Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 14. kapitola

28.08.2009 (15:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1787×

Bella

Potom co mi Kessie ukázala ten článek v knize nemohla jsem tomu uvěřit.

„Carlisle můžu si tu knihu na chvilku vypůjčit?“

„Jistě že ano. Ale věčina toho je latinsky.“ Já jsem se na něj hodila pohled. TO SI JAKO MYSLÍŠ ŽE LATINKSY NEUMÍM? Jen se pousmál. Já jsem si vzala knihu a šla ke Kessie do pokoje. Malá mi byla v patách. Knihu jsem položila na postel a ještě jsem vyndala papíry s tužkou. Kessie byla vždy u mě. Našla jsem několik článků. Ale také jsem našla obrázek velkého rudého kamene který jsem dostala od domorodců na Torzíně. Jelikož byl tak dlouhý tak mi vždy zapadal do výstřihu. Ale teď jsem ho vyndala a porovnala z obrázkem.

„Mami jsou naprosto totožné.“ Vydechla nevěřícně Kessie.

„Já vím. A teď si tam přečteme co tam stojí.“ Začala jsem číst. Jelikož to bylo latinsky tak jsem překládala. Latinu mě naučil Aro když jsem byla ve Volteře.

„Drahokam zvaný Erentemes je vzácný a velmi mocný. Dokáže udělat zázraky ale také zničit. K jeho použití je zapotřebí čisté duše.“ Dořekla jsem.

„To sakra musí být všude čistá duše? A proč to vždy musím být vždy já? To mně štve. Na věčnost nebudu mít klid od nějakých problémů.“ Stěžovala jsem si.

„Kessie o tomhle se nikomu nesmíš zmínit. Přineslo by to jen další problémy. Ale zajímalo by mně jak to funguje.“  Zmínila jsem se jen tak mimochodem.

„Jasně nikomu to neřeknu. A tak to můžeme vyzkoušet.“ Vstala a roztrhla nějakou knihu.

„Vem ten přívěšek a dej ho nad tu knihu a chtěj aby se znovu spojila.“ Radila mi. Já jsem vzala přívěšek a namířila jsem s ním na tu knihu. Jak jsem pomyslela na to aby se spojila tak vyšla jemná záře. Červená jako ten kámen a kniha se spojila. Neměla na sobě ani škrábnutí.

„Páni.“ Uteklo mi. Kessie se zasmála.

„Na teď to zkus ty.“ Podala jsem jí řetízek. Roztrhla jsem zase tu samou knihu. Kessie udělala to co jsem dělala já ale nic se nestalo.  Zkusila to ještě jednou ale nic. Pokrčila rameny a dala mi ho zpět. Já jsem nad něj namířila a kniha se opět spojila.

„Asi to funguje jen u jeho nositele. Ale neboj jednou ti ho dám.“  A  to mi připomíná její narozeniny.

„Počkej tady momentík něco pro tebe mám.“ A vyběhla jsem z pokoje. Běžela jsem za Esme.

„Esme? Máš ještě pořád tu korunku co jsem ti jednou dala k opravě?“ chvilku se na mně koukala ale pak se zatvářila zvědavě.

„Kessie má za pár dní narozeniny a já jí nechci nic kupovat cestou na poslední chvíli tak jí to dám teď.“ Zmínila jsem se jen tak. Na to vytřeštila oči a někam zaběhla. Potom se vrátila i stou korunkou. A hned mě kárala.

„Proč jsi neřekla že má Kessie narozeniny? Nic pro ní nemám.“ Předala mi korunku.

„Dík Esme ji skvělá.“ Políbila jsem jí jako svojí mámu na líčko a běžela ke Kessie do pokoje. Vešla jsem.

„Kessie zavři oči.“ Nakázala jsme jí. Chvilku si mně prohlížela ale potom je zavřela. Já jsem přešla k posteli a korunku položila na postel. Potom jsem vzala přívěšek a prosila ho aby tady byly ty nejkrásnější šaty k té čelence pro mou dceru. A objevily se tu nádherné šaty bohatě ozdobené byli korzetové. Pro šestiletou holčičku krásné. U toho byli i střevíčky. S šaty skvěle pasovali ke korunce. Usmála jsem se. Přívěšek jsem znovu dala na krk a šla ke Kessie. Otočila jsem jí k posteli.

„Tak teď ty oči otevři.“ Pošeptala jsem jí do ucha. Rychle je otevřela. Stála oněměná úžasem.

„Mami to je nádherné.“ Zašeptala. Došla k šatům a jemně je pohladila. Já jsme se usmála a šla si sednout na kraj postele. Vzala jsem do rukou čelenku.

„Tuhle čelenku jsem našla ve vraku lodi když jsem si šla poprvé zaplavat. Musela tam ležet století. Ve vraku určitě jsou i jiné poklady. Jednou se tam vydáme a ten vrak prohledáme skrz na skrz. Ale tahle je teď tvoje. Ty šaty a boty patří jen k této korunce. A ta korunka teď patří tobě. Oblékni si to ať vidím jak ti to sluší. Já zatím na tebe počkám dole. Krásné narozeniny miláčku.“ Políbila jsem jí na čelo.

„Díky mami. Jsi ten nejlepší člověk jakého jsem kdy potkala.“ Objala mně. Byla jsem dojatá. Pousmála jsem se. A šla jsem dolu. Byla jsem šťastná za Kessie. S jemným úsměvem na tváři jsem čekala než sejde. Chvilku jí to trvalo. Ale výsledek stál za to. Kessie si zvlnila vlasy. V nich měla usazenou korunku. Šaty jí nehorázně slušeli. A boty k tomu byli dokonalé. Lehce se nalíčila a na krk si nasadila nějaký šperk. Do uší vsadila náušnice podobné řetízku. Nikdo ani nedutal. Věděla jsem že jí to bude slušet. Ale takhle vypadá jako princezna.

„Kessie to je krása.“ Šeptala Esme.

„Sluší ti to holčičko.“ Promluvil k ní Carlisle.

„Jsi překrásná zlato.“ Přišla jsem k ní.

„Vidíš zázraky.“ Prozradila jsem jí. Na to se zatvářila šťastně. Skočila mi okolo krku.

„Děkuji ti mami. Děkuji.“ Byla šťastná. Já jsem se zasmála.

„Nemáš za co.“ Znovu jsem jí políbila na čelo. Otočila se kolem dokola. Sukně byla nádherné načechraná. Měla i malou vlečku. Byla jako princezna. Já jsme se posadila na gauč a sledovala jí. Byla jsem šťastná že je ona šťastná. Potom vyběhla nahoru.

„Udělala jsi jí těmi šaty a tou čelenkou strašlivou radost. Jen by mně zajímal ten zázrak.“ Přemítal Jasper na hlas. Já jsem si vzala ten kámen a dala ho na dlaň ten se začal krapet vznášet.

„Víte co to je?“ ptala jsem se jich. Všichni až na Carlisla zakroutily hlavou že ne. Carlisle pořád sledoval ten kámen.

„Je to, to co si myslím?“ ptal se.

„Já nevím co si myslíš. To ví jen Edward s Kessie.“ Teď jsem se proflákla.

„Cože? Kessie čte myšlenky?“ ptal se Edward.

„Ano ale ona to umí vypnout. A nejen to. Taky může myšlenky našeptávat a měnit.“ Řekla jsem mu jen tak.

Tak zpět k tématu. To je Erentemes Bello. Kde jsi ho vzala? Na zemi je jen pár kousků.“ Já jen kývla. Znovu jsem si ho dala na krk.

„Kde jsi ho vzala?“ zajímal se dál.

„Dostala jsem ho od domorodců na Torzíně.“ Vysvětlila jsem mu.

„Prý má velkou moc.“ Zkoumavě na mně kouknul. Já se jen nevině pousmála. Ten jen přivřel oči. Já hodily nevinný kukuč.

„Ty už jsi ho používala.“ Konstatoval. Já se jen nevinně usmála. Chtěl abych ho zkusila. Já jsem si začala pískat a odvrátila jsem hlavu na druhou stranu. To ho pobavilo.

„Mohl bych se na něj podívat?“ přistoupil ke mně. Já jsem se na něj koukla. Sundala jsem si ho a dlouze jsem se na něj podívala. Připadalo mi že mně odchází část mého já. Povzdechla jsem si a dala mu ho do dlaně. Cítila jsem se slabá a bezmocná bez toho řetízku. To bylo asi tím dnešním dnem. Tolik se toho stalo. Já jsme seděla na posteli a koukala se na televizi. Po chvilce jsem usnula. Byla jsem strašně unavená. V tom řetízku je část mého já teď už to vím. Probudila jsem se u Edwarda v pokoji. Musel mě sem odnést. Cítila jsem se stále slabá. Nevím čím to je. Ale ten přívěšek je asi jaká si moje energie. Mám ho od té doby co jsem byla na ostrově. Posadila jsem se. Venku byla tma.  Vstala jsem. Šla jsem se podívat na Kessie. Už dávno spala. Políbila jsem jí na čelo. Potom jsem šla za Carlislem. Byl v pracovně. Zaklepala jsem. Ozvalo se dále.

„Promiň chtěla jsem se zeptat jak jsi na tom s tím zkoumáním.“ Ptala jsem se ho.

„Nic jiného než ty jsem nenašel. Ale samo o sobě to říká dost. Pokoušel jsme se s tím něco udělat ale nic. Chtěl jsem aby se ty svazky seřadily do police podle toho jak jsou staré ale nic.“ Podal mi ho. Když jsme ho držela cítila jsem se znovu plná energie. Přišla jsme k svitkům a namířila jsem na ně. Srovnali se do police podle data stáří. Nasadila jsem si ho zpět na krk a šla zpět do pokoje. Musela jsem si dobalit věci.vzala jsem to upírskou rychlostí. Za chvilku jsem měla vše zbalené. Potom jsem si zalezla do sprchy. Jelikož jsem si čisté věci zapomněla v pokoji tak jsem se zabalila do ručníku který jsem měla jen po zadeček a šla do pokoje. Když jsem byla u věcí ozvalo se bouchnutí. Rychle jsem se otočila. Edward tam seděl a koukal na mně. Oči mu zčernali a já v nich viděla touhu. Ono se taky není divit když má na sobě žena jen ručník po zadeček a na krku velký kouzelný drahokam. Seděl v houpacím křesle a kniha mu spadla na zem. Kdyby to bylo možné byla bych červená jako řepa.

„Promiň jen jsem si tu zapomněla oblečení.“ Vzala jsem si věci a šla zpět do koupelny. Aby toho nebylo dost. Měla jsem tam minisukni a top který obkresloval moje křivky. Alice já tě jednou zabiji. Pomyslela jsem si. Když jsem byla oblečená šla jsem do pokoje kde jsem měla nachystané boty. Posadila jsem se na gauč a ohnula jsem se pro boty. Byli tak na deseti centrimetrovém podpatku. Takže když jsem je měla zapnuté tak jsem byla docela vysoká. Vstala jsem z gauče a šla jsem za Kessie. Ta ještě spinkala. Tak jsem od ní šla rovnou dolu. Tam se na mně Alice zašklebila. Zřejmě viděla že se to stane.

„Taky si mohla něco říct.“ Osopila jsem se. Ta na mně jenom vyplázla jazyk. Utekla mi poznámka že i Kessie se chová dospěleji než ona. Na to se urazila a hrdě odkráčela do pokoje. Já se zasmála. Po chvilce přišel i Edward. Už měl karamelové oči. Já jsem svůj pohled stočila k hodinám. Spala jsem asi hodinu.

„Letadlo nám letí ve dvě tak aby jste všichni byly nachystaní.“ Poručila jsem jim.

„Jasně a kam to jedeme?“ proč se pořád ptají. Já jsem neodpověděla. Radši jsem si došla pro tu knihu z papíry. Vypisovala jsem si ty články v domorodém jazyce. Obrázky byli nádherné. Fascinovaly mě. Ty zachovalé barvy, vzala jsem si kámen do ruky a došla jsem k tomu článku o něm. Porovnávala jsem ho s tím na obrázku. Vedle mě se ozval hlas.

„Naprosto totožné.“ Byl to Edward.

„Nevěděla jsem že tu stojíš.“ Pokárala jsem ho.

„Jsi velmi nevšímavá když tě něco zaujme.“ Propalovala jsem ho pohledem. Ten se jen usmál. Znovu jsem se otočila ke knize. Kámen jsem dala na krk. Listovala jsem knihou dál. Četla jsem si články co byli v latině a přepisovala jsem si je do domorodštiny. Když jsem měla to co jsem chtěla. Tak jsem knihu odnesla. Bylo pět ráno a Kessie ještě spala. Když jsem došla zpět do obýváku byl tady jen Edward. Když jsem si sedla pořád mě pozoroval. Já jsem se mu koukla do očí. Ale to jsem neměla dělat. Uvěznil mě svým pohledem. Nevím jak dlouho jsme jeden toho druhého pozorovali. Už svítalo. Vstala jsem a chtěla jsem jít za Kessie. Ale když jsem procházela kolem Edwarda strhl mě na sebe. Držel mně pevně. Koukla jsme se mu do očí. Pomalu jsme se přibližovaly. Potom jsme se políbili. Polibek byl jemný a něžný. Ale po chvilce byl vášnivý. Přitáhla jsem si Edwarda blíž a ruce jsme mu zapletla do vlasů. On mně pevně objal okolo pasu. Když jsme se od sebe odtrhli tak jsme oba přerývaně dýchaly. Usmál se. Já  jsem se mu koukla do očí.

„Bello.“ Zašeptal. Já jsem ho umlčela. Prst jsem mu dala na ústa.

„Pššt nic neříkej.“ Chtěla jsem vstát. Ale on mně nepustil.

„Pusť mě prosím.“ Žádala jsem ho. Nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Bello já už tě nikdy nepustím. Teď když si přišla zpět už tě nikdy nenechám odejít? Rozumíš? Dvakrát jsem tě odehnal. Po třetí to nehodlám dopustit.“ Jasně to říká teď ale potom to zase skončí stejně jako předtím. Zřejmě viděl že pochybuji.

„Bello já ti říkám pravdu.“ Byl zoufalí že mu nevěřím.

„Dej mi pár dní na to si to promyslet. Jsem z toho všeho zmatená. Dej mi čas ti znovu uvěřit.“ Pohladila jsem ho po tváři.

„Ale slib mi že ať se rozhodneš jakkoli už neodejdeš.“ Jak ráda bych mu to slíbila.

„Ty víš Edwarde že ti tohle slíbit nemůžu. Ale co ti můžu slíbit je to že se to brzo dovíš.“ Políbila jsem ho na čelo. Nadechla jsem se jeho krásné omamující vůně.

„Miluji tě Bello.“ Zašeptal. Já jsem se pousmála. Když mě konečně pustil šla jsem za Kessie. Ještě spinkala. Bylo sedm ráno. Šla jsem do Edwardova pokoje. Musím přemýšlet. Tak ráda bych mu odpustila ale kde mám tu jistotu že mně znovu neopustí? Nejsem si jistá. Proč existence musí být tak složitá? Do pokoje vlétla Alice.

„Co to děláš Bello?“ pištěla na mně.

„Alice nech toho prosím tě.“ Věděla jsem proč na mně piští. Ale teď zrovna to s ní probírat nebudu.

„Ne Bello. Proč to děláš? Vždyť se oba jenom déle trápíte.“ A to jsem jí nevěděla co říct.

„Alice už jí netrap.“ Ozvala se Esme. Na to se Alice zatvářila nesmlouvavě ale odešla.

„Díky.“ Poděkovala jsem jí. Ta se jen shovívavě usmála. A odešla. Já jsem šla za Kessie. Už byla v zhůru.

„Ahoj Kessie jak jsi se vyspinkala?“ zajímala jsem se hned. Bylo deset hodin.

„Krásně a jak ty?“ hned vyskakovala .

„Taky jsem se hezky vyspala.“ Na to se na mně pomalu otočila a hodila po mně zkoumaví pohled.

„Tak jo spala jsem jenom asi hodinu a půl.“ Ta si jen povzdechla. Otočila se zpět ke skříni. Vytáhla si z ní pár věcí a běžela se umýt. Když přišla zpět tak si sedla přede mně a já ji začala česat. Povídali jsme si. Za nějakou dobu někdo zaklepal. Kessie ho vyzvala. Za dveřmi byl Edward.

„Ahoj Kess. Tak jak ses vyspala?“ přiklekl k ní. Kessie se zasmála.

„Nechcete chodit na jednou?“ na to jsem se usmála.

„Nezačínej chytat móresy od Emmeta jo?“ zasmáli jsme se. Na to se Emmet přiřítil do pokoje.

„Slyšel jsem moje jméno a smích. Tak jsem tady.“ Já si jen povzdychla a zakroutila hlavou.

„Emmete vymysli něco co je opravdu vtipné.“ Vstala jsem a tak jsem neviděla jak se tváří. Políbila jsem Kessie na čelo a Edwardovy jsem dala dlouhý pohled do očí. Když jsem se otočila na Emmeta stál tam s rukou pod bradou a tou druhou se držel v bok. Ten pohled byl k nezaplacení. Když jsem procházela kolem něho poplácala jsem ho po rameni a prohodila větu v tom smyslu že on na něco příjde. Když jsem ale došla do chodby přiřítil se Emmet a vzal mně do náruče.

„Emmete polož mě na zem.“ Pištěla jsem. Chtěla jsem se mu vyvlíknout ale držel mě moc pevně. Přiběhl k řece.

„Ne Emmete opovaž se.“ Vyhrožovala jsem mu. Chtěl mě hodit do řeky. Ale když v tom mě napadlo že bych se mohla od něj odrazit a skočit na větev. Tak jsem to i udělala. Potom tak rychlím pohybem jak jsem jen dokázala skočila za něj. Koukal se do vody.

„Hledáš někoho?“ vyděsila jsem ho. Nadskočil. Ten se zatvářil kajícně.

„Tak za to že si mně tam chtěl shodit tam půjdeš sám.“ Hned jsem ho tam shodila. Utekla jsem do domu a tam se skácela smíchy na gauč. Nikdo nevěděl o co jde. Ale když přišel Emmet celý mokrý a od řas tak se smáli taky. Emmet na mně hodil vražedný pohled. Vzal jednu řasu a hodil jí po mně. Já jsem uhnula tak řasa skončila Jasprovy na obličeji. Já jsem se zase válela v záchvatu smíchu. Jasper byl evidentně naštvaný. Potom Emmet po mně hodil kouly z bahna. Jelikož byla částečně z vody dokázala jsem jí zastavit. Nadzvedla jsem ruku a zadržela jí. Emmet za zatvářil zděšeně. Já se škodolibě usmála a kouli po něm mrštila. Nestačil uhnout tak se mu rozplácla po obličeji. Teď jsem se válela v křečích smíchu na zemi.

„Tak- tak tohle-tohle se ti opravdu po-povedlo.“ Vykoktala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu. To se mi vymstilo jelikož jsem nedávala pozor. Tak mně znovu vzal do náruče a hodil do té řeky. Když jsem vynořila hlavu ještě jsem nebyla přeměněná.

„Až vylezu Emmete tak si tě poddám a nikdo mi v tom nedokáže zabránit.“ Řekla jsem ledovým hlasem.

„Kessie.“ Zavolala jsem. Vyběhla z domu a když viděla že jsem ve vodě a Emmeta na břehu hodila po něm vražedný pohled. Přiběhla ke mně. Po tichu řekla.

„Plav na útesy. Potop se co nejníže a potom vyskoč na vrcholek. Já tě tam budu čekat.“ Já jen kývla a potopila jsem se. Hned jak jsem potopila hlavu jsem se změnila. Plavala jsem na útesy. Jak mi Kessie řekla.

Kessie

Potom co jsem uslyšela mamky záchvat smíchu tak jsem sešla dolu. Nebyla tam a nebyl tu taky Emmet. Zřejmě zase někde blbnou. Ale potom jsem uslyšela jak mě mamka volá. Vyběhla jsem z domu. Mamka byla v řece a Emmet na břehu stál jako opařený. Když jsem viděla ten mamky zabijácký pohled ani se nedivím. Přiběhla jsem k ní.

„Plav na útesy. Potop se co nejníže a potom vyskoč na vrcholek. Já tě tam budu čekat.“ Musela nabrat potřebnou rychlost aby vyskočila na horu. Potom se potopila. Viděla jsem jemnou záři. Právě v čas. Potom jsem se otočila na Emmeta.

„Nečekejte nás. Půjdeme se potom projít. A ne že za námi někdo půjde.“ Osopila jsem se na Emmeta. Než stačil něco říct utekla jsem.

Emmet

Potom co jsem Bellu shodil do vody mně sjela. Byla tak chladná. Ale když zavolala Kessie tak jako by věděla o co jde. Bavily se mezi sebou ale tak potichu abych je neslyšel. Potom se Bella potopila a měl jsem za to že jsem viděl jemnou záři.

„Nečekejte nás. Půjdeme se potom projít. A ne že za námi někdo půjde.“ Osopila se na mně. Potom utekla směrem k útesům. Já jsem je jen nechápavě sledoval. Pak jsem se z nechápavými myšlenkami odešel domu. Co to mnělo být? Ptal jsem se sám sebe. Odešel jsem do pokoje. V koupelně jsem se vykoupal a v pokoji převlékl do čistého. Pořád jsem si dělal hlavu s tím kam se ty dvě poděli. Tak si to urovnáme. Minule na mně vyjela Bella že jsem postříkal Kessie vodou a potom zmizeli do pokoje. Jen ony dvě. A teď jsem Bellu hodil do vody. A zase někam s Kessie zmizeli. Počkat obě spojitosti jsou z vodou. Sešel jsem dolu mezi ostatní. Sedl jsem si k Rose.

„Poslouchejte asi už vím co to má být to jejich tajemství.“ Všichni se na mně otočily.

„Tak mluv.“ Pobídla mně Esme.

„No asi to má spojitost z vodou. Vždycky když je některá z nich mokrá tak někam zmizí. Třeba to jak jsem postříkal Kessie tou vodní pistolí. Bella mně sjela a rychle odběhla s Kessie někam pryč. A teď to samé. Bella byla mokrá a volala Kessie. Znovu někam zmizeli. A ještě k tomu směrem na útesy a navíc Bella nevylezla z vody ale potopila se. A taky když sem včera přišla ptala se Alice na to jak dlouho bude pršet. Tak já nevím buď blázním nebo to je pravda.“ Vyslovil jsem svojí doměnku.

„Máš pravdu je to divné. Půjdu se podívat do knih jestli něco nenajdu. Ale když jsem včera vyšetřoval Bellu. Kessie našla v knize ten odstavec o vyvolené. Asi to má s tím taky nějakou spojitost. No uvidíme. Zatím jim nic říkat nebudeme.“ostatní jen kývli. Bylo tři čtvrtě na jednu. Ve dvě nám letí letadlo. Abychom pomalu už vrazily. Ale nejsou tu holky. Zrovna jsem to zakřikl. Bella si to štrádovala s naštvaným výrazem ke mně.

„Jestli ještě někdy uděláš to co teď tak si mně vážně nepřej.“ Řekla ledovým hlasem. Já se jen zmohl na kývnutí. Myslím že kdyby fungovalo pořekadlo zabíjet pohledem. Byl bych padesátkrát mrtvý už u řeky a tady taky. Při nejmenším. Edward slyšel moje myšlenky a uchechtl se Nelez mi do hlavy seřval jsem ho v myšlenkách. Bella se koukla na hodiny.

„Jedna hodina.“ Zamumlala si.

„Měli bychom vyrazit.“ Už byla milá. Oddechl jsem si. Ale Bella mě sjela pohledem. Tak jsem se ztratil v pokoji. Ze zdola jsem slyšel tlumený smích. Převlékl jsem se a vzal jsem svůj kufr a dal ho do Jeepu. Potom ještě kufr Rose. Potkali jsme se mezi dveřmi. Políbil jsem jí na tvář. Když jsem odnesl kufr do auta přiběhla ještě Kessie se svými růžovými kufříky.

„Netahej se s tím. Mohla jsi někomu říct.“ Pokáral jsem jí. Ta na mně hodila pohled buď zticha nejsem malá. Já sem se zasmál. Bouchla mně. Nelíbilo se jí když se jí někdo směje. To má po Belle. Jaká matka taková dcera. Nasázel jsem Kessieiny kufříky do kufru a zaklapl jsem ho. Carlisle s Esme pojedou v Mercedesu. Edward, Bella a Kessie určitě Volvem. A Jasper s Alicí buď s námi nebo s Esme a Carlislem. Bella se přihnala s kufrem. Bylo na ní vidět že je unavená. Když si dala kufr do auta. Šla lidskou chůzí do obýváku. Šel jsem za ní sedla si a opřela si hlavu o opěradlo.

„Je ti dobře?“ vypadala fakt strhaně.

„Jo je jen jsem unavená v noci jsem toho moc nenaspala.“ To bylo fakt. Usnula na sedačce a celkem spala asi hodinu a půl.

„Prospím se v letadle. Poletíme asi šestnáct hodin.“ Já vykulil oči. Tak dlouho. Bella se uchechtla.

„Je to na druhé straně země Emmete tak se moc neškleb.“ Dolu sešel i Edward s kufrem. Donesl ho do auta. Ještě potom do Volva odnesl Jasper svůj a Alicin kufr a potom ještě Esme a Carlisle. Jeepem jsem jel já, Rose,Alice a Jasper. Edward,Bella a Kessie jako správná rodinka Volvem. A Rodiče jeli Mercedesem. Na letiště jsme přijeli za deset minut dvě. Bella skočila vyzvednou lístky. Když přišla každému nám předala jednu. Šli jsme k odbavení. Prošli přepážkami. Edward měl zase ten svůj prudce inteligentní pohled. Čtení myšlenek musí být zábava. Nasedli jsme do letadla. To za pár minut vzlétlo. Všichni jsme seděli se svými polovičkami. Jen Edward seděl sám. Vedle něj byla nějaká dvacetiletá holka. Pořád po něm pokukovala. Já jsem se v duchu zasmál. Bella seděla s Kessie. Kessie se koukala z okna a Bella spala. Divím se že to zvládá tak v pohodě. Poslední dny se to na ní sype ze všech stran. Připadá mi že se každou chvíli sesype z toho stresu. Uběhlo asi pět hodin a Bella se probudila. Potom vstala a někam odešla. Když se vracela mněla takový zvláštní pohled. Z batohu který měla v přihrádce nad sebou vytáhla nějaké papíry. Byli napsané nějakou jinou řečí. Pročítala si je. Některé podala Kessie a hodně potichu si povídali. Potom Bella vzala ty papíry a uklidila je zpět. Ale místo papírů si vytáhla Ipod a pustila si nějaký písničky. Zavřela zase oči a zřejmě relaxovala. Ale potom prudce otevřela oči a vyndala řetízek. Ten zářil červenou barvou.

„Bello co to děláš?“ káral jí Carlisle.

„To je právě to. Já nic nedělám.“ Rychle vzala řetízek a schovala ho pod triko. Ale ten přívěšek se začal zvedat. Bella se ho chytla tak aby to nebylo nápadné. Kolem procházela letuška. Ta holka co seděla vedle Edwarda předtím odešla. Když letuška odešla vyndala zase přívěsek. Pořád zářil ale teď se i vznášel. Bella se do něj koukla. Potom se jí objevil na obličeji pohled co mívá Alice když má vizi. Přistoupil jsem k Belle.

„Bello.“ Promluvil jsem na ní. Nic.

„Bello.“ Zakýval jsem z ní. Nic. Slyšel jsem jak sem někdo jde. Rychle jsem Belle sundal přívěsek a dal jsem ho do kapsy. Bella se probrala. Koukla se na mně nechápavým pohledem. Potom uviděla tu holku. Opřela se o náhlavník a koukala na strop. Po nějaké době ta holka zase odešla. Bella natáhla ruku pro přívěšek. Já jsem váhal.

„Emmete dej mi ho.“ Nakázala. Já jsem jí ho radši dal. Když si ho vzala na krk tak se zhluboka nadechla a koukla se před sebe.

„Co to mnělo být?“ ptala se Alice.

„Co myslíš.“ Vyhýbavá odpověď.

„To jak jsi na ten kámen koukala.“ Pokračovala Alice.

„Jo to. Ukázal mi budoucnost. Ta záře byla znamení že mi chce něco ukázat.“ Vysvětlovala. Všichni na to vytřeštily oči.

„Co jsi viděla?“ ptala se hned Alice.

„Budoucnost.“ Usmála se Bella. Alice protočila oči.

„Tak co jsi viděla?“ zajímala se dál. Bella se jen usmála. Otočila se na Kessie a potom si nasadila sluchátka. Zase relaxovala. Já jsem se otočil na Rose. Usmála se. Dala mi pusu. Zbytek letu probíhal v klidu. Když Bella doposlouchala Ipod dala ho Kessie. Ta poslouchala potom zbytek cesty. Já jsem dělala že spím a koukám na film. Edward to mněl asi nejtěžší. Ta holka se pořád dožadovala o pozornost. Když jsme přistáli Vstali jsme každý jsme si vzali příruční zavazadlo a šli za Bellou a Kessie které to tady evidentně znali. Vyzvedli jsme si zavazadla a šli na taxík.

„Řekněte taxikářům že má vás odvézt do přístavu Herbitos. Já pojedu mým autem. Mám ho támhle. Kdokoli může jet se mnou. Jsou tam volná ještě dvě místa.“ Říkala. Ona tu má auto? Nakonec s Bellou a Kessie jeli Edward, Alice a Jasper. Já,Rose a Esme s Carlislem jsme si vzali taxi a jeli směr Herbitos. Když jsme dojeli Bellyno auto stálo opodál. Měla černou Audi. Jelikož jsme je nikde neviděli šli jsme za pachem. Došli jsme k větší plachetnici. Bella vylezla z podpalubí.

„Tak jste to našli. Aspoň jsem nemusela chodit do předu.tak si nastupte ať můžeme vyrazit.“ Skočily jsme do lodi.

„Teď pojedeme asi dvě hodiny tak si udělejte pohodlí.“ Usmála se na nás. Potom někam zmizela. Slyšel jsem motor. Šel jsem se kouknout na palubu. Zrovna se vytahovala kotva. Bella točila kormidlem. Foukal jemný vítr do zad. Když jsme byli trochu dál od přístavu tak loď Bella pořádně našlápla. Došel jsem k ní.

„Nechceš chvilku řídit? Chci si odpočinout.“ Požádala mně.

„Jasně. Jaký je kurz kapitáne?“ zasalutoval jsem.

„Drž se na východ.“ Řekla. Já jsem se chopil kormidla. Jel jsem na východ. Asi hodinu potom motor začal vynechávat až se zasekl úplně. Bella vyběhla.

„Proč jsi zastavil?“ ptala se.

„Já jsem nezastavil. Zastavilo se to samo.“ Jen kývla. Někam odešla. Po chvilce se vrátila.

„Loď hoří za chvilku bouchne. Rychle vyskočte z lodi.“ Bella seběhla do podpalubí. Za chvilku přiběhli všichni. Naskákali jsme do vody. Kessie na chvilku zaváhala ale potom skočila. Když vyplavala koukla se okolo sebe.

„Kde je máma?“ ptala se.

„V lodi.“ Zhrozil jsem se. Se mnou všichni. Bella na to vyběhla z podpalubí odkaď se už valil dým. V ruce držela batoh. Na kraji lodě zaváhala.

„Mami skoč dělej. Musíš. Už nic jiného už neuděláš. Přišel čas pamatuješ?“ Bella se na ní koukla a skočila do vody. V čas loď totiž bouchla. Batoh ještě předtím hodila na jeden útes. Potopil jsem se. Viděl jsem že se mnou i ostatní. Bella chvilku byla pod vodou ale potom se kolem ní objevila záře. Co jsem potom viděl mě vyvedlo z míry.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 14. kapitola: