila a snažila se ji nevylekat. Opět jsem se přiblížila. Posunula nohy a tím mi na posteli vytvořila místo k posazení. Pomalu jsem se posadila. Vážně jsem ji nechtěla vystrašit.

„Víš, Bello, nevím proč, ale připadá mi, že se nás bojíš. My ti ale neublížíme,“ vysvětlovala jsem jí. Bella se neklidně nadechla a roztřeseným hlasem spustila:

„Alice, neměj mi to za zlé, ale někoho mi připomínáte. Nevím proč, vůbec Vám není podobný… Ale je tam nějaká tajemnost, vážně nevím.“ A do očí se jí nahrnuly slzy.

„Bello, ššš… Ten kluk z rezervace, on ti ublížil?“ ptala jsem se opatrně. Přikývla a přitiskla si nohy k tělu.

„Jmenuje se Jacob,“ řekla mimo mísu.

„Asi… Asi mi neřekneš, co ti provedl, viď?“ Bella na mě vystrašeně pohlédla a zavrtěla hlavou.

„Ne-nemůžu,“ vzlykla a já trošku tušila, co jí ten hajzl udělal. Pokud hádám správně, tak ho najdu a zakroutím mu krkem. Konejšivě jsem Bellu pohladila po rameni. Ucukla pod mým dotekem.

„Pro-promiň, máš hrozně ledový ruce.“ Slabě se usmála. Stáhla jsem si ruce zpět do klína. Bella pak vztáhla ruku ke stolu a zapla lampičku. Celou místnost naplnilo světlo. Zkoumavě si mě prohlédla. Zářivě jsem se na ni usmála.

„Nepůjdeme dolů?“ opatrně jsem se zeptala. Nervozitou se jí zrychlil tep. Bála se.

„Bello,“ pokračovala jsem, „ nás se opravdu nemusíš bát. Ale jestli nechceš, nemusíme.“

Bella se chabě usmála, ale dolů jít nechtěla. Doufala jsem ale, že mi aspoň trochu věří. Vize vypadají dobře, víc než dobře.

„Co kdybych ti řekla něco o mé rodině?“

„Tak jo,“ souhlasila se mnou Bella. Ach jo. Tohle bude těžký. Bella se vším souhlasí. Vlastně ji ale chápu. Jsme tu nový a už se tu s ní vybavujeme.

„Takže, já jsem Alice, mám přítele Jaspera. To je ten blonďatý, ale to sis všimla. Jasper má dvojče- Rosalii, která chodí s Emmettem. A pak jsou tu naše rodiče. Esmé s Carlislem. Ti nás všechny adoptovali. A nakonec, náš nejmladší bráška Edward. Je to takový naše malý, nezkušený štěňátko,“ uculila jsem se. Zaslechla jsem Edwardovo tiché vrčení. Bella maličko zčervenala. Super, Edward jí není úplně volný. Stějně se do něj zamiluje tak jako tak, tak je to vlastně jedno.

Chtěla jsem ještě něco navrhnout, ale zaklepaly na dveře Esmé a Rosalie.

„Dále!“ řekla Bella. Vstoupily. Esmé se váhavě usmála na Bellu a Rose ji napodobila. Bella se úplně posadila, opřela o rám postele a vytvořila spoustu plochy k posazení. Esmé s Rosalii se posadily.

„Omlouváme se,“ pohlédla Esmé na Bellu, „Ale kluci se začali bavit o sportu a to byl nejvyšší čas nenápadně zmizet,“ vysvětlovala Esmé.

„Nevadí,“ pípla.

„Zítra pojedem na nákupy, jo? A Rose jede s námi, viď?“ navrhla jsem zčistajasna Belle. Souhlasila. Tak jo, fáze jedna započala.

Povídaly jsme si ještě dlouho, o všem možném a nemožném. Hlavně historky ze života. O neustálem provokování Emmetta, Edwarda a jeho “nezkušenosti“, ale i o jiných “nehodách“. Asi po hodině a půl jsme doznaly, že už bychom měly jít dolů. Bella nevěděla, že přišla i Charlieho přítelkyně, kterou jí chtěl dnes večer představit. Došly jsme dolů, a připojily se ke svým drahým polovičkám. Bella nervózně přešlápla. Charlie vstal.

„Bello, tohle je Tamara. Známe se už delší dobu a vlastně jsem ti ji chtěl dneska večer představit,“ objasnil situaci. Tamara vstala a podala si s Bellou ruku a vrátila se k Charliemu. Bella si sedla na kraj pohovky – vedle Edwarda. No jasně, bylo to záměrem. Ani jednomu to asi nebylo příjemné, dívat se na okolní zamilované páry. Naštěstí se konverzace příjemně rozproudila a řekla bych, že se všichni bavili. Neušlo mi, jak se někdy rozpačitě Edward s Bellou na sebe dívali. Kolem půlnoci už Belle klesaly víčka a my se rozhodli jít domů. Slyšeli jsme, jak Bella popřála Charliemu a Tamaře dobrou noc a pak jenom její klidné oddechování. Spala. Rozeběhli jsme se domů – všichni až na Edwarda. Ten se totiž opravdu nechtěl po cestě “zastavit“. Však se taky možná zanedlouho dočká.

 

Pohled Belly

Ráno jsem se vzbudila a slyšela hlasy z kuchyně. Takže tu Tamara zůstala přes noc. Vlastně to tátovy přeju. Ať má aspoň on šťastný vztah. Bude se víc smát, a třeba se sem Tamara nastěhuje a já budu mít “macechu“. Ne, to byla legrace. Pomalu jsem vstala a šla se zkulturnit do koupelny. Oblékla si oblíbené tričko, pohodlné džíny, fialovou mikinu a fialový converse boty. Seběhla jsem dolů do kuchyně.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem.

„Dobré ráno, Bells,“ odpověděli a usmáli se na mě.

„Ehm… Bello, a nevadí ti… Že jsem… Prostě že jsem si někoho našel?“ vykoktal ze sebe táta. Musela jsem se začít smát.

„Ne, nevadí mi to. Jsem ráda, že jsi zase šťastný. Zasloužíš si to.“ Tamara mě přátelsky objala. Objetí jsem jí oplatila.

„Jsem ráda, že ti to nevadí. Nepodnikneme dneska něco společně?“ navrhla.

„No… Vlastně jsem domluvená s Alicí a Rose, že spolu půjdeme na nákupy, nevadí, že ne?“ ptala jsem se opatrně. Charlie a Tamara si vyměnili radostný a překvapený pohled zároveň.

„To víš, že ne, holčičko. Jen jeď a užij si to.“ Pokynul mi táta. V dobré náladě jsem se nasnídala a odjela do školy. Jen co jsem dojela na parkoviště, přihnala se ke mně jak velká voda Alice.

„Ahoj Bello!“ vypískla. Otočilo se po nás celé parkoviště, ale vlastně už mi to bylo fuk.

„Odpoledne tě vyzvedneme u tebe doma, tak se nachystej. Však se ještě uvidíme, mám dojem, že tvoje kamarádky jsou nedočkavé na vysvětlení.“ A odběhla ke zbytku své rodiny.

Musela jsem se pousmát. Energická Alice. Znám je teprve jeden den, ale mám je celkem ráda.

Zamířila jsem ke kamarádkám.

„Bello, ty se s nimi znáš?“ ptala se mě udiveně Jess. Přikývla jsem. Chtěly všechno slyšet, ale já jsem jim skoro nic neřekla. Před učebnou jsme minuly Cullenovi. Všichni se na mě usmáli. Úsměv jsem jim oplatila. Jen co ale zašli do učebny, odchytla si mě Lauren.

„Je mi jedno, co s nimi máš, ale Edward bude můj, jasný?“ zavrčela na mě.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou - 3.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!