Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 11.kapitola

27.07.2009 (13:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2838×

11.kapitola. Nezvěstná Bella a kouzlo úplňku.

Bella.

Nevím jak dlouho tady sedím ale už to nějakou dobu bude. Rodina mě už několikrát hledala ale já jsem se neohlásila. Nechtěla jsem. Chtěla jsem být sama. Bylo mi jedno co na to řeknou. Pak nenapadl spásný nápad. Půjdu si zaplavat a poplavu na ten ostrov k té tůni. Když jsem došla na útes nikdo tu nebyl ale já jsem podle vůně zjistila že tu byl Edward a to ještě před chvilkou. Došla jsem k útesu a skočila jsem do vody. To co se stalo pak bylo jako kouzlo. Plavala jsem asi deset vteřin když jsem ucítila nátlak na nohy. Zastavila jsem. Oblečení mi zmizelo a místo toho jsem měla na prsou zlaté šupiny které se táhli ke krku a tam spojovali, jako triko za krk. Prostě podprsenka. A od pánve dolů místo nohou jsem měla ploutev. Byla nádherná, celá zlatá. Byla jsem vyjevená. Co teď? Zmizí to vůbec někdy? Takhle nemůžu domů řekly mi že jsem napůl ryba, odporná a slizká!! Musím někam kde budu schopna si to promyslet. Už to mám. Měsíční jezírko. Instinkt mi začal napovídat co mám dělat tak jsem se jím nechala řídit. Byla jsem rychlá. Když jsem doplavala do jeskyně zkusila jsem jestli mi zůstali i upírské schopnosti v téhle podobě. Začichala jsem. Nikdo tu nebyl. Vylezla jsem na jeden kámen a sedla si. Teď jsem se mohla pořádně prohlédnout jakých změn nastalo. Jedno bylo hlavní místo nohou jsem měla ploutev vypadala jsem jako mořská panna. To je ironie, upír který spí a přitom se mnění na mořskou pannu. Ještě by jsem do toho mohla zjistit že můj táta byl elf a máma anděl a bylo by to. Ploutev jsem vytáhla z vody. Jelikož byl okolo jezírka písek mohla jsem tam takhle sedět hodiny a neomrzelo by mně to. Začala jsem si zpívat a hrát si s vlasy. Co se to se mnou děje? Nikdy jsem neměla nadání na zpěv a teď si tady zpívám. Jak jsem tam tak seděla a byla jsem celá suchá znovu jsem pocítila tlak na nohou. Jako předtím když jsem se měnila do téhle podoby. Najednou jsem měla zase nohy a svoje oblečení. Byla jsem nadšená že takhle nezůstanu na pořád. Tak jsem znovu zkusila jestli se mi ploutev objeví. Skočila jsem do vody a jak jsem řekla už předtím se mi místo nohou objevila ploutev. Plavala jsem kolem ostrova a na jedné straně jsem viděla vrak lodi. Hodně starý. Plavala jsem dovnitř. A co jsem tam našla bylo něco neuvěřitelného. Byla tam nádherná korunka. Sice byla zarostlá mechem a kapradím ale mě to nevadilo. Stejnak byla nádherná. Plavala jsem na hladinu. Sedla jsem si na kámen který tu vyčníval. Opatrně abych něco nezničila jsem jí obírala. Jak jsem řekla byla nádherná. Jak jsem tak seděla na tom kameni pražilo na mně slunce tak jsem se usušila a přeměnila ale jelikož jsem svítila tak jsem znovu ponořila špičky prstů do vody s tím že se přeměním. A taky že jo. Seděla jsem tam na kameni jako mořská panna a obírala čelenku starou několik století. Na čelence byl modrý diamant velký jako golfový míček. Já jsem e dál neodvažovala jí obírat poněvadž jsem se bála že se rozpadne. Přemýšlela jsem kdo by jí tak mohl vyčistit. Do zlatnictví jsem s tím nemohla jak bych to vysvětlila? Pak mě napadla Esme. Je přece restaurátorka ne? Znovu jsem skočila do vody a plava ke břehu tam jsem si lehla na pláž a nechávala jsem se usušit sluncem. Když jsem se znovu přeměnila vstala jsem. Byla jsem rozhodnuta že o mé přeměně na mořskou pannu nic říkat nebudu. Rozeběhla jsem se ke Cullenům domu. Došla jsem ke dveřím a zaklepala jsem. Otevřela mi Alice. Když mě viděla vrhla se mi kolem krku.

„Panebože Bello jsem tak ráda že si zpět. Ani nevíš jaký jsme o tebe měli strach.“ Pevně mě objímala okolo krku. Já jí objetí opětovala.

„Omlouvám se Alice. Potřebovala jsem být pár dní sama.“ Vysvětlila jsem jí.

„Pár dní? Děláš si srandu? Byla jsi pryč týden.“ Vytkla mi. Já se jen nepřítomně podrbala na hlavě a zatvářila se já nic já muzikant.

„Potřebovala bych mluvit s Esme je tu?“ ptala jsem se nadšeně. Alice se zatvářila nechápavě ale nic neřešila. Odvedla mě do obýváku kde byli všichni. Když mě viděli sesypali se na mně jako mouchy na med. Když mě pustily došla jsem k Esme a objala jí.

„Esme víš něco o špercích?“ ptala jsem se jí.

„Něco málo jo. Pár jsem jich restaurovala.“ Na to jsem zaplála nadějí. Opatrně jsem jí podávala korunku co jsem našla.

„A byla by jsi schopna jí vyčistit a po případně opravit?“ moje nadšení bylo nakažlivé.

„Bello ta je nádherná kde jsi jí našla?“ byla jí přímo uchvácená. Já jí to nechtěla říkat poněvadž jsem ten vrak chtěla ještě prozkoumat.

„Vlny mi pošeptali kde je.“ Na to jsem se zatvářila znovu tajemně. Ona na mně hodila takový pohled co tím myslím. Já jen záporně zakroutila hlavou ať to nechá být.

„Děkuji Esme.“ Poděkovala jsem jí.

„Neděkuj zlato, nevím jestli to půjde.“ Strachovala se.

„Ne Esme já věřím že to zvládneš si totiž skvělá.“ A na se jí na tváři objevil nádherný úsmě a kdyby mohla brečet určitě by brečela. Vrhla se mi kolem krku. Objímala mě silným mateřským poutem a já jí ho opětovala.

„Bello? Můžu se zeptat kde si byla?“ káral mě Carlisle.

„Tady v okolí. Nejdřív jsem seděla na jednom stromě jako sova a potom byla na útesu a na nedalekém ostrově.“ Řekla jsem.

„Kde je Edward potřebuji se mu taky omluvit.“

„Je ve svém pokoji.“já jen přikývla a šla po schodech nahoru. Zaklepala jsem na jeho dveře ale nikdo neodpovídal. Tak jsem to zkusila znovu ale pořád nic. Tak jsem vešla. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Edward stál u okna a koukal se ven.

„Ahoj“ promluvila jsem ale on nic. Jen tam stál a koukal se z okna. Bolelo mě to vidět ho takhle.

„Přišla jsem se ti omluvit za to že jsem tak zmizela a nedala o sobě vědět.“ Vydechla jsem. Teprve teď se na mně podíval. V očích měl takovou zlobu a rozhořčení že jsem instinktivně ustoupila a přikrčila jako kdybych měla dostat facku. Poprvé v životě jsem se ho bála. On si toho zřejmě nevšiml.

„Víš jaký jsem měl o tebe strach Bello? Víš to vůbec? Jen si utečeš a nedáš o sobě vědět. Tejden si v tahu. Tohle děláš často že si utečeš od rodiny a tejden se nekážeš? A co předtím? Čtrnáct dní skoro tři neděle? Myslíš že by náš vztah tak vydržel? Myslíš že chci žít ve strachu o tebe? Ne nechci Bello! Myslím že náš vztah takhle nebude fungovat.“ Dořekl zlomeně. Já tam jen stála a koukala na něj. Z očí mi vytřískli slzy.

„Už to děláš zase. Předtím si mi taky řekl že mě neopustíš. A co se nestalo? Opustil si mně. A teď to děláš znova. Znovu rušíš slib. Edwarde. Jestli si myslíš že to tak je lepší tak teda sbohem.“ S tím jsem odešla z pokoje. Lidskou chůzí jsem sešla dolů do obýváku kde seděli ostatní. Díky jejich sluchu všechno slyšeli. Dole jsem se zastavila a koukal se na všechny ostatní mírně jsem se pousmála a odešla. Upírskou rychlostí jsem běžela k nám domů naštěstí tam nikdo nebyl. Všichni byli ve škole a Pietro s Annou Marii v práci. Zaštítila jsem se aby Alice neviděla že odcházím. Šla jsem k sobě do pokoje a tam jsem si vzala pas a doklady. Čtyři baličky peněz a pár kousků oblečení a také nějaké moje fotky Edwarda. Sešla jsem do kuchyně a tam jim napsala dopis na rozloučenou.

Milá Rodinko!

Omlouvám se že tak utíkám ale musím pryč začít zase od začátku. Miluji vás. Zase se někdy ukážu ale nevím kdy. Nedělejte si o mně starosti a nehledejte mě prosím. Tu korunku co jsem dala opravit k Esme schovejte jako památku na mně. Z ničeho Edwarda neviňte. Miluji vás.

Sbohem Vaše Isabela Swanová.

Nasedla jsem do svého miláčka a jela na letiště. Přemýšlela jsem jak dál. A kam pojedu. Chci někam kde bude volný přístup k moři. Karibik. Pojedu do Karibiku. Koupím si tam malý ostrůvek a budu tam žít. A tak jsem v Anchorage nasedla do letadla a letěla směr Karibik.

------------------------

Když se Edward vzpamatoval z toho co provedl byla Isabela pryč. Kdysi Harwelovy doma přečetli dopis jeli hned za Culleny. Dali jim přečíst ten dopis. Pokoušeli se zjistit proč se podepsala Isabela Swanová. Nikdo nevěděl proč ale jedině ona sama věděla že tak bude volná. Bude moct být sama sebou. Isabela si koupila ten malý ostrůvek v Karibiku. Sice tam žilo pár domorodců ale jí to nevadilo. Za chvilku uměla jejich řeč a spřátelily se. Na ostrově Torzína jak ho pojmenovala byla pár měsíců. Před nedávnem zjistila že je těhotná. Stále jí vrtalo hlavou jak mohla otěhotnět když je upír. Ale i tak si mohla pokládat otázku jak může spát když je upír. A jak to že se může proměňovat na mořskou pannu. Místní domorodci věděly všechna její tajemství. věděli že je upír ale i mořská panna. Ale také že je těhotná. S místníma ženami se domluvila že jí pomůžou porodit. Ony měli Isabelu moc rádi. Byla to skvělá osoba a Isabela je také měla ráda.

Mezitím v Anchorage.

Edward si to vše dával za vinu. Odehnal svojí životní lásku po druhé. Jediné co mu po ní zbylo byla ta korunka kterou přinesla v ten den který zmizela. Už je to pár měsíců co odešla. Nikdo neví kam. Zkoušeli jí hledat i když v dopise psala že jí hledat nemají. Jediné co po ní našli bylo její auto zaparkované na letišti kousek od Anchorage. Pokoušeli se zjistit kam letěla ale jelikož platila hotově tak nic nezjistily.

Ostrov Torzína

Isabela každým okamžikem bude rodit. Její těhotenství bylo zrychlené díky upířím genům. Isabela každý den vzpomíná na svojí rodinu. A na svou lásku se kterou má dítě. A také jí zajímalo jestli bude mít schopnost přeměny. Isabela právě porodila holčičku. Byla překrásná. Měla zelené oči a bronzové vlásky. Byla okouzlující. Isabela věděla že jednou se bude muset dozvědět o jejím otci. Ale zatím to nechá být.

--------------------------

Bella

Už je to skoro rok co jsem odešla. Mezitím jsem jistila že sem těhotná, porodila jsem, dozvěděla se že moje dcera se také mění na mořskou pannu. Jmenuje se Kessie. Vypadá úplně stejně jako on. Miluji jí. Kessie je úžasné dítě. Plavat s ní a prozkoumávat oceán je tak úžasné. Na to že jí je pár měsíců vypadá jako roční dítě.

O DVA ROKY POZDĚJI

Dnes Kessie slaví druhé narozeniny. Vypadá na šest. Je velice inteligentní. Naučila jsem jí hrát na klavír. Je velice nadaná. Umí číst myšlenky ale také myšlenku vsugerovat. Další schopnost má že může jakkoliv ovládat vodu. Já s ní můžu jenom zacházet. Kessie jí zmrazí, nechá jí vypařit. A dokáže s ní také manipulovat jako já. Je prostě dokonalá. Mám chuť se vrátit za svojí rodinou. Snad mě příjmou s otevřenou náručí. A teď to říct ještě malé Kessie.

„Zlatíčko chci se tě zeptat na něco.“ Začala jsem když jsme se společně dívali na západ slunce.

„Ano maminko zeptej se na co chceš.“ Byla jako dospělá.

„Víš miláčku chtěla bych tě vzít za svojí rodinou aby si jí také poznala.“ Kessie se rozsvítila očka když jsem začala mluvit o rodině.

„A bude tam i tatínek?“ zeptala se.

„Nevím zlatíčko, možná ano možná ne.“ Její očka trošku pohasla ale stále jí svítila.

„To nevadí mami. Ráda poznám tvojí rodinu.“ A zahleděla se mi do očí.

„miláčku je to i tvá rodina.“ A objala jsem jí.

„Mám tě ráda mami a kdy pojedeme?“ ptala se hned.

„Já tebe taky Kessie, co třeba hned zítra?“ její očka zaplála ještě větším vzrušením. Když zapadlo slunce šla jsem Kessie uložit do postýlky. Potom jsem vzala svůj starý telefon a zavolala Carle.

„Halo.“ Ozvalo se z druhé strany.

„Ahoj Carlo, tady Isabela.“ Na druhé straně nikdo ani nedutal.

„Carlo? Seš v pohodě nebo si dostala infarkt?“ zasmála jsem se jí.

„Panebože Is? Jsi to ty? Tak strašně dlouho ses neozvala, jak se máš? A kde seš? A musíš mi říct všechno!“ chrlila na mně jednu otázku za druhou.

„Klid Carlo vše ti řeknu ale nejdřív mi řekni kde momentálně bydlíte.“ Vysoukávala jsem z ní.

„Cože? Nějak ti—Ah panebože Is. Ty přijedeš? A kdy?“

„No chtěla jsem odsuď vyjet zítra ale to bys mi musela taky říct kde bydlíte.“ Vyčítala jsem jí.

„Oh promiň asi tě to nepřekvapí když řeknu že ve Forks.“ Ach co jsem si myslela?

„A oni bydlí tam s váma?“ určitě věděla koho mám na mysli.

„Ah Izi. Ano jsou tu také ale ve svém starém domě.“ Povzdychla jsem si.

„Hle musím končit za pár dní jsme tam. Zatím ahoj Carlo pozdravuj všechny.“ Rozloučila jsem se s ní. Zavěsila jsem telefon. Položila jsem ho na stůl a šla si lehnout k mojí holčičce. Byla překrásná když spinkala. Tolikrát jsem si přála vidět její sny ale nikdy se mi tato možnost nenaskytne. Ani jsem se nenadála a usnula jsem. Kessie mě ráno probudila.

„Mami, mami vstávej dneska jedem za rodinou musíme si ještě zabalit. A ještě si chci jít zaplavat tak honemky vstávej.“ A skákala po posteli.

„Ano Kessie už vstávám. Běž se převléct do něčeho v čem ti ve Washingtonu nebude zima. Oni tam mají právě zimu.“ Vysvětlovala jsem a přehrabovala jsem se ve dvojích věcech. Našla jsem džíny, triko a teplou mikinu. Kessie za chvilku přicupitala nádherně oblečená. Nevím po kom má kus ale po mně rozhodně ne.

„A Kess? Oni nevědí že se proměňujeme v mořský panny tak to prosím nikomu neříkej a ani na to nemysli. Je tam jeden kamarád který čte myšlenky tak by si to mohl přečíst když na to budeš myslet.“ Ta jen kývla ale nijak to neřešila. Když jsme měli zabaleno šli jsme ke člunu.

„Mami? Můžu si zaplavat?“ žadonila Kess.

„Promiň Kessie. Ale ne jedeme do přístavu a tam by to bylo hodně nebezpečné.“ Řekla jsem jí. Vím že strašně ráda plave ale teď to nejde. Dojeli jsme do přístavu, tam jsem si půjčila auto a řekla jim ať si ho potom vyzvednou na letišti. Koupila jsem letenky do Seattlu. První třída pro dvě osoby. Sbohem minulí živote. Vítám tě rodino.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 11.kapitola: