Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně.......nebo ne? 2 kapitola

11.06.2009 (12:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3290×

2.kapitola -Zase je tu stěhování.

„Rodino? Mohli by jste na okamžik?" zavolala jsem do útrob domu. V tu ránu tu všichni byli. Čekali co řeknu tak jsem jim naznačila aby si sedli že je to na dýl.

„Jak víte už jsme tady díl jak šest let a někteří lidé už začínají mít podezření. Tak by jsme se měli přestěhovat. Má někdo nějaké už promyšlené místo?" ptala jsem se jich.

„Forks."navrhl Lucas. Já v tu ránu ztuhla každý si toho na mně všiml.

„To není zrovna dvakrát vhodné místo."vyhýbala sem se odpovědi.

„Proč." Vyzvídala Bianka.

„Prosím nechci o tom mluvit. Řeknu vám jen to že tam se stěhovat nemůžeme protože mně tam každý zná. Není to zas tak dlouho co sem tam byla naposled. Někdo  by mně mohl poznat." Toto vysvětlení jim musí stačit. Ale oni stejně věděli že víc o mé minulosti toho ze mě nedostanou. Tohle byla asi největší informace jakou jsem jim kdy dala.

„Co takhle Aljaška? Anchorage. Kousek od tamtu bydlí také rodina upírů mohli by jsme je navštívit." Navrhl Pietro.

„Jestli máš na mysli Denaliovy tak v žádném případě tam s vámi nejedu." Povzdychla jsem si. Zase se na mně všichni koukali s otazníky v očích.

„Tak dobře jdu najít nějakou vilku. Vy si mezitím zabalte. Až jí najdu vyrážíme." S těmito slovy jsem rozpustila rodinu. Očitě se každý zaobíral myšlenkou odkud toho tolik všechno vím. Ale mně to bylo osobně fuk stejně jim to všechno řeknu až nastane ta správná doba. Odebrala jsem se k notebooku a za dvě hodiny jsem měla vybraný dům. Ještě ten večer jsme vyrazily na cestu. Dojela jsem do Anchorage za dva dny já šla do realitní kanceláře zaplatit a vyzvednout klíče a mohli jsme pokračovat. Dojeli jsme k domu všichni se rozutekly do svých nových pokojů. Jelikož jsem vybrala dům za čtyřmi ložnicemi,velkou kuchyní a obývákem a ještě k tomu z podkrovím tak to bylo jasný. Děcka mají pokoje a já podkroví.

„další rodinná porada jak to bude dál." Řekla jsem normálním hlasem. Ze z hora bylo slyšet nesouhlasné mručení. Živě si umím představit jakou aktivitou se zaobíraly. A já jsem vyprskla. Poslední dobou jsem se smála od srdce jelikož jsem byla šťastná. Na NĚ jsem už skoro zapomněla ale užívala jsem si přítomností a bylo bilo na tom už nic nezmění On si teď určitě užívá s Tanyou nebo nějakou jinou upírkou na mně už dávno zapomněl. Z mého rozjímání mně vyprostilo až odkašlaní.

„Hmm upír má záchvat kašle." Zamumlala jsem si pod vousy ale věděla jsem že to všichni uslyší. Taky že jo všichni se rozesmáli až na Chrise. Takže si musel odkašlat on. On se na mně koukal pohledem radši už nic neříkej nebo si to odskáčeš. Já se na něj jen omluvně umála.

„Tak teď když jste se všichni zabydleli, by se mnělo domluvit jak to bude dál. Já bych měla návrh že Pietro a Anna Marii nám jako vždy budou děla adoptivní rodiče a my budeme jejich hodné dětičky." Hraně jsem se zasnila. Dotáhlo to přesně té reakce co jsem chtěla všichni vyprskli já se jenom na ně zamračila což vedlo ještě k většímu záchvatu smíchu.

„Mi půjdeme do školy Pietro si tu nejde práci a když Anna Marii bude chtít tak ta taky. Ale jestli nechce tak nemusí. Chris,Bianka,Lucas,Carla,Thomas a já budeme chodit tady na střední do druháku a Aster a Elizabeth do třeťáků a nebo chcete taky do druháků," z vysvětlení se stala otázka.

„Jestli by ti to nevadilo rádi bychom chodily do druháků." Vložil se do toho Aster.

„Já žádné námitky nemám jestli to nevadí ostatním tak mně taky ne. A teď další věc. Co si udělat rodinný výlet do rezervace na oběd, a poté se jít zapsat do školy a zítra by jsme nastoupily." Všichni přikývli. Každý měl své auto. Já mám hondu civik karmínově červenou, Lucas má Anstona Martina. Chris Jeep,Bianka Volvo, Elzabet BMV,Aster Ferrari, Carla Mitschubishi, Pietro má Mercedes, Anna Marii má Lamborgini, Thomas má Porsche.

Každý jsme nasedli po párech do aut. Se mnou jel Thomas,Chris,Bianka,Aster a Elizabeth jeli v Jeepu, Pietro a Anna Marii v Mercedesu. Jeli jsme nedaleko do rezervace. Když jsme vystoupily stoupli jsme si do kolečka.

„Tak jsme tady. Za tři hodiny se tu sejdeme kdyby se něco dělo tak zatroubíte na klakson v autě. Jinak dobrou chuť" rozdala jsem jim instrukce. Poté jsme se každý rozeběhl za svou kořistí. Já sem tam chvíli stála a koukala do lesa ani sem si nevšimla že vedle mě stojí Thomas.

„Izzy půjdeme?" zeptal se mně. Já jen přikývla nedaleko ode mě jsem zavětřila pumu. Rozeběhla jsem se za ní ulovila jsem jí když jsem jí vypila tak jsem mrtvolu uklidila. Zavětřila jsem další. Hmm dneska mám štěstí. Pomyslela jsem si. Ale to jsem nevěděla co mně čeká. Běžela jsem dál najednou mně do nosu praštila ta nejnádhernější vůně jako jsem kdy cítila a hned jsem v tom poznala i upíří vůni. Nasadila jsem okolo sebe štít aby mně necítil. Šla jsem za tím pachem a pak jsem ho viděla skláněl se nad srnou byl ještě nádhernější než jsem si ho pamatovala obličejem byl směrem ke mně ale měl zavřené oči. Zalapala jsem po dechu co tu může chtít. Najednou vzhlédl ale já se teleportovala. Přenesla jsem se k autu. Rychle jsem zatroubila. Ani ne za dvě sekundy tu byli ostatní.

„Už si se zase teleportovala." Dobíral si mně Aster. Já na něj jako malá vyplázla jazyk.

„Máme tady velkej problém." Spustila jsem. Všichni na mně vyděšeně zíraly.

„Potkala jsem na lovu upíra." Vydechla jsem. Všichni se na mně podívaly s tím zmateným výrazem ‚ a to je problém?'

„Doma to vám všem vysvětlím." Vykrucovala jsem se z toho. Dojeli jsme domu v rekordním čase. Sedli jsme si v obýváku a všichni čekaly až něco řeknu. Tak jsem začala.

„Jak vím tak nikdo z vás nezná moji minulost a teď asi přišel ten správný čas vám ji povědět. Ale až dokončím příběh prosím neciťte vůči nim nenávist. Narodila jsem se před 65 lety v Seattlu až do svých 17 let jsem bydlela s matkou ve Pheonixu. Matka s otcem se rozvedli když sem byla mimino a utekla se mnou z malého a deštivého městečka Forks. Maminka se znovu vdala její manžel se jmenoval Phil hrál nižší beasbolovou ligu a často cestoval jelikož mamka se mnou zůstávala často doma a já na ní viděla že je nešťastná rozhodla jsem se že jí nebudu bránit ve štěstí tak jsem se přestěhovala k Charliemu k tátovy do Forks. To město jsem nesnášela ale co jsem mola dělat. Zapsala jsem se tam v místní střední škole. Byla jsem tam středem pozornosti jelikož tam někdo nový příjde za uherák a tam jsem potkala JE. Cullenovi." Domem to zašustilo. Uslyšela jsem několika násobné zalapání po dechu. Dělala jsem že sem si toho nevšimla.

„Jak říkám tehdy jsem byla jenom obyčejná lidská dívka. Ale hned co jsem je viděla nadpozemsky krásní, bledí, nádherné oči. Nejdřív sem si říkala že nemůžou být lidmi, ale poté jsem to zavrhla co by existovalo víc jak lidé nemožné. To jsem ale nevěděla co zjistím. Když jsem poté měla hodinu biologie seděla jsem vedle jednoho z nich. Edwarda." To jméno jsem bolestně vydechla zřejmě mi spadl štít protože se Thomas složil na zem. Nasadila sem ho zpátky Thomas zase vstal já se na něj jen omluvně usmála. Přišel ke mně a položil mi ruce na ramena.

„Když sem si sedla tak se napjal celou hodinu se mnou nepromluvil slovo jen se na mně díval spalujícím pohledem. Ruce mněl zaťaté v pěsti. Když byl konec hodiny vystřelil lidským tempem ze třídy jako první. Poté se celý týden neukázal. Do školy chodily jenom jeho sourozenci Rosalie, Emmet, Jasper a Alice. Po týdnu co se neukázal přišel. Celý měsíc sme se ignorovali nakonec to nevydržel on a začal se semnou bavit. Ptal se jak se mám a takový ty blbosti. Poté se stalo něco zvláštního. Jednoho dne jsem stála vedle svého auta a dodávka jednoho kamaráda dostala smyk a řítila se přímo ne mně. Naštěstí tam Edward přiběhl a mně strhl stranou. V nemocnici jsem se ho pokoušela zeptal jak to udělal tak rychle vždyť stál přes celé parkoviště ale on se vykrucoval s tím že sem se praštila do hlavy a sem zmatená a že stál hned vedle mě. Jednoho slunečného dne jsem jela s kamarádkami do rezervace La Push měla jsem tam kamaráda který mi vyprávěl různé legendy o vlkodlacích a upírech tehdy jsem se od něho dozvěděla čím doopravdy jsou. Věřte tomu že se potom stal vlkodlakem. Pomalu ale jistě jsem si začala dávat dvě a dvě. Pár dní na to jsem z kamarádkami jela do Port Angeles. Ony si jeli vybrat šaty na ples ale já na něj nešla místo toho jsem si šla koupit nějaké knihy. V knihkupectví toho moc neměli tak jsem tam vůbec nešla ale než jsem došla k obchodu tak se setmělo. Tak jsem šla zpět do nějaké restaurace kde jsme se mněli sejít jelikož můj orientační smysl byl na bodu mrazu tak jsem se ztratila. Při cestě jsem narazila na nějaký úchyly. Najednou se tam objevil Edward řekl ať si sednu do auta tak jsem ho poslechla tehdy jsem si neuvědomila co to bilo ale teď je mi to jasný. On na ně poté zavrčel málem přejel a šílenou rychlostí jsme jeli k restauraci. Tam mě pozval na večeři. Já jsem se ho zeptala jak mě našel on začal říkat takový bláboly jako polovinu pí a různý fyzikální zákony. Nakonec mi řekl že nemá sílu se ode mě držet dál a nakonec z něj vypadlo to že čte myšlenky. Já jsem si myslela že jsem spadla z třešně na znak ale ne. Řekl že je schopen přečíst každou mysl v místnosti krom mé. Teď vím co to bylo už jako člověk jsem byla schopná odrazit upíří schopnosti ale jen ty o šli na mysl ale ty o šly na tělo ne. Po večeři mě odvezl domu. Doma ještě než jsem si šla lehnout surfovala po internetu čím by mohli být nakonec jsem to našla oni jsou upíři. Nejprve sem si myslela že je to blbost ale vše na ně sedělo. Pár dní na to jsme se dali s Edwardem dohromady on mě pozval abych si šla zahrát z jeho rodinou baesbool. Tak jsem šla byla jsem do něj zamilovaná až po uši. Ale naše hra se zvrtla. Přišli tři nomádi kteří nás uslyšeli hrát. Byl to James,Laurent a Viktoria. Jelikož nikdo z nich nevěděl že mejí s sebou člověka tak se chtěli přidat ale mou vůni jim nafoukal vítr do obličeje. James byl stopař začal mně nahánět jak divokou zvěř. Měl to jako zábavu, hru bylo to pro něj jako posedlost. Ale přišli jsme z plánem jak ho svést ze stopy a mně mezitím odvezli do Pheonixu Jasper s Alicí. Nevím jestli to víte ale Jasper je empatik jako Thomas a Alice vidí do budoucnosti ale její vize sou subjektivní mění se podle rozhodnutí člověka. Ubytovali jsme se v hotelu poblíž letiště. S Jamesem lovila ještě jeho družka Voktoria, Laurent se lovu neúčastnil prý ho nebaví ty jeho hry. Ale James naší lest prokoukl a mě našel ve Pheonixu vlákal mě do baletního studia s tím že má moji maminku a že jestli nepřijdu sama tak jí zabije já jsem byla tak hloupá že sem mu uvěřila. Dojela jsem do studia a vešla dovnitř samozřejmě tam maminka nebyla James tam už byl když sem mu chtěla utéct tak se neštval a málem mě zabil ale ještě předtím mě stačil kousnout ale to už tam byla i celá jeho rodina. Jasper, Emmet a Alice zabyli Jamese. Carlisle to byl jejich otec je doktor je upírem něco kolem dvouset let. Měla jsem nohu zlomenou na dvakrát, rozbitou hlavu a zasaženou stehení tepnu ze který se valila krev a ještě k tomu jsem byla kousnutá." A ukázala jsem jim jizvu na zápěstí.

„Tak tak si byla přeměněná?" ptal se někdo už nevím kdo.

„Ne nebyla. Jak jsem řekla Carlisle byl doktor a řekl Edwardovy že ten jed může ještě vysát že není příliš pozdě. Udělal to a byl schopen přestat. Poté jsem ztratila vědomí probudila jsem se až v nemocnici. Tam mi Edward řekl co vymysleli že řekli mamce která byla celou dobu na Floridě ale pak stejně přijela. Po pár dnech mě pustily domů Edward mě vzal na ztužkovací  slavnost tam sem mu řekla jak bezmezně ho miluji a chtěla aby mě přeměnil že chci být s ním navždy ale on se stal tak posedlí tím že musím zůstat člověkem. Pár dnů jsme byly neskonale šťastný celá moje nová rodina a já Carlisle jeho žena Esme, Alice a Jasper, Rose a Emmet, Já a Edward. Pak přišla osudná událost mé 18 narozeniny. Alice mi udělala oslavu jenomže jsem se řízla o balící papír z jednoho dárku. Jasper po mně vystartoval Edward mě srazil stranou ale přes stůl plného křišťálových misek. Ty mi pořezali zápěstí. Edward z toho byl zdrcený Carlisle mi to ošetřil. Zrovna byl pátek Edward byl celý víkend divný v pondělí ve škole nebyl nikdo z jeho rodiny. Každý den ráno když sem chodila do školy mě Edward vyzvedával ráno před domem ale to pondělí ne. Tak jsem jela mým autem odpoledne se mnou Edward jel autem k nám vytáhl mě do lesa a tam mi řekl že už mně nechce a že mně nemiluje v tom okamžiku se mi zhroutil celý svět. Potom odběhl do lesa svou upírskou rychlostí já jsem běžela za ním ale věděla jsem že to nemá cenu že ho stejně nedohoním už ho nikdy neuvidím. Odešli a ani se nerozloučily ani Alice má nejlepší kamarádka a sestra jakou jsem si kdy přála. Nevím jak dlouho jsem byla v lese ale potom jsem slyšela jak mě někdo hledá. Byl to Charlie bylo asi dvě hodiny ráno. První týden co odešel jsem nejedla ani nepila musela jsem do nemocnice na kapačky. Noc co noc jsem se budila s křikem ve snu se mi neustále přehrávala ta chvíle kdy mě opustil. Byli pryč už přes rok. Pár dní po mích 19 narozeninách jsem jela k jejich domu s tím že se musím přenést přes minulost a zbavit se té noční můry. Ale to se mi stalo osudným, našla mě tam Viktoria. Začala se mi vysmívat kde jsou všichni, že jsem byla jejich mazlíček, a kde mám prý Edwarda, řídila se heslem druh za druha. Chtěla aby viděl že umírám a tak jsem jí řekla že odešel a že se o mně nezajímá víc jak rok, ona na to že smrt by pro mě byla jenom vysvobozením a taky že mněla pravdu ale že mi takhle i když jenom na tři dny způsobí utrpení a poté mě kousla, když se odtrhla na rozloučenou a s úsměvem mi zamávala a odběhla, já ještě než jsem ztratila vědomí sem se odplazila do obýváku a tři dny jsem tam strávila v bolestech na pohovce. Když jsem se probrala byla jsem zmatená všechno bylo tak nové splnil se mi vlastně sen akorát že jsem kolem sebe neměla své milované, pro Charlieho jsem si myslela že sem nebezpečná,tak jsem ještě ten první rok novorozeného strávila v lesích a v domě okolo Forks, Cullenovi ještě dříve než jsem se vůbec narodila uzavřeli dohodu z Quiletskými vlky že nezabijí a ani se nepokusí přeměnit jediného člověka ve Forks a okolí a taky si dali hranice svého území a když někdo z nich překročí hranici začne válka a navzájem se pozabíjejí. Jednou jsem takhle byla na lovu jsem nevěděla kde jsou hranice a omylem jsem je přešla a potkala jsem vlky jeden z nich Jakob byl můj přítel. Tak jsem mu řekla co se stalo že se tu na ten rok schovám v Cullenovic domě ale že zatím tam dohoda padá že kdykoliv mohou přijít ale že to nařízení z lidmi budu respektovat a že lovit budu chodit pro jistotu jenom výhradně s nimi. A tak čas plynul už to byl půlrok co jsem zmizela. Ptala jsem se každý den Jakoba jak je na tom Charlie, povídal mi že je to pro něho těžké a že mně prohlásily už za mrtvou a za pár dní se koná pohřeb. A že je to taky pro Jakoba těžké že ví že žiji jistým způsobem a nemůže mu to říct když vidí jak ho to zasáhlo. A tak čas plynul dál dokonce jsem se rozhodla že půjdu na svůj pohřeb kupodivu jsem nikoho nezabila ale když jsem se koukla do Charlieho zmučené tváře a červených očí od slz podlomily se mi nohy. Zničehonic mi začali téct slzy nevím jak ale tečou možná další ze schopností netuší." Při vzpomínce na Charlieho se mi v krku úzkostí vytvořil knedlík až teď sem si pořádně uvědomila že už musí být po smrti přešla jsem k oknu a koukala do dálky zavřela sem oči a z těch se mi znova vylili slzy. Otočila jsem se na ostatní abych to dopověděla a jim se znovu zatajil dech. Asi proto že viděli můj zmučený obličej nebo to že mi tečou slzy.

„V domě Cullenů jsem zůstala ten zbylí půl rok a pak jsem odešla poté jsem nastoupila na střední školu kde jsem potkala Carlu a tak život šel dál." Dokončila jsem svůj příběh.

„No a co to mělo společného tím upírem kterého si dneska potkala." Ptal se nechápavě Aster.

„Astere buď jseš tak blbej nebo ti to ještě nedošlo?" vyjel na něj z ostra Thomas. Aster se jen omluvně podíval a nechápavě koukal dál ale nebyl jediný i většina z rodiny nevěděla kdo tam byl.

„Edward Cullen." Zašeptala jsem. A utekla mi další slza.

„Nezdrží se tu moc dlouho ne? To byla Bianka.

„Bian, tahle rodina když se někde usadí tak tam taky zůstanou, takže je asi budeme vídat ve škole. A to mi připomíná že se musíme zapsat." Vstala jsem. Všichni jsme se začali přesouvat do aut já, Thomas, Aster a Elizabeth jsme jeli v mé hondě, Chris,Bianka Lucas a Carla jeli v Jeepu a Pietro a Anna Marii jeli v Mercedesu a vyrazily ke škole. Dojeli jsme na zdejší střední a šly do budovy která měla obrovský nápis PŘIJÍMACÍ KANCELÁŘ. Když jsme vešly za pultem seděla stará paní když nás uviděla zeptala se.

„Dobrý den mohu pro Vás něco udělat?"

„Jistě jsem Pietro Harwel a toto jsou má rodina, a chtěly bychom je zapsat na zdejší střední škole do druhého ročníku." Když poukazoval na svojí rodinu pronesl to s hrdostí.

„Oh ji-jistě." Vykoktala ze sebe

„a jestli je to možné aby měli víc hodin spolu společných víte naše rodina se drží více při sobě." Poprosil jí Pietro. Ta stařenka na něj vyjeveně koukala ale po chvíli se vzpamatovala. Vstala a otočila se a šla pro nějaké papíry. Hmm proč se tu v poslední době hlásí už druhá rodina s více adoptovanými dětmi, asi jsme v kurzu. Ušklíbla se ta žena mumlala si pro sebe tak abychom jí neslyšeli ale mi jsme ji slyšeli velmi dobře. Po chvíli se vrátila s nějakými papíry které jsme museli podepsat všehovšudy jsme tam strávily čtvrt hodiny poté jsme nasedli do aut a jeli domů. Bylo asi kolem šesté tak každý zalezl do svého pokoje. Já jsem si šla sednout na střechu. Další z mých schopností kterou jsem převzala od nějakého neznámého upíra kterého jsem potkala na cestách bylo zacházet s počasím. Rozehnala jsem mraky nad celým Anchorage a koukala na hvězdy přitom jsem vzpomínala na chvilky strávené s Edwardem jak mi poprvé řekl že mně miluje, první polibek, naše louka, moje ukolébavka. Aniž bych si to uvědomila začala jsem si jí broukat. Byla jsem tak zabraná do myšlenek že jsem si nevšimla Thomase vedle sebe.

„Izzy už musíme jít do školy. Si si jistá že to zvládneš?" zeptal se mně starostlivě.

„Ano už se přes to musím přenést určitě už má někoho jiného. Já mám Vás celou moji novou rodinu kterou nadevše miluji a na ně jsem už zapomněla." Řekla jsem z hranou odhodlaností. Snažila jsem se ho přesvědčit ale pravdou je že sem ani sebe nepřesvědčila.

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/vzpominky-boli-ale-zivot-konci-stastne-nebo-ne-3-kapitola/

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně.......nebo ne? 2 kapitola :