Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 13.kapitola

27.08.2009 (11:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1957×

13.kapitola. Kessie, Kessie a zase Kessie.

Bella

Když jsem se probudila Kessie nebyla v posteli. Tak jsem se oblékla učesala a šla se podívat po domě. Nikde nebyla.

„Kessie.“ Volala jsem. Vyběhla jsem před dům a znova jí zavolala. Nic se neozývalo. Ale potom jsem ucítila její vůni a šla jsem po ní. Dovedla mě přes Edwardovu a mou louku, až k nim domu. Strašně sem se bála že se jí něco stalo. Když jsem došla zaklepala jsem. Otevřela mi Esme.

„Ahoj Esme, není tu Kessie?“ ptala jsem se jí.

„ahoj Bello. Jo je přišla ráno. Je v obýváku.“ Když to dořekla pustila mě dovnitř a šla jsem do obýváku. Seděla tam na sedačce.

„Ahoj mami.“ Pozdravila mě.

„Panebože Kessie. Výš jak jsem se o tebe bála? Co jsem ti říkala? Hmm?“ držela jsem jí v náručí a kárala jí.

„Promiň mami. Ty jsi spala a já tě nechtěla budit a doma nikdo nebyl. Tak jsem se šla projít po okolí a narazila jsem na dům Esme.“ Omlouvala se.

„To nic ale už to víckrát nedělej jasné?“ ona jen pokývala hlavou. Já se na ní usmála a otočila se na Esme která stála za náma.

„Děkuji Esme že si jí pohlídala.“ Poděkovala jsem jí.

„Rádo se stalo. A Bello? Mohly bychom si promluvit?“čekala jsem jen kdy to příjde.

„Dobře.“ A položila jsem Kessie na pohovku.

„Bello? Kde jsi byla? Proč jsi odešla? A kdo je otec Kessie?“ chrlila za sebe otázku jednu za druhou.

„Víš Esme potom co mě Edward vyhnal jsem musela odjet. Dál bych nevydržela zůstat v Anchorage. Už ne kvůli Edwardovy už ne kvůli všemu. Když jsem se doma balila tak jsem si vzala i nějaké peníze. Koupila jsem si jeden malý ostrov v Karibiku. Tam jsem taky zjistila že jsem těhotná a tam jsem taky porodila. Byla jsem tam tři nádherné roky. Tři roky kdy jsem se starala jenom o Kess. Dováděli jsme, chodily plavat, potápět se. Prostě vše jsme dělali spolu. Nakonec jednoho dne kdy jsme se s Kessie jako každý den koukali na západ slunce se zeptala jestli mám rodinu, a kde je. Vše jsem jí řekla. Pak se zeptala na svého tátu. Řekla jsem jí také vše co se stalo. Ale několik dní nato jsem jí nabídla jestli za nimi nechce se jet podívat. Poté jsem zavolala Carle a zeptala sem se nato kde bydlí a jestli jste se také přestěhovali s nimi. Pár hodin na to jsme už seděli v letadle a měli namířeno do Seattlu. Toť asi vše.“ Vysvětlila jsem jí.

„A kdo je její táta.“ Ptala se. Otočila jsem se na Kessie která se koukala na televizy.

„Esme, asi sama uhodneš komu se Kessie podobá.“ Říkala jsem jí. Kessie se na nás otočila a usmála se.

„Panebože, ona je dcera Edwarda?“ ptala se. Já sem se na ní otočila a jen přikývla. Jí v očích plály plamínky štěstí a kdyby mohla plakat tak by plakala.

„Já jsem babička.“ Na to mně objala.

„Děkuji ti Bello děkuji. Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo něco takového.“ Vzlykala mi na rameni.“

„Jsem ráda Esme že jsi jí přijala.“

„Blázníš? Vždyť je tak milá a roztomilá. Ale říkala jsi že si na ostrově byla tři roky? Ale vždyť vypadá na šest.“ Vyzvídala dál

„Víš Esme Kess roste dvakrát rychleji než kolik má neskutečnosti let. A až bude vypadat na osmnáct tak se její růst zastaví ale věkově jí bude devět.“ Vysvětlila jsem jí. Ona se zatvářila tak smutně asi z toho že si nebude moct užít děctví. Nakonec jsme si takhle povídaly dlouho. Na příjezdové cestě jsem slyšela auta.

„Asi bychom už měli jít. Esme prosím nic z toho co jsem ti říkala nikomu neříkej.“

„Ale Bello to po mě nemůžeš chtít, měl by to vědět.“

„Já mu to řeknu sama, až na to budu připravená.“  Jen kývla a dál to neřešila.

„Kessie už dem, pojď.“ Na to našpulila rty na znamení že se jí nikam nechce. Ale já věděla jak na ní.

„Cestou si skočíme na lov a potom si půjdem zaplavat ano?“ na to se jí očka rozzářila jako vánoční stomeček. Naposledy jsem objala Esme a vzala jsem Kessie. Esme nás šla vyprovodit. Před domem jsem se potkala s ostatními.

„Ahoj.“ Pozdravila je zvonivým hláskem Kessie. Na to všichni zalapali po dechu. Kessie se mi začala kroutit v náručí. Nakonec z něj vyskočila a běžela do lesa. Já jsem se zasmála.

„To dítě je živel. Jednou zboří celý les. asi bych měla jít za ní než se někam zatoulá. Ještě jednou ti děkuji Esme že jsi mě vyslechla. Zatím ahoj.“ A rozeběhla jsem se za Kess.

Edward

Konečně konec dalšího školního dne. Těšil jsem se domu protože poslouchat otravné myšlenky všech ostatních je hrozné. Snad budu mít štěstí a potkám dneska Bellu. Ach kdybych jí tenkrát nevyhnal nemuselo by se stát tolik věcí. Dodnes si to vyčítám. A také by mě zajímalo jak Kessie vypadá. Jestli je spíše po Belle nebo po jejím otci. A co mněl znamenat ten pohled když jsem se na něj ptal? Ach….!! Tolik otázek a tak málo odpovědí. Povzdechl jsem si vydal jsem se k autu kde na mně čekali už všichni mí sourozenci.

„No to je dost už jsem myslel že se ti z té školy nechce a že tě budu muset odtamtaď vytáhnout násilím.“ Zasmál se nad svým vlastním vtipem Emmet. Ostatní jen  protočily oči a nasedli jsme do aut. Jeli jsme domu. Za pár minut jsme tam byli zrovna vycházela Bella s Kessie v náručí a za nimi Esme.zastavily jsme před dveřmi a vystoupily.

„Ahoj.“ Pozdravila nás malá tak zvonivým hláskem a koukla na nás. Měla zelené oči a bronzové vlasy jako mám já. Počkat zelené oči? Jsou stejné barvy jako když jsem byl člověk. Všichni jsme zalapali po dechu když promluvila. Potom se začala Belle kroutit v náručí a nakonec z něj vyskočila a běžela do lesa. Můj anděl se nádherně zasmál.

„To dítě je živel. Jednou zboří celý les. Asi bych měla jít za ní než se někam zatoulá. Ještě jednou ti děkuji Esme že jsi mě vyslechla. Zatím ahoj.“ Ani jsme nestačily něco říct a byla v tahu. Esme se za ní mateřsky koukala v očích takové štěstí až jsem se divil.

„Esme stalo se něco?“ probral jsem jí. Na nic nemyslela. Jen se koukal na místo kde zmizeli obě dvě.

„Ne nic. Jen jsem ráda že je zpět.“ Na to se otočila a šla do domu. Já se za ní koukal se zdvihnutým obočím. Nic radši řešit nebudu. Radši. Šel jsem rovnou do svého pokoje a pustil jsem si svojí hi-fi věž z Debussim. Už se mi dál nechtěl poslouchat tak jsem šel dolu do obýváku a zeptal se jich.

„Jdu na lov nechce jít někdo se mnou?“ nakonec jsem šel já, Alice,Jasper a Emmet. Běželi jsme hluboko do lesa. Ulovil jsem pumu a běžel pro další když jsem ucítil dvě nádherné vůně jedna byla Belly a druhá byla Kessie. Asi byli taky na lovu. Seděli na loučce a kousek byly mrtvoly srnek. Belly s Kess seděli na zemi a povídali si. Stál jsem schovaný za stromem a poslouchal je.

„Mami kdy řekneš tátovy že jsem jeho dcera?“ ptala se Kess, Belly. Jsem zvědavý jak to dopadne.

„Nevím zlato, až na to budeme oba dva připravený.“ Vysvětlovala jí. Ale ona dál vyzvídala.

„Ale mami měl by to vědět. Vždyť ho stále miluješ nebo ne?“ ptala se Kess a oči měla přivřené do škvírek. O kom to mluví? Kdo je její otec? Ona miluje asi jiného muže. Toho s kým má Kessie.

„Víš Kessie, tvůj otec mi už dvakrát zlomil srdce, jednou když jsem byla člověk mi řekl tvrdě do očí že mě nemiluje, byl tak věrohodný, a potom když mě vyhnal od sebe a řekl mi že náš vztah nemá budoucnost. Víš tenkrát se stalo spoustu věcí. Bylo toho na mně moc a tak jsem potřebovala být sama a vše si promyslet. A když jsem k němu přišla s úmyslem se omluvit a vysvětlit ale on mě vyhnal.“ Ten příběh byl o mě a Belle. Takže Kessie je moje…….! Panebože. Takže Kessie je moje dcera. Ale proč mi to neřekla. Aha tak to měl znamenat ten pohled který po mně hodila když jsem byl u nich doma a ptal se na jejího tátu. A teď jsem to konečně zjistil. Její otec jsem já. Já jsem táta, já jsem táta. To je paráda. Musel jsem vykročit ze svého úkrytu. Bella s Kessie si mně všimla. Vyšvihli se na nohy. Bella takovým neskutečným a ladným pohybem. Nervózně se ošívala.

„Jak dlouho si tu.“ Vyštěkla na mně. Byla roztržitá.

„Dlouho.“ A pomalu jsem se k ní přibližoval. Zase se nervózně ošila.

„Co všechno si slyšel?“ ptala se a oči přivřela do škvírek. Začínala být naštvaná a když byla naštvaná byla roztomilá.

„Všechno.“ Odpověděl jsem prostě a dál se k ní přibližoval. Ona nabrala vzduch do plic a zavřela oči. Chvíli ho držela a pak znovu vydechla.

„Promiň chtěla jsem ti to říct.“ Omluvila se a sklonila hlavu. Došel jsem k ní a hlavu jí nadzvedl.

„Nemáš se za co omlouvat. Naprosto tě chápu.“ A také to byla pravda.

„A je to pravda Kessie je opravdu moje dcera?“ ptal jsem se.

„Ano je.“ A koukla se na Kess. Já si klekl a koukl se jí do očí.

„Ahoj Kessie. Jsem Edward Cullen a jsem tvůj otec.“ Jasně nic jiného tě nemohlo napadnout? Na to se Kessie zasmála a řekla.

„Ahoj Edwarde, jsem Kessie Swanová a jsem tvoje dcera.“ Odpověděla m stejným tónem. Na to jsme se všichni rozesmáli. Kessie se mi vrhla kolem krku. Tiskla si mě k sobě jak nejvíc mohla. Koutkem oka jsem zaregistroval jak se Bella kouká na oblohu a nervózně přešlapuje.

„Děje se něco?“ zeptal jsem se jí. Skloní ke mně hlavu.

„Ne jen bychom měli jít domu za chvilku bude pršet a mi by jsme se neradi namočily.“ Přitom koukla Kessie do očí a ta jí neznatelně kývla. Nevěděl jsem co to znamená ale v tu chvíli mi to bylo opravdu jedno. Najednou zahřmělo. Bella s sebou cukla a pak mě chytla za ruku a běžela směrem k nám. Když jsem doběhli k nám tak si Bella oddechla.

„Co to mnělo znamenat?“ ptal jsem sem jí, protože mě to opravdu zajímalo.

„Nic jen sem nechtě zmoknout abych se pak musela znovu převlíkat.“

„No ale venku je ještě Emmet,Alice a Jasper.“ Vysvětlil jsem jí.

„Jo vydrž chvilku.“ Narovnala se a zavřela oči. Po chvilce je otevřela a pousmála se.

„Teď ví že jsme tady. Za chvilku se tu stejnak objeví a bude výslech jako vždy.“ Na to si vzala Kessie z mé náruče a šla se posadit do obýváku a Kessie měla na klíně. Bella se koukala na Kessie a Kessie se koukala okolo sebe a já se koukal na obě dvě. Potom Kessie seskočila Belles klína a šla ke mně. Natáhla ruce a já si jí pochoval. Kukala se mi do očí a já za chvilku uviděl obrázky jí a Belly na nějakém ostrově. Zalapal jsem po dechu a koukl jsem se na Bellu která nás pozorovala.

„Kessie? Ty si mu něco ukazovala viď?“kárala jí Bella. Kessie jen svěsila hlavu ale koutky jí cukaly

„Promiň mami. Chtěla jsem aby věděl co jsme dělali.“ Omlouvala se ale v Bellině tváři se objevil šok.

„Kessie.“ Upřela na ní své oči. Pak začali mluvit jinou řečí. Znělo to jako řeč nějakých domorodců. Kessie my vyskočila z náručí a šla k Belle která seděla na gauči a sledovala Kessie a potom mě. Chvilku debatovali a potom se Bella pousmála a Kessie jí skočila na klín. Potom se ještě zářivě usmála a odejmula jí. Já na ně jen nevěřícně koukal.

„Co to mělo být?“ ptal jsem se jich vykolejeně.

„Promiň. Občas se takhle bavíme. Je to řeč jednich domorodců který byli na ostrově. Naučila jsem se jí od nich. A potom jí naučila Kessie.“ Vysvětlila. Ale já věděl že se bavily o něčem co mi neřeknou. Nechal jsem to být snad mi to řeknou sami. Potom co obě dvě seděli na gauči se přihnala Alice s Emmetem.

„Edwarde kde si myslíš že si byl hledali……“ pak se zasekla a uviděla Bellu s Kessei. Bella zadržovala smích. A docela úspěšně. Kessie se hrála s vlásky pořád na Bellyně klíně. Emmet se na ní udiveně koukal. Kessie seskočila Belle s klína a šla směrem k nám. Zastavila se před Alicí.

„Ahoj jsem Kessie ty musíš být Alice. Slyšela jsem od mamky že si maniak do nákupů.“ Zahihňala se. Bella se kousla do rtu protože její smích by jinak přerostl. Alice se chvilku na Kess koukala a potom vrhla vražedný pohled na Bellu. Ta se jen nevině usmála. Potom se slova ujal Emmet.

„No tak vidím že se Bella činila.“ A sehnul se k malý.

„A ty musíš být Emmet. Ten srandista co je pro každou bejkárnu. S tebou se asi upír nenudí co?“ a začala se smát. Bella už to nevydržela a začala se smát.

„Tak Kessie to už by stačilo.“ A došla k nám.

„Ahoj Alice stýskalo se mi.“ Objala jí. Když se odtáhli tak se koukla na Emmeta.

„Ahoj Emme vidím že tvůj smysl pro humor nikdy nezmizí? Co?“ a objala ho. Ten se s ní zatočil. Když jí pustil obrátila se znovu na mojí sestru.

„Alice? Nevíš kdy přestane pršet?“ ptala se. Proč chce vědět kdy přestane pršet?? Další její tajemství. Alice se na chvilku soustředila a potom řekla.

„No zítra ráno proč?“ byla zmatená stejně jako já. S Kessienich myšlenek jsem nic nevyčetl myslela na to že jí mamka říkala o všech z rodiny. Emmet byl také zmatený. Také nechápal proč se Bella ptá na počasí.

„No nevadilo by vám kdybychom tu dneska přespali?“ jak se může ptát to je samozřejmost. Je to máma mé dcery. Udělal bych pro ně cokoliv.

„No jasně že jo uděláme si dámskou jízdu.“ Vychrlila šťastně Alice. Bella se zatvářila mučednicky.

„Alice já musím také spát?“ vrátila jí taky. Na to se Alice zatvářila mučednicky. Bell se vítězně usmála. Emmet blbnul s Kessie. Potom jsme si sedli do obýváku a povídali si. Bella občas koukla na Kess s Emmetem co dělají. Ale když přinesl Emmet pistole plné vody Bella vytřeštila oči. Koukla se na Kessie a na Emmeta. Kessie před Emmetem ustupovala a zkoušela ho přemluvit ať to nedělá. Ale Emmet se nedal. Nakonec Kessie skončila v rohu a Emmet na ní namířil a vystřelil ale ještě předtím Bella zakřičela.

„Emmete ne!“ a když byla Kessie mokrá vystrašeně se koukla na Bellu. ta chvíli koukala na Emmeta ale potom se koukla na Kessie. Ta tam stála a koukala se na mokré oblečení. Bella vystřelila upíří rychlostí a popadla Kessie a běžela s ní nahoru do mé koupelny. I mé upírské smysli měli potíž tu rychlost zachytit. Nahoře jsem slyšel takový menší šum. Potom se Bella s Kessie mezi sebou začali bavit zase tím domorodým jazykem. Ale v barvě jejího hlasu jsem slyšel jakou má o ní starost a potom jsem slyšel jak je naštvaná a Emmetovo jméno. Z myšlenek jsem nic nevyčetl protože jsem žádné neslyšel. Pak jsem jen slyšel jak bouchly dveře od koupelny a potom od mého pokoje. A jak schází obě dvě dolu po schodech když byli dole Bella byla evidentně hodně naštvaná.

„Emmete jestli ještě jednou zkusíš něco podobného tak si mě nepřej.“ Sjela ho. Emmetovy nezbylo nic jiného než jen kývnout. Potom Bella vytáhla z kapsy telefon. Někam volala.

„Mami ne.“ Prosila jí Kessie.

„Tak se zeptej jestli chce jet někdo další s námi.“ Kessie se rozzářila. Potom ke mně přišla.

„Chceš jet taky?“ ptala se.

„A kam?“ ptal jsem se.

„Překvapení.“ Usmála se tajemně jak to dělá Bella.

„Dobře.“ Odpověděl jsem. Takhle obešla všechny. Bella telefonovala asi s Harwelovými.

„Tak dobře kdo všechno pojede?“ ptal jsem se.

„Jen mi. Nikdo od nás jet n chce takže jen nás devět.“ Znovu někam volala.

„Devět letenek do karibiku.“ Do karibiku?

„Ano první třída. A kdy že letí letadlo?“

„Dnes, zítra a až za tři dny?“ ověřovala si

„Tak mi zarezervuj te na zítřek. Ano devět. Díky.“ Zavěsila. Mrkla na Kessie.

„Alice,Rose jde se nakupovat.“ Zavolala na ně.potom se koukla na nás.

„Chcete taky?“ zakřenila se.

„Ne díky budu toho rád ušetřen.“ Stěžoval si Emmet.

„Takže Emmet prý jede a nikdo mu to nevymluví. A co vy? Víte co? Stejně nemáte na výběr. Tak nasedat.“ Emmet se zatvářil jak na mučidlech. Holky její přístup rozesmál. Nasedli jsme do aut. Já,Bella,Kessie a Alice jsme jeli mým Volvem. Jasper,Rosalie a Emmet jeli Geepem. Dojeli jsme do Olympie. Když jsme zajeli do garáží tak nás táhla Alice s Bellou a Kessie do výtahu.

„Dělejte máme na to jen pár hodin.“ Peskovala nás Bella.

„Takže, trička,kalhoty,kraťasy a podobně. Potom boty. Na konec kluci půjdou do aut a holky půjdou na plavky a spodní prádlo.“ Udala rozvrh Bella.

„Kde se to v tobě bere Bello?“ ptala se Alice. Byla ráda že jde Bella s ní dobrovolně nakupovat.

„Neboj Alice to je jen pro dnešek. A navíc já vím přesně co potřebujeme a kam jedeme.“ Zašklebila se.

„Hej já to vím taky.“ Stěžovala si Kessie.

„No jasně miláčku ty taky.“ Sehnula se ke Kessie a dala jí pusu na čelo. Výtah dorazil na správné poschodí. Bella šla v předu s Kessie a Alicí. Potom Rose s Emmetem a nakonec Já s Jasprem. Ten ke mně mluvil v myšlenkách. Teda já ji nepoznávám stěžoval si Jasper na Bellu.

„Já taky ne ale nebudu se tím zabývat. Už jsem jí ztratil dvakrát po třetí to nehodlám dopustit.“ Šeptal jsem aby to slyšel jen on. To je dobře brácha. Z Bellou jste toho už vytrpěli dost a nevíš kam nás to táhne?

„Ne ví to jen ona a Kessie.“ A Kessie je tvoje dcera? Nejsem si tak docela jistý podobou ale vypadá to že má tvou barvu vlasů.

„Jo je. A fakt?“ myslel jsem že Kessie je spíš podobná Belle. Ty jo? Já jsem strejda tak to je gól užíval si to. Já jsem se z toho docela bavil. Potom jsem svou pozornost směřoval Belle a Kessie. Kessie se skvěle orientovala mezi regáli. Co našla vždy podala Belle na zhodnocení. Bella to buď odkývla nebo ne. Holky koupily věci i nám. Naštěstí nás nenutily si je zkoušet. Tak nám nastrkali tašky a vyhnali do aut. Ony šli na spodní prádlo a plavky.

Kessie

Z mamkou a tetami jsem se docela bavila. Taky jsem párkrát koukla na tátu. Ten nás furt sledoval. V očích měl tolik lásky ale i bolesti. Radši jsem pomáhala mamce. Když jsme tátu a strejdy vyhnali do aut šli jsme nejdříve k plavkám. Vybrala jsem mamce dvoje nádherné plavky. Jedny dvojdílné a druhé takové jednodílné ale ze zádu vypadali jako dvojdílné a ze předu se táhl volný pruh od pupíku až po prsa. Nesmírně mamce slušeli. Taky jsemsi vybrala plavky pro sebe. Měla jsem opravdu krásné. Potom jsme šli do spodního prádla. Tam se všechny vyřádily pěkně. Já jsem mamce pomáhala vybírat pro tety a babičku Esem. Mamka mi řekla že jí žádné nosit nemám že není potřeba. Ale když jsem to řekla tetičkám tak na to zareagovali tak jak jsem chtěla. Zahnali mamku do kabinky a dávali jí vše možné. Po každé se musela ukázat. Vypadala v tom hezky. Nakonec jsme koupily i něco mě. K autům jsme s vraceli s veselou náladou. Když kluci viděli jak jsme ověšené tak nám přispěchali pomoct. Strejda Emmet mě chtěl taky naložit do kuru ale já jsem se mu vykroutila. Tentokrát zpátky jsem jela s Emmetem a Rose. Emmet cestou vyprávěl různé vtipy. Kdyby to bylo možné brečela bych smíchy. Táta, máma strejda Jasper a teta Alice jeli tátovým Volvem. Neštěstí cetou jsme se nenamočily tak je to dobré. Ale ráno se musíme jít rozloučit s máminou rodinou. Moc je neznám ale určitě jsou fajn. Když jsme dojeli domu tak jsme vyndali všechny tašky. Babička Esme mi ukázala pokoj ve kterým budu dneska spát. Mamka bude u táty. Vím že nejsou manžele ale když jsem slyšela co táta odpovídá na Jasprovy myšlenky potěšilo mě to. Nechám jim soukromí. V pokoji jsem si vybalila všechny věci a začala je dávat do kufru který jsme z mamkou taky koupily. Mám svojí růžovou sadu kufrů. Každý kufr je na něco jiného. Mamka má taky sadu jako já ale červenou. Někdo mi právě klepe na dveře.

„Dále.“ Řeknu.

„Ahoj Zlato.“ Byla to mamka. Koukla se na moje kufry.

„Už balíš?“ ptala se.

„Ano.“ Prostá odpověď.

„Já vím že jsme tu jen pár dní ale já nechci aby se opakovalo to co dneska s Emmetem. Já vím že jednou jim to říct budem muset ale nic nechci uspěchat. Chtěla jsem se vrátit na ostrov kvůli tomu. Ale jestli chceš zůstat tady pochopím to a nikam nepojedeme.“ Svěřila se mi. Vím že to co se jí stalo s tou přeměnou má život složitější. Já to beru z jiné stránky. Já to mám vrozené ale ona ne. Ona to dostala jako dar.

„Mami jsem ráda že jedeme na ostrov. A ještě když tam bude rodina. A neboj oni to pochopí. A jestli ne tak můžeme odjet zase někam jinam. Jak ty jsi utekla než si zjistila že mě máš. Prostě se zdejchnem a nikdo nás nenajde ano?“ koukla jsem se jí do očí.

„Díky Kessie. Kdybych tě neměla nevím co bych dělala.“ Objala mě. Když mě pustila ještě se zeptala.

„Chceš pomoct?“

„Ne, ne mám v tom svůj systém.“ Vysvětlila jsem jí.

„Ááááá tak to já tě už nebudu rušit.“ Dělala si srandu. Já jsem se zasmála a mamka odešla. Já jsem pokračovala v balení. Když jsem měla dobaleno tak jsem šla dolu do obýváku. A slyšela jsem rozhovor.

„Bello víme že nám s Kessie něco tajíte. Řekni nám to. Vím že je to něco kolem vody. Pochopíme všechno.“ Mamka nevěděla co říct. Ale nakonec to řekla.

„Až přijde čas tak se to dozvíte. Ale teď na to není ta správná doba.“ Šla ke schodům.

„A kdy na to bude ta správná doba Bello? Já nechci abys znovu odešla.“ Chytnul jí táta. Nelíbilo se mi jak je na mamku zlej. Tak jsem se do toho vložila já. Šla jsem dolu ze schodů pyšně jako páv.

„Jak mamka řekla až bude čas dozvíte se to všichni. Ale teď toho laskavě nechte.“ Sešla jsem dolu.

„Vidíš co děláš.“ Osopila se mamka na tátu. Ten se zatvářil bolestně. Bylo mu líto že jsem viděla jak se hádají.

„Promiň.“ Omluvil se jí.

„Jdu balit. Kessie pomůžeš mi?“ mamka tím jasně dávala najevo že mám jít s ní.

„Jasně že ti pomůžu.ů hrála jsem nadšenou. Jasprovy to asi neušlo. Mamka vyběhla upíří rychlostí k tátovy do pokoje. Já za ní. Mamka se svalila na gauč a složila hlavu do dlaní. Tak dávala najevo že je psychicky unavená. Protože fyzicky unavení být nemůžeme.

„Měla by jsi si odpočinout.“ Kárala jsem jí. Ona se jen pousmála.

„Potřebuji na lov. Naposled jsem byla před pár dny. A ty by jsi potřebovala taky.“ Teď zase kárala ona mně. Já jsem jí vzala za ruku a táhla k oknu. Vyskočila jsem a mamka hned za mnou. Běželi jsme lovit. Najednou mě mamka vzala do náruče a běžela. Nesnášela jsem to. Obě jsme to věděli a taky se tomu zasmáli. Mamka mě položila začichala. Já jsem jí napodobila. Ucítila jsem pumu a medvěda

„Tak jakého chceš?“ mamce zářily oči jako dvě jiskřičky. Při lovení jsme se navzájem pozorovali.

„Medvěda.“ Ráda jsem si s nima hrála.

„Dobře tak utíkej půjdu kousek za tebou.“ Upozornila mně. Už jsme si na to zvykli takhle lovíme po každé. Když jsem viděla medvěda šla jsem tam jako malá vystrašená holčička. Dělala jsem že sem zakopla. Medvěd si mě všiml zařval. Začala jsem se stahovat medvěd se začal přibližovat. Potom jsem nasadila zlověstný úsměv. Potom jsem se přikrčila do bojové pozice a zavrčela. Medvěd se zasekl ale potom zavrčel. Já jsem mu skočila na záda a chvíly se na něm držela a pak jsem ho zakousla. Jeho krev byla lahodná ze stínu vyšla mamka. Měla takový ustaraný výraz. Věděla jsem že se o mě bojí při lovu. Ale jsem upír stajně jako ona a tak se nemá čeho bát. Ale mamka je mamka. Ta se nikdy nezmění. Když jsem dopila tak jsme s mamkou uklidily mrtvolu medvěda. Pak mamka běžela na pumu. Taky jsem se koukala když lovila. Její pohyby byly ladné. A naháněla strach když se nechávala oddávala instinktům. Když dolovila měla krásné karamelové oči. Já je už od narození mám zelené. Mamka mi říkala že je mám po tátovy. Když byl totiž člověk tak je měl taky zelené. Já je mám vždy zelené po lovu ale jako každému upírovy oči černají postupem času když má žízeň. Když mamka vypila pumu uklidily jsme jí. Lidskou chůzí jsme šli domu. Naštěstí už nepršelo. A když jsem došli domu byla tam návštěva. Čtyři ženy a jeden muž. Stáli jsme mezi dveřmi. Všichni se na nás otočily a ti nový vyvalili oči. Mamka mě vzala do náruče a šla si sednout na gauč.

„Bello,Kessie tohle jsou Denaliovy. Carmen, Eleazar, Kate, Irina a Tanya.“ Řekl nám táta. Tanyino jméno vyslovil s odporem. Ostatní se ušklíbli. Tak to mi musí mamka vysvětlit.

„Je to, to co si myslím že je?“ koktal Eleazar. Mamka se naštvala. Nerada slýchávala že mně někdo nazývá to a nebo nějak jinak.

„Ne není Eleazare. Zákon bych nikdy neporušila.“ Osopila se mamka.

„Tak co teda?“ stál si za svím.

„Moje biologická dcera to je Kessie. Rovnou ti také odpovím na další otázku která se ti mísí na jazyku. Nevím jak je to možné ale stalo se. Kessie je jedna z nás. Tak to prostě je. Nebyla člověk. Nepřeměnila jsem jí. Před pár lety jsem jí počala, donosila a porodila.“ Vyjela na něj mamka. Dneska má blbý den. Nemít mě na klíně tak po něm vyjede a to doslova.

„To je neuvěřitelné.“ Zašeptala Carmen. Pak se mamka uvolnila. Posadila si mně vedle sebe a vstala.

„Promiň Eleazare. Jak je to dlouho co jsme se naposledy viděli?“ ptala se ho. Cože? Ona ho zná? Proč mi to neřekla?

„No už to bude 45 let Bello. A jak koukám tak jste opět spolu?“ ptal se z nadzvednutým obočím.

„Ne nejsme je to trochu na dýl.“ Odpověděla mu. No jasně mamka není s tátou. A nabýt mě tak tady teď není. Táta zřejmě moje myšlenky slyšel tak si mně přitáhnul na klín. A zašeptal mi.

„Neboj přesvědčím ji. Ale budu potřebovat pomoc.“ Slyšela jsem to jen já. Němě jsem kývla. Naší konverzace si nikdo nevšiml. Mamka přešla ke Carmen. Objala jí.

„Ráda tě opět vidím Bello.“ Řekla jí.

„Já tebe taky ráda vidím Carmen.“ Jednoduchá konverzace. Potom ještě objala Irinu s Kate. Tanye řekla jenom otrávené čau. Emmet se po tichu zasmál.tím schytal pohlavek od Rose. Potom si sedla zpět na gauč.

„A kde se tady berete?“ znovu se ptala.

„No měli jsme cestu okolo a tady Tanya chtěla vidět Edwarda.“ Mamka se snažila zadržovat smích. Nakonec se rozkašlala ve snaze zakrýt smích.

„Promiňte asi mám nějakého nejapného parazita na plicích.“ Vstala a šla na horu do pokoje. Ale ještě na mně mrkla.to byl signál abych v její snaze pokračovala. Já se jen nevině usmála. Emmet se tak snažil schovat smích za kašel.

„Promiňte asi jsem to chytnul od Belly. Je to nakažlivé.“ Já jsem se začala smát. Táta na mně syknul. Tak Tanyu doděláme. Otočila jsem se na tátu.

„Tati půjdeš se mnou do mého pokoje? Potřebovala bych ještě něco zařídit.“ Denaliovy vyvalily oči. Teď jsem se snažila smích zamaskovat kašlem já.

„Promiňte jak Emmet říkal. Je to nakažlivé tak aby jste to někdo nechytl? Třeba ty Tanyo. Mohlo by tě táhnout jednu chvíli třeba k někomu jinému.“ Slyšela jsem jemný smích. Mamka poslouchala. Vstala jsem a usmála se na Tanyu. Ta zuřila. Já jsem opět smích maskovala za kašel.

„O promiňte. Pokusím se to vyléčit. Ale pochybuji že to půjde. Je to velice zákeřná choroba. Chorobu otravnus.“ Mrkla jsem na ní. Ta se naštvala a zavrčela. Na to reagovala zase moje rodina.

„Vidíš Tanyo? Mám zastání. A myslím že kdybys na mně skočila tak tě mamka bez milosti zabije.“ Nevině jsem se na ní usmála. Mamka totiž stála za mnou a koukala na ní vražedným pohledem. Tanya couvla pár kroků do zadu. Teď promluvila Esme.

„Bylo by lepší aby Tanya odjela. Vy samozřejmě můžete zůstat. Stále jste naší přátelé.“ Řekla jim slušně.

„Ty mně vyhazuješ?“ ptala se nevěřícně Tanya. Teď promluvila Bella.

„Ano Tanyo pochopila jsi to správně. Na to že si blondýna chápeš dobře. Nic proti Rose s tebou to nemá nic společného.“ Rovnou se i omluvila.

„Myslím že tě tady každý má plný zuby. A nejen já ale taky určitě  Edward. Tvoje myšlenky musí být odporné. Nemyslíš si že kdyby tě Edward chtěl tak je dávno s tebou? A nepokoušej se na nás používat svojí moc. Všichni včetně tvojí rodiny jsou pod mou ochranou. Si tu už jenom ty.“ Řekla jí nevinným hlasem.

„Cože? Schopnost?“ copak o ní nevěděli?

„Ano může ovlivňovat lidi i upíry a přimět je k čemukoliv. Zrovna to chtěla udělat s Edwardem a Kessie aby se k ní přidali. Ty jsi proradná mrcha Tanyo. Divím se že si toho ještě nikdo nevšiml. A teď ti říkám po dobrým abys odešla. Po druhé požádám Emmeta a Jaspra a myslím že těm vyhodit tě nebude vadit?“ Tanya se tvářila nevěřícně. Ostatní naštvaně a Táta s Emmetem spokojeně. Mamka měla neutrální výraz. Já jsem byla taky spokojená a lehce jsem se usmívala. Nikdo ani nedutal. Mamka mi poklepala na rameno. Tím mi dala signál že použijeme svojí moc. Mamka vysála vodu z nejbližší kytky. Když byla koule ve vzduchu já jsem jí zmrazila. Mamka jí hodila po Tanye. Ta jí dostala do břicha. Skončila u dveří. Znovu udělala vodní kouly a já ji zmrazila. Držela jí ve vzduchu a šla o krok blíž k Tanye. Ta se zbírala ze zemně.

„Odejdi Tanyo a už se tady nikdy neukazuj. A jestli ihned neodejdeš nebudu už tak jemná jako před chvílí. Můžeš skončit i hůř. Sama jsi to viděla.“ O čem to zase mluví? Myslela jsem že si říkáme všechno. Tak tohle mi bude muset vysvětlit. Tanya zavrčela a hodlala se skočit na mamku. Ta po ní zase mrštila kouly. Tanya zase spadla na zem.

„Řekla jsi si o to Tanyo. Emmete, Jaspre?“ tázala se jich.

„Bude mi radostí.“ pronesl Emmet. S Jasprem přistoupily k Tanye. Každý ji vzal za paži a odvedli před dům. Mamka se z hluboka nadechla a otočila se na mně. Já jsem se na ní koukala naštvaným pohledem. Mamka se posadila na schody a opřela se o zeď vypadala opravdu ztrhaně. Teď mi bylo líto že jsem na ní byla naštvaná.

„Je ti dobře?“ přistoupila jsem k ní.

„Jo je jen jsem unavená.“ Byli tři odpoledne jak může být unavená? Nikdy ve tři odpoledne nebyla unavená. Tohle není normální.

„Bello o čem jste to mluvily? A jak to že je znáš?“ ptal se táta. Měl o ní starost a taky nechtěl aby před ním mamka něco tajila.

„To co vám řeknu neví nikdo. Ani Kessie. Na svoji minulost nejsem příliš hrdá. Tehdy když mě tehdy Viktorie přeměnila tak jsem nevěděla co dál. Prostě jsem se toulala a narazila jsem na Volturiovskou gardu. Jelikož viděli že jsem novorozená obklíčily mně a odvedly do Volteri. Já jsem se bránila ale neměla jsem techniku boje jakou mají oni. Tak mně odvedli k Arovy. Ten si mně přiřadil mezi nejcennější dary. Naučil mně bojovat a rozvíjel mou schopnost. Po čtyřech letech jsem prostě Arovy řekla že odcházím a že s tím nemůže nic udělat. Prostě jsem odešla. Byla jsem bývalý člen královské gardy. Aro mně bral jako dceru ale já jeho brala jako tyrana který si mně přivlastnil. Když jsem odešla poměla jsem si že jste mi za lidského života říkali o Denaliových. Tak jsme k nim šla. Přivýtali mně s otevřenou náručí. Po nějaké době jsem zjistila jaký má Tanya dar a jaká je to mrcha. Divím se že na to Eleazar nepřišel. Asi to nějak dovedla zamaskovat. Ale potom jsem odešla. Chtěla jsem žít vlastním životem. A dál už to znáte.“ Řekla vše. Snad to teď už bude mezi námi bez tajemství. potom vstala. Ale bylo na ní vidět že se jí zamotala hlava. Tak padala k zemi. Ale taťka byl pohotový a zachytil jí v čas. Jak mamka jednou říkala. Za svého lidského života byla dosti nemotorná tak to měl táta jako denní program jí zachytávat.

„Je ti dobře?“ měl o ní strach.

„Jo je. Jen se mi zamotala hlava.“ Vysvětlila mu. Táta jí pořád držel v náruči. Asi se jí to líbilo. Pořád si koukali do očí.

„U upírů není normální aby se jim zamotala hlava.“ Podotkl Emmet. Máma se vykroutila tátovy z náručí.

„Řekni mi Emmete co je u mě normální. Mám dceru, spím.“ A že se mění neřekla.

„Dobře ale radši tě vyšetřím.“ To by mně zajímalo jak. Pomaslela jsem si. Táta se zasmál. Mamka vyběhla upíří rychlostí k dědečkovy do pracovny. Běžela jsem za ní. Sedla jsem si dědovy za stůl. On se na mně jen usmál. Mamka si sedla na lůžko které tu mněl. Já jsem na stole viděla nějakou starou knihu tak jsem se do ní koukla. Listovala jsem v ní až jsem našla jeden obrázek. Byla tam dívka měnící se tak jak se měníme mi s mamkou. Přečetla jsem si co bylo u toho napsáno.

………. Jednou za tisíc let se na zem zrodí dívka. Jejíž povaha bude čistá a nedotčená. Když najde pravou lásku zrodí se další generace. Dívka bude mít ojedinělé schopnosti. Dívka se bude moct přeměňovat mořskou pannu. Tuto schopnost také předá svým potomkům. Tato dívka je vyvolená, bojuje proti zlu. Proti stvořením kteří se přidali na stranu zla. ………

Ty jo. Když jsem to dočetla všechno mi to zapadlo do sebe. Mamka má povahu čistou a nedotčenou- nikdo jí nezlomil, je odhodlaná prát se za svou rodinu, a nikdy nezabyla člověka- potkala pravou lásku a zrodila se další generace- táta je ta pravá láska, já jsem ta další generace – mamka má ojedinělé schopnosti a já také- mamka má štít, zachází z vodou – mamka se taky přeměňuje na mořskou pannu a tuto schopnost mi předala svými geny. Mamka taky bojuje proti zlu- Tanya, ta se přidala na stranu zla. Všechno to do sebe zapadá. Než jsem to přečetla tak mamka měla skončenou prohlídku.

„Mami pojď sem. Tohle by jsi si měla přečíst.“ Upozornila jsem jí.

„Co tam máš?“ obešla mně. Naklonila se nad knihu. Na ústech měla předtím  úsměv. Teď ho teda neměla.

„Ty myslíš…“ nedokončila to. Věděla jsem co chce říct

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 13.kapitola: