Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 17. kapitola

11.09.2009 (10:15) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1891×

Edward

Potom co jsem Bellu položil na postel jsme se nádherně milovali. Z postele jsme nevytáhli paty. Milovali jsme ještě několikrát než přijeli ostatní. Alice vlítla k nám do pokoje.

„Ale no tak vy dva to by stačilo. Okamžitě vylezte z té postele. Jede se nakupovat.“ Přihnala se jako velká voda. Přinesla Belle nějaké oblečení.

„Alice nemyslíš že je to trochu riskantní?“ ptala se jí Bella.

„Blbost. Nikdo tě nepozná. A navíc jdeme do jiného obchodu.“ Už jí táhla do koupelny.

„Alice můžu se aspoň umýt sama?“ dobírala si jí. já jsem se zasmál.

„Ty se nesměj. Jdeš taky.“ Přestal jsem se smát. Ale a to se z koupelny ozval smích. Já jsem vstal a oblékl si kalhoty a košili. Šel jsem do mého pokoje.

„Tak co brácha kolik jste toho s Bellou rozbily?“ dobíral si mně. Ale já mu to vrátil.

„No nic. Nemusíme být totiž jak ty a Rose.“ Na to si uraženě odkráčel. Šel jsem se vysprchovat. Oblékl jsem si triko s dlouhým rukávem který jsem povytáhl a kalhoty. Sešel jsem do obýváku a čekal jsem až Alice Bellu zušlechtí. Byli konečně hotové tak jsem si vzal klíčky od auta do ruky a čekal jsem pod schody. Kessie se na mně usmívala. Byla ráda že jsme s Bellou spolu. Bella vyšla na schody a měla na sobě delší tričko a upnuté džíny. Vypadala nádherně. Vlasy měla vyčesané a odhaloval jí krk. Měla jemné náušnice. Akorát by se jí na krku vynikal nějaký náhrdelník. Už vím jeden jí pořídím. Bella mezitím co jsem uvažoval sešla dolu a já jsme kolem ní obmotal ruce. Do ucha jsem jí zašeptal.

„Sluší ti to.“ Jemně se zachvěla.

„Tobě taky.“ Políbila mě.

„Ale no tak to by stačilo. Jedeme nakupovat.“ Odstrčila nás Alice od sebe. Já jsem po ní hodil naštvaný pohled. Bella si povzdychla.

„Alice není to opravdu moc riskantní?“ ptala se jí znovu Bella. Alice obrátila oči v sloup.

„Ne není. A už se přestaň vykrucovat. Nákupy tě stejně neminou.“ Bella si znovu povzdychla. Vzala mně za ruku a táhla k autu.

„Ať to konečně máme za sebou.“ Nasedli jsme a jeli nakupovat. Pár lidí si myslelo že jí už někde viděli ale nějak to zahnali až na jednu malou holčičku. Která přišla k Bella. Bella si jí nevšimla tak jí holčička zatahala za tričko. Bella se otočila a koukla se na holčičku. Usmála se ale jen tak aby jí nevyděsila a klekla si.

„Ano maličká?“ pohladila jí po vlasech. Tolik jí to slušelo z malým dítětem.

„Já vím kdo jste.“ Bella se na chvilku zarazila ale potom se mile zeptala.

„Ano, a kdo?“ holčička jí hned odpověděla.

„Vy jste Suizi.“ Belle zmizel ze rtů úsměv? Suizi? To je kdo?

„A kdo je Suizi?“ nasadila zase úsměv ale teď nebyl od srdce ale byl hraný.

„Mořská panna kterou měli kousek odtud v obchodě.“ Koukala se jí přímo do očí.

„Jo? A proč si myslíš že jsem Suizi?“ proč pořád to jméno?

„Vypadáte úplně jako ona. Akorát že ona měla ploutev a černé oči. A taky byla hrozně smutná.“ Ta holčička si u smutné povzdechla.

„Poslouchej maličká. Asi si mně teď s ní jen pleteš. Spoustě lidí prý někoho připomínám. A že jsem podobná Suizi taky může být náhoda. A víš co? Suizi určitě někdo zachránil z toho vězení a vrátil jí rodině. Určitě měla taky manžela který ji miluje a malou roztomilou dcerušku jako jsi ty. Víš jaký o ní měli strach když jí odvedli o rodiny? Mysleli si že už jí nikdy neuvidí ale to je lež. Hodný lidi jí zachránily a vrátily zpět do moře. Teď je určitě šťastná se svým mužem a svou dcerou. Nedělej si o ní strach. A teď utíkej za maminou schání tě.“ Ukázala směrem kde byla její maminka.

„Opravdu je šťastná?“ ptala se znovu.

„Určitě.“ Usmála se na ní upřímně.

„Děkuji.“ Řekla ještě.

„Nemáš za co a teď utíkej.“ Popohnala jí jemně Bella. Potom se narovnala a koukala na ní. Otočila se na mně a usmála se. Přišel jsem k ní. Políbil jsem jí.

„Suizi?!“ povytáhl jsem obočí.

„No dali mi jméno protože jsem nemluvila. A nějak se to chytlo. Tahle holčička byla u akvária každý den. Aspoň nejméně dvacet minut.“ Řekla mi. Přečetl jsem si myšlenky té holčičky. Byla ráda že je šťastná se svou rodinou.

„Víš že ta malá je ráda že jsi šťastná?“ Bella zrovna prohledávala nějaké oblečení.

„Vážně?“ otočila se na mně. Já kývl zbytek nákupu probíhal ve skvělé náladě. Já jsem si skočil koupit ten náhrdelník který jsem slíbil koupit Belle. Domu jsme přijeli kolem osmé. Donesl jsem všechno Bellino oblečení k ní do pokoje. A potom jsem sešel dolu do obýváku.

Bella

Edward mi odnesl tašky do pokoje. Mně se je nechtělo vybalovat tak jsem použila přívěšek. Sešla jsem dolu. Na stole leželo nějaké album. Vzala jsem ho do ruky a prohlížela jsem si fotky. Byla tam Kessie a celá rodina. Potom mě napadlo že na ostrově mám fotky malé Kessie. Vytáhla jsem přívěšek a chtěla po něm aby sem všechny fotky malé Kessie z ostrova přenesl. Objevila se přede mnou obálka ve které byli. Schovala jsem přívěšek a šáhl po fotkách. Edward mně celou dobu sledoval. Vytáhla jsem fotky a postupně jsem si je prohlédla. Ukazovala jsem je Edwardovy.

„Co tam máte?“ ptala se Rosalie.

„Ale fotky z ostrova když byla Kessie ještě miminko.“ Kessie složila hlavu do dlaní a zakroutila hlavou.

„Ale tady se někdo stydí.“ Dobírala jsem si jí. Kessie vzhlédla a zašklebila se.

„A ty se divíš?“ já jsem se zákeřně usmála.

„Ani ne.“ Všichni se zasmáli. Kessie vstala a utekla k sobě do pokoje. Fotky jsem předala Rozalii. Ta se nad každou fotkou usmála ale v očích jí šla vidět bolest. Bolest z toho že nemůže mít dítě. Alice mi dneska na nákupech řekla že Rosalie má za pár dní narozeniny. Už vím co jí dám k narozeninám. Těhotenství. Usmála jsem se nad svým nápadem.

„Co je?“ vzhlédla od fotek když si všimla že se na ní dívám.

„Nic. Uvidíš nech se překvapit.“ Na to jsem vstala.

„Jdu si lehnout. Mám rozházený biorytmus. A jsem unavená. Dobrou.“ Všichni zamumlali dobrou. Rosalie mě sledovala přivřenýma očima. Kdyby věděla co kuji tak by nevěřila ale dám jí to jako dárek k narozeninám. A stejně si myslím že aspoň jednu noc bez sebe Emmet a Rose nevydrží ale potom budou mít devíti měsíční půst. Vešla jsem do pokoje a šla do skříně pro pyžamo. Edward seděl na posteli a sledoval mně. Já jsem se na něj usmála a vešla do koupelny. Tam jsem si vzala přívěšek a přála si aby Rose mohla mít dítě a aby těhotenství zjistila na svoje narozeniny. Musela jsem se pekelně soustředit. Chvilku to trvalo ale povedlo se. Spokojeně jsem se usmála. Převlékla jsem se a šla za Edwardem. Ten pořád seděl na posteli a propaloval pohledem dveře. Měla jsem na sobě košilku která začínala podprsenkou a kalhotky na spaní. Když mě uviděl zčernali mu oči. Já abych ho trochu potrápila, jsem si odnesla věci na ramínko a to jsem pověsila. Cítila jsem na zádech jeho pohled. Potom jsem šla ještě k nočnímu stolku tam jsem položila přívěsek. Přešla jsem k Edwardovy sedla jsem si na něj obkročmo. Políbila jsem ho. Nahnula jsem se k jeho uchu.

„Dobrou noc. Lásko.“ Políbila jsem ho ještě na krk. Edward se zachvěl. Slezla jsem z něj a lehla jsem si do postele. Edward se na mně otočil. Já jsem se usmála. Zavřela jsem oči a cítila jak si Edward lehá. Otevřela jsem je ležel a díval se na mně. Políbila jsem ho a stulila jsem se mu do náruče. Začal broukat mojí ukolébavku a já usnula. Za tři dny Rose zjistí že je těhotná. Usnula jsem. Zdál se mi sen. Byli jsme v něm já Edward a tři děti. Jedno mělo blnďatté vlásky jako Rosalie, druhé hnědé jako Esme a třetí je mělo jako uhel. Dvě byli holčičky a třetí byl klučina. Já jsem tam seděla a měla jsem kulaté bříško. Děti si hráli ale najednou se scéna změnila. Okolo byli Volturiovy. Stáli v jedné linii a jejich kápě byli při každé řadě blíže do středu tmavší. Uprostřed stáli Aro, Marcus a Caus.

„Přidejte se k nám nebo zemřete.“ Pronesl chladným tónem Aro.

„Ne řekli jsme všichni unisono.“ Potom se první řada skrčila do bojové pozice a skočila na nás. V tu chvíli jsem se probudila vyděšená.

„Bello. Ššššt. Byl to jen sen. Nic to není slyšíš?“ chlácholil mě Edward. Já jsem se z hluboka nedechla a svalila jsem se zpět na polštář. Promnula jsem si oči a shodila vlasy z obličeje.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se.

„Pět ráno.“ Řekl prostě. Já jsem si povzdechla a kousla jsem se do rtu. Koukala jsem na prasklinky na stropě a přemýšlela jsem co mněl znamenat ten sen.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě frustrovaně Edward. Otočila jsem se tak že jsem ležela na jeho rameni a svojí ruku jsem měla pod bradou. Edward mi začal přejíždět rukou po zádech.

„Na to jak moc jsem šťastná že tě mám.“ Usmála jsem se. Políbila jsem ho. Viditelně mi nevěřil. Přivřel oči do úzké štěrbiny. Já jsem vstala vzala jsem si na sebe modrý saténový župan a šla jsem do koupelny. Pustila jsem si vodu a vlezla jsem pod sprchu. Když jsem byla hotová tak jsem vylezla ale neměla jsem tu ani ručník a ani ten saténový župan a ani tu košilku co jsem si večer vzala na sebe. Vykoukla jsem ze dveří. Edward seděl na posteli župan měl vedle sebe. Když mě vyděl tak se lišácky usmál. Mě se v hlavě vytvořil znovu plán. Na tváři se mi objevil úsměv a otevřela jsem dveře do kořán. Edward mě přejel pohledem a ihned mu zčernali touhou. Můj úsměv se roztáhl ještě víc. Došla jsem k němu a sehnula jsem se pro župan. Navlíkla jsem ho na sebe a šla směrem k šatně. Edwarda jsem tam nechala sedět. Chtěla jsem ho dneska celý den provokovat tak jsem si vzala světle modrou volánkovou minisukni k tomu jsem si dala tu modrou halenku která se mu tak líbí a ještě světle modré boty na deseticentimetrové jehlovém podpatku. Komplet jsem doplnila tím že jsem si vlasy vyčesala do culíku a oči jsem zvýraznila linkou, modrými stíny, řasenkou. Na pusu jsem nanesla lesk na rty. Se svým vzhledem jsem byla celkově spokojená. V koupelně jsem slyšela téct vodu. Edward se sprchoval. Tak jsem mu taky sebrala ručník. Stoupla jsem si na balkon a ručník jsem hodila přes zábradlí. Ruce jsem si složila na prsou potom Edward vylezl z koupelny. Byl nahý. Já jsem tam stála a na rtech jsem měla škodolibý úsměv. Ten se jen pousmál a došel ke mně. Byl mokrý. Koukali jsme si do očí. Když došel ke mně tak se oběma rukama opřel o zábradlí vedle mě. Každou ruku z jedné strany. Naklonil se ke mně blíže a jeho dech mi ovanul tvář.

„Vrátíš mi ten ručník?“ šeptal mi do ucha. Vzrušení které mnou projelo bylo nesnesitelné ale já to ustála.

„A co mi za to dáš?“ měla jsem zvednuté jedno obočí. Políbila jsem Edwarda na krk. Ten se pode mnou zachvěl. Naklonil se ke mně a políbil mně. Něžně a dlouze. Potom se odtáhl.

„To nestačí.“ Byla jsem jako omámená. Znovu mě políbil. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitiskla jsem se k němu blíž. On mi obmotal ruce kolem pasu a posadil mně na zábradlí. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu. Líbali jsem se asi deset minut než jsme se od sebe odtrhli. Oba dva jsem hluboce oddechovali. Vzala jsem do ruky ručník a hodila jsem mu ho přes hlavu.

„Tady ho máš ale myslím ž už ti k ničemu nebude.“ Jelikož jsem byla na něm přitisknutá tak se všechna vlhkost vsákla do mého oblečení takže prosvítalo. Edward se na mně dlouze zadíval a oči mu viditelně ztmavli touhou.

„Lásko mněl by jsi se obléct a musíme jít dolu.“ Políbila jsem ho a šla jsem k šatně. Tam jsem na sebe natáhla bílé rifle a k tomu modrý nátělník. A šla jsem si sednout na postel. Po chvilce přišel i Edward. Vstala jsem a objala jsem ho. Políbila jsem ho a šli jsme dolu. Kdyžjsme tam došli tak se všichni dobře bavily. Samozřejmě si Emmet neodpustil poznámky.

„Co jste tam dělali tak dlouho? Počítali kapky vody?“ zasmál se svému vtipu. Ode mě a Rose mu z každé strany přiletěl jeden pohlavek. Ostatní se naší sehranosti zasmáli. Emmet byl naoko uražený. Edward seděl v křesle. Přišla jsem k němu a sedla jsem si na zem před něj. Koukla jsem se na hodiny. Byli tři odpoledne. Za den Rose zjistí že je těhotná. Já jsem si uvědomila že pro ni nemám žádný dárek. Koukla jsem se na Alici. Zrovna měla vizi. Potom se na mně otočila a skočila mi okolo krku.

„To je úžasné Bello. Vezmeme všechny a uděláme si nakupovací maratón.“ Při slově maratón se na mně a Alici všichni otočily. Vraždily mně pohledem. Já se jen zasmála. Nakupování s Alicí mi chybělo. Alice mě vzala za ruku a táhla k sobě do pokoje.

„Ale Alice já se umím obléct sama.“ Protestovala jsem. Po Edwardovy jsem hodila pohled to si vyřídíme. On se jen zasmál. Alice na mně navlékla volánkové šaty a k tomu boty na podpatku. Učesala mně. Když jsem se koukla do zrcadla vypadala jsem dobře. Z jejího pokoje jsem vydala z malím díky. Když jsem byla na schodech narazila jsem na Edwarda. Hodila jsem po něm naštvaný obličej a šla dál ze schodů. Sedla jsem si na gauč. Edward došel za mně a rukama mi sjel od ramen přes paže. Do ucha mi zašeptal.

„No tak přece bys nebyla naštvaná. Omlouvám se ti. Měl jsem tě jako správný princ zachránit?“ ptal se. Vždycky věděl jak na mně.

„Jo mněl ale to nemění nic na tom že sem na tebe naštvaná.“ Odpověděla jsem mu. A byla jsem naštvaná.

„Omlouvám se ti.“ Políbil mně na krk. Já jsem automaticky zaklonila hlavu. Edward se jen zasmál. Věděl že mu podlehnu.

„Dobrá je ti odpuštěno.“ Vydechla jsem. Potom se dole shromáždil zbytek rodiny. Já,Edward,Kessie jsme jeli Edwardovým volvem. Alice a Jasper Porscheten. Esme a Carlisle Mercedesem a Rose a Emmet Jeepem. Já jsem celou cestu vymýšlela co dám Rose k narozeninám. Už to mám. Zajdu do zlatnictví a koupím jí medailonek. Nechám do ní na jednu stranu Celou Cullenovic rodinku a na druhou stranu jí nechám udělat fotku jí,Emmeta a jejich dítěte. Ze zádu jí nechám vyrýt. Rodina je důležitá, rodinu si považuj a chraň. A ze předu dám vyrýt znak Cullenů. Ještě štěstí že si u sebe nosím vždy nějakou fotku. Samozřejmě to už Alice viděla tak mně nech jít. Když jsme dojeli do obchodu tak jsme jeli rovnou k obchodům z oblečením. Emmet s Jasprem se šli kouknout na nějaká nová auta, Carlisle s Esme se šli kouknut na nějaké věci do interiéru. Edward,Já,Rose,Kessie a Alice jsme šli k botám. Za nějakou chvilku jsem Alici řekla že se odpojím. Vzala jsem Edwarda a vypařili jsme se do zlatnictví. Nechala jsem udělat ten medailonek. Vzala jsem Edwarda a šli jsme se mezitím kouknout na nějaké knihy. Měl být za nějaké čtyři hodiny hotov. Bloumali jsme knihkupectvím. S Edwardem jsme si každý koupily pár knih. Potom jsme to vzali do hudby. Po takhle jsme spolu strávily čtyři hodiny a Alici a jejím nákupům jsem se vyhnula. Když jsme došli zpět do zlatnictví a vzali si ten medailon. Byl nádherný. Nechala jsem ho ještě zabalit. To je první dárek druhý dárek dostane později. Když jsem došli k autům už tam byly všichni kromě Alice,Rosalie a Kessie. Edward odemkl auto a já jsem se posadila na sedadlo spolujezdce. Čekali jsme asi tři hodiny než se uráčeli.

„No to je dost kde jste byli?“ rýpl si Emmet. Když jsem je tak všechny viděla Rosalie mi připadala taková přešlá.

„Rose není ti nic?“ ptala jsem se pro jistotu.

„Ne, jen potřebuji na lov.“ Byla před třemi dny. Měla černé oči. Těhotenství se začíná projevovat. Pousmála jsem se.

„Vždyť jsi byla nedávno.“ Řekl Emmet.

„No a co tak mám žízeň to je toho.“ Vyjela na něj. Přecitlivělost další náznak.  Nic neříkal a radši si nastoupil. Jeli jsme domu byli jsme tam při naší rychlosti za pár minut. Rose šla hned do pokoje. Já jsem byla spokojená. Můj pokus fungoval.

Rose

Dneska na nákupech jsem se cítila dosti divně. A potom jsem u auta na Emmeta z ničeho nic vyjela. Taková já nejsem. Doma jsem šla rovnou do pokoje. Cítila jsem se unavená. Upíří rychlostí jsem vybalila všechny věci. Poté jsem vyskočila oknem a běžela lovit. Ulovila jsem dva jeleny, jednoho medvěda, pumu a ještě jednu srnku. Nikdy jsem toho tolik neulovila. Nevím co se to se mnou děje. Šla jsem si sednout na nějaký kámen, odpočívala jsem. Přemýšlela jsem proč se tak chovám ale na žádnou z mích otázek jsem nedostala odpověď nakonec jsem se zvedla a odešla domu. Zítra mám narozeniny a nikdo ani náznak toho že by se o ně zajímal. Bylo mi strašně smutno z toho. Ach jo zase výkyvy. Předtím neštvanost a potom smutek. Když jsem došla do domu všichni si povídali. Sedla jsem si k nim a přidala se do řeči. Takhle jsme strávily společný večer. Byla jsem ráda že  rodina je opět pohromadě. Asi kolem druhé hodiny ranní se každý vydal do svého pokoje se svými polovičkami. Já a Emmet samozřejmě také. Milovali jsme se celou noc. Emmet je prostě úžasný. Když jsme leželi v obětí až do desíti hodin tak jsem nakonec vstala a šla se osprchovat a obléct. Když jsem se vrátila do pokoje tak tu Emmet nikde nebyl. Tak jsem šla dolu do obýváku jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Byl tam obrovský nápis VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM ROSALIE. Usmála jsem se. Byla jsem dojatá.

„Děkuji.“ Všechny jsem objala. Pak přišli na řadu dárky. Přistoupila ke mně Esme s Carlislem.

„To je ode mě a Carlisla. Doufáme že se ti to bude líbit.“ Podala mi malou kraičku. Byl v ní nádherný náhrdelník a k tomu nádherné náušnice.

„Děkuji.“ Objala jsem je. Potom ke mně přistoupila Alice s Jasprem.

„To je ode mě a Jaspra.“ Byla to obrovská krabice a v ní ještě jedna malinká. V té obrovské byli překrásné šaty, boty, a doplňky. A v té druhé klíče od auta.

„Děkuji. Jsou překrásné.“ Objala jsem je pevně. Byla jsem strašně dojatá. Potom ke mně přistoupila Kessie.

„Tohle je ode mě.“ Podala mi plochý balíček. Když jsem ho otevřela byla to nádherná kresba. Byla jsem na ní já s Emmetem. Jak na sebe zamilovaně hledíme.

„Děkuji ti Kessie.“ Pevně jsem jí objala. Potom ke mně přistoupila Bella s Edwardem. V ruce držela malou krabičku.

„Všechno nejlepší Rose to je ode mě a Edwarda. Doufám že se ti bude líbit.“ Podala mi krabičku. Když jsem jí otevřela byl v ní medailon. Vyndala jsem ho. Na vrchu byl erb naší rodiny. Z druhé strany bylo napsáno Rodina je důležitá, rodinu si považuj a chraň. Kdybych měla slzy plakala bych jak želva. Medailon jsem otevřela. Na jedné straně byla fotka celé naší rodiny. A ta druhá strana byla prázdná. Koukla jsem se nechápavě na Bellu.

„Druhá strana je prázdná z toho důvodu že během dneška sama přijdeš na druhý dárek který je speciální a je jen ode mě. Zatím to neřeš.“ Řekla mi tajemně. Já jsem to nechala plavat. Objala jsem jí.

„Děkuji ti Bello je to překrásné.“ Usmála se.

„Jsem ráda že se ti líbí.“ Když jsem jí pustila otočila jsem se na Emmeta. Ten se usmál. V jedné ruce držel kytici rudých růží a v druhé ruce měl krabičku. Přistoupil ke mně a klekl si na zem.

„Rosalie Haleová. Miluji tě z celého mého mrtvého srdce. Prokážeš mi tu čest a staneš se znovu po dvacátý pátý mou ženou. Kterou budu milovat a ctít po zbytek naší existence?“ tomu jsem se musela zasmát. Otevřel krabičku. Byl v ní stříbrný prstýnek a na něm obrovský drahokam modré barvy.

„Ano vezmu.“ Emmet si stoupl a políbil mě. Nasadil mi prsten a zatočil se se mnou když mě položil na zem motala se mi hlava. Podlomila se mi kolena. Kdyby mě Emmet nechytl tak bych upadla.

„Rose není ti nic?“ ptal se.

„Ne není jen se mi zamotala hlava a udělalo trochu slabo.“ A potom mi došlo co jsem řekla.

„Ale upírům se hlava netočí a natož aby se jim udělalo slabo.“ Strachoval se Carlisle. Měl pravdu jediným upírům kterým se může točit hlava je Bella a Kessie. Edward na moje myšlenky zavrčel. Emmet mě pořád držel v náručí.

„Odnes jí Emmete prosím tě do pracovny já ji vyšetřím.“ Emmet mě upírskou rychlostí odnesl do pracovny. Carlisle hned přišel se svým kufříkem a vyšetřoval mně. Když skončil tak řekl.

„Prohlídka je u konce.“ To se do místnosti nahrnuli všichni. Všichni měli strach a obavy. Krom Belly ta se usmívala jako sluníčko. Přivřela jsem oči do škvírek a dál jí pozorovala. Bella se ještě víc usmála. Všichni sledovali můj pohled.

„Bello? Ty víš co je Rose?“ vyjel na ní Emmet. Bella se zarazila z tváře jí zmizel úsměv. Ale pořád jí v očích poskakovali neposedné jiskříčky. Nasadila vražedný výraz. A zavrčela na Emmeta.

Nebuď na mně hnusném. Samozřejmě že vím co je Rose. Můžu za to z větší části já.“ Ale když to řekla tak Emmet po ní skočil a oba dva prolítli oknem. Ostatní vyletěli. I já. Emmet vrčel na Bellu. ta se jen pousmála.

„Myslíš že mě přepereš?!“ ptala se ho. Emmet zavrčel a Bella se ještě víc pousmála. Emmet po ní skočil ale Bella se mu vyhnula s takovou ladností a při letu ho shodila na zem a tam ho prokličkovala rukama za záda a sedla si na něj. Usmívala se.

„Necháš mě to vysvětlit nebo jestli chceš takhle můžeme pokračovat až do večera. Mě to vadit nebude. Ale asi by jsi chtěl vědět co je tvý ženě.“ Řekla mu s naprostým klidem. Emmet se z ní přestal prát

„Mluv.“ Zasyčel.

„Buď hodný.“ Plácla ho do ramene. Nakonec ho pustila. Oprášila si šaty. Nakonec se na mně usmála. Já jsem si pomyslela. Proč se na mně směje? Ta mrcha já jsem jí naletěla a ona mně tu mezitím zabíjí. Zavrčela jsem na ní. Edward zase zavrčel na mně. Belle zmizel ze rtů úsměv a poodstoupila o krok. Svěsila hlavu i ramena. Edward k ní chtěl jít ale zarazil se. Nemohl dál.

„Bello no tak stáhni štít. Vysvětli nám to.“ Řekl jí zoufale.

„Splnila jsem Rose jedno přání.“ Řekla ale pořád se dívala do země. Přání? Já nechtěla být nemocná.

„Přání?“ zeptala jsem se zmateně. Bella vzhlédla a protočila oči.

„Srovnej si příznaky. Už tři dny je na tobě pozoruji a čekám kdy se projeví.“ Povzdechla si. Začala sem vyjmenovávat.

„Výkyvy nálad, unavenost, točení hlavy…..“ odmlčela jsem se. Zalapala jsem po dechu. To nemůže být pravda. Koukal jsem se na Bellu. Ta kývla a usmála se na mně.

„Ano přesně tak. Výkyvy nálad, unavenost, točení hlavy, každodenní slabosti. Ale na ten zázrak si budeš muset počkat devět měsíců.“ Poučovala mně. Já jsem byla neskonale šťastná. Ostatním to furt nedošlo. Rozeběhla jsem se k Belle a skočila jsem jí do náruče.

„Děkuji ti Bello strašně ti děkuji to je ten nejlepší dárek jaký jsem kdy mohla dostat.“ Mačkala jsem jí v náručí. Někdo zalapal po dechu byla to Esme.

„Takže ty jsi….?“ Nedokázala to říct.

„Ano já jsem těhotná.“ Zaradovala jsem se.ostatní jen vyvalily oči.

„Jak?“ ptala se nechápavě Esme. Bella k ní přistoupila. A chytla jí okolo ramen.

„Víš Esme. Díky tomuhle.“ -Vynadala červený kámen co má na přívěsku který má schovaný pod tričkem – „můžu splnit jakékoliv přání. Takže nemusí být těhotná jen Rosalie.“ S tím se otočila i na Alici. Esme zazářily oči. Alici taky. Bella opět schovala kámen a šla do domu. Jelikož jsme stáli na zahradě tak jsme šli dovnitř.

„Ehm Bello chtěl jsem se ti omluvit za to jak jsem po tobě skočil. Měl jsem jen strach o Rose.“ Omlouval se jí Emmet. Já jsem pořád zářila štěstím. Budu máma. Tolik let jsem v to doufala a teď když už to bude pravda tomu nemohu uvěřit. Na tváři jsem měla pořád blažený úsměv.

„To nic já se na tebe nezlobím. Prostě jsi jednal impulzivně taťko.“ Když ho tak Bella oslovila tak se všichni zarazily. Otočily se na Emmeta. Který pořád zíral na místo kde stála Bella.

„Dloubněte do něj někdo.“ Požádala jsem je. Na to se všichni rozesmáli. Emmet se na mě otočil.

„Já budu táta.“ Zašeptal. Kouknul se mi do očí. Usmál se až se mu div neroztrhla tvář. Přiběhl ke mně a objal mě. Mačkal mě.

„Emmete měl bys jí položit. Teď se nesmí vystavovat většímu tlaku jinak může potratit.“ Varovala ho Bella. Emmet mě hned položil s omluvným výrazem.

„Jo a Emme?“ zavolala ho ještě Bella. Ten se na ní otočil.

„Budeš devět měsíců bez sexu.“ Rýpla si do něho Bella. Emmet se zatvářil vyděšeně. Otočil se na mně. Já jen kývla. Ostatní se zasmáli. Já s nimi. Všichni jsme se posadily na gauč. Seděli jsme takhle dlouho. Kessie se mezitím šla lehnout. Popřáli jsme jí dobrou noc. Bella šla s ní. Popřála jí dobrou noc. Potom šla k sobě do pokoje a tam něco štrachala. Potom přišla. Měla asi čtyři tlustý katalogy. Každý mohl mít tak něco kolem šest seti stránek. Položila je přede mně na stolek.

„Jak tě znám tak jsi určitě chceš z něčeho vybrat oblečení pro mimina a pro těhotné.“ Tří katalogy byli pro mimi a jedno pro mě. Znovu jsem jí objala. Vzlykala jsem. Bella se zasmála.

„Promiň. To já ne.“

„Já vím taky jsem si tím přišla. Je to velice zvláštní pocit. Ale nakonec to stojí za to. Podívej se na Kessie. Nevím co bych si bez ní počala.“ Vyznala se. A to mně napadla jedna otázka.

„Bello? Kessie je taky kouzlo toho kamene?“ na to Bella ztuhla. Všichni poslouchali naší konverzaci.

„Ne Kessie není důsledek kouzla.“ Vyhýbala se odpovědi. Ale já to z ní vymáčknu.

„A čeho teda?“ ptala jsem se dál.

„Jak jsem dostala proměnu tak s tím jsem dostala i to že mohu mít děti. Je to genetické.“ Pokrčila rameny. Ale pokračovala.

„Víš Rose. Už před třemi dny jsem na tebe použila kouzlo. A jak jsem ti umožnila to že můžeš mít dítě tak nemusíš mít jen jedno. Ty jich můžeš mít kolik chceš. Ale pokud možno až se to narodí  tak si dávejte s Emmetem pozor. Nemusíš mít jedno dítě za druhým. I když věřím že když na to máš věčnost tak nebudeš zahálet a vynahradíš si ty roky.“ Zašklebila se na mně ale pokračovala dál.

„A jak to bývá i u lidských žen nemusíš porodit jen jedno dítě v jednom těhotenství.“ Nechápala jsem co tím myslí. Tak mi to vysvětlila.

„Víš že někdy se stává že žena nemá jen jedno dítě. Má jich třeba víc. Dvojčata, trojčata, a jsou i takové případy kdy žena porodila i šesterčata.“ Já jsem se na ní udiveně koukala. Jak to že toho tolik ví? Ale pokračovala.

„A taky je překrásné to že se svým dítětem můžeš mluvit. Ono tě vnímá. Rozumí ti. Miluje zvuk tvého hlasu. Ale vnímá dokonce změny tvojí nálady ale také tvé myšlenky.“ Trochu posmutněla. Tou poslední větou mě zarazila. Myšlenky?

„Myšlenky?“ zeptala jsem se zmateně.

„Ano myšlenky. Když dítě v sobě nosíš tak jste vnitřně propojeni. Je to takhle u každého dítěte i matky. Ale u lidí to moc není poznat. Ale jelikož mi lidi nejsme tak to vše vnímáme jinak. Je to zajímavé. Pozoruješ sny svého dítěte a povídáš si s ním.“ Vysvětlila. Takže myšlenky jo? Zajímavé. Už se nemůžu dočkat až budu svoje miminko držet v náručí. Začala jsem se rozplývat nad svými představami.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 17. kapitola: