Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně........nebo ne? 4.kapitola

14.06.2009 (15:02) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3179×

4.kapitola- Rodina

Bella

Přemístila jsem se z jejich domu na louku ve Forks. Tady to všechno pořádně začalo. Tady mi poprvé řekl že mě miluje. Lehla jsem si doprostřed louky a nechala se unášet vzpomínkami. Najednou vedle mě křupla větvička. Já jsem se rychle postavila do bojové pozice a koukala se po okolí. Viktorie. Stoupla jsem si vzpříma.

„Ahoj." Řekla jsem lhostejně.

„Ahoj." Odpověděla mi stejným tónem.

„Co tě sem přivádí?" ptala jsem se jí.

„Pomsta." Odpověděla mi. Já jen nechápavě nadzvedla jedno obočí. Všimla si toho tak začala.

„Však víš před padesáti lety jsem tě přeměnila proto abys trpěla ztrátou lásky ale ty sis místo toho pořídila rodinu a nového kluka. Tak jsem se přišla pomstít." Řekla

„Už stejně není nikomu. Tahle moje nová rodina ti nic neudělala tak je nemusíš trápit." Říkala jsem jí.

„Ale mě je jedno že je budu trápit hlavně musíš být mrtvá ty za Jamese." A v tom na mně zaútočila jen taktak jsem stihla uskočit. Jelikož za těch padesát let se mi výuce v boji nijak nedalo byla jsem bez šance. Rychle jsem kolem sebe roztáhla štít proti fyzickému útoku. Viktoria do něj mlátila tak dlouho dokud nespadl. Jelikož mě to dost vysílilo bránila jsem se nanejvýš půl hodiny. Když do mě kopla tak silně že sem zpřelámala čtyři stromy a spadla na zem, tak jsem vstala a opřela se o ten přelomený strom. Poté mě napadla jedna myšlenka na to abych si zachránila krk.

„Ubohá Berlinko to je vše co dovedeš?" ptala se posměšně a šla ke mně lidskou rychlostí.

„Ne tak docela." A přenesla jsem se ke Cullenům na zahradu. Když jsem se tam zjevila spadla jsem na zem a pak už byla jenom tma ještě si vzpomínám že jsem slyšela všechny moje jméno od mé rodiny to byla Izzy a od Cullenů to bylo Bello.

Edward

Poté co Bella zmizela jsem se ptal všech z její rodiny co se stalo. Aster my přehrál celý rozhovor co vedly s Bellou když mě uviděla. Takže to byla ona která lapala po dechu. Přešel jsem k oknu co vedl na zadní stranu našeho domu. Najednou se tam objevila Bella. Spadla na zem jak bylo vidět byla vyčerpaná a zřejmě po boji s nějakým silným protivníkem. Asi jsem nebyl jediný kdo jí viděl vyběhl jsem řítil se přímo k ní vzal jí do náruče.

„Carlisle." Křikl jsem na něj zoufale. Hned stál u mě.

„Odnes jí do mojí pracovny tam se na ní podívám."řekl mi a já už jsem stál v jeho pracovně.

Já vím že jí stále miluješ ale nepřeháníš to trochu? Ptal se mě Carlisle v myšlenkách.

„Já se o ní hrozně bojí co bys dělal ty kdyby šlo o Esme." To byla podpásovka já to věděl ale nemohl jsem jinak.

„Promiň" omluvil jsem se a odešel jsem aby jí mohl prohlídnout. Za chvilku přišel.

„Nic jí není je jen velmi vyčerpaná až se probudí bude muset jít na lov aby nabrala sílu." Konstatoval Carlisle.

Edwarde měl bys jí přenést k sobě do pokoje já jsem vstal a šel přenést Bellu. Vypadala nádherně jako kdyby spala. Její oblečení bylo špinavé a potrhané jen taktak zahalovalo intimní partie. Ale když jsem jí položil na postel musel jsem jí pohladit. Je to tak dávno co jsem jí naposled spatřil. Tehdy jsem udělal strašnou chybu. Teprve teď jsem si to uvědomil. Musela kvůli mně trpět. Chtěl jsem jí ochránit před sebou před tím kdo jsem pře tím kdo JSME ale ani jednomu to nepomohlo. Oba dva jsme příliš trpěli a ona ještě navíc třídenním spalujícím žárem. Když si vzpomenu na osobu kdo jí to udělal nejradši bych ho zabil ale taky jsem mu neskonale vděčný za to že to udělal jinak by tu přede mnou nemohla ležet. Poté zaklepala na dveře Alice.

„Můžu dál." Zeptala se. Já jen kývl na nic jiného jsem neměl. V rukou držela hromádku oblečení.

„Je nádherná."zašeptala když u ní klečela a hladila jí po vlasech.

„Ano to je." Zašeptal jsem přišel jsem blíže a dal jí pusu na čelo. Teď už jdi musím jí dát do pucu vyhodila mě z mého vlastního pokoje. Sešel jsem dolu k ostatním.

„Můžu vědět jak se vaše rodina dala do hromady?" zeptal se Carlisle.

„Vlastně jí dala do hromady Izzy z větší části." Pronesla Carol.

„Bydlela jsem tehdy v New Yorku Izzy tam přišla nová do druháku, s nikým se nabavila, byla pořád smutná, jelikož mi jí bylo líto tak jsem se z ní začala přátelit po škole kolovali zvěsti o tom že je to bezcitná mrcha a takový drby protože odmítala jednoho kluka za druhým. A jak jsem se z ní začala přátelit zjistila jsem že není taková za kterou jí všichni mají. Stali se z nás nejlepší kamarádky ale já furt věděla že přede mnou má tajemství. Jednoho dne jsem šla za Izzy že mi to tajemství může říct že ho nikomu neřeknu. Ale na ulici mě přepadl nějaký opilec. Uhodil mě něčím do hlavy. Ale ne tak abych ztratila vědomí. Schoulila jsem se na ulici před jejím domem do klubíčka s doměním že mě dřív či později najde. Dlouho netrvalo a přišla. Vzala mě do náruče a odnesla k sobě do domu. Řekla mi že mě nemůže ztratit že je to jediné co v životě má. Tak mě přeměnila. Řekla mi vše o tom kdo jsem a kým jsem se stala. Hodila okolo mě štít takže jsem neslyšela volání lidské krve jako novorozená. Tak jsme se přestěhovali na Aljašku. Přihlásily jsme se znovu na střední tam jsem poznala Lucase. Bezhlavě jsem se zamilovala. Když jsem mu řekla co k němu cítím tak mi řekl že to cítí stejně. Tak jsem mu řekla čím jsem a čím je Izzy. On řekl že chce přeměnit že chce se mnou být navždy. Já jsem se zapřela že ho nechci připravit o život. Ale Izzy mi řekla jak to Lucas určitě cítí. Dříve jsem tomu nerozuměla jak to může vědět. Přirovnávala jsem to k další z jejích schopností, až teď to už vím." Povzdechla si. Teď se chytnul slova Lucas.

„Tak mi poté holky řekli že mně přemění že je Carla ještě novorozená a že se nemusí udržet tak mě změní Izzy. Vysvětlila mi jaké to potom bude že mně bude tři dny možná idéle spalovat ukrutný oheň, že křičet nemá cenu že to bude jenom víc ubližovat Carle. Tak jsem její rady bral na vědomí, nekřičel jsem, teda pokoušel jsem se aspoň o to občas mi to uteklo. Když byla přeměna hotová Izzy okolo mě obalila štít taky stejně jako okolo Carli. Občas v nějakých věcech jsem vybuchl vzteky nebo něco podobného ale Izzy okolo mě stačila dát svůj fyzický štít abych nikomu nemohl ublížit. Třeba jsem v kouli strávil i hodiny než jsem se uklidnil ale Izzy tyto úlety strašně vyčerpávaly. Třeba ráno jsme šli na lov odpoledne jsem vybuchl  večer měla znova černé oči. Snažil jsem se maximálně ovládat obzvlášť když okolo mě byla má nová rodina. A byl tu také další problém museli jsme se znovu přestěhovat. Odešli jsme do Cleavlendu tam jsme kvůli mým výbuchům strávily rok. Nakonec období novorozeného odešlo a my jsme mohli jít znovu studovat. Šly jsme na vysokou Izzy tam potkala Thomase. Jelikož byl sám tak jsme ho přizvali abys námi bydlel. Hned na začátku řekl Thomas Izzy že jí miluje ale ona mu řekla že na vztah není ještě připravená, že ho bere za nejlepšího přítele, svou oporu, v záchvatech jí nejvíc vždycky pomáhá on." Dokončil Lucas.

„Záchvatech?" ptal jsem se s Carlislem dohromady. Tentokrát se ujal slova Thomas

„Ano jsem taky empatik přesně jako tady Jasper. Jednou do měsíce má Izzy pravidelný záchvat tak šílené bolesti že se divím že to může vydržet." Vždycky pozná dřív než já kdy nastala ta doba. Tak se mně snaží od té doby držet co nejdál od sebe. Nevím jak dlouho každý záchvat trvá, hodiny, dny, týdny." Povzdychl si.

„Týdny?" zeptala se zlomeně Alice. Thomas znovu odpověděl.

„Ano dvakrát či třikrát jsem zažil že její záchvat trval díl jak dva týdny. Ale zpět k příběhu. Dokončily jsme školu a znovu se stěhovali na cestě někde na letišti jsme potkali Pietra a Annu Marii řekli nám o svém životě. Že odešli od Volturiových a teď by chtěli žít normálním životem. Izzy jim řekla ať s námi zůstanou. Ona se skvěle vyzná v upírech. Nevím kde se to v ní bralo. Ale pozná kdy který upír se do naší pomalu rozrůstající rodiny patří. Nastoupily jsme v dalším městě na střední tam jsme poznali Chrise a Bianku. Izzy nám řekla jak to u nich cítí a tak řekla Petrovy ať jim nabídne místo v naší rodině. Ti dva to vzali. Ale to znamenalo další stěhování. Takže jsem byl já,Izzy,Lucas,Carla,Pietro,Anna Marii,Chris a Bianka. Nakonec nás jednou našli Aster a Elizabeth. Připojily se k nám a tak jsme se zase museli stěhovat. Tentokrát Izzy napadlo Chicago." Musel jsem se pousmát. Mé rodné město.

„Tam jsme zůstaly asi šest let. Před týdnem jsme se přistěhovali sem do Anchorage. Jednou po nás chtěla abychom jí neříkali Isabello ale žádná zkratka jí nenapadla, někdo z rodiny navrhl Bella ale Izzy po něm vyjela tak že jsem to ještě u ní nikdy neviděl tak jsme jí začali říkat Izzy. Nevěděl jsem co to do ní tenkrát vjelo ale tolik bolesti a zoufalství co mnou projeli od ní při vyslovení toho jména jsem nechápal. Nikomu nám neřekla o svojí minulosti až do včera." Povzdechl si.

„Takž jak dlouho si nechávala pro sebe svojí minulost před rodinou?" ptala se Rose. Já jsem do ní zabořil vražednej pohled.

„Přes čtyřicet let." To byl Aster.

„Až do té doby než tě potkala na lovu. Bylo vidět že se jí o její minulosti bolestně povídá ale tentokrát se svěřila. Bylo na ní poznat že jste jí hodně ublížily. Obzvlášť ty Edwarde. Svým odchodem. Zlomil jsi v ní vše co šlo a obzvlášť srdce." Když to dopověděl tak se Jasper s Thomasem svezli na zem. Opět má záchvat pomyslel si Aster když viděl kluky na zemi. Tenhle je mnohem silnější než kdy předtím odneste jí k nám domů.

Všichni nevěřícně a vyděšeně koukali. V hlavě se jim honila jenom jediná myšlenka o se to děje.

„To je Bella má záchvat." Vyběhl jsem nahoru a co jsem viděl byla malá osůbka schoulená v rohu místnosti, naprosto zlomená, po tvářích jí ztékali slzy a pohupovala se dopředu a dozadu. Jen co mě viděla zmizela. Začal jsem se rozhlížet okolo sebe kouknul jsem z okna. Nikde nebyla. Sešel jsem dolu sedl jsem si a zhroutil se. Jak jsem to jen mohl dopustit? Vypadala tak bezbraně, zlomeně, utrápeně.

„Edwarde kde je Bella." Ptala se mě Esme.

„Já nevím. Zase zmizela. Kdybys jí viděla jak tam seděla v tom koutě. Schoulenou do klubíčka, pohupovala se, obličej zmáčený slzami, tak bezbranou, zlomenou, utrápenou. Když mě viděla jak na ni koukám tak zase zmizela. Nevím kam." A začal jsem vzlykat.

„Ona brečela?" ptal se nevěřícně Emmet. Já jen kývl. Na víc jsem neměl.

„Teda Thomasi dovím se že si přežil těch čtyřicet let s Bells." Obdivoval ho Jasper.

„Víš Jaspre tohle byl zatím její nejsilnější záchvat." A zakroutil hlavou jako kdyby chtěl ty vzpomínky vysypat. Poté zazvonil Petrovi telefon. Kouknul se na displej a potom na nás. Řekl jediné

„Izzy." Všichni jsme byli v pozoru.

„Ahoj Pietro, já vím. Vyřiď za mně omluvu Jasperovi a Thomasovy. Vezmu si na pár dní pauzu. Nevím kde budu. Nehledejte mě. Až budu připravená se vrátit domů vrátím se zatím se mějte." Než stačil něco říct zavěsila. Pietro si jen povzdechl a uklidil telefon.

„Teď nezbývá nic jiného než jen čekat." Řekl Thomas

Bella

Probudila jsem se v nějakém pokoji byla jsem v novém oblečení. Zřejmě mi ho navlékla Alice když jsem byla mimo. V pokoji nikdo nebyl. Tak jak jsem nejtišeji uměla přešla k oknu. Koukala se z něj a poslouchala co si říkají. Jak jim vyprávěli můj příběh. Schoulila jsem se v rohu místnosti a poddávala se minulosti. Přitom jsem poslouchala vyprávění mé rodiny. Začali mi ztékat slzy. To už jsem nevydržela a začala se pohupovat dopředu a dozadu. Pak e otevřeli dveře a v nich stál on. Anděl kterého nadevše miluji. Nechtěla jsem aby mě takhle viděl tak jsem radši zmizela. Poté jsem vytáhla telefon a zavolala Petrovy že budu nějakou dobu pryč. Že mě nemá hledat a takový věci. Nejdříve si musím vyjasnit pár věcí v hlavě a pak se teprve vrátím. Přenesla jsem se domů vzala si svoje auto a nějaké peníze. A napsala lísteček pro jistotu rodině.

Milá rodinko

Omlouvám se že sem takhle utekla ale musím si dát dohromady pár věcí až je budu mít promyšlené tak se vrátím. Vzala jsem si nějaké peníze,auto a doklady. Nevím jak dlouho budu pryč ale přes dva týdny to bude určitě.

Za nedlouho na viděnou Vaše Izzy.

Jak jsem řekla vzala jsem si peníze, doklady a auto a vyrazila jsem. Nevím kam mám namířeno ale hlavně někam kam můžu jet autem celý dny a noci. Zatím nemám v plánu se vracet.

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/vzpominky-boli-ale-zivot-konci-stastne-nebo-ne-5-kapitola/

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně........nebo ne? 4.kapitola: